Neuvěřitelný příběh svícnu z ostravské vypálené synagogy se uzavřel

​Nezapomenutelná, tklivá i mrazivá ústřední melodie z filmu Schindlerův seznam navodila silnou atmosféru malé, ale přitom nebývalé slavnosti v obřadní síni ostravské nové radnice.

Do Ostravy se po dlouholetém putování po světě vrátil takzvaný chanukový svícen z někdejší hlavní ostravské synagogy, kterou nechali zapálit v roce 1939 nacisté, a jejíž ohořelé ruiny poté musely k zemi.

Nic se z ní nezachránilo. Jen svícen, který býval postupně rozsvěcován v čase chanuky, tedy osmidenního židovského svátku světla. Ten připomíná znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu.

Příběh této jediné „nenápadné“ památky na synagogu je až neuvěřitelný.

Židovský sklenář šel prozkoumat rozvaliny synagogy

Do rozvalin hlavní ostravské synagogy se vydal po požáru, který vypukl v noci z 12. na 13. června roku 1939, ostravský sklenář židovského původu Isidor Reiser. Našel tam viset tento chanukový svícen.

"Odnesl ho a ukryl, aby se k němu nedostali nacisté,“ vypráví Libuše Salomonovičová, která se svým synem Radanem zajistila návrat svícnu a dnes se zúčastnila jeho slavnostního předání Ostravě.

Celá čtyřčlenná rodina Isidora Reisera poté musela do koncentračních táborů. Její členové byli vězněni nejprve v Nisku nad Sanem, později v Terezíně, Bergen-Belsenu, Flossenburgu i Osvětimi. Všichni holocaust přežili, což byl u celých rodin malý zázrak.

Ve své závěti Lilly z New Yorku chtěla, aby se svícen vrátil domů

Z trosek vypálené synagogy zachráněný chanukový svícen zatím ukrývali jejich přátelé. Poté byl tento svícen, takzvaný chanukiah, na konci války dopraven do Izraele, kam odešli Isidor Reiser, jeho žena a syn. Odtud ho Reiserova dcera Emilie, zvaná Lilly, která zemřela v New Yorku před dvěma lety, odvezla po smrti svého bratra Lea v roce 2008 do Spojených států amerických.

A právě ve své závěti si paní Emilie přála, aby se svícen vrátil tam, kde předtím dlouhá desetiletí až do požáru synagogy sloužil. Do Ostravy.

„Mezizastávku“ měl chanukový svícen v britském londýnském Kingstonu, kde existuje londýnský kroužek Ostraváků a kterému Lilly Reiserová svícen darovala ještě za svého života.

Tento spolek se totiž už stará o moravskoostravskou tóru, která má rovněž dobrodružný osud. Přestože byly ostravské synagogy srovnány se zemí, přežila tóra tak, že po požáru putovala s dalšími tórami z jiných synagog do depozitáře v Praze, který byl v synagoze v pražské Michli. V roce 1964 pak moravskoostravskou tóru s dalšími tórami koupil v Praze anglický židovský obchodník s uměním.

Že tóra v londýnské synagoze pochází z Ostravy, se zjistilo až někdy v roce 2004 a do Ostravy přijeli členové londýnského spolku ostravských židů zjišťovat její historii. A právě s tímto spolkem spolupracuje Libuše Salomonovičová. „A tam rozhodli, že nejlepší by bylo, kdyby se svícen vrátil zpět do Ostravy,“ říká žena.

Byl svícen za války ukrytý v košer restauraci v pověstných Laubech?

Kde byl svícen za války ukrytý? To není stoprocentně známo, ale Libuše Salomonovičová si myslí, že u příbuzných ve Velké ulici, kde bývaly takzvané pověstné Lauby. „Otec manželky Isidora Reisera byl hospodský David Green a měl ve Velké ulici košer restauraci. Bývala, když jdete od muzea, po levé straně, a já si myslím, že byl schovaný tam,“ myslí si Libuše Salomonovičová.

„Dcera Isidora Reisera Lilly po pobytu v koncentračním táboře pracovala ve zbrojařské fabrice v Hamburku, po válce se nikdy neprovdala, odešla do Ameriky, vystudovala tam a žila v New Yorku. A když na konci života dělala účtování se svým majetkem, přála si, aby se chanukový svícen vrátil do Ostravy, pokud ho budou moci vidět opět lidé,“ dodává žena, která se v posledních třiceti letech zabývá historií židovské komunity v Ostravě.

Lilly Reiserová několikrát v posledních dvaceti letech navštívila Ostravu i místa, kde bydlela před válkou v domě s hvězdárnou na Českobratrské ulici. „Vždy jsme tam spolu zašly na dvě deci do prodejny vína, která tam teď dole je,“ usmívá se Libuše Salomonivičová.

Hlavní synagoga byla postavena v maurském stylu

Obřadní chanukový svícen byl majetkem ústřední ostravské synagogy, která stávala v někdejší Hviezdoslavově, dnes Zeyerově ulici. Byla vysvěcena už roku 1879, takže stála v centru Ostravy plných šedesát let. Později vedle obchodního domu ASO.

Ostravská židovská náboženská obec pozemek odkoupila od dědiců Hermanna Zwierziny v roce 1876 za 4 000 zlatých. Postavena byla v takzvaném maurském slohu v roce 1879 za necelé čtyři měsíce podle plánů moravskoostravských stavebních mistrů Franze G. Böhma a Adolfa Michela, kteří například projektovali přestavbu staré ostravské radnice, tedy dnešního Ostravského muzea.

Náklady na stavbu dosáhly 60 tisíc zlatých. V noci z 12. na 13. června 1939, asi tři měsíce po zřízení Protektorátu Čechy a Morava, nacisté hlavní ostravskou synagogu podpálili. Hasiči k požáru přijeli včas, měli však nařízeno chránit před plameny pouze okolní budovy. Synagogu tak oheň zcela zničil, její zbytky byly strženy a v létě roku 1940 rozebrány.

Historik Ostravského muzea Roman Bertha připomněl, že synagoga měla dvě obrovské kopule a šesticípé hvězdy. V roce 1928 hlavní ostravská synagoga zažila první požár a po něm se musela opravovat její střecha a strop.

V roce 1938 ještě hasiči synagogu chránili, o rok později už ne

„V roce 1938 potom hořel obchodní dům ASO a tehdy noviny popisovaly, že synagoga byla ušetřena díky zásahu hasičů u požáru. A je paradox, že za rok v červnu roku 1939 se situace změnila. A noviny popisovaly, že díky zásahu hasičů byl ušetřen obchodní dům ASO. Pak musela židovská obec najmout stavební firmu na demoliční práce. Všechny zbytky synagogy zmizely definitivně v roce 1940,“ řekl Roman Bertha.

Připomněl, že nacisti jako první zapálili ke konci května 1939 synagogu ve Vítkovicích. „Žhářský útok ale nebyl tehdy tak úspěšný, jak si žháři představovali, takže ji na začátku června opět zapálili. Pak hořely synagogy v Zábřehu, v Přívoze, v Hrušově a na Žerotínově ulici v Moravské Ostravě,“ popisuje historik Roman Bertha. Dodal, že se nikdy nenašel viník požárů a hasiči se omezovali na záchranu okolních domů.

Svícen už od úterý mohou Ostravané vidět v muzeu

Obřadní chanukový svícen převzala Jiřina Kábrtová, ředitelka Ostravského muzea, a nechala jej umístit na důstojné místo. Tam jej už dnes budou moci vidět poprvé Ostravané či návštěvníci města.

„Ten předmět není sám o sobě nijak vzácný. Není to zlato, stříbro ani drahé kamení. Ale ten příběh z něho dělá unikát,“ řekl Radan Salomonovič při předání svícnu.