Nejnovější zprávy: Málo známá ostravská tragédie. Pět mladých lidí zvolilo hromadnou sebevraždu V Mošnově dnes začínají Dny NATO. Ještě jsou vstupenky na neděli

NESMRTELNÉ HOSPODY

Nesmrtelné hospody. Horakůvka v Šenově přečkala všechny zlé časy

​Kolikrát to pořádně hučelo v přeplněném sále i v lokále hospody na Horakůvce!

Hostinec Horakůvka pana Aloise Karkošky (1895-1976), pohled od měšťanské školy, před šenovskými občany a dětmi je šenovský strážník. Vlevo původní hostinec, vpravo novější část se sálem. Zajímavý je původní vchod do hostince se zábradlím, dnes je hlavní vchod na jiném místě, foto z roku 1940. Foto: Kniha o Šenově

Lidé sem kdysi chodili na pivo i na schůze, byli schopni při divokých diskusích porvat se i uhodit pěstí či kyjem o hospodský stůl. Kolik se toho na Horakůvce vypilo na zdraví, na zlost, na to, aby pan radní, pan starosta nezapomněli, to nikdo v Šenově už nesečte. Tak vzpomíná v nedávno vydaných pamětech, sepsaných už v 70. letech minulého století, šenovský písmák Josef Bilan Šinovsky.

To ještě místo dnešní hlavní cesty vedla kolem hostince na Horakůvce prašná cesta a po ní jezdily spíše než auta koňské povozy.

Hostinec „Horakůvka“, dříve zvaný jako Obecní (nebo také Panský). Ze snímku je patrné, jak vysoký musel být později zhotovený násep pro nově zbudovanou silnici. Nyní se do přízemních prostor (kde dříve byl holič, později rovněž ordinace lékaře) vchází shora dolů po deseti schodech a tato okna jsou poměrně výrazně pod úrovní silnice. Zajímavé je dřevěné oplocení z pravé strany hostince, které již bylo dávno zrušeno. Vlevo stále ještě původní vstup schodištěm do hostince. V roce 1939 obec prodala dům č. 11 - Obecní hostinec Horakůvka panu Aloisi Karkoškovi (1895-1976) z Radvanic, foto z roku 1939. Foto: Kniha o Šenově

V dnešní hospodě na Horakůvce by pocestný v centru Šenova marně hledal tu hlučnou starou lidovou putyku. Přestože stále vypadá zvenčí jako ona, uvnitř už je to přestavěný podnik na úrovni, kam se chodí na dobré obědy i intimní večeře. A kde je dnes příjemný klid.

Divadla, Listování, zumba, fit dance, svatby

Restaurace Horakůvka nabízí odedávna také kulturu a to zejména v sále, který současný majitel nechal zrekonstruovat spolu s celou restaurací před devíti lety.

„V sále teď hrají divadla, někdy místní ochotnická, ale spíše ta pražská, které sem zve město. Máme zde pořad Listování, kde známí herci představují různé knížky, máme tady přes týden taneční kursy, v úterý tady na sále holky cvičí zumbu, rozjíždíme latinsko americký fit dance. V sále jsou často plesy, svatby a oslavy. Pořád se tu něco děje,“ říká provozní restaurace Horakůvka Kateřina Kludková.

A upozorňuje, že sál v restauraci je také největším sálem v Šenově a okolí. „Děti ze škol sem chodí na promítání, mají tady besídky.“

Před rekonstrukcí lidovka, pak Horakůvku koupil rocker

Horakůvka bývala před rekonstrukcí opravdu spíše „lidovka“. „Kdysi tu byly hodně diskotéky, dnešní salonek neexistoval, u vstupu jste narazili na klasický starý nerezový výčep a všude byly automaty.

Po rekonstrukci se to uvnitř celé změnilo. "Z původního zůstal jen sál, v kterém jsme vybudovali galerii, ta zvýšila kapacitu sálu,“ ukazuje provozní restaurace.

Sál restaurace je velký, vzdušný, má i novou, přistavěnou galerii s křesílky a stolky. Na pódiu hrají občas kapely, například v rámci letního festivalu Šenovské léto. V sále Horakůvky již hrála i spousta známých umělců a kapel.

Například nedávno Ivan Mládek s kapelou, Čechomor, Radek Pastrňák (Buty), jazzová zpěvačka Joyce Hurley (USA) s kapelou Joe After Pak trio a mnoho ostravských kapel. Občas zde vystoupí s kapelou i sám majitel Pavel Gawliczek, který hraje v tribute bandu australských AC/DC.

To představovalo až osmdesát pět koncertů ročně s profesionálními muzikanty, kteří byli zároveň členy kapely Čechomor, ale také doprovodné kapely Michala Davida. Říká, že toto tempo však bylo pro něj už neúnosné a tak hudbu australských legend hraje od loňska s prověřenou partou šenovských muzikantů, četnost koncertů nahradila radost ze hry.

„Máme talentovanou osmnáctiletou bubenici, šenovskou rodačku Kristýnu Sibinskou, která už nyní vystupuje s takovými hvězdami jako je například ostravský jazzman Boris Urbánek nebo slovenský zpěvák a skladatel Peter Lipa,“ říká Pavel Gawliczek.

Po restituci trochu stinné místo Šenova

A pak už Pavel Gawliczek začne líčit, jaké to je být pro změnu „frontmanem“ jedné z nejstarších šenovských hospod.

„Krátce po získání tohoto objektu se začal zajímat o jeho historii. „Zajímavé je, že Horakůvka, byť je jednou z nejstarších budov obce, měla doposud pouhé tři majitele,“ říká současný a zatím poslední majitel Pavel Gawliczek.

Současný majitel Pavel Gawliczek. Foto: Petr Broulík

„Její historie je vcelku jednoduchá. Byla to nejdříve obecní hospoda, ale spíše taková tehdejší akciovka. Horakůvka patřila k faře a spravoval ji městský spolek, jakýsi fond místních lidí, kteří se na její stavbu složili. A tak to fungovalo až do období mezi válkami, kdy obec prodala hostinec rodině Karkošků. Po nástupu komunistického režimu o ni přišli a po roce 1989 jim byla v restituci vrácena zpět,“ líčí majitel.

Syn původních majitelů však už nechtěl hostinec na Horakůvce provozovat a pronajal ji. Horakůvka časem přestala vařit a stala se z ní běžná „nálevna“, konaly se tady diskotéky, na nichž mohli mladí pír alkohol a hrát hrací automaty. Kolem hospody se válela spousta prázdných flašek a z Horakůvky se stalo spíše stinné místo Šenova, na které si jeho obyvatelé stěžovali.

Hospoda je řehole a dřina, žádné bohatství nepřinese

V roce 2011 Horakůvku koupil od pana Karkošky právě Pavel Gawliczek.

„Koupil jsem ji hlavně proto, že jsme již vlastnili vedlejší objekt a neutěšená situace v restauraci a hlavně v jejím okolí nám nebyla příjemná.

Srážka s realitou bohužel byla nemilá. "Restaurace je dnes v podstatě ten nejhorší byznys, který si můžete vybrat. Představuje v podnikání nejvíce práce za nejméně peněz. Je to řehole a dřina, která vám nepřinese žádné bohatství. S nadsázkou lze říct, že znám spoustu bohatých lidí, kteří mají hospody, ale žádného hospodského, který by byl bohatý,“ usmívá se.

V roce 2020 do provozu restaurace celkem silně promluvila pandemie koronaviru. „Naštěstí jiné činnosti mého podnikání umožnily provozovat restauraci dále, byť jen jako výdejní okno. Nerad věci vzdávám. Zavřít restauraci nadobro by bylo moc jednoduché, byť by to ekonomicky dávalo jasnou a jednoduchou logiku,“ říká Pavel Gawliczek.

Začali první v Šenově točit plzeň. A vařit na úrovni

Majitel provozuje restaurace primárně zaměřenou na kvalitní jídlo, ne pivnici či hospodu. „Šenov má již tolik pivnic, že otevřít další běžnou hospodu by nedávalo smysl. Chtěli jsme jít jiným směrem a nabídnout kvalitní gastronomii. Jako první jsme v Šenově začali točit plzeňské pivo.“

Foto: Petr Broulík

Od svého znovuotevření v roce 2012 je restaurace Horakůvka také nekuřácká. „Tehdy jsme byli jediná nekuřácká hospoda široko daleko. Všichni nám říkali, že jsme se zbláznili. Dokonce v projektu byla v přední části ventilace, odtahy vzduchu, a my jsme asi tři měsíce před otevřením řekli ne, budeme nekuřáčtí. V tom jsme byli v Šenově průkopničtí a hosté, kteří sem začali chodit na jídlo, to oceňovali. Schválení protikuřáckého zákonu nám paradoxně vzalo konkurenční výhodu,“ směje se majitel Pavel Gawliczek.

Ve světě poznal, že jídlo může být i radost

Má Horakůvka jako restaurace na úrovni se svou gastronomií nějaký vzor? „Ani ne. Jezdím po světě. Jsem jen zapřisáhlý odpůrce těch levných poledních meníček z koncentrátů, preferuji kvalitu a čerstvost. Průměrný Čech je spokojený, když odchází z restaurace, kde se levně přejí, až je mu zle. Snad každý jednou pochopí, že jídlo může být taky radost,“ směje se Pavel Gawliczek.

„Ale v některých věcech jsem musel ustoupit, český národ nepředěláte a nemůžete mu nabízet čistě italskou nebo asijskou kuchyni.“

Restaurace Horakůvka dnes čepuje plzeňské pivo a místní Radegast ze sudů. „Na pivu si zakládáme, takže se snažíme neustále školit zaměstnance ve správném čepování piva a pravidelně provádět sanitaci výčepního zařízení. Myslím, že čepujeme asi tu nejlepší Plzeň v Šenově,“ říká Pavel Gawliczek.

Ve sklepení našel starou pec, v sále kulisy od Wünsche

Při rekonstrukci suterénních prostor pod sálem našel současný vlastník ve sklepení zazděnou starou pec na chleba.

„Bývala tu totiž kdysi pekárna. Dokonce tady po válce, někdy v padesátých letech, pár let sídlil obecní úřad. Dokumenty, které jsme v objektu našli, jsme předali muzeu. Co ale bylo asi nejkrásnější, našli jsme také ručně malované kulisy, které snad maloval místní slavný malíř Vilém Wünsche. Některé skončily v Šenovském muzeu a nějaké jsme si nechali,“ líčí Pavel Gawliczek, který se sice v Śenově nenarodil, ale cítí se dnes Šenovákem.

Specialita: vlastní pražená káva Horakůvka

Restaurace Horakůvka si praží i svou vlastní kávu. „Nazýváme ji Espresso Horakůvka, je to směs několika arabik z různých kontinentů. Pražíme ale také kávy jednodruhové. A dá se říci, že si lidé naši kávu oblíbili. Dnes tady máme poslední balíčky, protože zrovna pražíme čerstvou dávku,“ říká Kateřina Kludková.

Proč restaurace Horakůvka začala pražit vlastní kávu? „Zezačátku jsme nakupovali kávu z jisté brněnské pražírny. Bohužel výkyvy ve kvalitě nás prakticky donutily začít si pražit kávu vlastní,“ popisuje provozní.

„A máme s ní úspěch, proto nepražíme jen pro potřeby restaurace, ale lidé si ji mohou u nás i odnést. A lidé pro naši kávu chodí hodně. Pečeme si i vlastní dezerty, takže k nám často zajdou jako do kavárny nebo do cukrárny na kafe a zákusek,“ dodává Kateřina Kludková.

Kávu s Horakůvky už ochutnal i herec Donutil

Za kávovou a rumovou inspirací cestoval majitel Pavel Gawliczek do Panamy, na Kubu, do Austrálie či Indonésie. V průběhu těchto cest získal certifikáty pro degustaci rumů či pražení kávy.

Z jídel jmenujme třeba grilovaná telecí játra či telecí řízek. „Ty se nepřipravují v mnoha restauracích, tak na ně lidé chodí k nám. K velmi populárním jídlům také patří svíčková či hovězí líčka. Nepouštíme se do nějakých gastronomických experimentů, vidíme se hlavně klasické a poctivé kuchyni. A lidé se vracejí,“ říká provozní restaurace Horakůvka.

„V sále restaurace hrají zájezdová představení i známá divadla, takže kávu Horakůvka už si dal i Miroslav Donutil, často sem jezdí Pavel Trávníček či Halina Pawlowská. "Někteří herci se zavřou bokem a nebaví se, ale například Pepa Náhlovský byl hodně živý,“ vzpomíná Kateřina Kludková.

Obec kdysi hospodu koupila, aby nesla do kasy peníze

Bylo by hříchem nevyužít při popisování historie této restaurace i vzpomínek místního badatele Josefa Bilana Šinovského, které ležely půl století nevydané, až vyšly v podobě disku díky šenovskému muzeu v roce 2019. Ten popsal i vznik Horakůvky.

Obecní hostinec Horakůvka, nazývaný také Panský, dnes hostinec Horakůvka. Postaven byl okolo roku 1810. Nejdříve byla postavena levá část - hostinec, později byla dostavěna i pravá část - sál. Za hostincem byly hospodářské budovy a také skromné bytové prostory z důvodu tehdejšího všeobecného nedostatku bytových možností. Obecní hostinec byl v roce 1939 prodán panu Aloisi Karkoškovi z Radvanic (1895-1976). Jako obecní byl v letech 1863-1939. Po znárodnění byl hostinec v letech 1948-1991 státním majetkem, dnes je opět v soukromých rukou. Před hostincem jsou tehdejší podílníci a jejich rodina. Zajímavý je původní vstup do hostince po schodech v jiném místě než nyní, foto okolo roku 1900. Foto: Kniha o Šenově

Šenovští výboři měli po léta na krku ještě jednu starost. Už někdy v roce 1863 totiž koupila obec hostinec Na Horakůvce a k jeho koupi použila peněz z úroků kontribučních vkladů a z nájemného honitby. Ani to by však nestačilo, kdyby nesložily podíly také sousední obce Šumbark a Petřvald. Šenovští poplatníci tedy nebyli jedinými vlastníky hostince. Nelámali si tím však příliš hlavu, naopak, očekávali možnost vydatného příjmu. „Hostinec se přece musí rentovat - lidé pijí střídmě i hluboce, však kdo má peníze, ať pije, co je komu do toho!“ říkali si.

A tak si hospoda měla na sebe snadno vydělat a ještě přinést do obce peníze. A přece to byla záležitost spíše pro ostudu! Nikdo z nájemců nechtěl platit tolik, kolik požadovali obecní výboři, a přitom bylo neustále třeba starat se o údržbu rozsáhlé budovy, která chátrala. A příjmy byly - no, co by se vlk nažral, a koza zůstala celá. Přitom podílníci na majetku - těmi byli všichni, co na koupi reality půjčili peníze, tedy i lidé z jiných obcí - čekali na tučný výtěžek z provozu obecní hospody.

V době hospodářské krize sídlila obec v hostinci, bylo to tam jako v šenku

Josef Bilan Šinovsky popisuje i dobu, kdy obecní úřad úřadoval dokonce v obecním hostinci. To bylo v době hospodářské krize po roce 1930.

Tehdy měli lidé nadbytek volného času, práce nebylo, továrny stály. Nezaměstnaní dostávali podpory v nezaměstnanosti, každý bral poukázku na deset korun, na nákup do obchodu. Ženatí dostávali dvě. A braly se i zvláštní příděly: bochník chleba, mléko pro děti, ale většinou také nic.

Hostinec „Horakůvka“ již v novější podobě. V roce 1948 byl hostinec zestátněn a předán do správy podniku Restaurace a jídelny, podnikové ředitelství Frýdlant nad Ostravicí. Vpravo za hostincem je vidět část obecního tříposchoďového bytového domu pro 70 občanů, který byl postaven v roce 1969 vedle základní devítileté školy, požární zbrojnice a domu lékaře Josefa Doležala (1894 - 1985). V rámci restitucí byl objekt v roce 1991 navrácen potomkům původních majitelů hostince, foto okolo roku 1990. Foto: Kniha o Šenově

Chudák pan starosta Slíva, přišel do čela obce právě v nejhorších letech! V roce 1931 krize vrcholila a vlekla se až do roku 1935. Obecní úřad byl tenkrát v budově hostince Na Horakůvce a tak na obecním úřadě bývalo vskutku jako v šenku. Starosta Slíva byl kandidátem panské národně demokratické strany.

Lidé mu tím více nedávali pokoj a dožadovali se práce a chleba. Mnohokráte se i pan starosta stavěl do úlohy rovného s rovným. „Přátelé, já vám ten úřad starosty uvolním! Aspoň bude o jednoho nezaměstnaného méně,“ říkával těm lidem.

Kdo Horakůvku jednou převezme?

Mít a provozovat restauraci je však, jak majitel říká, dřina a řehole. „Jen díky skvělým zaměstnancům je provoz posledních šest let v černých číslech. Ale blíží se okamžik, kdy se zřejmě rozhodnu odejít z byznysu, a tak doufám, že se opět najde v Šenově nějaký mecenáš, který zajistí další pokračování bohaté historie Horakůvky," říká závěrem majitel Pavel Gawliczek.