Nejhonosnější čtvrť i doupě neřesti. Ostravské muzeum zve na Lauby–světla a stíny Ostravy

Pokojíček, v němž na kanapi čeká prostitutka, ostravská putyka s historickým výčepem a flašinetem, středověká kachlová kamna. A modely nejhonosnějšího domu či legendární čtvrti, které se po ostravsku říkalo lauby. I takové exponáty v těchto dnech technici a pracovníci Ostravského muzea umisťují do podzemí pod starou radnicí, které donedávna sloužilo jako restaurace.

Právě zde se totiž tento týden, konkrétně vernisáží dne 28. listopadu, otevře nová reprezentativní výstava, která se bude snažit spoustou exponátů zábavně, ale především přiblížit, jak tato ve středověku nejhonosnější a na přelomu 19. a 20. století naopak nejzatracovanější čtvrť vypadala.

Společnost FOTO: Punče, vyhlídkové kolo i grilovací vláček. Ostravské Vánoce začaly 24/11/2024

Pro mnoho současníků jsou totiž Lauby malou záhadou a mnohé přitahují právě svou pověstí až do doby první republiky vykřičené čtvrti, plné hornických putyk, prostituce, hazardu a kriminality. Právě zde se nacházelo ono epicentrum „kořalečního moru“, který zasáhl v Ostravě v době nebývalého průmyslového rozmachu nejen horníky, dělníky a velkoměstské pobudy, ale často i jejich rodiny.

Rozpadající se lauby šly k zemi v šedesátých letech

Ostravské lauby se staly po válce postupně rozpadajícím se shlukem budov, který ostravští radní i prakticky ponechali svému osudu. Z velké míry i proto, že po válce mělo staré centrum Ostravy být přebudováno v duchu nové socialistické výstavby.

Lauby, tedy historické domy s podloubími, většinou někdejší domovy židovských obyvatel Ostravy, kteří se po válce do města nevrátili z koncentračních táborů, nechal stát v šedesátých letech zbourat.

Lauby přesto v myslích pamětníků zůstaly a mnozí je považují za kus legendární staré Ostravy, tedy centra města, které proslulo nejen průmyslovým rozmachem, ale i těžkou chlapskou prací, syrovým nočním životem a alkoholismem. Vždyť za Rakouska-Uherska museli právě tento problém do Ostravy přijet řešit až z Vídně a Ostrava platila v tomto smyslu za nejhorší město v celém mocnářství a získalo nechvalnou pověst.

„Někteří, zejména mimoostravští návštěvníci, často ani nevědí, kde lauby byly, a často se nás na ně ptají,“ říká tisková mluvčí Ostravského muzea Aneta Trojáková. A dodává, že se vedení Ostravského muzea rozhodlo vytvořit právě ve svém podzemí výstavu, která bude po téměř celý tuto trochu temnou, avšak přesto pro dnešní fanoušky historie atraktivní minulost někdejší černé Ostravy připomínat.

Honosné domy stály podél dříve hlavní Velké ulice od brány k bráně

V podzemí Ostravského muzea soustřeďují muzejníci ty nejzajímavější předměty, které lauby vydaly jak při archeologických výzkumech, tak při jejich bourání. „Nálezy svědčí nejen o novodobém morálním úpadku laubů, ale ty z hlubších vrstev také o dřívější době, kdy v těchto domech ve Velké ulici žili nejhonosnější ostravští měšťané. Lidé uvidí i nálezy z dob, kdy v těchto místech žili ve 13. století lidé ještě před založením města Ostravy,“ říká kurátor výstavy Lauby – světla a stíny Ostravy a archeolog Ostravského muzea Zbyněk Moravec.

Velká ulice byla od středověku do roku 1842 nejdůležitější komunikace v někdejší Moravské Ostravě mezi dvěma hlavními branami a stály na ní domy bohatých měšťanů, mířící svými vchody do Velké ulice. Zprvu byly tyto domy dřevěné, poté kamenné, které dostaly podloubí, tedy ostravsky „lauby“

Majitelé těchto dříve honosných měšťanských domů měli právo vařit pivo či šenkovat víno a pálenku a tím se připojili k městské honoraci. Podloubí podle katastrální mapy z roku 1833 sahalo průběžně z Velké ulice přes náměstí až do Kostelní ulice. „Obyvatelé této nejhonosnější ulice se často dostávali na pozice purkmistrů a dávali směr vývoji Ostravy. Tato hlavní osa vedla až k brodu přes Ostravici. Později v místě brodu vyrostl nejprve dřevěný most, pak řetězový a ten když spadl, nahradil o kousek dál dnešní most Miloše Sýkory,“ říká Zbyněk Moravec.

Tahákem výstavy o laubech bude mincovní poklad, který vyhrábl bagrista

Kromě vzácných nálezů bude velkým lákadlem výstavy mincovní poklad ze začátku třicetileté války, který v roce 1965 po demolici domů nalezl bagrista A. Mašek.

„Zřejmě majitel domu ho v roce 1623 nebo 1924 ukryl ve sklepeních domu číslo popisné 59 na rohu Velké a Dlouhé ulice, když do města vtáhli nechvalně proslulí lisovčíci, což byly žoldnéřské oddíly polské lehké jízdy.

„Byli to spojenci císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Ostravu sice nedobývali, ale rabovali. Majitel před nimi ukryl peníze v době, kdy české království postihl státní bankrot a stříbrné mince ztratily několikanásobně hodnotu. A nevíme, proč už si peníze znovu nevyzvedl. Ten nález má 228 mincí, ale nevíme, jestli je nekompletní, i když ho bagrista poctivě odevzdal státu. Vystavený ale nebude celý, některé mince se v něm totiž opakují,“ říká kurátor výstavy Zbyněk Moravec.

Lidé budou moci vyzkoušet historické boty a chůzi po někdejší dlažbě

V podzemí Ostravského muzea uvidí návštěvníci výstavy Lauby třeba i model kachlových kamen s úlomky nejrůznějších zdobených kachlů. Jsou na nich vzácné motivy tanečníků, hodové scény, figury koňů. Našly se v domě s číslem popisným 54, který stával naproti někdejší ostravské radnice, dnes Ostravského muzea. A také nepřežil demolici laubů.

Výstava představí i další nálezy, jako nádoby na umývání rukou, napichovací nože se zdobenou střenkou, stolovací nádoby, kožené předměty či repliky středověkých bot, v kterých si lidé budou moci vyzkoušet čtyři přesně rekonstruované povrchy cest, které se kolem domů v laubech vyskytovaly. Od valounové dlažby přes hlínu a větve po dřevěné desky, kterými obyvatelé zpevňovali půdu kolem domů.

Pokojík prostitutky s červenou lampou za decentní zástěnou

V jedné z kleneb budou moci návštěvníci za zástěnou se zvětšenou fotografií jednoho z domů, který patřil na přelomu 19. a 20. století obchodníkovi jménem Haberfeld, vidět repliku pokojíčku ostravské prostitutky. „Je to ukázka novodobého morálního úpadku laubů a to utajované prostituce. Ta v laubech ve své době doslova kvetla a majitelé a provozovatelé putyk ji podporovali. Prostitutky totiž často návštěvníky náleven okrádaly. Lidé si budou moci rozsvítit tlumeným červeným světlem a uvidí poté dovnitř pokojíku,“ ukazuje Zbyněk Moravec „doupě“ prostitutky.

„V Ostravě to nebylo jediné hnízdo prostituce, ale bylo dost využívané. Ale někdy nemuselo jít o ryze sexuální služby. Tyto dámy zaměstnané nočními podniky, zvané „animírky“, měly hlavně za úkol lákat hosty do náleven, aby co nejvíce konzumovali a utráceli peníze. Až bonusem byla i možnost sexuální služby,“ vysvětluje Zbyněk Moravec.

Kořaleční mor se dědil z generace na generaci. Alkoholu propadaly už i děti

Upozorňuje však, že putyky v laubech byly nižší úrovně a vyhledávali je většinou lidé pokládaní za kriminální živly, ale třeba i muži, kteří v Ostravě díky velkému přílivu dělníků a horníků najímaných na těžkou práci početně převyšovali nad ženskou populací.

„V Ostravě tehdy nebylo moc možností, jak vyžít a bavit se. Hlavní byla těžká práce, takže lidé tady po práci prostě pili. A nebyla to mnohdy žádná legrace, onen pověstný kořaleční mor se v Ostravě často stal pro těžce pracující velmi likvidační. Alkoholismus se často přenášel z generace na generaci. V Ostravě nepili jen muži, ale i ženy a dokonce děti. V rodinách bylo běžné, že se popíjelo už od rána, lidi si kořalku nebo levné pití brali v termoskách na kafe i do práce, což se přenášelo doma i na děti a dospívající. Lidé tehdy pili pivo a spíše levný tvrdý alkohol, víno v Ostravě moc nekonzumovali,“ vysvětluje Zbyněk Moravec.

Slibovali místo laubů stavět. Ale bylo tam půl století parkoviště

Návštěvníci výstavy budou moci i na plastickém modelu laubů vidět, jak čtvrť vypadala a jaké na ní stály domy před industrializací Ostravy. V další místnosti bude stát i samostatný model středověkého domu číslo popisné 54, který stál naproti staré ostravské radnice. Bude mít podobu, jak zhruba vypadal ve 14. století. A na schodech pod radniční věží budou návštěvníci moci vidět historické filmové záběry laubů.

Foto: se souhlasem Ostravského muzea

„Bohužel se pořádných dokumentárních filmových záběrů laubů moc nezachovalo. „Asi nejhezčí se dochoval z roku 1951. Ten vznikl původně jako ukázka toho, jak je ve starých domech bydlení nevyhovující. Jako kontrast nového bydlení v rozestavěné Porubě a toho starého, vlhkého a rozpadajícího se, které je určeno k likvidaci. Komunisté měli v plánu centrum Ostravy začít těžit, což ale už mělo základ v záměrech z doby německé okupace. Proto se také k historickým domům v laubech tak chovali. A postupně je demolovali,“ říká Zbyněk Moravec.

Kurátor výstavy Lauby – světla a stíny Ostravymíní, že především domu naproti Ostravského muzea čp. 54 je škoda, protože mohl přinést památkářům a historikům spoustu informací. „Je to škoda i proto, že už v padesátých letech plánovali na místě laubů nějaké nové domy stavět, ale nakonec tam nevystavěli nic. Celého půlstoletí bylo místo laubů parkoviště. Ale bohužel taková už byla doba,“ říká kurátor Zbyněk Moravec.

A nakonec do putyky! Za starým výčepem a flašinetem

V jedné z místností s klenbami vzniká i laboratoř, kde si budou moci děti i dospělí vyzkoušet práci archeologů. Budou moci pod mikroskopem hledat zbytky pravěkých rostlin, dokumentovat keramické nádoby či dát dohromady rozbité kachle.

Ti, kteří absolvují výstavu, si budou moci posedět v imitované staré ostravské hospodě, kterou muzeum v jedné přízemní místnosti nechalo vybudovat. Stojí v ní opravdový zachovalý historický výčep se starými krýgly, lahvemi a sklenicemi. Na stěnách jsou dobové obrázky, u vchodu stojí flašinet, je tu i malý kulečník, pár dobových historických stolů a židlí.

„Návštěvníci si tu mohou číst noviny, hrát kulečník nebo karty. Jen si tu nebudou moci dát pivo. Je to spíše taková odpočinková místnost pro ty, které výstava zmůže,“ usmívá se vedoucí oddělení prezentace Ostravského muzea Andrea Węglarzyová.

Foto: se souhlasem Ostravského muzea