Nejnovější zprávy: Legenda brazilské hudby poprvé v Česku. Gilberto Gil vystoupí na Colours of Ostrava Lidé v kraji chtějí řešit klima. Průzkum však ukázal, že neví, co mají dělat

NĚCO NA TOM GOLFU JE

Něco na tom golfu je! Když se venku už nedá hrát

Zimní období je pro golf ve střední Evropě nejméně vítané, ale to neznamená, že se hra nedá provozovat. Kdo chce zůstat na vzduchu, najde někdy vyhřívaná odpaliště na cvičných loukách a při lepším počasí i leckde otevřená hřiště. Pro teplomilné, začínající i urputné hráče je tu jiné řešení: indoor golf.

Ilustrace: Farm's not dead

Představa hraní golfu, tedy dlouhých a vysokých ran, někde v uzavřeném prostoru může být zpočátku úsměvná. Cože? Lze to vůbec? Ano, a docela snadno. Indoor nebo halový golf znamená hrát stejné údery jako venku pod širým nebem. Lze tu odpalovat driverem ty nejdelší možné rány a stejně tak hrát dlouhými železy či si přihrávat wedgemi. Míče totiž zachycuje buď síť na konci odpaliště, nebo plátno simulátoru, na které se promítá virtuální hřiště.

Kromě cvičného odpaliště a simulátoru, umístěného v jakési budce, existují v indoorech další prostory pro trénink či hru. Najdou se tu cvičné písečné překážky – bunkery – a samozřejmě rovněž cvičná jamkoviště – greeny.

Jejich povrch tvoří hladký koberec, po němž míče kloužou věrně jako venku na trávě. Na rozdíl od venkovního sekání, zavlažování a hnojení trávy představuje jedinou údržbu v hale čištění a luxování koberce. Snad jedinou nevýhodou je stálá pozice jamek, u kterých se venku mění umístění převrtáváním.

Halový golf nabízí spoustu výhod. Stálé klima s příjemnou teplotou pro hraní v tričku s krátkým rukávem, pevnou a na venkovních podmínkách nezávislou otevírací dobu a také třeba fakt, že při hře se neztrácejí míče, jelikož není kde.

Na cvičném odpališti se stejně jako venku zapůjčují místní cvičné balony, zatímco přírodní překážky, nástrahy a „černé díry“ na mizení míčů, jako jsou lesy, vody a stráně, vstupují do hry jen virtuálně, promítány na plátna simulátoru. Přesto, autor zažil i zde ztracený míč, který jedno plátno kdysi nevysvětlitelně pohltilo, a hráč ho přes dlouhé hledání v záhybech nenašel!

Indoory mohou mít různou podobu. Od malých prostorů pro jeden simulátor, až po velké haly, kam se vejde vše výše popsané. A k tomu ještě občerstvovací bar, obchod nebo půjčovna vybavení, šatny a sprchy. Velké indoory také bývají součástí sportovních komplexů, takže možností je po golfovém tréninku zajít třeba do bazénu, sauny či vířivky, prostě do wellness. Tedy vlastně relaxovat stejně, jako po opuštění venkovního cvičného areálu nebo hřiště.

První golfové indoory vznikaly v 70. letech minulého století, spolu s nástupem počítačových simulátorů golfu, a plně se rozvinuly o dekádu později, když se objevila značka FSG (Full Swing Golf). Zjednodušeně jde o projektor, který zobrazuje virtuální hřiště, jamku nebo cvičnou louku, ve věrné grafické podobě na promítací plátno. Golfistův míček sledují kamery, optické senzory či radary.

Počítač po dopadu míče na plochu vyhodnotí všechny možné ukazatele – rychlost, směr, rotaci – stejně jako parametry pohybující se hlavy hole a ukáže na plátně virtuální pohyb míče. Výsledkem je komplexní údaj o úderu a obrázek, odpovídající situaci po ráně. Pokud snad míč skončí mimo hrací plochu, v autu nebo v trestné oblasti, počítač tuto skutečnost rovněž zohlední. Připíše trestnou ránu a zobrazí novou herní situaci, následující po problému.

Stejně jako jiné technologie prošly i golfové simulátory převratným vývojem. Jestliže se už někdy před dvaceti lety říkalo, že zobrazují věrně jak hřiště, tak výsledky ran, pak za ono dvacetiletí udělaIi výrobci podobný pokrok, jako například s dimenzemi televizního obrazu.

Na simulátorech si lze vybrat ze všech světových hřišť a na nich přidat také všemožné podmínky, déšť, vítr nebo rychlost povrchu greenů. Do toho z reporduktorů ševelí větve stromů, štěbetají ptáci, šumí příboj... Jen jeden aspekt venkovní hry se v hale nereplikuje. Pokaždé se totiž stojí na rovné ploše.

Virtuální hraní je jistě o něco jednodušší než skutečné, ale s kvalitou simulátorů se tento rozdíl stírá, takže se na nich hrají i turnaje. A jak se vlastně puttuje? Na kobercové ploše mezi odpalištěm a plátnem, kde senzory rovněž vyhodnotí pohyb míče po „greenu“ směrem k jamce. Na plátně jsou greeny detailně zobrazeny, se všemi sklony a zlomy terénu.

Techniku, nabízenou simulátory, využívají rovněž prodejci golfového vybavení. Hlavně pro tzv. fitting, kdy se u klienta měří parametry švihu tak, aby se mu mohly udělat hole na míru, odpovídající jeho fyzickým možnostem. V tomto případě se ale role simulátorů poněkud snižuje, jelikož mezitím nastoupil přístroj zvaný Trackman. Malý čtvercový radar se vejde do tašky a naprosto přesně změří a zanalyzuje stovky parametrů švihu, hole i odehraného míče.

Simulátory si stále častěji pořizují firmy, hotely, bary i soukromníci do svých domovů. Špičkové golfisty nevyjímaje. Většina světových profesionálů, ačkoli třeba bydlí v teple Floridy a mohou trénovat a hrát celoročně venku, má doma tzv. studia, tedy perfektně vybavený cvičný prostor, jemuž dominuje právě simulátor. Solidní se dá pořídit už někde pod milionem korun, ale je to jako s automobily. Cena Ferrari mezi simulátory už leží někde o řád výš. Zmíněný, ještě o něco přesnější Trackman začíná pod půl milionem korun a špičkoví hráči ho používají, rovněž coby vlastní, jak na venkovních plochách, tak uvnitř.

První český golfový indoor vznikl v roce 1994 v Praze, v bývalé sportovní hale Tatry Smíchov, kde se v minulosti hrál například Davisův pohár tenistů. V roce 1992 ji objevili majitelé společnosti Erpet Group (zkratka jmen společníků Luďka Eremiáše a Václava Petra), hledající skladové prostory především pro své skleněné výrobky. Nakonec tu vzniklo sportovní a releaxční centrum, i s indoorovým golfem a simulátory, s nimiž se majitelé seznámili při návštěvě obchodního partnera v San Diegu. Erpet se otevřel s odpališti a sítí vzdálenou přes deset metrů od nich, se čtyřmi simulátory a také šestijamkovým hřišťátkem pitch and putt, na krátké přihrávky i putty, i s vodou a písky.

Erpet, který v hale také poskytl prostory pro sídlo České golfové federaci, se přesně trefil do začátku herního boomu a měl dlouhá léta plno. Začínala tady většina pozdějších špičkových hráčů, včetně Kláry Spilkové, trénovali zde profesionálové, amatéři i rekreanti, a to od rána do pozdního večera. Požár nakonec uspíšil konec centra, které má ustoupit developerskému projektu.

Příklad Erpetu následovaly indoory v celé republice, včetně moravskoslezských měst. Několik míst v Ostravě a také Třinec, Frýdlant nad Ostravicí nebo Čeladná měly své indoory už na počátku tisíciletí. V roce 2010 otevřel největší indoor světa, Golf Arena v Nizozemsku, s 20 simulátory a 28 odpališti.

Zatímco halové odpalování golfového míče zůstalo čistě individuálním tréninkem, hra na simulátoru poskytuje také společenský rozměr. Málokdo, podobně jako venku, hraje sám. Počítače umožňují veškeré formáty hry, takže lze hrát ve dvojicích a větších počtech jak na rány, tak jamkovou hru. Všechny výsledky rovněž spočítá umělá inteligence. Čekání, než na hráče přijde řada, zpestřují stolky se židlemi a patřičné občerstvení, o které se také často soupeří.

Jednou z výhod golfu na simulátoru je čas. Hráči se nemusí nikam přemisťovat, jeden úder následuje druhý a partie na osmnáct jamek se ve dvou dá pohodlně stihnout za hodinu, kdežto na hřišti by zabrala minimálně trojnásobek. Ušetří se samozřejmě i prostor, na který jsou u „plátna“ potřeba zhruba čtyři metry na šířku, šest metrů na délku a tři na výšku, aby hráč mohl pohodlně a bezpečně napřahovat a švihat holí. O úspoře nákladů na údržbu hřiště už ani nemluvě.

Bohužel, kvůli současné zdravotní situaci jsou indoory bity podobně jako jiná halová zařízení pro sport. Minulou zimu zůstaly zavřeny a ani ta letošní nevěštila na začátku pozitivní výhled. Někde už musel halový golf zavřít nadobro a aktuální nabídka je otázkou hledání na internetu a telefonování.

Golf v jeho skromné podobě si ale můžete zahrát doma, aniž byste k tomu potřebovali velkorysé prostory. Stačí si do obývacího pokoje pořídit puttovací koberec s jamkou. Ty nejlevnější, které přitom udělají dobrou začátečnickou službu, stojí pod tisíc korun a zaberou jen dva metry krát třicet centimetrů. Radost z takového domácího hraní? Jak se říká v reklamě, k nezaplacení!

Nelze na závěr nevzpomenout zážitek z pražského indooru Čechie. Začátkem roku 2000 tam sportovní novináři pořádali turnaj dvojic pro sebe a své přátele. Pozván byl i tenista Petr Korda. Na otázku, koho s sebou může přivést, dostal odpověď, že kohokoli chce. A tak se otevřely dveře golfové haly a v nich, vedle vítěze tenisového grandslamu, stál v džínsech a teniskách Alex Čejka. V té době již renomovaný profesionální golfista a vítěz čtyř turnajů PGA European Tour.

Německý reprezentant českého původu si rozložil své „nádobíčko“ jako každý jiný, zkoumavě se zahleděl na plátno a vypálil první ránu. „To hřiště je mi nějak povědomé,“ utrousil asi po třech jamkách. A nemýlil se. Virtuálně se totiž hrálo na Firestone Clubu v Ohiu. Zrovna tam Čejka v roce 1996 obsadil šesté místo na prestižním turnaji Wold Series of Golf. Kdo nakonec zvítězil v Čechii, asi netřeba dlouze domýšlet. Jestliže má golf vpravdě demokratickou povahu a mohou ho společně hrát úplně všichni, platí to rovněž u jeho indoorové podoby.

Jak začínal herec Kamil Halbich

„S golfem jsem začal až ve čtyřiceti. Nejdřív jsem jen poslouchal hrající kolegy a následně přišla chuť si to také zkusit. Kamarád si dělal zelenou kartu a vzal mě s sebou. Potom jsem od kolegů v divadle dostal bag a nebylo cesty zpátky. Když umístíte míček na týčko na prvním odpališti, a k tomu ještě třeba někde u klubovny, tělo je v tenzi a potřebujete spoustu energie na její uvolnění. Podobné to mám zhruba pět minut před premiérou. Cítím totéž napětí, vnímám oponu, diváky v sále. Někdy si na hřišti představuji, že jsem v divadle, a naopak. Docela pomáhá, že mám v šatně putter, pár míčů, čtyřku železo a můžu se před vystoupením trochu uvolnit.“