Nejnovější zprávy: Z opuštěných břidlicových chodeb je unikátní turistická atrakce: Flascharův důl Kam dnes na oběd? Do Los Capolitos na burrito nebo quesadillu!

Společnost

Nechcete po smrti na hřbitov? Pod Lysou horou možná vznikne přírodní pohřebiště

​Herec Josef Vinklář si před smrtí přál, aby ho namísto některého z pražských hřbitovů plných slavných jmen pohřbili na maličkém hřbitůvku v Podůlší poblíž Jičína, kde se narodil.

Ilustrační foto: Jan Smekal

Aby se navždy díval na milovanou zříceninu hradu Trosky. V kultovním filmu Big Lebowski zase dva kamarádi v nezapomenutelné scéně vysypou popel svého kumpána do vzduchu na dosti větrných skaliskách.

Podobná přání netypických pohřbů se však netýkají jen známých a slavných lidí. Mnozí „obyčejní“ lidé do svých závětí zanesou touhu spočinout po své smrti na místě, které mají rádi, a které je třeba netypické.

Proč si tedy nepřát nebo zesnulému neuspořádat pohřeb třeba pod Lysou horou? Pod oním magickým vrcholem Beskyd, který přitahuje stále více obyvatel okolních měst a obcí?

Také to je jedním z důvodů, proč se snaží nezisková organizace Ze Mě Země upravit část stávajícího hřbitova v Borové v Lubnu pod Lysou horou na přírodní hřbitov.

Měl by nést poetický název Vzpomínky pod Lysou a měl by nabídnout lidem i jiné než běžné možnosti, jak se rozloučit se svými blízkými a jak přistupovat k pohřbům.

Pohřbívání popela blízkých ke kořenům starých stromů i rozložitelné urny

„Tento hřbitov v Borové je starý, má ho ve správě město Frýdlant nad Ostravicí, kde už jsme v lednu jednali s odborem majetku a investic o možné spolupráci. Část hřbitova dnes už nemůže být využívána k ukládání ostatků z důvodu nepříznivého hydrogeologického posudku. Je zde zvýšená hladina spodní vody, ne však zas tak, aby to znemožňovalo možnost pohřbívání popela zesnulých takzvaným vsypem nebo vložením biologicky rozložitelné urny do země.” popisuje situaci jednatelka neziskové organizace Ze Mě Země Jana Slavíčková.

„Je to jeden z mála hřbitovů, který je pro rozšíření o přírodní část vhodný. Je na krásném místě a plochy, o které máme zájem, už běžným způsobem využívané být nemohou. My bychom zde rádi nabídli možnost ukládání popela zesnulých ke kořenům stromů, které tam už dnes rostou.“

Organizace Ze Mě Země nyní usiluje o to, aby získala část hřbitova v Borové do své správy, a shání finance na projektovou dokumentaci svého přírodního hřbitova.

„Je nutná změna provozního řádu pohřebiště, pak nás čeká jeho schvalování krajem a městem Frýdlant. Chceme, aby z poněkud zanedbaného nevyužitého prostoru vzniklo krásné místo, kde bude možné popel zesnulých ukládat právě ke kořenům vzrostlých stromů, případně k novým stromům nebo keřům, které zasadíme. V projektu bude zahrnuto i pěkné pietní místo pro poslední rozloučení pod širým nebem. Třeba v Praze nebo ve Zvolenu mají velkou obřadní kamennou nádobu, která je v prostoru dominantním uměleckým prvkem. Říkají jí Skořápka a poslední rozloučení probíhají nejčastěji u ní. Rádi bychom také vybudovali v Borové pár laviček k posezení, kde bude možné rozjímat a těšit se výhledy do okolí. Chceme prostě, aby hřbitov svým způsobem vlastně i žil,“ říká Jana Slavíčková.

Pohřebiště Halda vzpomínek se nedaří v Ostravě zřídit

Ze Mě Země usiluje o podobné přírodní pohřebiště také v Ostravě. Mělo by se nazývat Halda vzpomínek.

„Tady se nám to ale zatím nepodařilo, protože ostravské hřbitovy jsou plné a není na nich takový prostor, kde by bylo možno nápad realizovat. Nebo jsme ho zatím nenašli. Teď se tedy soustředíme na Borovou a Halda vzpomínek musí zatím počkat,“ vysvětluje jednatelka spolku Ze Mě Země.

Dodává, že přírodní hřbitov v Borové by byl pro ty, kteří hledají nějakou alternativu pro místo, kde by chtěli jednou spočinout.

„Pro lidi, kteří nechtějí mít urnu uloženou v kolumbáriu nebo v hrobovém místě a zároveň nechtějí pozůstalého vysypat jen tak někde v přírodě. Když třeba umře horolezec, tak jeho kamarádi ho vynesou na tu jeho nejmilejší horu a tam jeho popel rozpráší. My chceme nabídnout jakýsi kompromis, kam by pozůstalí mohli za svým zesnulým později chodit a vzpomínat na něho. Je to trochu jiná cesta a rozšíření stávajících možností pohřbívání,“ říká Jana Slavíčková.

V Česku se koná spousta pohřbů bez obřadu

Autoři nápadu samozřejmě počítají s tím, že pro řadu lidí může být ve volbě jejich hřbitova rozhodující i právě Lysá hora. „Určitě. Je to krásné místo a řada lidí má k nejvyšší hoře Beskyd velký vztah,“ dodává jednatelka Ze Mě Země.

Členové spolku ostatně většinu své práce nyní soustřeďují na šíření myšlenky přírodního pohřebnictví. „V České republice dnes probíhá asi 50 procent pohřbů bez obřadu. Současná podoba pohřbů totiž řadě lidí nevyhovuje, prostředí obřadních síní je chladné a neosobní. Nám jde o to dělat pohřby prostě trochu jinak. U nás může rozloučení se zesnulým trvat i hodinu a půl místo běžných 30 až 40 minut. Přírodní pohřeb je možno dnes uspořádat třeba v Praze v ďáblickém Lese vzpomínek, ale tady na Moravě, tedy ani v Brně, ani v Ostravě zatím taková možnost chybí. Nejvíce nás inspiroval spolek Ke kořenům působící v Praze, který přinesl myšlenku „zelených pohřbů jinak” do České republiky. V roce 2014 vyhráli s projektem přírodního hřbitova cenu Social Impact Award, podpořila je i kampaň na HitHitu. Pražský Les vzpomínek je v provozu od roku 2015, za loňský rok tam uložili 89 uren,“ říká Jana Slavíčková.

O smrti „na různé způsoby“

A kdy by mohlo přírodní pohřebiště pod Lysou horou vzniknout? „Samozřejmě bychom ho rádi otevřeli co nejdříve. Ale jsme realisté, to místo potřebuje úklid, možná i větší zásahy typu kácení náletových dřevin a terénní úpravy. Takže to bude chtít z naší strany větší investice. Chystáme kampaň, budeme vybírat penízky. Samozřejmě budeme zkoušet různé možnosti, ale zatím chceme hlavně něco v té myšlence udělat, aby za námi nebyla jen slova,“ říká Jana Slavíčková.

Proto si toto téma přírodního pohřebnictví lidé ze Ze Mě Země vzali za své. Třeba loni na počátku listopadu zorganizovali v ostravském Divadle loutek akci K smrti dobrý festival.

Přednášky s názvy jako Smrt jako brána, Vědomé umírání, Smrt v židokřesťanské duchovní tradici, Až umřu, zasaďte na mně jabloň, Rituál rozloučení s nenarozenými dětmi, Umění dobré smrti ve středověku, Život a smrt v mýtech přírodních národů, Nesmyslná smrt aneb když umře dítě, Jak mluvit s dětmi o smrti? či Smíření se smrtí ukazují, v jaké šíři lze dnes o tomto pro někoho děsivém či kontroverzním tématu hovořit.

Na „smrťáckou“ kávu v pořadu K smrti dobrý kafe

Podobnou náplň mají také besedy nad šálkem „smrťácké kávy“, nazvané K smrti dobrý kafe, které spolek Ze Mě Země pořádá ve spolupráci s Centrem PANT.

„Každý měsíc zveme hosty a mluvíme o tématu smrti, umírání, doprovázení, vyrovnání či nevyrovnání se se svou smrtelností,“ říkají organizátoři. A na prvních besedách bylo nabito.

„Ozvali už se nám třeba lidé z hospiců a to až z Plzně, nebo studenti z Olomouce, že se jim myšlenka líbí a chtějí „K smrti dobrý kafe” pořádat také. Proto chceme z besed udělat nějaký koncept, který by pomáhal třeba hospicům nebo dobročinným akcím,“ říká za spolek Ze Mě Země Jana Slavíčková. Výtěžek ze vstupného půjde právě na projekt přírodního hřbitova pod Lysou horou.

Další „smrťácké kafe“ se uskuteční v Centru Pant už 5. března v 17 hodin a organizátoři zvou návštěvníky na besedu na téma Poslední přechodový rituál na cestě člověka, proč je důležitý a proč se nám vytrácí?

Přírodní pohřebnictví

Je pohřbíváním v souladu a s respektem k přírodě, bez plastových květin a věnců, pod širým nebem, třeba v recyklovatelné, papírové či proutěné urně.

Je rozloučením, které může probíhat jak v rámci hřbitova na místě vyhrazeném pro tento ekologický způsob ukládání ostatků, tak i mimo něj – třeba na vaší zahradě, nebo na jiném místě, které zesnulý člověk miloval.

Je navrácením se k přirozenému začlenění smrti do koloběhu života, ať už jde o doprovázení umírajících, přípravu posledního rozloučení „na míru“, vlastní rituál, nebo prostor pro zármutek.