Módní show,
jakou Ostrava ještě nezažila
K Českému červenému kříži se dostala přes dobrovolnictví a humanitární pomoc. Dnes vede ostravský oblastní spolek, který zajišťuje kurzy první pomoci, zdravotnické asistence i krizovou připravenost pro Moravskoslezský kraj.
V rozhovoru mluví o práci v zákulisí, rostoucím zájmu veřejnosti i o tom, proč první pomoc začíná odvahou jednat.
Co vás přivedlo k práci v Českém červeném kříži?
Začala jsem jako dobrovolnice a členka spolku. Předcházela tomu moje účast v Humanitární jednotce a v Záchranném týmu, kde jsem působila jako zdravotnice. Zhruba po roce aktivní práce jsem se dostala na současnou pozici ředitelky.
Byla to pozice, o kterou jste usilovala, nebo k ní vedla spíš přirozená cesta?
Neusilovala jsem o ni cíleně, přišlo to postupně. Když začal ozbrojený konflikt na Ukrajině, začala jsem se více zajímat o humanitární pomoc. Připojila jsem se k Českému červenému kříži a postupně se nabalovaly další věci. Dříve jsem pracovala jako Veterinární sestra a laborant. Ke zdravotnictví jsem měla vždy blízko. Byla jsem přijata ke studiu Všeobecné sestry na OSU, ale studium nebylo možné zkoordinovat s prací a rodinou. Po rodičovské dovolené mi tato práce chyběla, proto jsem chtěla pokračovat v něčem smysluplném, což mi Červený kříž nabízí vrchovatě.
Kdy jste cítila, že se tomu chcete věnovat naplno?
Souviselo to hlavně s ozbrojeným konfliktem a se zhoršující se bezpečnostní situací. Informace ze zahraničí mě utvrzovaly v tom, že připravenost moje i mého okolí musí být co největší. To mě motivovalo přijmout tuto pracovní pozici a začít šířit povědomí o tom, co by lidé měli umět a vědět.
Jak vypadá váš typický pracovní týden?
Je velmi pestrý. Během jednoho týdne vystřídám montérky, uniformu i kostýmek. Jeden den jednám s budoucím či potenciálním sponzorem z byznysu, pak v naší uniformě na krajském vojenském velitelství, a další den je potřeba obléct montérky a něco udělat na budovách, nakoupit vybavení nebo doplnit krajský sklad. Každý den je jiný.

Foto: Vladimír Pryček
Vnímá veřejnost Český červený kříž jinak, než jaká je realita vaší práce?
Často ano. Veřejnost mnohdy neví, co všechno Český červený kříž dělá. Všimne si nás hlavně při mimořádných událostech, jako byly povodně nebo covid. Nevidí ale hodiny příprav, tréninků, týmy, ani konkrétní lidi, kteří stojí v pozadí.
Co všechno tedy oblastní spolek Českého červeného kříže Ostrava nabízí veřejnosti?
Školíme a vedeme kurzy první pomoci, nově také pomocí virtuální reality. Zajišťujeme zdravotnické asistence na sportovních a kulturních akcích, kde nás lidé vidí v červených uniformách. Máme také kroužky pro děti, příměstský tábor a věnujeme se bezpříspěvkovým dárcům krve. Věnujeme se i preventivně prezentačním akcím. Primárně zajišťujeme zdravotnické asistence, školení a lektorskou činnost. Sociální služby, převozové služby ani mobilní ošetřovny zatím neposkytujeme.
V čem je práce ostravského Českého červeného kříže specifická?
Ostravský oblastní spolek je specifický hned v několika směrech. Jsme pověřeným spolkem pro Moravskoslezský kraj, takže spravujeme krajský sklad humanitární pomoci, ze kterého při mimořádných událostech podporujeme ostatní oblastní spolky. Zároveň u nás už téměř 25 let funguje Záchranný tým ČČK Ostrava, který zajišťuje zdravotnické asistence na velkých kulturních, sportovních i společenských akcích. Významnou součástí naší činnosti je také Humanitární jednotka, která se podílí na řešení mimořádných událostí a poskytování humanitární pomoci. Díky propojení těchto činností dokážeme efektivně pomáhat jak při běžných akcích, tak v krizových situacích.
Co znamená tato krizová připravenost v praxi?
Pečujeme o krajský sklad, který průběžně doplňujeme a udržujeme tak, aby byl při mimořádné události okamžitě k dispozici. Současně školíme naše členy, aby věděli, co mají v krizové situaci dělat. Každý má svou roli. Ve skladu jsou hygienické potřeby, základní potraviny, lůžka, lůžkoviny, povlečení, jednorázové oblečení pro lidi zasažené mimořádnou událostí, svítilny, elektrocentrály a další potřebné vybavení.
Kolika lidem dokážete pomoci při opravdu velké mimořádné události?
V našich prostorách dokážeme pohodlně ubytovat asi dvacet lidí. Pokud by bylo potřeba více míst, budova je poměrně velká, ale komfort by už byl nižší, takže bychom hledali další prostory. Co se týče vydávání hygienických balíčků a podobné pomoci, tam mluvíme o stovkách lidí. V případě dalších potřeb jsme schopni koordinovat materiální sbírku cílenou na zasažené.

Foto: se souhlasem Českého červeného kříže
Když se řekne humanitární pomoc, lidé si často představí velké katastrofy, povodně nebo požáry. Jak ale vypadá humanitární pomoc v regionálním měřítku a v běžném životě?
Během povodní v roce 2024 jsme primárně plnili roli PSP monitorovacích týmů a také jako zdravotníci. Náš PSP tým pomáhá lidem v těžkých situacích, skládá se převážně z lidí školených v poskytování psychosociální pomoci a krizových interventů. Součástí byla samozřejmě i humanitární pomoc ve formě balíčků. Někdy je ale důležité i to, že člověk může přijít, nabít si telefon, být chvíli v klidu a tichu, odpočinout si nebo si od nás zavolat někomu blízkému ve chvíli, kdy mimořádná událost nastane.
Jak probíhá spolupráce s městem, krajem a dalšími institucemi?
Rozdělila bych to na dvě oblasti. První je finanční spolupráce, kdy díky městu a kraji dosáhneme na dotace, které umožňují fungování oblastního spolku. Druhou oblastí je spolupráce s integrovaným záchranným systémem, primárně s hasiči. Máme takzvanou Smlouvu o pomoci na vyžádání.
Ve chvíli, kdy dojde k mimořádné události, například k většímu požáru ve městě, budeme od září povoláváni přes systém a budeme zajišťovat gastrosekci. To znamená, že budeme hasičům poskytovat zázemí při nasazení. Tedy občerstvit se, opláchnout, odpočinout, nabít si telefon apod.
Jak taková pomoc na místě zásahu prakticky vypadá?
Po vyžádání naši pomoci přes KOPIS (Krajské operační a informační středisko) se aktivuje tým Humanitární jednotky. Členové se dostaví na spolek a převezou vše potřebné na místo zásahu. Jedná se o stany, lavice, stoly, gastro vybavení, elektrocentrálu atd. Na místě se s velitelem zásahu domluví časová náročnost a velikost zasahujícího týmu, kterému zázemí poskytujeme.
Byla v poslední době situace, která vám ukázala, jak důležité je být připravený?
Nejvýraznější byly povodně. Oficiálně jsem na této pozici až od roku 2025, takže mě z pozice ředitelky minuly, ale byla jsem v terénu jako dobrovolnice. Bylo to velmi náročné pro všechny zasahující i zasažené a doufám, že nás, i přes všechnu pečlivou připravenost, dlouho nic podobného nepotká.

Foto: Vladimír Pryček
Co podle vás veřejnost o humanitární pomoci a práci dobrovolníků často neví?
Málokdo ví, že Český červený kříž je neziskovou organizací. U členů humanitární jednotky se může zdát, že se dlouho nic neděje a jen se čeká. Jenže právě v tomto období se připravujeme, cvičíme a chystáme. Potřebujeme, aby každý přesně věděl, co má v krizové chvíli dělat. Jak zapnout centrálu, postavit stan, otevřít vozík nebo ho připojit k dodávce.
Kdo a jak se k vám dnes hlásí jako nový člen?
Nové členy získáváme například prostřednictvím kampaní. Jedna taková běžela na jaře a byla velmi úspěšná, díky ní máme téměř sedmdesát nových členů. Část se zapojí do Záchranného týmu, část do Humanitární jednotky, někteří budou lektoři. Rozsah je poměrně široký.
Mezi členy jsou velké rozdíly věkové, profesní i vzdělanostní. Máme mezi nimi kuchaře, elektrikáře, učitele i lidi z mnoha dalších oborů. Členem mládeže může být dítě od šesti let, aktivní členové se ale většinou zapojují od šestnácti nebo sedmnácti let. Nejstarším členům je přes osmdesát let, v místních skupinách máme velmi aktivní seniory.
Musí mít člen Červeného kříže speciální vzdělání?
Nemusí. Důležitá je chuť pomáhat a ochota počítat s tím, že během cvičení i učení může zažít určité nepohodlí, a vystoupit ze své komfortní zóny. Všechno potřebné ho naučíme, od první pomoci až po technické věci.
Dostane pak každý člen konkrétní roli, na kterou se specializuje?
V průběhu cvičení se členové postupně vyprofilují a my jim pomáháme najít směr, ve kterém mohou být nejvíce užiteční. Kdo má vhodné vzdělání nebo předpoklady, může se zapojit do psychosociálního týmu. Člověk se zkušeností z kuchyně může patřit do gastrosekce, a elektrikář se může dobře uplatnit v technické části. Velkou část členů tvoří zdravotně vzdělaní lidé, nejčastěji zdravotní sestry nebo lékaři, ti pak nejčastěji fungují v Záchranném týmu.
Co bývá pro nové členy největším překvapením?
Čekání. Dlouho se nemusí nic dít, a pak třeba ve tři ráno zazvoní telefon a my řekneme: teď vás potřebujeme, teď přijeďte. To může být pro někoho trochu šok.
Je nějaký projekt nebo aktivita oblastního spolku, na kterou jste nejvíce hrdá?
Jednou z významných akcí, které proběhly už za mého působení ve spolku, je určitě Mobilní odběr krve. Přišlo hodně prvodárců, byl to úspěch, a proto bychom v této tradici rádi pokračovali. Na to jsem pyšná, mělo to konkrétní výsledky a přínos.
Velký úspěch máme také s trénováním první pomoci pomocí virtuální reality. Díky podpoře fondu zábrany škod a společnosti VR Rescue jsme proškolili řadu základních a středních škol v Ostravě i v Moravskoslezském kraji. Na podzim připravujeme s VR Rescue akci Moct pomoct tour.
Čeho se lidé při poskytování první pomoci nejčastěji bojí?
Nejčastěji mají strach, že něco udělají špatně nebo první pomocí ublíží. Na kurzech se je snažíme tohoto strachu zbavit. Vysvětlujeme jim, že už samotné zavolání na linku 155 nebo 112 je pomoc, a že se nemají bát jednat. Moderní základy první pomoci jsou nastaveny tak, aby člověku umožnily postupovat bezpečně a účinně.
Mění se podle vás přístup veřejnosti k první pomoci?
Ano, osvěta se zlepšila i díky sociálním sítím. Lidé mají větší povědomí a o první pomoc se více zajímají různé skupiny. Hodně třeba maminky na mateřské i senioři. Zájem o první pomoc roste a my jsme za to rádi.
Kdo dnes na kurzy první pomoci nejčastěji přichází?
Je to zhruba půl na půl. Kolem prázdnin přicházejí lidé, kteří chtějí působit jako zdravotníci na táborech. Během roku školíme zaměstnance ve firmách i běžné zájemce, kteří jednoduše chtějí být připraveni někomu pomoci. Někteří z nich u nás později zůstanou jako členové.

Foto: se souhlasem Českého červeného kříže
Co z první pomoci by měl umět každý člověk, bez ohledu na věk nebo profesi?
Vzít telefon a vytočit 155. To je základ, který může zachránit život, protože operátor člověka navede. I když pomáhající znejistí a nebude vědět, co dělat, operátor mu pomůže a první pomocí jej provede.
Jak děti a mladé lidi učit první pomoc tak, aby je bavila a zároveň si ji opravdu osvojili?
Zajímavě, srozumitelně a hlavně prakticky, aby se nebáli zasáhnout. Během školního roku máme každý týden kroužek pro mladší i starší děti. Lektoři s nimi procházejí teorii i praxi, děti si zkoušejí modelové situace a postupně ztrácejí ostych. Důležité je, aby si první pomoc nespojovaly jen s poučkou, ale s konkrétní situací, ve které dokážou pomoci.
Pro jaké věkové skupiny jsou kroužky určené?
Mladší skupina je určená dětem přibližně od šesti do deseti let. Starší kroužek navštěvují děti a mladí lidé zhruba od jedenácti do osmnácti let. Program přizpůsobujeme věku, aby byl pro děti srozumitelný, praktický a zároveň motivující.
Co je podle vás nejdůležitější, aby si děti z takových kroužků odnesly?
Především jistotu, že i ony mohou pomoci. Nemusí zvládnout všechno dokonale, ale měly by vědět, že se mohou rozhodnout jednat, zavolat pomoc a nebát se udělat první krok.
Ostýchají se lidé říct si o pomoc třeba na hromadných akcích?
Většinou ne. Když lidé vidí naši červenou uniformu, vnímají ji jako jistotu a oporu, pro kterou mohou přijít. A přesně proto tam jsme.