Národní divadlo Moravskoslezské uvede cyklus Opery terezínských skladatelů

Nastudováním opery Zásnuby ve snu skladatele a pražského rodáka Hanse Krásy otevírá opera Národního divadla moravskoslezského dramaturgický cyklus s názvem Opery terezínských skladatelů.

Národní divadlo moravskoslezské uvede postupně díla tří výjimečných skladatelů, jejichž život tragicky přetnul holocaust. Jedinou velkou celovečerní operu Hanse Krásy Zásnuby ve snu uvidí ostravští diváci vůbec poprvé, premiéra bude 17. února v Divadle Antonína Dvořáka. Z jeho díla zatím inscenovala opera NDM v roce 2001 pouze jeho známější dětskou operu Brundibár (1938).

Kultura ​Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka odtajnil letošní program! 02/02/2022

Dvouaktové Zásnuby ve snu skladatel dokončil v roce 1930, premiéru měly o tři roky později v Novém německém divadle v Praze (dnes Státní opera). „Premiéra měla tenkrát velmi příznivý ohlas a skladatel za dílo dostal státní cenu. Reprízu opery vysílal živě 9. června 1933 Československý rozhlas. Bohužel s nástupem nacistů mělo jeho dílo i on sám jako příslušník židovského národa upadnout v zapomnění. Po válce byla partitura dlouho považována za ztracenou. Ve sklepení vídeňského nakladatelství Universal Edition ji více než 40 let po válce objevil dirigent izraelského původu žijící v Mannheimu Israel Yinon. A tak se dílo v roce 1994 vrátilo zpět na místo své světové premiéry – Státní opera Praha operu uvedla v koprodukci s Národním divadlem v Mannheimu. Byl to mimořádně úspěšný návrat a velká kulturní i politická událost v mezinárodním měřítku! Opera se s úspěchem představila na dalších scénách, například v Německu nebo v Kennedyho centru ve Washingtonu. V Ostravě ji diváci uvidí vůbec poprvé. Publikum ve Státní opeře se dočká naší inscenace v listopadu díky koprodukci s pražským Národním divadlem a jeho cyklu Musica non grata,“ přiblížil režisér a ředitel NDM Jiří Nekvasil.

„Krásova hudba v opeře na první poslech zaujme svou dynamičností, proměnlivostí, nápaditostí, muzikalitou, ale i jakousi povědomostí. Skladatel zde tvůrčím a osobitým způsobem vytváří originální barvitou hudební koláž zpracovávající jemu blízké hudební styly prvních tří dekád 20. století. Princip koláže jsme společně s výtvarníkem scény Danielem Dvořákem a kostýmní výtvarnicí Martou Roszkopfovou zvolili také jako základní inscenační pohled na dílo. Klíč k jeho scénické podobě!“ osvětlil režisér Jiří Nekvasil.

Na scéně je stále přítomen Fjodor Michajlovič Dostojevskij, autor novely Strýčkův sen, podle níž sepsali Rudolf Fuchs a Rudolf Thomas libreto k opeře. Vyskytuje se v podobě obrazu na hraně scény a orchestřiště, je přítomen uprostřed scény ve výklenku, jemuž vévodí motiv Fillova obrazu Čtenář Dostojevského. „Dostojevskij poslouchá a vypráví, objevuje se i tam, kde ho nečekáme. Je další tváří v naší koláži. Všechno je to takový podivný sen, jehož hranice jsou nejasné. Kdo a jak a o čem sní? Každý o něčem jiném? Co je vyprávění příběhu z minulosti a co jenom fantazie? Co je pravé a co falešné? A co je vlastně pravda?“ klade otázky režisér Nekvasil.

Jak píše v programu k tragikomickému obsahu opery muzikoložka a překladatelka díla Vlasta Reittererová, tento „příběh z ruského maloměsta s fiktivním ‚mluvícím‘ jménem Mordasov (morda je v ruštině čumák, huba) z doby kolem roku 1850 je banální historka o matce, které náhoda přivede domů bohatého šlechtice a ona v něm – bez ohledu na jeho věk a očividné manko ducha – vidí vhodného manžela pro dceru. A samozřejmě i naději na vlastní zajištěné stáří. (…) V Dostojevského vyprávění je však satirický šleh, který nikoho nešetří. Neušetří kuplířskou matku Marii Alexandrovnu, knížete Gavrila K., Pavla (jenž sice knížete oslovuje ‚strýčku‘, ale ten ‚vlastně ani neví, kdo jsem‘), ani smrtelně nemocného přítele mladé Ziny, jenž snad má dívku rád, ale hlavně miluje svoje revoluční ideály…“ Postavy i děj inscenace opery velmi jasně dokreslují kostýmy: tragikomicky vyhlíží kníže (v bílém od hlavy až k patě); Zina, kterou chce matka výhodně provdat, má roucho bílé a téměř svatební; Pavel vypadá jako karikatura v divoce barevném kostkovaném obleku…

V cyklu Opery terezínských skladatelů uvede soubor Národního divadla moravskoslezského na jeviště ještě dvě díla Viktora Ullmanna (1898–1944) a jedno Pavla Haase (1899–1944), bratra slavného herce Huga Haase. Libreta oper Viktora Ullmanna Rozbitý džbán a Císař Atlantidy pro NDM přebásnil Jaromír Nohavica. Všichni tři skladatelé se s nástupem okupace stali občany druhé kategorie; byli deportováni nejprve do židovského tábora v Terezíně a poté byli zavražděni v Osvětimi. Jako datum úmrtí je u všech tří uváděn 17. (nebo u Krásy někdy také 18.) říjen 1944.