Nejnovější zprávy: Paštiky, trhané i sušené maso, cider. A všechno s medem, doporučuje včelař ze Šilheřovic Do opavského babyboxu dnes někdo odložil holčičku. Dostala jméno Olinka

Proměny kraje

Nádhera. Výstava na nádraží připomíná historii Ostravsko-frýdlantské dráhy

​Kdo ještě nebyl v Železničním muzeu moravskoslezském na nádraží Ostrava-střed, může tak učinit třeba při návštěvě nově otevřené výstavy muzea o historii Ostravsko-frýdlantské dráhy.

Kurátor Zbyněk Krůl a jeden z nejstarších exponátů, zařízení z roku 1938. Foto: Petr Broulík

Tato trať vznikla díky rozvoji průmyslu v Ostravě a okolních městech. A výstava o ní provede návštěvníky muzea historií, kterou důvěrně zná řada turistů, návštěvníků Beskyd nebo lidí, kteří vlaky supícími do Ostravy či naopak směrem na Frýdek-Místek jezdili či jezdí za prací.

Nejprve koňka a frýdlantské nástupiště

„Už od prvopočátku, tedy od druhé půlky 19. století, měla Ostrava a stále na Hlavním nádraží má frýdlantské nástupiště,“ řekl ředitel Železničního muzea moravskoslezského Vojtěch Hermann, který se svými kolegy novou expozici plnou historických fotografií, železničních exponátů, ale i modelu kolejišť a zajímavostí, připravil.

On sám se při otevření muzea zaměřil na historii nádraží Ostrava-střed, které stálo doslova mezi ostravskými šachtami a továrnami a stalo se před časem sídlem železničního muzea. „A vůbec první tady pod okny nádraží jezdila koňka, která roku 1855 jezdila mezi Vítkovickými železárnami a ostravským hlavním nádražím v Přívoze,“ líčil ředitel.

Dráha propojila průmysl Ostravska a Frýdlantska

Už roku 1863 ji nahradila Báňská dráha, která propojovala ostravské šachty a později další šachty až na Karvinsku a její kolej zůstala na nádraží až dodnes a fungovala až do roku 1951. V roce 1871 k ní přibyla Ostravsko-frýdlantská dráha.

„Byla to průmyslová dráha a spojovala průmysl na Ostravsku s průmyslovými podniky na Frýdlantsku, ve Frýdku-Místku a s železárnami v Lískovci, tehdy se tato stanice jmenovala Lipina,“ řekl ředitel muzea Vojtěch Hermann.

Budova nádraží Ostrava-střed, kde dnes muzeum sídlí a před nímž stojí odnedávna i parní lokomotiva, vznikla nejprve v roce 1881 jako „poloviční“ malé nádraží, ovšem stále se rozšiřovala. Byly tu dvě společnosti, dva majitelé a vlastnili napůl i různý majetek na nádraží. „Takže jedna plynová lampa patřila jedné společnosti a druhá zase té druhé,“ popisuje ředitel Železničního muzea moravskoslezského.

Na nádraží byl frmol, vystupovala tu spousta havířů a dělníků

Dodává, že na nádraží střed by velmi silný provoz vlaků se stovkami nákladních a osobních vagonů, spousta lidí tady nastupovala a vystupovala.

„Hned tady vedle Báňské dráhy byla šachta Karolina, naproti byly Vítkovické železárny, vedle byla Žofínská huť, na konci zhlaví byl výjezd na šachtu Hlubina a do oněch Vítkovických železáren. Tam, kde je dnes autobusové stanoviště, byly velké strojírny Glassner a za nimi hned byla šachta Šalamoun," ukazuje ředitel Vojtěch Hermann.

V roce 1912 dostalo nádraží Ostrava-střed současnou podobu, po roce 2000 citlivě rekonstruovanou. Podle Vojtěcha Hermanna je perličkou, že v roce 1937 tato budova už nestačila a tehdejší Československé dráhy chtěly přes tehdejších sedm kolejí na druhé straně postavit zcela novou velkou výpravní nádražní budovu.

Nové nádraží zabrzdily spory, zda stavět podchod nebo lávku

„Jenomže se stále nemohli dohodnout, protože stavbu podchodu pod nádražím znemožňovalo poddolované území a nějak jim nepasovala ani navrhovaná lávka jako nadchod nad kolejemi. A tak dlouho přemýšleli, jak to udělat, až přišla okupace a druhá světová válka a ze stavby nádraží sešlo. Klidně se mohlo stát, že by tady bylo nádraží na druhé straně,“ upozornil ředitel muzea.

Dodal, že i plány na prodloužení trati byly velké, stavitelé ji chtěli prodloužit až do Polska, do Bielsko-Bialé a směrem na Trenčín, ale to vše zhatila první ekonomická krize v roce 1873 a poté i první světová válka.

Stanice Ostrava-střed je unikátní, propojovala přírodu a ocelové město

Náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Lukáš Curylo připomněl, že železniční, obzvlášť nákladní doprava, hrála při rozvoji Ostravska klíčovou roli.

„A bez ní by náš region nebyl tím, čím je. Znám tuto železniční stranici od dětských let a měla své kouzlo. Vyjíždělo se z ní a vyjíždí do Beskyd, současně si člověk přitom připadal jako v ocelovém městě, kdy kolem viděl průmyslový provoz a současně mířil do hor. Obdobný charakter nemá asi žádná stanice v republice, kdy se tu propojovala příroda a průmysl,“ řekl Lukáš Curylo.

Parní lokomotiva, svítící návěstidla, kilometrovník

Železniční muzeum moravskoslezské má už za dobu své existence řadu pozoruhodných exponátů. Například monstrózně působící zařízení, které pomocí drátovodů a řetězů přehazovalo návěstidla v Branticích, přivezli si ho tam Němci v roce 1938.

„To je po naší parní lokomotivě nejstarší exponát, přivezli jsme ho loni v létě, když v Branticích ukončil provoz po rekonstrukci stanice,“ říká kurátor sbírek muzea Zbyněk Krůl.

Ukazuje velké kolejiště s třemi okruhy pro větší vláčky, které slouží k zabavení dětských návštěvníků, stejně jako simulátor řízení elektrické lokomotivy nebo návěstidlo, které si může dítě libovolně rozsvěcet jeho světla nebo zazvonit na železniční výstražný zvon.

V muzeu je možné vidět řadu přístrojů, nebo třeba žulový sekaný kilometrovník z nádraží v Mariánských Horách z dob Rakouska-Uherska či telegrafní přístroj pro přednostu stanice.