Nač do Varů? Blíží se unikátní filmová přehlídka Kino na hranici!

​„Historie festivalu Kino na hranici bude letos psát jeho dvacátý šestý ročník. Festival vznikl původně jako přehlídka českých filmů pro polské publikum. Od druhého ročníku jsme přehlídku koncipovali jako setkání české, polské a slovenské kinematografie na úžasném pomezí Těšína, abychom divákům představili kinematografie našich nejbližších sousedů,” říká programový ředitel přehlídky Kino na hranici Martin Novosad.

Uvědomili jsme si, že v naší domácí filmové distribuci zoufale chybí kvalitní polská tvorba. Tato přehlídka má být platformou, která nabízí divákovi docela podrobný přehled toho, co se u našich sousedů točí. A stejně tak přehlídka zprostředkovává pro polské a slovenské publikum českou kinematografii. I oni mají omezené možnosti vidět české filmy. Toto byl výchozí bod, proč přehlídka vůbec vznikla,” dodává Martin Novosad.

O Polácích se obecně ví, že mají český film rádi. Funguje to i opačně? Jak české publikum reaguje na polské filmy, třeba i ty moderní?

Je to sociologická otázka. U nás na přehlídce máme osmdesát procent polského publika. K našemu velmi příjemnému překvapení jsme zjistili, že to není vůbec lokální festival, který oslovuje jen místní publikum. Naopak. Jezdí k nám diváci z celého Polska a jezdí právě proto, že je to jediná přehlídka ve střední Evropě, kde můžou vidět v takové koncentraci české, polské a slovenské filmy uplynulé sezóny, plus máme také retrospektivní sekce, které se často zaměřují na významné etapy. Paradoxně musím říct, že české publikum, které je v menšině, není tak zvídavé. Jezdí k nám čeští diváci i ze vzdálenějších lokalit než Ostrava, ale jsou to spíš jednotlivci. Kdežto Poláci přijíždí ve velmi početných skupinách.

Proč to tak je?

Už čtvrt století si klademe otázku, čím to je, že české publikum nemá takový zájem o polskou tvorbu. Vysledoval jsem a upřímně si myslím, že Poláci jsou v tomto směru kulturnější národ, alespoň z pohledu kinematografie. Poláky víc zajímá česká kultura obecně, česká kinematografie. Velký úspěch u nich slaví Honza Svěrák, David Ondříček, Bohdan Sláma. Na základě naší přehlídky dokonce vznikl fenomén, kdy v nultých letech spousta polských distributorů koupila české filmy do polské distribuce po jejich shlédnutí na naší přehlídce. To se nikdy naopak nestalo. Jsou to jednotlivosti, kdy Asociace českých filmových klubů koupí jeden, dva polské filmy. Dovolím si říct, že jsme pomohli zprostředkovat popularitu současného českého filmu v Polsku. Pak to trochu opadlo, protože upadla kvalita filmů. Když se vrátím k původní otázce, tak si myslím, že čeští diváci nemají takovou potřebu polskou kinematografii sledovat, protože jsme v kinech zaplaveni především americkými filmy.

Jaký je koncept letošní přehlídky? Dodávají všechny tři státy stejný počet filmů?

Vycházíme z toho, jak jsou státy velké. Polsko je třikrát větší než my, Slovensko je zas menší než my. Vždycky říkám, že ani tak nejde o čísla, nebo abychom udržovali poměr, ale jde o kvalitu. Zakládáme si na tom, že jsme výběrová přehlídka. Nemáme potřebu promítat všechno. Chceme promítat to, co je zajímavé umělecky, co je ambiciózní, co vzbuzuje diskusi, co se možná nedostane do běžné distribuce, ale co má svou diváckou obec na přehlídkách a festivalech. V souhrnu to vychází tak, že počtem filmů je nejčetnější Polsko. Tam je kinematografie úplně jinde než v České republice, je tam jiný systém pobídek, distribuce a další.

Opravdu?

Polská kinematografie je na tom o mnoho líp než ta česká. Mám obrovskou radost, že Poláci přijíždějící k nám do Těšína, přijíždí hlavně na české a slovenské filmy. Jinak se k nim totiž nedostanou. Svědčí to i tom, že zájem o český film je, i když dle mého jeho kvalita v posledních letech kolísá vzhledem k tomu, jak se české filmy umisťují na mezinárodních filmových festivalech. Přesto zde vznikají skvělé a zajímavé filmy, byť jich není tolik, tak stále lákají i polské publikum.

Foto: se souhlasem Kina na hranici

Přijde mi, že i když je podle vás polská kinematografie kvalitní, tak nedostává tolik ocenění na mezinárodních festivalech, není podle mě zas tolik ve světovém kontextu vidět…

Možná se na to díváte optikou, že třeba na Oscarech se soustředíte na kategorii zahraničních filmů. Ale polská kinematografie je dál než česká už jen v tom, že tam je daleko více rozvinutý systém pobídek koprodukcí. Polsko letos spolu vyhrálo na Oscarech nejlepší zahraniční film – The Zone of Interest. To je vynikající britský film. A Polsko v něm mělo docela významnou koprodukci nejen formální, na filmu se podíleli polští tvůrci. Polsko se raduje z úspěchů tohoto filmu, protože polští tvůrci byli součástí, takže i oni dostali Oscara. A to je jeden příklad z mnoha. Polsko má velkou diasporu zejména v Británii, ve Spojených státech, tak je jejich provázanost i ve filmovém průmyslu obrovská. Polsko koprodukuje i s Mexikem a s dalšími zeměmi, se kterými Česko nemá prakticky žádný kulturní nebo filmový kontakt. To je výrazný rozdíl. Je pravda, že v posledních letech polský film nevyhrál Oscara, to se bohužel nepodařilo. Ale Polsko figuruje v produkcích od dob Schindlerova seznamu – tedy samozřejmě už dříve, ale tento film byl výrazným výkopem. Dvorní kameraman Stevena Spielberga je Polák Janusz Kamiński. Polská stopa ve filmu je tedy výrazná.

Kdo vybírá filmy na vaši přehlídku?

V podstatě já a kolega Łukasz Maciejewski. Společně konzultujeme a vybíráme.

Kolik bude promítnuto filmů na přehlídce?

Zhruba sto dvacet. Větší polovina budou filmy polské, zbytek české a slovenské.

Jde vždycky o filmy z minulého a letošního roku?

Nejenom. Přehlídka je strukturovaná, má několik sekcí. Divácky nejvděčnější jsou filmy nové, filmy vzniklé za poslední sezónu, kdy děláme výběr toho nejzajímavějšího, co se natočilo, co se uvedlo nebo bude uvádět, máme totiž i předpremiéry. Pak je spousta tematických sekcí, často jsou to i retrospektivy tvůrců, osobností a herců. Letos máme sekci věnovanou tématu hranice v nás, kde se snažíme uvádět i středoevropské filmy – z Maďarska, Ukrajiny.

Mohl byste upozornit na pár snímků, které budou podle vás něčím výjimečné a zajímavé?

Letos jsme připravili poctu dvěma velkým výročím. Máme kafkovský rok, kdy si připomínáme výroční Franze Kafky, takže zařazujeme speciální sekci s filmy, které se dotýkají Franze Kafky jako spisovatele či jeho odkazu. Tam můžu upozornit na filmy Honzy Němce, které vznikly ve Spolkové republice Německo – film Wanderlung – adaptace povídky Proměna. Z dalších filmů můžu uvést třeba výbornou AmerikuVladimíra Michálka, nebo Bratrovraždu od Míry Jánka, což je krátkometrážní film, který vznikl na konci sedmdesátých let a myslím, že ani běžně v televizi nebývá uváděn. Druhá osobnostní retrospektivní sekce je věnována odkazu Josepha Conrada, který má letos taky výročí. Tento světově proslulý spisovatel se narodil v Polsku. Kromě toho máme velkou sekci věnovanou tématu hranice v nás, což je hodně obecný termín, který se snaží upozorňovat na překážky, problémy, které nás Středoevropany v našem středoevropském prostoru potkávají. Setkávají se tam filmy české, slovenské, maďarské, ukrajinské a tak dále. Letos poprvé máme sekci věnovanou filmům Lux prize,což jsou filmy Evropské komise, které jsou uváděny, diváci hlasují a vybírají nejlepší evropský film.

Foto: se souhlasem Kina na hranici

Takže na přehlídce bude i festivalový soutěžní prvek?

No, nesoutěží se u nás, ale v rámci Evropské unie. My filmy uvádíme a diváci pak dobrovolně můžou na stránkách Evropské komise hlasovat pro nejlepší evropský film. Není to naše soutěž, ale jsme rádi, že tyto filmy s podporou Evropské unie můžeme uvádět. Letos máme novinku. Pravidelně, už několik let, máme sekci Polonika, což jsou polské filmy vznikající s různými zahraničními koprodukčními partnery. Ale doposud jsme neměli takovou samostatnou sekci pro české filmy, které jsou třeba minoritní produkcí zahraničních koprodukcí. Letos jsem mohl dát dohromady poměrně bohatou sekci Bohemika, kde má Česká republika významnou stopu v rámci úspěšných zahraničních filmů, které prošly festivaly v Berlíně, Cannes nebo Benátkách. Pak máme sekci nových českých, polských, slovenských filmů, která je obsazena největším počtem titulů z celé přehlídky.

Pokud se nepletu, tak na přehlídce nemáte červené koberce a podobné festivalové parády. Ale přesto, budou se moci diváci potkat s tvůrci?

Kromě uvádění filmů si klademe za cíl a ambici zprostředkovat divákům sdílení filmů s jejich tvůrci. Ke každému filmu zveme hosty, ať už tvůrce, herce. Ne vždy to z časových možností vyjde, ale ke dvěma třetinám filmům máme delegace. Delegace k polským filmům bývají větší, samozřejmě. V programu máme vždy poznámku H nebo G, což znamená host, který bude film uvádět a po filmu s diváky také debatovat. Debaty jsou pro spoustu lidí dobrým důvodem, proč na přehlídku přijet. Upřímně řečeno, na film si můžete zajít do kina nebo si ho pustit doma. Na přehlídce máme filmy, které často vzbuzují otázky nebo vybízejí k diskusi. Máme pak možnost sdílení myšlenek a názorů s dalšími návštěvníky kina a tvůrci.

Můžete jmenovat pár zajímavých hostů?

Přijede Denisa Barešová a Tereza Švejdová za film Její tělo, Tomáš Mašín a Marián Mitaš za Němá tajemství a Bratři. A mnoho dalších.

Kdy a kde se přehlídka koná?

Od prvního do pátého května ve městech Český Těšín a Cieszyn, čili na obou stranách řeky Olše. Paralelně promítáme na čtyřech promítacích místech: na české straně Kino Central a kulturní a společenské středisko Střelnice, na polské straně je to Tiatr Adama Mickiewicza a Kino Piast. Do toho děláme eventové projekce – máme například projekci přes Most přátelství, kde stojí kavárna Avion.

Chybí mi tam nějaké slovenské kino. Nepokusilo se nikdy zapojit?

Slovenské filmy a tvůrci tam jsou. Máme partnerství se Žilinou, ale spočívá to v tom, že děláme výběr pěti až osmi titulů, které potom v Žilině promítáme. Těšín má tu výhodu, že je to příhraniční město mezi Českem a Polskem. Přece jen nejsme na trojmezí a prakticky by to nešlo, chybí tam zázemí.

Vím, že přehlídka má také zajímavý doprovodný program…

Hned prvního května máme velký koncert na náměstí, bude tam hrát Vypsaná fixa a spousta dalších. Koncerty budou probíhat každý den večer. Paralelně máme sekci věnovanou literatuře na hranici, která se stala součástí Kina na hranici, kde dramaturg této sekce Andrzej Jagodziński zve významné spisovatele a osobnosti ze světa literatury. Diváci se mohou podívat na program na stránkách www.kinonahranici.cz a zamířit i do této sekce. Je tam spoustu známých osobností.

Foto: se souhlasem Kina na hranici

Jak je to s ubytováním a gastronomií? Předpokládám, že vaše přehlídka vybudí místní služby k akci?

Když je přehlídka, tak jsou kapacity ubytování na obou stranách města beznadějně vytížené. Nechci říct, že možnosti ubytování nejsou, ale spíš si už zájemci nebudou mít možnost moc vybírat. Obecně platí, že větší výběr a možnosti jsou na polské straně. Česká strana má takovou pohodu, nikoho moc netrápí, že je to největší filmová přehlídka v této oblasti. V Polsku jsou naopak rádi, protože to přináší velký turistický ruch a obrat v hospůdkách. Je to i jeden z mentálních rozdílů mezi Čechy a Poláky.