Kultura
13/10/2021 ČTK

Na schodišti slávy v Ostravě mají nově své hvězdy Bernatík a Roszkopfová

​Na Jantarovém schodišti slávy v Dolních Vítkovicích v Ostravě mají nově hvězdy se svými jmény klavírista Rudolf Bernatík a scénografka Marta Roszkopfová.

Odhalili je dnes a připojili se tak ke čtyřem osobnostem, jejichž hvězdy ozdobily schodiště věže Bolt Tower v minulých letech.

"V obou případech jde o umělce, kteří jsou žijícími legendami ve svých oborech," řekl zakladatel krajských kulturních Cen Jantar Aleš Honus.

Na schodišti bývalé Vysoké pece číslo 1 se každý rok odhalují dvě hvězdy umělců, jejichž význam přesáhl hranice Moravskoslezského kraje. První předloni odhalili zpěvačka Marie Rottrová a fotograf Jindřich Štreit, loni k ním přibyly hvězdy výtvarníka Eduarda Ovčáčka a skladatele Milana Báchorka.

Čtyřiaosmdesátiletý klavírista Rudolf Bernatík pochází ze Šumbarku, nynější části Havířova. Od roku 1953 působí v Ostravě. Vystupoval po celém světě, spolupracoval mimo jiné s Janáčkovou filharmonií Ostrava a natočil přes 150 snímků pro Český rozhlas i rozhlasy v zahraničí. Významně se také zasadil o vznik Fakulty umění Ostravské univerzity. Jeho nejznámějším žákem je fenomenální klavírista Lukáš Vondráček.

Třiasedmdesátiletá Marta Roszkopfová pochází ze Žiliny, žije v Ostravě. Podílela se téměř na 400 divadelních inscenacích. Vytvořila scénografie a kostýmní návrhy pro divadla v celém Česku i na Slovensku, v Polsku a Německu. Tvořila ale zejména v Ostravě: především v Divadle Petra Bezruče, ale také v Komorní scéně Aréna a Národním divadle moravskoslezském.

Bernatík řekl, že celý industriální areál Dolních Vítkovic ho fascinuje, schodiště slávy označil za unikátní, zvláštní i vtipné. "Vzpomněl jsem si na řadu lidí, co jsem znal, nebo o nich slyšel a četl, speciálně z muzikantů, co tu za posledních 100 let udělali. Byl tady život, byly tady spousty lidí, orchestříků, kapel všeho druhu. To jsou tisíce jmen, co by tu patřily," řekl Bernatík. Umělci v Ostravě podle něj vždy měli těžší život než například v Praze.

"Byla jsem tady od 75. roku a párkrát, když se žádalo o dotace nebo nějaké příspěvky, tak se objevil dotaz jako: Chcete čističku vody, anebo peníze na nějaké divadlo? Tyhle věci se takhle dávaly vedle sebe. Mám obavu, že se blíží podobný čas, že se taky jaksi trošku přemýšlí, jestli to kultura až tak moc potřebuje, i když je evidentní, že právě kultura zrovna teď potřebuje šíleně moc pomoct," řekla Roszkopfová.

Ostrava je podle ní obdivuhodná, že si přes různé nesnáze všechno zachovala a občas tam vznikne dílo, které stojí za nezapomenutí. Sama nejvíce vzpomíná na práci v Divadle Petra Bezruče v letech 1975 až 1989.

"To, co nejvíc zůstává, je asi opravdu to, co vznikalo v Bezruči pod jakýmsi tlakem. Na to jsme si tenkrát strašně stěžovali, a teď, když člověk může v podstatě všechno vyzkoušet, říká si, že opravdu pod tím tlakem, ať už časovým, ideovým nebo i fyzickým utrpením, když pod tímhle tlakem se tvoří, obyčejně to mívá ty nejsilnější grády," řekla Roszkopfová.

Vybrat osobnosti, které zasluhují hvězdu na schodišti slávy, je podle ní práce pro celé týmy. "Já mám opravdu pocit, že mé jméno bylo vybráno tak trošku poslepu. Vím o scénografech a o lidech, kteří tady odvedli kus obrovské roboty. Bohužel by to muselo být in memoriam," řekla Roszkopfová.

Jako příklad uvedla výtvarníka Otakara Schindlera, který se podílel právě na formování Divadla Petra Bezruče.

Sdílejte článek