Na mou první besedu přišli tři lidé, vzpomíná Alena Mornštajnová

Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová dost možná začala psát díky studiím na Ostravské univerzitě.

V době, kdy v bývalé ocelářské metropoli začala navštěvovat obor čeština – angličtina si na vlastní tvorbu ještě netroufla, zato má na tato raná 90. léta nezapomenutelné vzpomínky, které v ní rezonují dodnes, jak prozradila během svého účinkování na Knižním festivalu na Černé louce, kde byla hlavní hvězdou. Své profesionální dráze autorky oceňovaných románů se začala věnovat sice o desetiletí později, přesto uznává, že bez Ostravy by to nebylo ono.

„V Ostravě jsem sice studovala, ale dálkově. Nedá se říct, že bych Ostravu až tak dobře znala, ale moje dcera v Ostravě dva roky žila, což byl důvod poznat město o něco více. To už bylo v době, kdy jsem psala, a když jsem měla v Ostravě nějakou akci, tak jsem se za ní vždy vypravila. Bydlela poblíž Karoliny, takže jsme podnikaly společné výlety, nejen za obchody, ale také za kulturou, například do Divadla Jiřího Myrona. Vzpomínám si na své první besedy v ostravském Domě knihy, na tu úplně první, na kterou nepřišlo ani pět lidí. Přišla moje dcera se svým tehdejším přítelem a jeho maminkou, jinak nikdo. Až pak jsem mívala besedy nahoře, kdy lidé stávali na ochozech a bylo plno. Mé začátky nebyly lehké, sice ne přímo krušné, přesto se člověk musel obrnit, aby byl připraven, že nebude mít plný sál,“ usmívá se autorka knižních bestselerů. Psát ovšem začala až o dekádu později.

Ostrava se stala pro matku s dvěma dětmi sdílnější a umožnila zdokonalení v angličtině i rodném jazyku. Zdejší pedagogové v začínající autorce podnítili skutečný zájem o text a jeho formu. „Studovala jsem při zaměstnání a to až po roce 1989, protože předtím jsem se na školu nedostala. To už jsem byla maminka dvou dětí a po mateřské dovolené mi nabídli možnost studovat v Ostravě, věděli, že mám státnici z angličtiny a to se zrovna hodilo. V místě mého bydliště ve Valašském Meziříčí jsem studovala Obchodní školu, obor Informatika a počítače. V Ostravě byl zrovna otevřený obor angličtina – čeština. Vzpomínám na to období velice ráda, protože jsme měli skvělé pedagogy. S některými jsem doposud v kontaktu, jako například s paní Ivou Málkovou, která, jak o ní s oblibou říkám, byla ta, která mě naučila číst. Nešlo o to znát písmenka, ale umět si text přiblížit, rozebrat, ukázat nám jeho další vrstvy. Měli jsme skvělou učitelku Svatavu Urbanovou, specialistku na dětskou literaturu, je dost možné, že i díky ní teď píšu i já pro nejmenší. Takže ostravská škola pro mě dost znamenala,“ ráda vzpomíná Alena Mornštajnová na období, kdy se k psaní teprve odhodlávala. Zlom nastal až příchodem milénia.

„Psát jsem začala až později, nejprve jsem překládala. Teprve až v roce 2000 jsem si uvědomila, že ani učení, ani překládání není úplně to, co jsem chtěla. Když se říkalo, že tento rok má být přelomový, tak jsem usoudila: Teď je ta správná doba. Dala jsem v práci výpověď a zůstala doma na volné noze, překládala a také začala velmi pomalu psát. Proto má první kniha vyšla až v roce 2013,“ dodává ke svému debutu Slepá mapa.

Jak se podle oceňované autorky místo jejího literárního zrání změnilo? „Má obvyklá trasa sestávala z příjezdu na vlakové nádraží Ostrava Střed a cesty do školy. Sice šlo o dálkové studium, přesto mám srovnání a mohu říct, že dnešní Ostrava v porovnání s Ostravou 90. let ožila. Dnes mi přijde jako docela pěkné místo na živobytí. Nemám totiž ráda přelidněná města. Na Ostravě je stále ještě znát, že přelidněná není. Zdejší kulturní zázemí, kavárničky, to ještě pořád nepřesahuje svou mez natolik, že by mi tady nepřestali lidi vadit. Ale třeba moje dcera, které se Ostrava zdála málo živá, se přestěhovala.“

Město, které se neustále mění a dynamicky se rozvíjí, dokáže zaskočit i zkušené návštěvníky. „Občas mě Ostrava i naštve, třeba teď, když jsem jela na Knižní festival na Černé louce, jsem vystoupila na autobusovém nádraží a zjistila, že nevím, kudy mám jít do centra, protože okolí je tak rozkopané. Všude to klouzalo a atmosféra byla až hororová, mě důvěrně známé tunely uzavřené. Samotné centrum mi přijde příjemné. Má první cesta tak vedla mimo jiné do Karoliny na zákusek, večeřela jsem s kamarádkou, ostravskou spisovatelkou Evou Tvrdou a s překladatelkou a zakladatelkou Knižního festivalu Markétou Hejkalovou, ve francouzské palačinkárně u Stodolní ulice. Pamatuji, že dříve bývala Stodolní hodně živá, dnes už to tak nevypadá. Kulturní dění se mezitím přeneslo někde k řece. Vybavuji si, že jde o pěkné místo, které jsem poznala v létě během festivalu Měsíc autorského čtení. Tuto opravdu velmi pěknou část Ostravy jsem dříve vůbec neznala a ráda zjišťuji, že i v dnešní době Ostrava kulturně žije.“

Kdo je Alena Mornštajnová

Alena Mornštajnová (1963, Hranice). Oblíbená česká spisovatelka a překladatelka. Vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Pracovala jako lektorka anglického jazyka a překladatelka, dnes překládá a píše vlastní knihy. V roce 2013 debutovala románem Slepá mapa. Následoval Hotýlek (2015), Hana (2017), Strašidýlko Stráša (2018) a Tiché roky (2019). Její asi nejúspěšnější titul román Hana byl přeložen do desítek cizích jazyků a získal řadu ocenění. Na světě je jeho divadelní adaptace a připravuje se jeho filmová adaptace. Žije ve Valašském Meziříčí. Je vdaná, má dvě dospělé dcery a dvě vnučky. Je vedena jako jedna z nejúspěšnějších autorek, má na svém kontě více jak milion prodaných výtisků, včetně elektronických verzí knih.