My jsme Baník! Když na Bazalech padl slavný Bayern Mnichov

Rok oslav stoletého výroční od založení fotbalového Baníku se chýlí ke konci. Pojďme si ale připomenout jedenáct nejslavnějších chvilek z historie slezskoostravského klubu!

Zavzpomínejme společně na vpravdě historické okamžiky z knihy Tomáše Šiřiny, kterou vydalo vydavatelství Albatros pod názvem My jsme Baník!

20. října 1976, 2. kolo Poháru mistrů evropských zemí, Ostrava, Bazaly

Baník Ostrava – Bayern Mnichov 2:1 (2:0)

Branky: 11. Lorenc, 28. Lička – 53. Müller. Rozhodčí: Héliés (Fr.), 32 000 diváků

Sestava Baníku: Michálik – Foks, Kvasnica, Hudeček, Rygel – Smetana, Svatonský, Kolečko – Lorenc, Lička, Slaný; trenér: Jiří Rubáš

Sestava Bayernu: Maier – Andersson, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Horsmann – Dürnberger, Torstensson, Kepellmann – Rummenigge, Müller, Hoeness; trenér: Dettmar Cramer

Fotbalový gigant. Nikdo větší se v té době po evropských a asi i světových hřištích neproháněl. Obr z bavorské metropole kraloval předchůdci Ligy mistrů, jemuž se po léta říkalo Pohár mistrů evropských zemí. Dva ročníky předtím vyhrál a třetí titul v řadě si připsal právě v roce, kdy přešel přes Baník.

A na vrcholu byl v té době celý německý fotbal. Mistři Evropy z roku 1972 a mistři světa z roku 1974, kdy v památném finále s Nizozemci vyhráli pohár právě na domácím stadionu Bayernu – na Olympijském stadionu v Mnichově.

Na hřišti měli tehdy Němci pět chlapíků, kteří teď mířili na Bazaly. Sepp Maier, slavný brankář a opora mistrů Evropy a světa, tvrdý stoper Hans-Georg Schwarzenbeck, který kryl záda svému kolegovi ze středu obrany, legendárnímu Franzi Beckenbauerovi, několikanásobnému nejlepšímu fotbalistovi Evropy. A v útoku další dva mistři světa – Uli Hoeness a Gerd Müller.

„Bylo to jako by přijeli Beatles. Ti chlapi byli hvězdy první velikosti a my parta kluků, kteří šťastnou shodou okolností vyhráli ligu v Československu. Ale náš fotbal byl v té době výborný, nemuseli jsem se bát nikoho na světě v kondici, taktice a asi ani v technice,“ vzpomíná
na příjezd slavného Bayernu Verner Lička, kterému tehdy bylo 22 let a v Baníku hrál pár měsíců.

Přišel v polovině přechozí sezony, kdy byl Baník na 13. místě v lize, ale pod vedením Jiřího Rubáše si dokráčel k mistrovskému titulu, historicky prvnímu a zcela nečekanému.

„Byl jsem vyplašený zajíc, měl jsem ve fotbalovém životě za sebou vojnu v Tachově a pak jenom druholigové působení v Opavě pod Evženem Hadamczikem. Ten mě do Baníku nechtěl pustit, ale nakonec jsem si prosadil svoji. Za půl roku jsem měl titul mistra ligy a za dalších pár týdnů jsem stál na hřišti s Bayernem. Byl jsem jako ve snu,“ usmívá se.

A zápas s německým týmem měl pro něj ještě pikantnější příchuť než pro většinu jeho spoluhráčů. Na Hlučínsku, chcete-li na Prajzské, kde byla většina německého obyvatelstva, chovali bavorský klub v úctě téměř posvátné. „Můj tatínek nebyl Pavel, ale Paul. V příjmení si ještě na začátku života nepsal ‚č‘, byl prostě Licka. A německy uměl tak jako česky. Na Hlučínsku vlastně běžná věc. A že jeho syn nastoupí proti Bayernu z Bavorska, kde žilo a žije spousta lidí z Prajzské, byl pro něj splněný sen. Stál tam v hledišti a plakal, maminka mi to pak povídala,“ vzpomíná Lička na své začátky na mezinárodní scéně.

Bayern přiletěl do Ostravy v úterý, den před zápasem. Z hotelu Imperial, kde jeho tým pobýval, se vypravil v úterý v podvečer na obvyklý předzápasový trénink. Už si nikdo nevzpomíná, koho z tehdejších funkcionářů to napadlo, nebo zda k tomu došlo náhodou, ale trénink Bayernu byl veřejný. A to velmi veřejný, přišlo mezi třemi a pěti tisíci diváky, kteří se tísnili na škvárovém atletickém oválu a za deště zírali na hvězdy světového fotbalu.

Bayern v překrásných a u nás v té době nevídaných červených teplákovkách od firmy Adidas trénoval velmi ostře. Žádné fotbalové bago a pohodový trénink, ale sprinty přes celé hřiště, vše ve vysokém tempu.

Samotný slavný zápas s Bayernem odehrál Baník v netypické sestavě. Domácím scházelo několik klíčových členů kádru. Nemohlo hrát několik opor – Vojáček, který předtím dvěma hlavičkami vyřadil nepříjemný norský Viking Stavanger, další stoper Ruš, tehdy ještě záložník Radimec, nenastoupili ani Sionko s Tondrou a silný záložník Lubomír Knapp byl mimo hru hezkých pár měsíců, protože se mu ve Stavangeru v prvním kole PMEZ po zákeřném zákroku jednoho z Norů utrhla Achillova šlacha.

„To bylo neuvěřitelné, jakou jsme měli smůlu na zranění v té době. Na hřišti myslím byl tým, který neměl šanci nikdy potom a ani předtím se potkat,“ vzpomínal Pavol Michálik na slavný zápas. Bazaly poprvé vybuchly nadšením, když Lorenc z trestného kopu trefil ve zdi Gerda Müllera a míč zapadl do Maierovy branky.

Druhý úder přišel po rohu. Slaný předtím neskutečnou ranou prověřil Maiera, který s vypětím všech sil vytáhl balón nad branku. Slaný si vzal míč a šel kopnout roh a na bližší tyči číhal Verner Lička. Byl rychlejší než Schwarzenbeck s Beckenbauerem a byl z toho překrásný gól.

To už musel Bayern začít něco dělat, hrozilo mu fiasko. Po přestávce to přišlo, legendární kanonýr Gerd Müller si na centr vyskočil jako tygr
a přehlavičkoval Vojkůvku. Müllerův gól z Bazalů byl pak vyhlášen v Německu nejkrásnějším gólem celé sezony.

Fanoušci Baníku ale tuto radost nesdíleli. „Nedalo se to chytit, bylo to dobře umístěné, jenom jsem šel podat balón z branky,“ řekl Pavol Michálik při vzpomínce na hlavičku mnichovského gólového zabijáka.

„Myslím, že jsme Bayern překvapili. Podle toho, co pak říkal jejich trenér Cramer, i podle reakcí hráčů přímo na hřišti, byli všichni hosté rádi, že zápas skončil jejich prohrou jenom o gól. To do odvety nebylo špatné, pro nás to ale byl skvělý výsledek, porazit takového soupeře, to se počítá,“ hodnotí zpětně Verner Lička zápas.

S Rummeniggem se potkal na mistroství Evropy v roce 1980 v Itálii. To už z Bayernu v německé reprezentaci nehrála slavná osa týmu let 1970 až 1976.

Odveta v Mnichově příjemný výsledek nepřinesla. Na Olympijském stadionu, kam přišlo na ne zcela známého soupeře 45 tisíc diváků, se zprvu nezdálo, že půjde o jasnou záležitost. Bayern sice vedl, ale Baník měl tři šance.

Před přestávkou si ovšem mladičký Rummenigge vzal někde na půlce míč a utekl všem obráncům – a od stavu 0:2 se hra Baníku rozsypala.

Baník tehdy nebyl v Evropě úplným nováčkem, ale jeho výhra nad slovutným soupeřem zněla fotbalovým světem hlasitě. A měly přijít další slavné chvíle...