My jsme Baník! Když 35 000 diváků na Bazalech přivítalo Borussii Mönchengladbach

​Rok oslav stoletého výroční od založení fotbalového Baníku se chýlí ke konci. Pojďme si ale připomenout jedenáct nejslavnějších chvilek z historie slezskoostravského klubu!

Zavzpomínejme společně na vpravdě historické okamžiky z knihy Tomáše Šiřiny, kterou vydalo vydavatelství Albatros pod názvem My jsme Baník!

Baník Ostrava – Borussia Mönchengladbach 0:1 (0:0)

Branky: 51. Jupp Heynckes. Rozhodčí: Robert Wurtz (Francie), 32 000 diváků

Sestava Baníku: Michálik – Knapp, Vojáček, Hudeček, Vojkůvka – Radimec (60. Kolečko), Slaný, Mička – Tondra, Klement, Albrecht; trenér: Tomáš Pospíchal. Sestava Borussie: Kleff – Klinkhammer, Vogts, Surau, Bonhof – Danner, Wimmer, Kulik – Simonsen, Jensen, Heynckes; trenér: Hennes Weisweiler.

5. března 1975, čtvrtfinále Poháru UEFA, Ostrava, Bazaly

Famózní byla jízda Pohárem UEFA v sezoně 1974/1975, kdy baníkovci porazili hned tři neskutečně silné soupeře z nejvyspělejších fotbalových zemí. Nejdřív baskický Real Sociedad San Sebastian, pak francouzský FC Nantes, v němž hráli – a někdy se na to zapomíná – třeba tři vynikající reprezentanti. V obraně stál Maxime Bossis, ve středu zálohy zase Henri Michel, který za francouzskou reprezentaci hrál a pak ji také úspěšně vedl jako trenér; a v brance stál další reprezentant Jean-Paul Bertrand-Demanes.

O duelu se slavným celkem z Neapole jsme psali v minulém díle seriálu. Jízda Baníku pohárem toho roku byla prostě neuvěřitelná. Porazil tehdy zřejmě soupeře papírově silnější než v další pohárové etapě.

Sílu německého fotbalu v tom nejlepším možném provedení si naši hráči mohli vyzkoušet na vlastní kůži v jarním čtvrtfinále. Borussia Mönchengladbach byla nejsilnějším německým celkem té doby. Pod vedením trenéra Hennese Weisweilera (týmu se začalo přezdívat „Hříbata“, neboť Weisweiler se orientoval na mladé hráče) byla Borussia prvním týmem, který dosáhl obhajoby.

To bylo pět let před tím, než přijela do Ostravy. Od roku 1975 do roku 1977 vyhrával Bundesligu právě náš soupeř. Tři tituly v řadě, na účet Bayernu a dalších mimořádně silných týmů!

O soupeři se rozhodlo v zimě. Jako obvykle patřilo k nevýhodám československých týmů to, že naše soutěž začínala mnohem později než třeba Bundesliga. Bazaly byly asi poprvé vyprodány do posledního místa, podle oficiální zprávy se na stadionu mačkalo 32 269 diváků, podle přítomných to bylo dokonce možná 35 000 sledujících. A měli důvod přijít, tak silného soupeře do té doby Ostrava asi neviděla.

Projděme si některá místa německé sestavy – každý musí uznat, že síla německého celku byla ohromující. Třeba Berti Vogts je skutečná legenda. Nenápadný hráč s buldočí povahou strávil v Borussii celou svou kariéru, jako hráč se stal mistrem světa v roce 1974 a pak jako trenér dovedl Němce k titulu mistrů Evropy v roce 1996. Nic víc se téměř v německém fotbalu nedalo dokázat.

Ale pojďme dál. Rainer Bohnhof, skvělý obránce nebo defenzivní záložník, vyhrál s národním týmem taky mistrovství světa. Právě on nahrál Gerdu Müllerovi na rozhodující gól finále MS v Mnichově. Část kariéry pak strávil ve španělské Valencii.

Ale největší hvězdou Borussie byl určitě držitel Zlatého míče Allan Simonsen. Drobný záložník (165 centimetrů), původem z dánského Vejle.