Muzikanti amatéři o víkendu rozehráli bohumínskou K3

Patnáct muzikantů amatérů a poloprofesionálů zahájilo v sobotu 4. února v bohumínské K3 své "celosvětové" turné s myšlenkou podpořit a inspirovat všechny, kdo hrají nebo zpívají ze srdce jen tak pro radost.

Kultura Kdyby tisíc... kytar. U Sýkorova mostu se sešli nadšení kytaristé 26/08/2022

Amatérští muzikanti vytvořili v době covidu facebookovou stránku MUZIKANTI co děláte, kde sdílejí svoje nahrávky a vzájemně se povzbuzují. "Je to nejpřátelštější skupina, jakou znám," říká zdravotní sestra Andrea Karmanová, která v Bohumíně zpívala irské a skotské balady.

Téměř tříhodinový hudební maratón se uskutečnil díky řediteli K3 Karlu Balcarovi, jenž projevil dramaturgickou odvahu pozvat do velkého sálu prakticky neznámé muzikanty. "Projekt MUZIKANTI co děláte spojuje lidi, kteří hrají, hrají hodně, hrají veřejně, ale i ty, kteří hrají zatím jen tajně. Bylo skvělé vytvořit prostor pro volné představení, na kterém mohlo patnáct muzikantů, třeba i poprvé, vystoupit na pódiu, ale také naživo vidět a zažít ostatní muzikanty."

Diváků se sešlo sedmdesát, což u učinkujících zpočátku vyvolalo spíše trému než nadšení. "Celou akci jsme se snažili dobře utajit, ale nepovedlo se," glosoval v úvodu moderátor Marek Prorok, zakladatel skupiny, která má nyní necelé čtyři stovky členů. Nervozita však odezněla a muzikanti brzy získali obdiv i aplaus publika.

"Dlouho jsem přemýšlel, v čem je rozdíl mezi muzikanty amatéry a profesionály," říká Marek Prorok. "Oba tábory dělají hudbu s láskou, nejen my, amatéři. Také talent je v populaci rozprostřen rovnoměrně, jak bylo slyšet i z pódia. Po koncertě se nás diváci ptali, proč některé skladby, třeba od Jirky Piechowicze, nikdy neslyšeli v rádiu. Abych to zkrátil, dospěl jsem k závěru, že hlavní rozdíl mezi amatéry a profesionály spočívá v tom, že my amatéři máme více kytar, protože se hudbou neživíme, a vyděláváme si normální prací, pokud tedy zrovna nejsme nezaměstnaní."

Přestože většina vystupujících byla z Moravskoslezského kraje, dorazili i členové odjinud, například Otík Faldyna, který se trmácel šest hodin vlakem z Českých Budějovic, aby v Bohumíně zahrál tři originální písničky, jimiž podle svých slov bojuje proti dokonalosti. "Chceme být krásní, mladí, atraktivní či dokonalí, bohužel ne vždycky se to daří, a to nás vede buď do deprese nebo nutí lhát. Ani jedno není dobrá cesta. Až když si člověk uvědomí, že nikdo vlastně není dokonalý, uleví se mu a může začít žít a tvořit," říká Otík Faldyna.

Pan domácí - bogúnský bard Ota Maňák. Foto: Karel Balcar

Mezi muzikanty byli i poloprofesionálové, kteří mají vlastní hudební skupiny, jako třeba Hanka Chalupová a Pavel Duroň (Na značky) nebo Eva Kozelská a Rosťa Honus (HEBLO), nicméně i oni si pořádně posunuli hranice své komfortní zóny tím, že přišli hrát sami za sebe, a udělat něco, co obvykle nedělají, třeba interpretovat cizí píseň nebo zpívat.

Hana Chalupová a Pavel Duroň z kapely Na značky. Foto: Karel Balcar