Ostrava je modrá, říká úspěšný designér Marek Vlček

Musíme lidem ukázat, že Ostrava není jen průmyslové dědictví, ale i moderně se rozvíjející město s obrovským potenciálem, říká designér Marek Vlček, který se podílí na vizuální identitě Dopravního podniku v Ostravě.

Zkoumá také například chování zákazníků, a jeho snahou je, aby zážitek cestujících byl co nejlepší. V rozhovoru jsme s rodákem z Frýdku-Místku probrali vizuální styl DPO, stav města z uživatelského hlediska nebo budoucnost Ostravy.

Věnujete se uživatelské zkušenosti vašich zákazníků. Jak uživatelsky přívětivá je ale Ostrava obecně?

Když pracujeme na zlepšeních, musíme si vždy uvědomit, na koho cílíme. Zvolili jsme maminku s kočárkem, protože když se postaráme o její specifické potřeby, pokryjeme tím víceméně všechna hlediska v MHD. Čím více se do toho nořím, tím více zjišťuju, že Ostrava není vůbec designovaná pro lidi. Přechody u zastávky Karolina, kde se pohybuje velké množství lidí, by po vzoru Tokia mohly mít 50 metrů, aby byli chodci chráněni před auty, která tam jezdí poměrně rychle. Podle mého názoru by tam měl být úplný zákaz vjezdu, který bude platit po celé délce Nádražní ulice, vyjma dopravní obsluhy, policie nebo hasičů. Žádný politik si to ovšem nechce vzít na triko, protože je to nevděčný krok.

Jde to ostatně objet po obchvatu na ulici Porážkové, že ano?

Je to tak. Dalším problémem, který zažívám, když jsem v centru Ostra­vy přes noc, jsou tuningáři, kteří hlasitě tůrují po Nádražní, překračují tam povolenou rychlost a já netuším, jaký je na ně metr. Pro lidi, kteří například stojí na zastávce, je to jednak nebezpečné, jednak z uživatelského hlediska vysoce nepříjemné. A to vše kvůli sobeckosti některých jedinců. Přitom v tom městě nejsou sami.

Velkou odezvu zaznamenala vaše chytlavá marketingová kampaň na autobusech a tramvajích, znázorňující jednoduchými obrázky a jedním slovem nevýhody jízdy autem oproti výhodám MHD. Plánujete ji ještě vylepšit?

První fáze kampaně byla zaměřena na budování značky v rámci změn v brandu – pracovali jsme s logem DPO a tyrkysovou barvou, abychom lidem přiblížili naši identitu. Postupem času plánujeme nahradit náš brand symboly konkrétních dopravních prostředků MHD, jako je autobus, tramvaj nebo trolejbus, aby komunikace výhod MHD oproti automobilové dopravě byla ještě přehlednější.

Foto: se souhlasem Marka Vlčka

Souvisí symboly nějak s behaviorální psychologií?

Když zabřednete do zkoumání lidského chování a vůbec způsobu, jak funguje lidský mozek, uvědomíte si, že se za posledních deset tisíc let skoro nevyvinul. Chování je pořád stejné a nemusíte vymýšlet nic nového. Jen je potřeba rozkličovat, jak mozek funguje a jak ho zaujmout. Před pěti sty lety lidé symboly vnímali stejně silně, viděli například křesťanský kříž, Davidovou hvězdu nebo boží oko, což jsou výrazné symboly, které se jim propsaly do vědomí, a tím pádem fungovaly.

Jaké principy v reklamě a vizuálech nejvíce sledujete?

Určitě srozumitelnost, snažíme se věci sdělovat jednoduše. Ovšem například u výluk je těžké hledat jednoduchost a srozumitelnost, často kvůli rozsáhlým sdělením. Vždycky se interně ptáme, jestli to lze zjednodušit. Dále intuitivnost, aby si lidé zvykli, že leták DPO má určitou skladbu informací, barevnost a rozvržení, a aby byl už z dálky snadno rozeznatelný.

Jsou toho součástí i nové piktogramy dopravních prostředků, s nimiž se lidé setkávají na nově opravených zastávkách?

Ano, zaznamenal jsem na ně i nějakou kritiku, ale je důležité zmínit, že je to součástí širšího příběhu. Ikony se totiž objevují například v nových e-paperech (elektronický jízdní řád na zastávce – pozn. redakce). A propisují se ještě na dalších místech. Konzistentní vizuální informace je klíčová, ať už je to online prostředí nebo tisk.

Obrovská věc, která se v Ostravě teprve rodí a má ambici město skutečně vizuálně posunout vpřed, je jednotný orientační systém. Mohl byste nám popsat, kdo na něm spolupracuje a jak se s jeho pomocí budeme ve městě orientovat?

Nový orientační systém jsme vytvořili v DPO, v následné spolupráci s KODIS, který bude systém na důležitých dopravních uzlech používat taky v celém kraji. Chceme v našem orientačním systému upozorňovat na body zájmu jako divadla, centrum nebo obchodní domy, které jsou od zastávek blízko. Chceme jít naproti městu, které tento systém nemá podle mě zcela ucelený. Když půjdu z Frýdlantských mostů, přál bych si, jako designér, vidět stejný typ cedulí i ve městě. Bylo by skvělé, kdyby to bylo jako v Praze. Proto jsme systém představovali v MAPPA také architektům, aby se diskuze otevřela. Základní manuál už máme hotový.

Foto: se souhlasem Marka Vlčka

Kde jste hledali inspiraci?

Stáhli jsme si desítky světových designových manuálů z jiných metropolí a provedli důkladnou analýzu jejich přístupu k wayfindingu a informačním systémům. Po této komplexní rešerši, včetně odborné literatury zaměřené na orientační systémy, jsme systematicky zmapovali všechny potenciální uživatele a touchpointy systému, od zastávkových označníků přes informační sloupy až po navigační cedule. Jsme potěšeni, že architekti dokázali principy našeho manuálu precizně implementovat do realizace nové zastávky Náměstí Republiky i do rekonstrukce Frýdlantských mostů.

Cílový stav je tedy jednotný vizuální orientační systém napříč městem? Bude to hezky vizuálně srozumitelné, od polepů tramvají, přes zastávky, až po navigační systém v přestupních uzlech, vše samozřejmě v ikonické tyrkysové barvě?

Tyrkysová modrá už je neodmyslitelným symbolem Ostravy. Jednotnost je extrémně důležitá. Když přijedete do Ostravy, logo Ostravy je modré, tramvaje jsou modré, Baník je modrý, Vítkovice jsou modré. Dává mi smysl, když se tato ostravská barva do všeho propisuje. Jenom pro příklad, v Německu jsou jednotné zastávkové označníky napříč celou zemí. Zlevňuje to výrobu a nemusíte soutěžit stále nové, používáte pořád dokola jeden typ. Na východě i západě Německa vidíte funkčně a vizuálně jednotný systém. Taky tomu jdeme naproti intenzivní spoluprací s KODIS. Orientační systém bychom rádi řešili také s MAPPA, bylo by ideální mít digitální mapové podklady v jednom systému, například od mapy.cz, protože mají spoustu věcí vychytaných, zvlášť pro Českou republiku.

Jak to mají jiná města v kraji?

Společně s Michalem Birkášem jsme před časem definovali barevné schéma autobusů v Havířově, a žádali nás o tu stejnou modrou, jako má Ostrava. Vysvětlili jsme jim, že je dobré se odlišit a nastavit si svou vlastní barvu, což podporuje městský vizuál. Nakonec na má slova dali. Každopádně Havířov zažívá v kraji jeden z největších odlivů lidí, a právě proto potřebuje budovat silnější identitu. Ovšem s tím souvisí promyšlená strategie.

Povede se zvrátit trend odchodu lidí z kraje a města, i když Ostravě poslední dva roky počet obyvatel stoupá, avšak často na úkor měst okolo?

Změna trendu odchodu lidí z kraje je možná, ale vyžaduje posun od starých představ k novým – tedy změnu paradigmatu. Musíme lidem ukázat, že Ostrava není jen průmyslové dědictví, ale i moderně se rozvíjející město s obrovským potenciálem. Díky nejnovějším poznatkům z psychologie víme, jak funguje lidský mozek a chování lidí, a jak nahradit ustálené představy novými. Tuto problematiku jsme například diskutovali na setkání kreativců v rámci strategie značky kraje, vedeném Vendulou Margaretis Rechovou, ačkoliv šlo pouze o kulturní oblast. I když změna trvá několik let, s jasným a dlouhodobým plánem věřím, že se to může podařit. Ovšem chce to precizní přípravu.

Co říkáte na plány, že chceme oživit kolejové propojení rychlotramvají mezi Karvinou a Ostravou?

To mi přijde zajímavé. Když cestuji Ostravou, tramvaj je pro mě prostředek číslo jedna. Je to nejpohodlnější způsob přepravy, zvláště ta nová vozidla. V Ostravě cestuji výhradně MHD. A když jezdím do Frýdku, tak polovinu času jezdím vlakem. Mám při tom třeba více času na čtení, takže během cesty čtením relaxuji. Pro někoho, kdo řídí auto, to může znít paradoxně, protože je pro něj stresující svézt se veřejnou dopravou. Ale já to v tu chvíli mám přesně nalajnované, jak pojedu, v kolik pojedu, jen přestoupím a vím, že mám půl hodiny na čtení. Jezdit MHD je navíc zdravější. Musíte dojít pěšky na zastávku, nutí vás to k pohybu. V práci sedím u počítače deset hodin denně, proto je skvělé to pohybem městem kompenzovat. Myslím si, že by se měl řešit tranzit do vzdálenějších míst. Ne všude přijede autobus nebo tramvaj. Větší spolupráce buď s nějakými soukromými dopravci nebo nějaký mikrotranzit. Další věc je nedostatek P+R parkovišť. Když jedu po Místecké z Frýdku-Místku, první P+R je na Hranečníku, další pak bokem v Přívoze. Uvítal bych možná už nějaké zkraje města. Ale Hranečník je super, protože jste po přestupu na tramvaj za pět minut v centru.

Na sociálních sítích vás v rámci Ostravy proslavila pouliční kampaň, kdy jste lidi nabádal k tomu, aby nahlédli do vámi přichystané obyčejné krabice. Můžete prozradit, co je v té krabici?

Přímo jsem je nezval, na krabici jsem jen napsal: Otevři mě, uvnitř najdeš štěstí. Pak jsem čekal opodál, jestli krabici někdo otevře, protože jsem do toho nechtěl nikoho nutit a sledoval jsem, jestli si ji někdo otevře sám. Na tom jsem testoval, jak lidi přemýšlejí. Zjistil jsem, že se strašně bojí, takže za hodinu tu krabici otevřeli třeba jen dva kolemjdoucí. To je dost málo. Potom jsem to začal doplňovat nápisem křídou, přidal jsem šipku a k ní připsal: Otevři mě a budeš mít dnes krásný den. To už začalo otevírat více lidí, čímž se mi potvrdilo, že když něco nabízíte, musíte lidi upozornit, že to tam je. Ukázat na to. Používal jsem to pak při konzultacích ve firmách. Přirovnával jsem krabici k webu a říkal, tak jako krabici otevřeli dva lidé během hodiny, tak váš web navštíví podobné množství lidí, kteří jen pokrčí rameny a zavřou ho. Musíte je pobídnout, aby na něco klikli, říct jim: podívejte se sem a stáhněte si něco zadarmo. Krabici jsem tedy použil jako parafrázi k tomu ukázat, jak fungují emoce. Jakmile totiž zjistíte, jak se lidi rozhodují, můžete na základě toho vytvořit kampaň.

Foto: se souhlasem Marka Vlčka

Takže se bez osobní zkušenosti z ulice nedozvíme, co je uvnitř?

Mí fanoušci jsou skvělí, protože neprozradili, co v krabici je. Vždy říkám, že se musíte stát součástí příběhu, abyste tuto informaci získali. Není úplně těžké si domyslet, co tam je, a všichni, co tu krabici otevřeli, se usmáli. Devadesát devět lidí ze sta. Ten stý byl nějaký škarohlíd!

Bude ještě šance vás někde s krabicí potkat?

Přemýšlel jsem, že bychom to udělali v galerii Dukla v Porubě. Ale uvidíme, musím počkat na lepší počasí a teplejší měsíce. Dají se na tom sledovat zajímavé vzorce chování. Spousta lidí krabici otevírala nohou, protože se báli, že na ně něco vyskočí. A v Brně do ní nahlíželo více lidí než v Ostravě! Asi je tu větší míra podezíravosti. Obecně si myslím, že bychom staré názory a stereotypy měli měnit.

Na sociálně sítě jste také postoval fotky z další své marketingové akce v ulicích, kdy jste křídou na zem psal pozitivní zprávy jako – Usměj se! Narazil jsem na váš nápis – Mějte hezký den. Co jste tím sledoval?

To mě napadlo už kdysi, když jsem chodil obědvat do parku a říkal si, že než abych tu jen tak jedl, tak si udělám radost. Křídou jsem něco napsal na chodník, seděl jsem tam, obědval a sledoval reakce lidí, kteří se třeba smáli. Člověka to úplně nakopne, když udělá lidem radost. Až před dvěma lety jsem to začal také fotit a publikovat na sítě. Přiměje mě to k zamyšlení, jak málo stačí k tomu, abyste někomu zlepšili den. Možná by to pomohlo změnit vnímání mezilidských vztahů, kde je zbytečně hodně nenávisti.

Dopravní podnik v Ostravě byl první v Česku, který zavedl bezkontaktní a bezpapírovou MHD. Nedávno jsme ve srovnání PwC byli vyhodnoceni jako nejlepší dopravní podnik ve střední Evropě. Odpovídá to skutečnosti a jsme tedy špička?

Vnímám, že tady jsou super pokroky. Před časem jsem byl v Praze, hleděl na ty staré tramvaje T3 a jen si říkal, jestli jsem nepřijel do nějakého historického muzea. V Praze jezdí hodně starších vozů, takže jsem vděčný, že Ostrava vozový park inovuje a jede. Tvoří to pak můj první dojem z MHD, vidím moderní vozy a říkám si, že na Ostravu, která historicky trpěla tím, že zde byly nižší platy a větší nezaměstnanost, je to super krok k tomu, jak přitáhnout zajímavé investory. Ostrava má našlápnuto.

Foto: se souhlasem Marka Vlčka

Od lidí často slýchám, že MHD je nebezpečná. Jakou máte odpověď na tyto stereotypy?

Teď jsou všude kamery, takže si říkám, že už si nikdo netroufne dělat něco nepatřičného. Ze všeho jsou záznamy a vše lze dohledat. Pocitu bezpečí pomáhají také asistenti přepravy, kteří jezdí v denních i nočních hodinách.

Narazil jste někdy ve světě na zdroj zajímavé inspirace, co se dopravy a veřejných prostředků týče?

Určitě v Sydney, kde je skvěle vyřešený orientační systém. Mají vynikající turistické značení, podobné, jako se teď instaluje v Praze. Mají totemy, menší cedule, myslí tam dokonce i na nevidomé lidi, proto mají orientační značení na sloupech pomocí Braillova písma. Je to hodně drobností najednou, mají to promyšlené. A mají vše volně přístupné ke stažení. Sydney nás v mnoha směrech inspirovala. Líbilo se mi také Nizozemsko, protože tam jsem měl pocit, že už při návrhu infrastruktury se přihlíží na chodce a zvlášť cyklisty a na jejich bezpečnost. Když vjíždíte do vesnice, bývá tam pro auta fyzická klička a zpomalení na čtyřicítku. Před výjezdem z vesnice taky. Nebo zvýšené prahy a retardéry. Jejich města jsou dobrým příkladem, jak to dělat u nás.

Proč lidem v Ostravě nevadí, že není město přívětivější k pěším a lidem na kole?

Věřím, že mnohým to vadí. Ti, kterým to nevadí, to možná jen nezažili. Buď vůbec nevycestovali, nebo nikdy nenarazili na nic lepšího, aby to mohli porovnat.