Mototest. Moto Guzzi V100 Mandello? Šarmantní Italka v nejlepší formě

Tradiční italská značka patří mezi nejstarší výrobce motocyklů na světě. Ke stému výročí založení představila nový model V100 Mandello. Cestovně – sportovní V100 vznikla se zásadním posláním – a to oslavit 100. výročí od založení italské továrny Mandello del Lario.

Výrobce chtěl, aby model nesoucí jubileum a jméno sídla ve svém názvu, byl na jedné straně revoluční, ale zároveň nepřišel o to, co Moto Guzzi odlišuje od konkurence. Zůstal tedy základní koncept, kterým jsou motocykly s orlem ve znaku známé, tedy vidlicový dvouválec s hlavami válců „trčícími“ do stran, ale je již chlazen vodou. Zůstalo letmo uložené zadní kolo s masivním kardanem, ale zároveň je Mandello prvním motocyklem na světě, který využívá adaptivní aerodynamiku.

Design

Mašiny od Moto Guzzi se od ostatní konkurence výrazně liší. Mandello není výjimkou. Má sportovní tvary a elegantní nadčasový design, který plynule navazuje na předchůdce, kterými byli Moto Guzzi V1000 Le Mans nebo Griso 1100. Na první pohled upoutá červeně lakovaná polokapotáž, ze které vystupují doširoka rozevřené válce se zlatými víky hlav. Stejně lakovaná jsou i kola a typické orlice. Na motor ladně navazuje převodovka a zadní jednoramenná kyvka s nízko položeným hnacím hřídelem. Designový bonbónek tvoří letmo uchycené zadní kolo. K žádoucímu snížení těžiště přispívá také nádrž, kterou pečlivé oko nalezne pod sedlem jezdce. Prostor falešné nádrže je ve skutečnosti schránkou pro airbox a veškerou kabeláž spojenou se sáním. Dokonalá iluze a celý motocykl tak působí ze všech stran designově čistě. Je to lekce pro techniky z Milwaukee (Harley Davidson) o tom, že i přechod od vzduchem chlazeného véčka k vodníkovi může dopadnout bez ztráty kytičky.

Foto: Dalibor Hrabec

Italské designové mistrovství se skrývá v detailech. Mandello si na cestě s konkurencí nespletete už podle letícího orla implementovaného ve světlometu. Za zmínku stojí i dvojité kulaté zadní světlo, které při brzdění evokuje stíhačku. Líbivý celek dotvářejí také žábry pod sedlem, odkazující na populární model Le Mans 850 z roku 1976 nebo třeba vygravírovaný nápis na držáku řídítek. Jedná se o řadu drobností, které dohromady vytvářejí atraktivní celek.

Technika

Srdcem motocyklu je nový fantastický motor s velmi rychle dostupným výkonem. Říkají mu Compact block, má 1042 ccm, véčko zůstalo zachováno, jen už je chlazené kapalinou. 115 koní a 105 Nm hovoří za vše. Tato síla se na zadní kolo přenáší za pomoci šestistupňové převodovky a již zmíněného kardanu, takže odpadá náročnější údržba řetězu. Nutno ještě pochválit konstruktéry, plyn jde neskutečně hladce a plynule, mašina nezacuká ani při nešetrném zacházení. Podobně příjemná práce je i se spojkou.

K výkonné motorce je třeba mít i odpovídající brzdy. V tomto případě jsou snad i lehce předimenzované. Jedná se o monobloky Brembo, které jsou neskutečně účinné a patří ke špičce v této třídě. Chce to zvyk, cit a respekt k silnému stroji, brzdit je možné jedním prstem.

Foto: Dalibor Hrabec

Vzhledem k ostatním modelům značky je nezvykle bohatá elektronická výbava – potěší například standardně dodávána antihoppingová spojka, přehledný pětipalcový barevný TFT displej, tempomat, nechybí ani pokročilá elektronika se čtyřmi jízdními režimy, čtyřmi úrovněmi nastavení kontroly trakce a náklonové ABS. V100 je vybaveno i luxusními prvky v podobě elektricky stavitelného plexiskla nebo v případě testovaného exempláře příplatkovým vyhřívaným sedlem. Jako první model značky má v nejvyšší výbavě (Mandello S) také semiaktivní podvozek od společnosti Öhlins nebo oboustranný quickshifter.

Nesmím zapomenout na adaptivní aerodynamiku – vyklápěcí krovky, které se vysouvají podle režimu a přednastavené rychlosti. Jejich úkolem je snížit nápor vzduchu proudícího na jezdce. Není to jen reklamní trik. Mohu potvrdit, že skutečně fungují. Zejména při vyšší rychlosti nebo za deště, kdy odvádějí vodu mimo váš klín.

Jízdní dojmy

Při otočení klíčku vítá jezdce moderní displej s přilétajícím orlem. Bezprostředně poté již zobrazuje všechny důležité údaje. Na volnoběh motor pěkně bublá, přirozené vibrace a projevy podélně uloženého motoru do V s úhlem 90 stupňů (gyroskopický efekt, kdy se motorka při přidání plynu charakteristicky nakloní doleva) zůstaly. Zařadím první rychlost a ozve se rána, jako kdybyste praštili kladivem do kovadliny. Celá motorka cukne dopředu. Zkrátka je to pořád Moto Guzzi, charakter napříč uloženého dvouválce se musí zažít! Nostalgici jako já budou spokojeni. Novému motoru je navíc šumák, kolik zrovna točí, nebo jaký je zařazen rychlostní stupeň. Stačí přidat plyn a motorka vyrazí vpřed. Tahá prakticky už od volnoběhu. 115 italských hřebců bohatě stačí a odpovídá sportovně cestovnímu zaměření.

Posez je příjemný, široká kónická řídítka padnou dobře do ruky, poloha stupaček tvoří kompromis tak, aby po 100 km nechytaly křeče, ale také, aby nepřekážely, když v jezdci chytnou saze. Lehce sportovní ergonomie nabízí možnost rychle splynout se strojem.

Foto: Dalibor Hrabec

Co se podvozku týká, tady vidím největší rozdíl mezi testovanou V100 a V100S se semiaktivem Öhlins, kterou jsem měl také možnost vyzkoušet. V obou případech se zásluhou relativně krátkého rozvoru a nízkého těžiště motocykl krásně vodí a hbitě mění směr. Semiaktiv od Švédů je o něco přesnější a jistější na dobrých cestách. Ale střídání pěkného povrchu s nepěkným (u nás velmi častá záležitost) mu úplně nesvědčí. Chvíli mu totiž trvá, než se přizpůsobí a jezdec schytá pěkné šupy. No a ani v nejměkčím módu nedosahuje na rozbitější cestě takového komfortu jako základní verze, která má podvozek od Kayaby s nastavitelným odskokem a předpětím. Během testu jsem si tovární nastavení krapet změkčil, motorka pak byla komfortní tak akorát pro naše podmínky. Co se týká jízdních vlastností, oba podvozky nabízí slušnou porci jistoty. Nejedná se sice o nejlehčí stroj ve své třídě (233 kg), ale za jízdy to není poznat díky již zmíněnému nízko položenému těžišti. Kila Italka přizná až při manipulaci na místě. Výhodou vyšší váhy je stabilita na dálnici při větru ve vyšších rychlostech.

Závěr

Moto Guzzi V100 Mandello na trhu jen stěží hledá přímého konkurenta. Dnešní nabídka značek plná cestovních endur není cestovně sportovním strojům příliš nakloněna. Napadá mě například Honda NT 1100, která je však spíše zaměřená na komfort. Dále pak s přimhouřením oka čtyřválcová Kawasaki Ninja 1100SX. Nicméně Japonka nebude nikdy Italka. Z evropských konkurentů připadá v úvahu o trochu dražší model BMW R 1250 RS.

Italské motorky jsou specifické. Nejsou dokonalé, nejsou sametové, ale nabízí emoce, charakter a výtečný design, který jinde nenajdete. A o Moto Guzzi to platí dvojnásob. Mandello bych doporučil vyježděným jezdcům, kterým se líbí svébytný italský design a nepotřebují pro delší výlety mašinu na štaflích (myšleno cestovní enduro). Ráno s ním můžete jet pohodlně městem do práce, odpoledne si cestu domů protáhnete po zakroucených silnicích, a pročistíte si hlavu od starostí. O víkendu nebo dovolené přiberete příplatkové kufry, a můžete vyrazit po Evropě.

Technické údaje - Moto Guzzi V100 Mandello

Motor: Kapalinou chlazený vidlicový dvouválec
Objem: 1042 ccm
Výkon: 115 k (85 kW) při 8 700 ot./min
Kroutící moment: 105 Nm při 6 750 ot./min
Pohotovostní hmotnost: 233 kg
Výška sedla: 815 mm
Cena testovaného motocyklu: 369 900 Kč