Moravskoslezský kraj? Místo pro investice i dobrý život, říká hejtman Josef Bělica

Jak dlouho bude trvat obnova Moravskoslezského kraje po povodních? A dala nám velká voda i něco dobrého? Jaké investory kraj potřebuje a co pro jejich příchod může udělat?

„Velká voda? Z toho nejhoršího jsme v Moravskoslezském kraji venku, protože už nehrozí nebezpečí na životech a zdraví, to je to nejdůležitější. Majetek je ohrožen už jen okrajově, k novým nálezům dalších škod už nedochází, pokud ovšem nenastanou někde následné sesuvy. Máme nadefinované budovy a objekty, které jsou určené k demolici, tomu se nevyhneme,“ říká hejtman Moravskoslezského kraje Josef Bělica.

Už máte sečteny povodňové škody?

Poslední čísla za Moravskoslezský kraj se blíží třiceti miliardám. Necelých dvacet tři miliard je na krajském a obecním majetku, dalších zhruba šest miliard hlásí Povodí Odry. Škody jsou opravdu gigantické.

Jak dlouho bude trvat obnova?

V tomto směru by bylo asi nefér představovat si, že se v rámci obnovy území dokážeme vzpamatovat v řádu týdnů nebo měsíců – to není reálné. Než se odstraní škody, například na Povodí Odry, bude to trvat roky. Když vodohospodáři vyhodnocovali následky povodně v roce devadesát sedm, tak čistírny odpadních vod v Ostravě se dostávaly na předpovodňové stavy deset let. Musíme počítat s tím, že obnova, o které se tady bavíme, bude vyžadovat obrovské prostředky a úsilí nás všech, abychom se do bodu nula dostali. Na druhou stranu nám tato situace přinesla příležitosti se posunout, protože zmodernizujeme infrastrukturu, která už byla zastaralá, zrekonstruujeme mosty i cesty druhé a třetí třídy. V tomto směru se posunujeme, práce běží velmi rychle.

Je ještě nutný stav nebezpečí?

Ano, po konzultaci na krizovém štábu jsem požádal vládu o další prodloužení stavu nebezpečí (rozhovor vznikal 11. listopadu, pozn. red). Věřím, že nám vláda vyhoví. Stav nebezpečí totiž umožňuje odstraňovat některé následky podstatně rychleji než bez něj. Pokud jde o místa, kde tento stav trvá – počet obcí s rozšířenou působností je omezený na pět, vypadnou z toho obce například z Frýdecko-Místecka, kde už situace není tak závažná a už tam všechno může být zvládnuto za použití běžných prostředků a sil.

Už jste měl prostor povodně zhodnotit?

Kraj dostal, jak se říká, pořádně přes držku. Nebylo to jen o povodňové vlně, ale taky o záplavách, které způsobila velká voda tekoucí z kopců. Když jsem poprvé slyšel číslo devadesát devět tisíc sedm set lidí, kteří byli povodní nějakým způsobem zasaženi, tak jsem byl opravdu v šoku. Na druhou stranu musím smeknout klobouk před celým systémem krizového řízení, protože ten zafungoval opravdu dobře. S odstupem času občas zaslechnu, že někam přišla pomoc pozdě nebo byla omezená, to si úplně nemyslím. V rámci krizového řízení všichni odvedli opravdu obrovský kus práce.

Jak vy osobně jste prožíval povodně? Zažil jste už něco podobného, kdy jste musel řešit krizovou situaci za pochodu? Jak to pro vás osobně bylo těžké?

Byla to podobná situace jako za covidu, který přišel v době, kdy jsem v Havířově nastoupil jako primátor. Musím říct, že to bylo náročné. Nicméně jsem se v tom ocitl rovnýma nohama, nikdo se mě neptal. Ten nejhorší týden, kdy přišla velká voda, jsem téměř nespal, přebýval jsem kontinuálně na IBC (Integrované bezpečnostní centrum, pozn. red.). Musím ale říct, že tým lidí kolem mě byl úplně úžasný. Celý krizový štáb fungoval jako dobře namazaný stroj. My jsme ani neměli čas přemýšlet nad tím, co se děje, byli jsme prostě postavení před hotovou věc, řešili jsme problémy. A víte, jaký byl nejbizarnější úkol, který jsem v rámci povodní řešil?

Ne, tak schválně.

Musel jsem sehnat lokomotivu.

A sehnal?

Sehnal. A dokonce jsem ji dostal tam, kam bylo potřeba.

Jsou pro vás povodně cennou zkušeností?

Obrovsky cennou. Tohle se nikde jinde naučit nedá. Na druhou stranu bych se bez té zkušenosti rád obešel, kdyby to šlo.

Naznačil jste, že se i díky velké vodě můžeme posunout dál, udělat opravy, modernizovat. Může kraj změnit uvažování lidí při stavbách, nebo při plánování staveb v kraji? Co přehrada v Heřminovech?

Já doufám, že nás i těžká zkušenost s velkou vodou může v lecčems posunout dál. A pokud jde o přehradu, budeme velmi intenzivně tlačit na to, aby Nové Heřminovy stály co nejdřív. Za mě je obrovské selhání státu, že přehrada dosud není. Pokud stát není schopen zajistit tuto důležitou součást infrastruktury jako povodňovou ochranu, tak ta jako celek nemůže fungovat. Samozřejmě povodňová opatření jsou v korytech řek realizovaná, stojí zátarasy, hráze, poldry a tak dál, celé by to mělo pracovat jako ucelený systém protipovodňových opatření. A bez přehrady, která je na začátku, to nikdy fungovat nebude. Prospěch většiny je uzurpován menšinou aktivistů, k tomu by podle mého docházet nemělo. Moravskoslezský kraj bude budovat novou infrastrukturu s ohledem na ohrožení, které hrozí – tedy povodně. Už to není o tom, jestli povodně přijdou, ale o tom, kdy přijdou. Čím lépe budeme připraveni, tím lépe pak budeme situace zvládat.

Foto: Vladimír Pryček

V čem například připravená infrastruktura v povodních neuspěla?

Uvedu konkrétní případ z krnovské nemocnice, která má záložní dieselový generátor. Ten, když přišla povodeň, naběhl, začal dodávat proud, nemocnice mohla dále relativně normálně fungovat. A najednou vyzkratovaly rozvody, které jsou někde pod úrovní spodních vod. Generátor sice běžel, ale kabelové rozvody byly zaplavené a část nemocnice se náhle ocitla bez proudu. Hasiči tam přivezli velké centrály, které jsou schopné objekty utáhnout. Jenže jedna věc je dovézt centrály, to zvládnu já nebo vy, pokud máme řidičák typu C. Ale už ji ani jeden z nás nezapojí. Potřebujete k tomu partu odborníků, kteří tam běhají s pořádnými kábly, tahají je do druhého patra a dokážou centrálu zprovoznit. U rozvaděčů se jedná o poměrně sofistikovanou práci, trvalo to celou noc. Myslím si, že v budoucnu má být v prvním patře té nemocnice červený nebo zelený konektor, aby se mohl generátor hned a jednoduše zapojit, když ho někdo přiveze. Infrastruktura by měla být lépe připravená. Ve sklepeních a dalších místech, kde k zaplavování dochází a v budoucnu bude docházet, by neměly být prvky kritické infrastruktury, tedy například elektrorozvodna, jističe. K tomu bude Moravskoslezský kraj přistupovat s takovým ohledem, že budeme počítat s tím, že povodeň přijde znovu.

Předpokládám, že věcí, o kterých jsme se díky velké vodě dozvěděli, je víc.

Ano. Systém krizového řízení zafungoval perfektně, nicméně nikdy nikdo nepočítal s tím, že třeba opět Krnov zůstane téměř celý den bez signálu a tím pádem bez telefonického spojení. Že voda vyplaví všechny elektrorozvodny, a některé si vezme s sebou, že vyplaví bétéesky (základnová stanice v mobilní síti, pozn. red.) a nebude mobilní signál. Tím pádem bylo pro mě komplikované nebo dokonce skoro nemožné se spojit se starostou. Myslím, že v době satelitního připojení jsou to věci, kterým umíme předcházet.

Pojďme od povodní k rozvojovým projektům. Co zásadního Moravskoslezský kraj v následujících letech čeká?

Stojíme před zcela zásadní výzvou, a tou je rozvoj Moravskoslezského kraje směrem k investorům s vysokou přidanou hodnotou. Jedna věc je z OPST (Operační program Spravedlivá transformace, pozn. red.) čerpat peníze na strategické projekty. Já jsem ale stará škola a myslím si, že je hrozně důležité, aby peníze byly investovány, a aby to nebyly projekty, které jsou sice strategické, nicméně nejsou do budoucna schopny generovat HDP. My potřebujeme mít připravené brownfieldy a území na to, aby silný, velký, strategický investor, kterých by mohlo být i více, měl kam přijít a byl přivítán. Jinak se bavíme jen o jakési kvazitransformaci. Je fajn mít vizi vodíkového údolí, být Silicon Valley a mít tady univerzity, to je super. Ale my tady taky potřebujeme soukromý sektor, byznys, který bude schopen služby čerpat a zaplatit si je. Bez silných investorů se nám tady prostě dlouhodobě dařit nebude. Myslím si, že tohle je krok, který musíme udělat. Na jednu stranu jsou municipality a kraj schopni realizovat podporu vzdělávání, jsme schopni na to dohlížet. Ale na druhou stranu už nemůžeme vytvořit ten byznys, tu přidanou hodnotu. Potřebujeme tady silného výrobce, někoho, kdo sem přinese výzkum i vývoj, aby byl schopen navázat spolupráci s univerzitou a platit vědce, kteří budou bádat nad novými technologiemi, které ovšem přijdou do technického využití až za pět, sedm či deset let. A to nejde dělat z veřejných peněz. To jsou strategické záležitosti.

Bavíme se třeba o Dolní Lutyni?

Dolní Lutyně je součástí toho všeho, protože tam by pravděpodobně mohla vzniknout průmyslová zóna. Nicméně to je strašně daleko, jsme teprve na začátku. Sami jsme viděli, jak Dolní Lutyně dopadla při povodních. Spíš bych se sám soustředil na brownfieldy, které jsou v pohornické krajině mezi Havířovem a Karvinou. Je potřeba si uvědomit, že Havířov byl stavěn pro sto tisíc lidí, dnes jich má sedmdesát tisíc. Karviná byla stavěná pro osmdesát pět tisíc lidí, dnes jich má padesát tisíc. Opravdu potřebujeme do regionu dostat lidi. Máme na Karvinsku kvalitní bydlení, kvalitní infrastrukturu, školky, školy, střední školy. Potřebujeme tam dostat lidi, u kterých nebudeme primárně řešit sociální dávky, ale to, že čerpají služby, dámy chodí ke kadeřníkovi a pánové si zajdou sledovat fotbal do restaurace. Tím se udržuje život a přidaná hodnota v regionu. To se tady bohužel dlouhodobě nedaří.

Máte recept, jak investory přilákat, jak pro ně potřebné podmínky připravit?

Musíme to odmakat na úrovni základní práce – připravit už jednou zmíněné brownfieldy. Musím férově říct, že to není vůbec jednoduchá záležitost, protože kraj není majitelem klíčových lokalit, o kterých se bavíme. Je tam jeden velký soukromý vlastník, který vůbec nemá zájem na rozvoji Moravskoslezského kraje. To může být alfou a omegou. Otázkou je, jestli nám bude centrální vláda schopna někdy pomoct, například tím, že řekne, že tyto lokality jsou pro Českou republiku strategické.

Lidem se přirozeně nelíbí, že se má stavět na zelené louce, když tu je tolik brownfieldů…

Přesně tak. A na brownfieldech by to mělo jít. Myslím si taky, že doba se posunula. Nemůžeme brečet nad rozlitým mlékem, musíme to tvrdě odpracovat. Jinak by nás do budoucna nečekalo nic dobrého. Hornictví a těžký průmysl jsou už dávno pryč. Jako region na tu dobu nikdy nezapomeneme, ale snažím se říct to, že vzpomínky a nostalgie nás do budoucna neuživí.

Foto: Vladimír Pryček

Jste znám jako sportovec a fanda sportu. Jak se v této souvislosti těšíte na Olympiádu dětí a mládeže, která se v kraji chystá?

Moc se těším. Pro mě to je srdcová záležitost. V červnu jsem s našimi mladými sportovci byl v Jihočeském kraji a musím říct, že juniorská olympiáda má neopakovatelnou atmosféru. Děti při ní zažijí vrcholnou sportovní soutěž i z pohledu diváků, protože jinak jsou většinou zvyklé jezdit za svým sportem, potkávat se se soupeři a kamarády ve svém odvětví. A najednou jsou na olympiádě součástí většího celku, jdou se podívat na sport, který znají, ale nikdy ho fyzicky neviděli. Vznikne komunita, nová přátelství. A o tom sport je. Moc se na olympiádu v Moravskoslezském kraji těším a jsem přesvědčený, že se povede. Bude to úžasná soutěž. Všechny bych rád pozval, aby se přišli podívat. Opravdu to stojí za to. U nás bude zimní část, protože v rámci České republiky máme relativně dobré podmínky pro zimní sporty. Věřím, že se počasí taky povede a že na sportovištích to bude fajn zážitek. Zahajovací ceremoniál v Třinci nebo medailové ceremoniály ve Frýdku-Místku budou stát za to. Lidé mohou přijít fandit i lyžařům na Bílou, v Českém Těšíně budou o medaile bojovat krasobruslaři. Velkým lákadlem budou i hokejové zápasy, zvlášť když na poslední zimní mládežnické olympiádě vybojoval moravskoslezský tým zlato.

Mám pocit, že prestiž tohoto podniku každý rok roste. Mrzí mě, že to za nás nebylo.

Mám to úplně stejně! Atmosféra celé olympiády je skvělá, je tam maskot, děti se mají možnost potkat s úspěšnými olympioniky, z nichž někteří na dětských olympiádách začínali. Takže vidí, že to má smysl a že se to dá někam dotáhnout. To je úžasné. Moravskoslezský kraj je krajem sportu. Myslím, že máme být na co hrdí, a doufám, že to tak bude pokračovat. Pokud pro to budu moct něco udělat, tak udělám. Pro mě bude sport vždy důležitý. Moje srdce je baníkovské a doufám, že se jednou vrátíme na Bazaly.

Jste na startu svého čtyřletého funkčního období. Co náš kraj čeká? Jak vidíte kraj vy osobně?

Moravskoslezský kraj je z mého pohledu nejlepší kraj pro život v České republice. Žiju tady celý život, v Havířově jsem se narodil a taky tam umřu. Kromě toho, že má kraj obrovskou tradici v těžkém průmyslu, hutnictví a těžbě černého uhlí, tak má taky velký potenciál v mixu lidí, kteří sem po řadu generací přicházeli. Vždy to byli lidé, kteří měli srdce na dlani a ruce pro práci, byli schopni věci odmakat. Myslím si, že se nemáme za co stydět. Máme unikátní kraj, co se týče přírody a propojení infrastruktury. Pokud nerezignujeme a budeme schopni to posunout dopředu, tak se dle mého nemáme čeho bát. Potřebujeme pár věcí, aby nám konečně centrální vláda pomohla. Na druhou stranu jsme schopni zbytek odpracovat. Vůbec bych se toho nebál. Kdybych měl někomu říct, co je na Moravskoslezském kraji úžasné, tak je to to, že jsou tu příležitosti pro investice a dá se tady dobře podnikat a žít. Máme taky úžasné propojení toho všeho s přírodou, relaxem a mimopracovním životem. Myslím, že to je naše obrovská výhoda.