Nejnovější zprávy: V Ostravě vzniká internetové rádio, bude hrát jen hudbu z regionu Úspěšný byznys: Lanex dodá do Ruska lana k upevnění tankerů v přístavech

Regiony

Morávka vysadila jeřabinovou alej na památku dvou mladíků oběšených nacisty

​Až turisté z měst vyrazí opět ve větších počtech na jaře do milovaných Beskyd, budou si moci v obci Morávka novými objekty připomenout i období, kdy obyvatelé této obce zakoušeli teror rozzuřených nacistů.

Foto: Petr Broulík

Ti zde, přímo v Morávce, krutě zasáhli proti obyvatelům, kteří pomáhali partyzánům operujícím v lesích na hřebenech a svazích hor.

Obec se nyní snaží sjednotit všechny památníky a připomínky do jakési časové osy. Například nedávno nechala přemístit repliku pozapomenutého pomníku Zaťatá pěst od sochaře Otty Ciencialy, který vytvořil řadu plastik například pro Ostravu.

„Pomník Zaťatá pěst stál na nevhodném místě. Nedávno jsme ho přemístili do prostoru pod přehradou, kde v místě dnešní vody bývala osada Mury a také hospoda Na Murách. U ní tehdy rostla alej jeřabin, a nacisté tam pověsili 12. prosince 1944 dva mladé muže, kteří byli odněkud od Mělníka a chtěli přejít nedalekou protektorátní hranici, která Morávkou vedla,“ vysvětluje Petr Bujok z Obecního úřadu v Morávce.

Na podzim zasazená jeřabinová alej připomíná dvě mladé oběti

U přemístěného památníku Zaťatá pěst nechala obec loni v listopadu vysázet na památku novou jeřabinovou alej v počtu deseti kusů. „Poprava obou mladíků byla jakousi děsivou předzvěstí takzvaného stanného soudu v Morávce v roce 1944, který stál život čtrnáct obyvatel Morávky. Chtěli jsme tato místa a události svým způsobem spojit do jakési časové osy. Jejím hlavním bodem je národní kulturní památka, sousoší Noční přechod. Od ní se lze vydat k budově hostince Partyzán, v jehož sále probíhal 14. prosince stanný soud, který vynesl čtrnáct rozsudků smrti nad obyvateli Morávky a dalších deset obyvatel poslal do koncentračních táborů. Poslední částí této časové osy je právě místo s pomníkem Zaťatá pěst a s alejí jeřabin. Ještě tu chystáme nějaké terénní úpravy, umístění zřejmě dvou laviček a vybudování stezky na zastávku autobusu,“ provádí Petr Bujok památnými místy tragédie.

Obec hodlá ještě letos na jaře upravit i okolí sousoší znázorňující symbolicky skupinu partyzánů na pochodu, Noční přechod, jehož autorem je sochař Miloš Zet. Sousoší bylo vytesáno ze spišského travertinu a před rokem proběhla jeho rekonstrukce.

Před sousoším budou jména všech obětí druhé světové války

„Nyní chystáme úpravu prostoru před tímto památníkem. Vznikne před ním jakýsi chodník vzpomínek, v něm budou umístěna nejen jména všech odsouzených obyvatel Morávky z prosince 1944, ale i další jména všech, kteří se stali oběťmi druhé světové války a pocházeli z Morávky. Bylo jich na čtyřicet a možná i více. Po dalších totiž pátráme a není vyloučeno, že před sousoším časem ještě další jména přibudou,“ říká autor úprav architekt Martin Foldyna.

A připomíná, že nedávno zemřela v Morávce poslední pamětnice prosincových událostí roku 1944 Venuše Štefková. „Jezdila o tom přednášet po školách a její svědectví zaznamenal také projekt Paměť národa. Je důležité, aby se na takové věci nezapomnělo, aby se to už nikdy neopakovalo,“ upozorňuje architekt Martin Foldyna z obce Morávka a dodává, že události staré přes 75 let jsou pro obyvatele obce stále citlivé.

Venuše Štefková, tehdy Madejová, měla v době stanného soudu sedmnáct let, její rodina podle záznamů v Paměti národa pomáhala partyzánům od října 1944. Odbojáři si k nim chodili odpočinout, popovídat si a trochu se najíst, Venuše jim prala a zašívala oblečení. Věnovala jim také oblečení po tatínkovi, který za války zemřel na rakovinu.

Zrádci si vymysleli krycí jména Ondáš a Juráš

Obyvatelé Morávky pomáhali partyzánům do doby, než se mezi ně vmísili dva němečtí agenti – českoslovenští kolaboranti s krycími jmény Ondráš a Juráš. Až po válce se zjistilo, že jimi byli Eduard Farník z Dobratic, Juráš byl Jozef Babiš ze Slovenska.

„Říkali, že přiletěli ze Sovětského svazu, že tu byli shozeni. Přinesli červené víno a dali nám čokoládu. To by z Ruska nepřivezli, odtamtud tak vodku a špek. Tvrdili, že Farník byl v německé armádě a Babiš ve slovenské, že uprchli a dali se k naší jednotce, ti je prý tady shodili. My jsme tomu věřily, byly jsme samy ženské, co jsme mohly vědět. Rádio nebylo, na noviny nebyly peníze. Až po válce jsme si to všechno spojily,“ vzpomínala Venuše Štefková pro Paměť národa.

Pomník Zaťatá pěst, který dnes stojí uprostřed nových jeřabin, stál donedávna pozapomenutý na pozemku v místní části Haferník, mezi hlavní silnicí a cestou, která vede k penzionu U přehrady. Dnes už je pomník rekonstruovaný a přemístěný.

„Jeho rekonstrukce spěchala, protože památník Zaťatá pěst byl opravdu v dezolátním stavu. Dnes je na novém místě, poblíž místa, kde se nešťastná událost stala,“ říká místostarosta Morávky Štěpán Bystřičan.

Pomník Zaťatá pěst zůstal nedokončený a zarostl křovím

V obecní kronice je záznam, v němž události a pomník dvěma oběšeným mladíkům přibližuje Jakub Ivánek z Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity. V úterý 12. prosince 1944 byli na Morávku gestapem přivezeni dva mladíci, chycení při pokusu o překročení protektorátní hranice.

Pro výstrahu byli následně oběšeni na jeřábu u hostince Na Murách. Po válce byl na místě události zbudován malý pomníček, údajně s obrázky a jmény popravených. Popraveným byli Slavoj Potiuk z Cítova u Mělníka a Josef Kulhánek z Mělníka.

Jakub Ivánek popisuje, že počátkem šedesátých let se oblast nacházela v zátopové oblasti a pomníček připomínal spíš hrob, nikoli památník. Proto byl v lednu 1963 požádán havířovský sochař Otto Cienciala, aby zhotovil nový pomník, který by byl umístěn na rozcestí nedaleko hráze vodního díla.

Již v prosinci 1963 byl kolaudován pomník sestávající z betonového pylonu s kovovou mříží dole, naznačující hákový kříž, s reliéfem zaťaté pěsti na horizontálním segmentu nahoře z umělého kamene. Po úpravách okolí, které měly být provedeny v akci Z, se autor zavázal doplnit jména popravených.

Nic z toho se však již neuskutečnilo a pomník zůstal nedokončen.

V posledním dvacetiletí zcela zarostl křovím, reliéf se odloupl, upadl na zem a rozbil se. Pomníček časem upadl v zapomnění, popisuje Jakub Ivánek z Ostravské univerzity.