Ukrajinka prchá s dcerou před druhou válkou. Tank jim dal hodinu na útěk, po cestě viděly mrtvé

Z příběhů ukrajinských uprchlíků mrazí. Každý, kdo před válkou utíká, si s sebou nese hrůzné zážitky.

Lidé pomáhají, jak mohou. Někdo oblečením, jiný jídlem, další zase bydlením. Tak, jako paní Helena Mlynářová z Orlové, která na Černé louce v Ostravě pomáhá s registrací Ukrajinců ke zdravotnímu pojištění.

Společnost Deník uprchlice. Proč jsme utekli z Ukrajiny? 27/03/2022

Když minulý týden vyrážela do práce, netušila, že už se domů nevrátí sama. Ten den se k ní nastěhovala osmadvacetiletá Táňa a její šestiletá dcera Alinka.

„Z Ukrajiny přijely na Černou louku tři kamarádky. Chtěly být spolu, ale už to nebylo možné. Jedna šla do Frýdku-Místku, druhá zůstala v Ostravě a třetí je teď se svou dcerou u mě,” říká paní Helena.

Táňa přišla z Ukrajiny jen s teplákovkou, kozačkami a bundou, holky byly hubené jako lunt. „Já bydlím sama v rodinném domě, kdo jiný by jim měl pomoct?” ptá se paní Helena z Orlové, u které Ukrajinky našly azyl.

Příběh, který si s sebou Táňa do České republiky přivezla, je děsivý. Původně totiž bydlela v Donbasu, odkud ji před čtyřmi lety vyhnala válka. Společně s kamarádkami proto odešla do menšího města poblíž Kyjeva, pak ale přišla ruská invaze a vše se zase změnilo.

„Před barákem jim zastavil tank. Pokud by do hodiny neutekly, tak by je zabili. Takže vzaly pasy, děti a daly se na útěk. Po cestě prý viděly asi 25 mrtvých lidí, ” přibližuje hrůzné zážitky paní Mlynářová.

Táňa se svou dcerou utíkaly do Užhorodu a poté se přes Slovensko dostaly až do Ostravy. Její bratr zůstal na Ukrajině, rodiče už nemá.

Přestože se ocitly v cizím prostředí, na nic se nestěžují. „Nic nechtějí, pořád jen děkují a říkají, že je všechno v pořádku,” usmála se Helena Mlynářová, která ovládá základy ruštiny. „Něco pochytím. Paní mi taky nějak rozumí, navíc máme google překladač, takže to nějak zvládáme,” dodala.

Malá Alinka se zorientovala rychle. Pochytila pár českých slovíček a těší se do školky. Její máma by zase chtěla začít pracovat. Taky je ve spojení se svými ukrajinskými kamarádkami, které pobývají v Ostravě a Frýdku-Místku a společně se navštěvují.

Táňa se svou dcerou tráví co nejvíce času venku. Už se dobře orientují, chodí na hřiště a domů se vrací vždy až k večeru. „Samy si dokážou všechno vyhledat a zařídit, jsou opravdu velmi samostatné. Doma mi navíc se vším pomáhají,” chválí své spolubydlící Helena Mlynářová.

Šestiletá Alinka po příchodu do České republiky ztratila svého plyšového Nema. Jakmile se to ale lidé dozvěděli, tak jí během chvíle zasypali (nejen) hračkami. „Ona je prostě skvělá. Pořád se směje a je hrozně vděčná. Taky moc ráda tancuje a pořád něco vyvádí,” usmála se paní Helena.