Mistři cukráři: Každý den vstává v půl třetí, pak peče nejlepší buchty v Ostravě
V roce 2013 se v centru Ostravy otevřela Buchtárna, kterou si lidé rychle oblíbili. Stejně tak si oblíbili (nejen) buchty, které peče paní Danuše Hýsková.
Ostravská Buchtárna, která se nachází kousek od Fora Nová Karolina, spadá pod Sladký časy. A Danuše Hýsková v ní působí od samého začátku.
Nejprve však nastoupila jako prodavačka a vedoucí prodejny. Až později se dostala i do kuchyně, kde nějakou dobu pomáhala svým kolegyním, až už u pečení zůstala. „Peču ráda a vždy jsem si říkala, že bych se pečením jednou chtěla živit. Teď jsem v kuchyni, ale když je potřeba, tak můžu zaskočit všude,” řekla.
Základní nabídku Buchtárny pochopitelně tvoří buchty, ale hodně oblíbené jsou i koláčky. Pečou se tady taky povidlové tyčinky, martinské rohlíčky, velké koláče, frgály či mrkvánky. „Okolo je hodně firem, podniků a kanceláří. Taky je tady Nová Karolina, o zákazníky tak nemáme nouzi. Lidé nám říkají, že máme nejlepší buchty v Ostravě,” těší paní Danuši.
Tím, co by mělo Buchtárnu vystihovat, jsou pochopitelně buchty – tedy především ty tradiční - Honzovy. „Nejoblíbenější jsou s tvarohovou náplní, lidé mají rádi i povidlové. Sem tam děláme i makové, ovšem já sama jsem na mák, stejně jako na ořechy, alergická. Ty recepty už ale znám,” uvedla Danuše Hýsková.
Dvaašedesátiletá cukrářka se vyučila v gastronomii. Pracovala v hotelu nebo v lahůdkách, ale taky šila sportovní oděvy. „Můj bývalý muž byl totiž horolezec,” dodala máma čtyř dětí a šestinásobná babička, která bydlí v Orlové. Právě tady taky působila jako vedoucí prodejny na starém náměstí, kterou později odkoupila. Prodejna ale neprosperovala, a když dostala nabídku odejít do Buchtárny, tak na ni kývla. „Váhala jsem asi deset minut. Domluvili jsme se rychle, byla to akce kulový blesk,” vzpomíná.
Pokud chcete buchty, nebo i další sladká kouzla paní Danuše ochutnat, měli byste si pospíšit. Už v květnu měla odejít do důchodu, v Buchtárně však nakonec zůstane ještě do konce června. Pak už ale definitivně končí.
„Mou práci mám ráda, ale je to náročné. Vstávám o půl třetí, aby něco bylo v sedm ráno na pultě. Můj muž je v důchodu a skoro se nevidíme,” svěřila se paní Danuše, která peče taky doma – i její vyhlášené buchty. I když už tedy ne tak často, jako dříve. „Děti už jsou pryč, manžel má cukrovku. Ale peču ráda. Třeba na Vánoce, vždy si řeknu, že udělám dva nebo tři druhy, a nakonec jich mám deset,” dodala.