Nejnovější zprávy: ​Pobočky zdravotní pojišťovny RBP budou seniorům pomáhat s registrací na očkování Z Ostravy zamířily do Prahy vzorky s podezřením na novou nakažlivější mutaci

Společnost

Mikuláš, čert a anděl před sto lety? Dnešní děti by tato trojice vyděsila. Dárky byly prosté

​Rohatí děsiví čerti chřestící řetězy. Andělsky krásný anděl. A dobrotivý Svatý Mikuláš, i když i tomu z nůše může někdy trčet rekvizita v podobě dětské nohy.

Foto: Sbírka Jiřiny a Jaromíra Poláškových

Jejich návštěva je po začátku adventu další předzvěstí blížících se Vánoc. A někteří rodiče mají pravdu, když říkají, že jedině tahle „partička“ dokáže jejich nezdárného potomka jednou za rok pořádně vyvést z míry.

Zveme Vás na první setkání se starými pohlednicemi s náměty svatého Mikuláše, andělů a čertů z velké sbírky starých vánočních pohlednic badatelů Jiřiny a Jaromíra Poláškových z Frýdku-Místku.

Sběratelé je doprovodili právě povídáním o čertech, andělech a Mikuláši, které sesbírali při své badatelské práci v Beskydech a Frýdku-Místku.

Nejprve nadělovala matička

Na příchod svatého Mikuláše se v našem kraji dříve těšily jenom městské děti. Po beskydských dědinkách dětem nadělovala Matička.

Většinou chodila 8. prosince, někde už v předvečer svatého Mikuláše, 5. prosince. V Hodoňovicích, Kunčičkách, Skalici i jinde se říkalo, když se navečer objevily červánky, že „Matička peče“. Pak důvěřivým dětem dodávali, že se Matička v noci spouští po zlatém provazu s nebeských výšin a chodí nadělovat hodným dětem.

Většinou děti dříve usnuly, nežli k nim Matička zavítala. Ráno, když se dotazovaly na „Matičku“, rodiče jim s úsměvem říkali: „Podívej, Matička tu v noci byla, udělala ti bílou šmouhu na čele, když tě budila a ty jsi spal jako špalíček!“

Bývalo hodně slavnostní, když některá žena znázorňovala Boží matku a roznášela po rodinách nadílku, kterou nachystali rodiče.

Než přišel Mikuláš s čertem a andělem

Svatý Mikuláš přicházel dříve hlavně do rodin, jejichž život už ovlivňoval městský způsob života. Mikuláše musel dělat urostlý muž, jen aby vynikla světcova impozantnost a nadpozemskost. Alespoň co do výšky.

Na hlavě mu trůnila vysoká biskupská mitra, posetá drobnými stříbrnými hvězdičkami, vpředu se zlatým křížem. Bělostná košile či roucho s rukávy zdobenými krajkami, červený ornát se zlatými kříži vpředu i vzadu. Dlouhá pastýřská berla ozdobená řezbami a na předloktí ruky zavěšený koš přikrytý bělostným ubrusem.

Svatý Mikuláš věděl vše, co děti v průběhu roku provedly špatného. Oblíbeným bývalo zkoušení dětí z věrouky a také ze slušného chování. Jaké pozdravení se dává, když vejdeme do cizího domu – Pochválen buď Pan Ježíš Kristus, když někoho zastihneme při jídle – Pámbů žehnej, jak pozdravit lidi při práci – Bože pomož, když někdo usnul navěky – Dejž mu Pámbů lehké odpočinutí a radosť věčnou!

Žádný Mikuláš se neobešel bez čerta a tak divoké řinčení pekelnických řetězů, házení „pekelného kamení“ (kuliček bobu) provázelo obchůzky „svatého“ a „rohatého“.

Ve Frýdku a v některých okolních obcích chodil Mikuláš v předvečer 5. prosince, jinde většinou 6. prosince navečer a někde až 8. prosince zároveň s „Matičkou“ v Beskydech.

Mikulášskou nadílku děti dostaly do šátku, který si schovaly pod polštář. Ve Skalici, v Raškovicích, na Pražmě, Morávce, Krásné a v Janovicích Mikuláš naděloval do punčoch.

Ve Frýdku na den svatého Mikuláše pekaři pekli zvláštní mikulášské pečivo

Na předvánočních trzích, které se konaly již od konce listopadu, se prodávalo běžné jarmareční zboží, čerstvé a sušené ovoce, různé likéry a pamlsky.

Ovšem v období svatého Mikuláše bylo na trhu i takzvané mikulášské pečivo, perníky a rovněž figurky ze sušeného ovoce. Mikulášské pečivo bylo dostání u trhovců nebo u pekařů, ale často se peklo i doma.

Zpravidla bylo vyrobeno ze sladkého kynutého těsta, ozdobeného hrozinkami, kořením, sušenými trnkami nebo dřínkami, oříšky, jalovcem.

Typickými tvary byli Mikuláš, čert, anděl, husa, kůň, had, panna, panák, liška, zajíc, mořská panna, brýle, ptáček, růžička nebo mořský koník. V chudých rodinách se mikulášské pečivo dělalo z neslazeného rohlíkového těsta.

Mikulášské pečivo, takzvaní banduři, panduři či páni, se dodnes běžně prodává.

Mladé páry se honily kolem náměstí frýdeckého

V Těšíně a ve Frýdku se mladé páry navzájem žertovně honily kolem náměstí, ve Frýdku kolem Albrechtsplatzu, tedy po obvodu dnešního Zámeckého náměstí, a navzájem si věnovaly drobný dárek.

A co na Mikuláše dostaly jako nadílku děti? Misku vlašských ořechů, kousek kolečka fíků, hrstečku lusků „svatojánského chleba“, jeden až dva pomeranče, „bandura“ z kynutého těsta.

Ti šťastnější třebas dostali nové boty, punčochy, rukavice, beraničku, teplý kabátek, dřevěnou koloběžku nebo nové sáňky. Některé dnešní děti by nad takovými dárky ohrnuly nos.

Škoda, přeškoda, že časy neotřesitelné důvěry dětí v pravost svatého Mikuláše jsou nenávratně ztraceny…