MaxTara. Luxus s rodokmenem

Rodinná firma je nedílnou součástí života Tamary Cyganové. Domácí úkoly psala na prodejnách s pánskou módou, při studiu na vysoké škole osobně prodala stovky obleků a dnes rodinnou firmu vede s pokorou a úctou k tvrdé práci svých rodičů, kteří od jejího zrodu ušli obrovský kus cesty.

Tamaro, při našem posledním rozhovoru před více než pěti lety jste hovořila o tom, že řídíte firmu po stránce procesů, personalistiky, a váš otec – zakladatel firmy zůstává vizionářem, který určuje směr a strategii vaší rodinné firmy. Jak to vypadá dnes?

Dnes je to tak, že po těch pěti letech stále řídím procesy a takové ty nutné provozní věci. Poslední roky mám daleko více pravomocí a povinností v obchodním vyjednávání. Ať už je to jednání s našimi zahraničními dodavateli nebo třeba obchodními centry, kde máme naše prodejny. Vlastně drtivá část manažerského řízení firmy je na mně a kolegyni, a tatínek už jen hlídá finance.

Takže otec už nemluví ani do návrhu nových kolekcí?

Skutečně se od toho úplně odstřihl a vše je na mně a našem týmu. Takže to, co budeme prodávat třeba za půl roku i dále, už řešíme opravdu čistě my, tedy já a moji tři nejbližší kolegové a řekněme, že my jsme hlavními tvůrci všeho, co můžete vidět na našich prodejnách. Vše prochází našima rukama od zrodu myšlenky až po realizaci.

Co bylo důvodem toho, že se otec stáhl z vedení firmy?

Myslím si, že ho posledních 28 let podnikání v Čechách trošku vyčerpalo. A jednoduše si myslím, že pochopil, že už přišel čas na to, aby si začal užívat zaslouženého důchodu a odpočinku. Během těch let jsme mu ukázali, že tady má nástupníky, kterým vše může předat, takže si myslím, že poznal, že se může naprosto s klidem stáhnout do ústraní.

Bylo to jeho rozhodnutí, nebo jste ho museli trošku tlačit?

Bylo to čistě jeho rozhodnutí, za což jsem moc ráda! Nikdy bych se nechtěla dostat do pozice, jak to možná v některých rodinných firmách bývá, že se děti snaží vystrnadit zakladatele. Tatínek se tak rozhodl sám a opravdu vím, že už ke mně a k mým kolegům získal plnou důvěru a věří, že firmu po 28 letech jeho práce nezahubíme.

Před pěti lety působila ve firmě i vaše maminka. Jakou má roli dnes?

Mamka je takový diplomatický prvek našeho týmu. Umí skvěle vyřešit, když třeba máme nějaký kreativní konflikt při výběru a návrhu nových kolekcí. Navíc pořád řídí naši logistiku a sklady, takže je v práci denně.

Jaké bylo pro vás převzít odpovědnost za celoživotní práci rodičů?

Přiznám se, že když jsem ve svých 25 letech skončila školu a táta mi řekl, že teď se mám rozhodnout, jestli postupně naši firmu přeberu nebo ne… Tak, když jsem si tu zodpovědnost představila, udělalo se mi regulérně nevolno. Myslela jsem, že se pozvracím nebo omdlím, fakt jsem z toho měla extrémní respekt.

Foto: Barbora Harajdová

Říkala jsem si – panebože, jsem furt jenom mladá holka, to nemůžu nikdy zvládnout. Ale postupem času, se zkušenostmi, které jsem získávala, a když jsem si mnohokrát nabila pusu, tak přicházelo k respektu i nějaké to sebevědomí.

Na který z fuckupů vzpomínáte dodnes?

Hned jeden z těch prvních, když jsem jako čerstvý inženýr ekonomie zjistila, že v praxi ani neumím správně spočítat DPH. Takže když jsem měla posílat obraty za naše prodejny v obchodních centrech, tak jsem to spočítala blbě a asistentka pana ředitele velkého obchodního centra mi to pak musela v e-mailu písemně vysvětlit. To byl trapas! Pochopila jsem, že se musím hodně učit, a také to, že mi určitě další nezdary pomohly zůstat pokornou.

Co nového jste vy osobně do byznysu přinesla?

Určitě něco, co by se dalo popsat jako svěží vítr. Snažím se našim zákazníkům nabízet moderní věci, více volnočasových prvků a podobně. Neustále pozoruji trendy ve fashion metropolích a snažím se je po svém implementovat. Například v roce 2025 jsme představili bílé kožené tenisky, což bylo pro MaxTara před pár lety naprosto nepředstavitelné. A staly se bestsellerem!

Foto: Barbora Harajdová

Druhou podstatnou změnou je to, že jsem trochu rozhýbala náš marketing a sociální sítě. Děláme hodně videí, reels na Instagramu a snažíme se držet tempo s vývojem sociálních sítí. Tam jsme dlouhá léta byli hodně pozadu. Troufám si říct, že jsme byli první, kteří v rámci oblekářů přišli s kvalitními reels videi na českém trhu. Teď dokončujeme nové webové stránky, což je taky věc, kterou jsme v minulosti trochu zanedbávali.

Jak přijímají rodiče tyto změny v sortimentu i v komunikaci firmy?

Maminka je takový můj největší fanoušek, takže s ní se shodneme. Tatínek je trochu kritik a vždycky mě mírní v tom mém nadšení, protože já se často dokážu v sekundě pro něco absolutně nadchnout a hned to chci realizovat a táta mě umí dostat do reality. Ale je pravda, že právě co se týče marketingu nebo nějakých mediálních spoluprací a partnerství, tak to si řeším sama a nenechám si do toho úplně mluvit.

Je MaxTara ještě pořád rodinnou firmou?

Ano, jsme rodinná firma! Má to své výhody i negativa. Mezi výhody patří rozhodně naše soudržnost. To, že prostě kopeme za jeden tým bez postranních úmyslů nebo nějakých korporátních choutek. Nikdo tu nemá ambice přeskočit svého kolegu nebo jen tak proplouvat. Všichni víme, co máme dělat, a proč to máme dělat, takže to chceme dělat nejlépe, jak umíme. Na druhou stranu je možné, že někdy sami sebe zbytečně brzdíme a bráníme v růstu, na který by určitě v investorem vlastněné firmě byl větší tlak.

Kolik vás dneska ve firmě je?

Možná to pro čtenáře bude překvapivé, ale v nejužším vedení firmy je náš pět. A k tomu dalších dvacet kolegů hlavně na prodejnách.

Na Instagramu jsem viděl, že jste se potkala se Stefanem Gabbana. Co to pro vás znamenalo?

Strašně moc! Stefano Gabbana je jeden z kreativního dua Dolce a Gabbana, obrovský vzor! Většina zakladatelů ikonických módních značek už bohužel nežije, takže potkat jednoho z nich mi málem přivodilo zástavu srdce.

Jak to setkání probíhalo?

Seděla jsem v kavárně a on prošel kolem. Nebyla jsem si jistá, že je to on. Nicméně jsem vyšla z kavárny, protože se mi chtělo strašně čůrat, a on se objevil přede mnou.

Foto: Barbora Harajdová

Vstoupila jsem mu do cesty a v angličtině jsem mu řekla ahoj, on se usmál a já jsem spustila, že strašně miluji jeho práci, že je pro mě extrémním vzorem a nějakou takovou modlou, a jestli bych se s ním mohla vyfotit.

On mi podal ruku a říká ahoj, já jsem Stefano. To jsem sebou málem sekla!

Stihla jste mu říct, že taky děláte do módy?

V tom šoku a mentálním oparu jsem to ze sebe nakonec dostala, ale vlastně ani nevím, jestli ty moje věty dávaly smysl. Každopádně byl skvělý, lidský a srdečný, to mě u člověka, který je tak slavný a spolupracoval s ikonami typu Monika Belucci nebo Madona, velice potěšilo.

Máte nějakou další ikonu, kterou byste chtěla potkat?

Já bych chtěla strašně potkat právě Moniku Bellucci, to je v mých očích absolutně krásná žena a skutečná ikona.

Máte nějaké sny ohledně spolupráce? Vytvořit s někým kolekci nebo oblékat někoho zajímavého?

Já bych strašně ráda oblékala italskou fotbalovou reprezentaci, protože moje láska k Itálii je obrovská, ale podobně to mám ve vztahu i k českým fotbalistům, což je sen o něco reálnější než u Italů.

Ale v realitě jsem nadšená, když na ulici nebo i v médiích vidím někoho, kdo má náš oblek nebo kabát a sluší mu. Naše oblečení vždy poznám a mám tu největší radost, že se naše móda nosí. Je to pro nás největší ocenění naší práce.

Oblékáte hokejovou Spartu, co to pro vás znamená?

Byla to pro nás úplně nová zkušenost a možná i trochu překvapení, když nás – ostravskou firmu – oslovila Sparta. Snad nám to tady nebude mít nikdo za zlé.

Sparta hledala někoho, kdo jim může dodat společenské oblečení přesně dle jejich požadavků, včetně úprav na míru. To ne úplně každá firma dokáže nabídnout, protože se jedná o zhruba šedesát lidí, které musíte jednotně obléknout. Od hokejistů s extrémními svaly na hýždích a nohou až po manažery z kanceláří.

Šli jsme do toho po hlavě, jak je naším zvykem, hodně jsme si mákli, opravdu každého jednoho jsme měřili a upravovali mu oblečení a dnes nás strašně těší, že od hráčů máme zpětnou vazbu, kdy jsou nadšeni, že moderní a skvěle padnoucí obleky mohou být pohodlné. I když to nejsou odborníci, tak sami poznali, že kvalitní látka je prodyšná, nemačká se a oni se cítí dobře.

Foto: Barbora Harajdová

I díky zpětné vazbě od hráčů tak dnes oblékáme i majitele klubu a jeho obchodní partery. To mi dělá radost, když si lidé, kteří si mohou dovolit oblek jakékoliv světové značky, vyberou náš.

Chystáte nějakou speciální sparťanskou klubovou edici?

Ano, jeden z mých známých mi u oběda vnuknul myšlenku na speciální edici tenisek, to se mi zalíbilo a už rozvíjíme, a je pravděpodobné, že se spolupráce se Spartou dočkáme.

V Ostravě se šeptá, že chystáte spolupráci s návrhářem Luďkem Šmehlíkem. Je to pravda?

Chystáme… Ale Luděk je strašně vytížený, tak je teď míč na jeho straně a trochu čekáme, s čím přijde.

Má to nějaké obrysy? Co si máme představit pod takovou spoluprací?

Nerada bych mu brala zásluhy, ale myslím, že jsem to byla já, kdo mu tu myšlenku vnuknul, protože se mi líbí jeho regionální patriotismus a vztah k Ostravě. To máme společné, protože i když já miluji Itálii a čerpám tam inspiraci, vždy tvořím s respektem k našemu kraji, ze kterého pocházíme, a na který jsme hrdí.

Foto: Barbora Harajdová

Proto mě napadlo, že by nám mohl Luděk vytvořit speciální dámskou kolekci, skutečně vysokou módu, třeba nádherné plesové šaty, které my pak ušijeme. Byla by to limitovaná edice, opravdu exkluzivní kusy.

Jak se v MaxTara stavíte k online prodeji? Je to pro vás téma?

Zatím směrem klasického e-shopu nechceme jít a asi ani nepůjdeme. Ano, pracujeme na nových webovkách, kde bude možnost koupit si speciální voucher, ale i na základě toho bude muset zákazník dorazit na některou z našich prodejen. Jednoduše proto, že není možné vybrat si skvěle padnoucí oblek přes internet. My nechceme zákazníka ochudit o špičkový nákupní zážitek, chceme mu poradit tak, aby byl skutečně spokojen. Oblek mu upravit na míru, vybrat a vyladit doplňky, a dopřát mu opravdu něco nezapomenutelného. To přes internet nedokážeme.

Co podle vás přinese budoucnost módním značkám? Jak je třeba ovlivní AI?

No, já se upřímně řečeno trochu bojím, kam AI směřuje, ale jsem si jistá, že teď už zejména velké módní řetězce a fast fashion AI využívají. Třeba ke kopírování různých střihů od světovějších top značek a tvoření kampaní. Myslím si, že toto je nevyhnutelné. V budoucnu bude čím dál tím víc raritní to, že člověk opravdu sám něco vymyslí a sám potom ručně vyrobí. Dle mého to bude velice žádané a bude to mít vysokou cenu.

Kde je podle vás díra na trhu pánské módy v Česku?

Určitě je obrovská díra v kvalitním oblečení. Neříkám v luxusním, protože luxus nebo drahé značky ne vždycky jdou ruku v ruce s kvalitou, ale myslím si, že obrovské rezervy máme v kvalitních látkách a nadčasových střizích.

Naprosto katastrofální je výběr pánských bot, mimo tenisek, samozřejmě. Já být chlapem, tak mám vážný problém si pořídit boty.

Jak vypadá trh s pánskými obleky na míru?

To je také jedna z příležitostí a cesta, kterou se MaxTara v budoucnu může vydat a poskytnou zákazníkům ještě lepší služby.

Foto: Barbora Harajdová

Abych to upřesnila, je tady hodně krejčovství, která nabízí obleky na míru, ale ne všichni to dělají v dostatečné kvalitě, a ne všichni jsou schopni nabízet moderní a perfektně padnoucí střihy.

Hodlá to MaxTara změnit?

Ano, to je pro nás téma roku 2026. Pracuji na tom, aby MaxTara přinesla obleky na míru v takové kvalitě, jakou v Česku nikdo nenabízí. Klienta osobně zaměříme přímo u něj doma, nebo třeba v kanceláři, společně vybereme střih i ty nejlepší látky přímo z Itálie a on bude celý oblečený skutečně na míru. Poradíme mu se stylingem. Přitom nemusí trávit čas cestováním do obchodního centra, což zejména muži často fakt nemají rádi a mohou to vyřešit v pohodlí ve svém.

Nebudeme nabízet jen oblek, ale skutečnou prémiovou a komplexní službu v oblasti pánské módy.

Za jak dlouho klient svůj nový oblek dostane?

V největším extrému to dokážeme do čtyř dnů, ale to je už opravdu hrana. Reálně a komfortně to bude do 14 dnů.

Co dnes nabízí MaxTara mužům?

Dnes muže oblékneme s výjimkou spodního prádla a nějakých hodně sportovních aktivit téměř na všechny příležitosti. Máme samozřejmě obleky, volnočasová saka, košile, volnočasové kalhoty, kabáty, svetry, trika, bundy a polobotky i tenisky a řadu doplňků.

Co máte pro ženy?

Specializujeme se na dámské šaty. Na denní nošení i na společenské události. A v zimním období máme také kabáty. Brzy budeme mít v nabídce prémiové dámské košile z egyptské bavlny, což je materiál, který si naši pánští zákazníci zamilovali.

A který výrobek je u vás pro muže bestsellerem?

Už dlouhé roky jsou to právě naše košile z egyptské bavlny. Naše dnes už trochu legendární Salia, kterou prodáváme desátým rokem a její nová sestra Cinque. Za nás v Česku není možné najít kvalitněji vyrobenou košili, co se týče ušití a použitého materiálu. Pak trochu překvapivě, protože se profilujeme jako módnější a odvážnější značka, je to pořád tmavě modrý nebo černý oblek.

Pozorujete v preferencích zákazníků nějaké změny? Kam pánská móda směřuje?

Trochu se bojím, kam směřuje. Asi se budu opakovat, ale po covidu se pánská móda hodně rozvolnila.

Na druhou stranu vnímám to, že muži okolo třicítky, čtyřicítky čím dál více módu sledují a vědí, jak se oblékat, a vrací se zpátky k elegantnější módě. Už je pro ně základ mít opravdu kvalitní polobotky, špičkovou košili. Od toho je jen kousek k pořízení moderního saka a dalších prvků. Takže snad nebude tak zle a pořád budeme na ulici potkávat hezky oblečené muže.

Proč by si muži měli vybrat právě vás? Proč by měli přijít k vám a nechat se obléct v MaxTara?

Pokud chtějí opravdu kvalitní a nadčasovou věc, která jim v šatníku vydrží roky. Když upřednostňují kvalitu nad kvantitou, pokud chtějí špičkový střih obleku, který jim dokonale padne. Pokud chtějí něco trošku jiného, odvážnějšího a moderního, jsme jasná volba.

Foto: Barbora Harajdová

A v neposlední řadě je může potěšit to, že podpoří nás, pořád regionální rodinnou firmu.

To mě vede k další otázce. Vaše prodavačky nejsou jen prodavačky, že ano? Co to znamená být prodavačkou, nebo asistentkou prodeje v MaxTara?

Můžeme jim říkat různě, ale já mám ráda řemeslo prodavače. Záměrně říkám řemeslo, protože je obrovský rozdíl mezi podavačem a prodavačem. A my máme prodavače!

V našich prodejnách jsou prodavači taky tak trochu psychologové, parťáci, módní poradci a často se zákazníky vedou dlouhé rozhovory o všem možném, aby pochopili, jací jsou a co očekávají. Jsou to profesionálové, kteří dokáží poradit všem zákazníkům a pomohou jim, aby vypadali opravdu úžasně.

Kde takové lidi sháníte?

Někdy si připadám trošku jako lovec hlav. Často oslovuji lidi v kavárnách nebo jiných prodejnách, když je obsluha příjemná a umí se do mě vcítit a prodat. Takové lidi lákám k nám. Ale je to extrémně těžké, opravdu kvalitních prodavačů je málo.

Je to jedna z nejtěžších věcí na našem byznysu, protože můžeme vyrobit dokonalou kolekci za skvělou cenu, ale když na prodejnách nebudou kolegové, kteří budou umět a chtít prodat, jsme nahraní.

Co vy jakožto tvář firmy? Posunula jste se i v tomto?

Rozhodně jsem se hodně změnila. Více mluvím do médií, třeba váš poslední podcast, kde se jedna moje citace stala hodně virální, mě dost posunul. Dřív mi bylo trochu nepříjemné se stavět do pozice tváře firmy, když to nebylo jen o mně, ale dnes už chápu, že je důležité, aby zákazníci věděli, kdo za firmou stojí a mohli personifikovat. Beru to více na sebe, ale nezapomínám, že MaxTara je hlavně tým skvělých lidí, bez kterých by to nešlo.

Jsem na naši firmu pyšná, jsem pyšná na to, co moji rodiče a moje kolegyně, která je u nás už neskutečně dlouho, vybudovali, a proto se za ně chci postavit a je to pro mě trochu snazší.

Před lety jste plánovali expanzi do zahraničí. Jak to dopadlo?

Přišel covid a potom válka na Ukrajině, což přineslo hodně nejistoty do retailu a my se rozhodli, že nebudeme takoví střelci a expanzi jsme pozastavili. Asi to bylo dobře, protože dneska vidíme, že to nejednu firmu položilo. Místo toho jsme se soustředili na naše produkty a služby i stávající prodejny, aby byly ještě lepší. K dokonalosti vede vždy dlouhá cesta a těžká práce.

Kolik prodejen dnes máte?

Máme osm prodejen. Tři v Ostravě – Karolina, Avion a Outlet, dvě v Praze, pak v Olomouci, Brně a Českých Budějovicích.

Některé známé i regionální módní značky v posledních letech vstoupily do rukou investorů a majitelé, kteří je desítky let budovali, se stáhli. Může se i MaxTara někdy vydat cestou vstupu investora?

Aktuálně to téma není, ale samozřejmě nemohu do budoucna nic vylučovat. Je pravda, že retailový byznys s módou je náročný a nejednoho člověka vyčerpal, proto se jim nedivím a chápu, že pro některé značky bylo lepší přejít do rukou zkušených byznysmenů. Ale u nás to není na pořadu dne, pořád nás to baví a chceme našim zákazníkům přinášet nové a lepší služby a produkty. Ovšem, co přinese budoucnost, to je ve hvězdách.