Marie Curie! Výtvarnice z Vratimova vydává komiks, pomůžete mu na světlo?

Znáte jistě tu scénu, kdy se v nestárnoucí české komedii Světáci tři lehké ženy snaží svést a okrást tři fasádníky, a jedna z nich, Božka v podání Jiřiny Bohdalové, v zápalu „učeného“ dialogu, říká: „Daleko zajímavější je, že Marie Skłodowská Curie vypracovala metodu, kterou se jí podařilo získat rádio v úplně kovovém stavu.“

Tvůrci komedie zařadili slavnou vědkyni polského původu mezi slavná jména, která tvořila světové i české dějiny, například Salvatora Dalího a Vojtěcha Hynaise.

Marie Curie-Skłodowská narozená v sousedním Polsku strávila většinu svého života ve Francii, kde se zabývala výzkumy v oblasti fyziky, chemie a matematiky. Jako jediná žena, která objevila dva nové chemické prvky, radium a polonium, získala dvakrát Nobelovu cenu, poprvé se svým mužem Pierrem Curie v roce 1903 cenu za fyziku za výzkumy radioaktivity, podruhé v roce 1911 cenu za chemii za izolaci čistého radia.

Výtvarnici Kristýnu Krausovou z Vratimova osud neuvěřitelně úspěšné a nadané vědkyně zaujal natolik, že vytvořila téměř stostránkový grafický životopisný román o Marii Curie, který od letošního února usiluje o přízeň polských čtenářů. Komiksová kniha s „radioaktivně“ zářícími prvky na obálce nyní sbírá finanční podporu na stránkách Donio, aby mohla v březnu příštího roku vyjít také v české verzi. O nápadu vydat příběh možná největší světové vědkyně jsme hovořili s autorkou, scénáristkou v útulné restauraci Koliba ve Vratimově.

Jak jste se k Marii Curie dostala?

Spolupracuji s pražským studiem Wild Cat, které mi tento námět spolu s dalšími nabídlo. Když jsem viděla jméno Marie Curie, sáhla jsem po něm hned. Je to přeci jen hodně velká osobnost, je nám Čechům blízká nejen blízkými hranicemi, ale já osobně ji prostě obdivuji. Byla nesmírně pracovitá, vytrvalá, přestože jí mnozí házeli klacky pod nohy, a ona pořád makala, čím dál více. A získala dvě Nobelovky a pokud vím, kromě Nobelovky za mír není člověk, který by měl jako ona dvě. A za dva různé vědecké obory. Měla ale daleko více prvenství, složila třeba jako vůbec první žena v historii přijímací zkoušky na fakultu fyziky a chemie v pařížské Sorbonně.

Musela jste její život pro svůj grafický román asi hodně zkoumat…

Prostudovala jsem všechny dostupné knihy, pročetla jsem její korespondenci s mužem Pierrem, zhlédla jsem dva filmy o ní, ale tam jsem byla hodně opatrná, protože film je vždy trochu odlišný od reálné historie a údaje v něm nemusejí být přesné. Sbírala jsem prostě všechny možné i nemožné materiály o dala jsem to v mém románu dohromady.

Napsala jste scénář, nakreslila jste spoustu výjevů ze života Curie. Jak dlouho to trvalo?

Standardně tvorba takového komiksu o 96 stranách trvá kolem půl roku, pokud na něm pracuje více lidí. Například scénárista, kreslíř, sazeč či grafik. My jsme na to tolik času neměli, takže jsem za tři měsíce napsala příběh, vytvořila texty pro obrázky a celý román převedla do ilustrací. Tak devadesát celostránkových ilustrací, některé o několika obrázcích, některé výjevy jsou na celou stránku.

Čím pro vás Marie Curie je?

Důležitou roli v jejím osudu a životě hrála cílevědomost a tvrdohlavost, přijde mi, že jedno bez druhého ani nejde. Cílevědomý člověk je často tvrdohlavý a tyto vlastnosti spolu ladí. Pro mě jsou to velmi cenné vlastnosti a Marie je ztělesňuje až učebnicově. Myslím si, že Marii Curie pomohly hodně rodinné vztahy, že vždy tyto vztahy udržovala pěkné a určovaly její život. Třeba šla studovat z Polska do Francie po vzoru své sestry, první tam totiž odjela její sestra. A Marie ji vlastně živila. Pak si to vyměnily.

Vy jste už knihu vydala v Polsku. Jaký tam má ohlas?

Kolik se knihy prodalo, ještě nevíme. Ale ohlasy, které jsem četla, jsou pozitivní a moc pěkné. Z ohlasů vyznívá, že pro Poláky, kteří si Marie curie velmi váží, by kniha mohla být klidně i delší. Kniha je pro polské čtenáře i srozumitelná a velmi přístupná, hodně ji komentovali i mladí lidé na sociálních sítích.

My máme nositele Nobelovy ceny Heyrovského či Seiferta, čím je Marie Curie-Skłodowská pro Poláky a Polsko?

Myslím si, že ji mají rádi, protože byla taková nezlomitelná. Nic ji nezlomilo, ani systém, ani lidi, ani to, že se jí někdy něco nevedlo. Třeba za první světové války vlastně pomáhala vojákům třeba rentgenovými vozy, které navrhla. Byla ochotna i roztavit v době války svá ocenění, byla nesmírně obětavá a nešla zlomit. Šla si pořád za svým a to jsou věci, které platí pořád. K takovým osobnostem mohou mladí určitě vzhlížet i dnes. Oslovuje prostě mladší, starší, ale i jiné národnosti. Jsou to vlastnosti, kterých si lidé stále cení.

Vaše dílo vyšlo v Polsku, vyjde v Česku, usilujete i o vydání v jiných jazycích?

Určitě. Původní verze byla v angličtině, s Poláky jsme udělali polskou korekturu textu. Teď tvoříme českou verzi, máme spuštěnou Donio kampaň, chceme požádat o finanční pomoc ministerstvo kultury, případně máme v plánu ještě poprosit polský institut. Nějakou část financí bude stát titulní strana knihy, protože v Polsku vyšla tak, že kniha svítí ve tmě.

Foto: se souhlasem Kristýny Krausové

Ano?

Svítí titulek knihy a ta lahvička, kterou hrdinka jako by „nabízí“ čtenáři. Symbolizuje to, že Marie Curie pracovala n oblasti výzkumu radioaktivity a objevila dva prvky – polonium a radium. Je to takový malý, ale hezký detail knihy. Ale samozřejmě taková obálka je o něco dražší. Myslím si však, že to za to stojí.

Váš příběh Marie Curie je životopisný. Jaké jsou jeho největší dramatické zvraty?

Třeba smrt matky na tuberkulózu a sestry Marie Curie na tyfus. To pro ni byla hned na začátku života velká rána. A také smrt jejího manžela Pierra Curie, který jí odešel hodně náhle, když ho přejel kočár. Marie Curie od té doby chodila už celý život v černém. To byly zlomové momenty jejího života, stejně jako začátek studia na univerzitě v Sorbonně, který vlastně odstartoval její celou životní cestu. A když bychom to měli vzít hodně do detailů, tak zlomovým momentem bylo v jejím životě i to, že si nevzala svoji první lásku. Protože by se do Paříže nikdy nedostala.

Nakonec mu utekla?

Ne, ona si ho vzít chtěla. Ale nebylo jim to dovoleno. A je to jen dobře.

Stvořila jste grafický román, je to něco jiného než komiks?

Komiksy jsou vesměs kratší, grafické romány mají zpravidla větší počet stran.

Vaše portfolio je hodně široké. Ilustrovala jste třeba obálky knih Nirvana, Virginie Wolf, Bratři Grimmové, i horory Lovecrafta. Který žánr je Vám blízký?

Baví mne hodně právě životopisné grafické romány. Právě teď pracujeme na ukázkách pro komiks o francouzském impresionistickém malíři Claude Moneta nebo spisovatelce Virginii Wolfové, a na ty máme pozitivní ohlasy na knižních veletrzích, takže dopracováváme nějaké další stránky. V procesu tvorby už je také životopisný grafický román o Nelsonu Mandelovi, kde působím jako kolorista.

Vaší prvotinou v Česku je Tulák po hvězdách, krásný román Jacka Londona…

Na tomto komiksu jsem se vlastně učila pojmout celé médium komiksu jako stylu. Bylo to hodně těžké, komiks má sto třicet stran, takže to bylo hodně náročné. Marie Curie Skłodowská je zase moje prvotina na poli životopisného komiksu.

Kreslila jste od malička? A kdy jste se dostala k malování komiksů?

Kreslila jsem vždycky, rodiče si ze mne v dětství dělali legraci, když jsem vybarvovala vánoční stromeček černou barvou (směje se). Ale ke komiksu jsem se dostala až v roce 2021 a byla to úplná náhoda. Když jsem začínala na volné noze, sháněla jsem si výtvarné zakázky na různých facebookových výtvarných skupinách. Jednou jsem tam poslala své portfolio a ozval se mi Tomáš, který vede pražské multimediální studio, a nabídl mi právě zakázku na komiks Tulák po hvězdách.

Je to ikonické dílo…

Je. To, jestli jsem ho zpracovala dobře, nechávám na čtenářích a odbornících. Rozhodně ho beru ale jako vlastní úspěch na poli komiksu. Vložila jsem do toho všechno, co jsem v kresbě a grafice uměla. Scénář psal někdo jiný a vaše představivost se pak bije s představivostí scénáristy. A tehdy jsem možná ještě přesně nevěděla, jak scénář uchopit. Dnes už jsem zase někde jinde. A Marie Curie je dílo, za kterým si stojím výtvarně a scénáristicky jen a jen já. Avšak nadále pracuji s jinými scénáristy.

K některým knihám jste dělala jen obálku, třeba ke komiksu Nirvana…

Ano, a třeba u Nirvany jsem jen kolorovala obrázky, působila jsem na té ukázce knihy jen doslova jako „vybarvovací“ člověk.

Máte ráda komiksy? Zahraniční nebo naše?

Největší oblíbence mám mezi českými komiksovými tvůrci a komiksy. Mám ráda komiksy Dana Černého a úplně zbožňuji Petra Kopla, který ilustruje komiksy pro děti. Jeho Morgavsu a malou čarodějnici Morganku, ty knížky miluji. A určitě bych zmínila svého kolegu Matyáše Namaie, který má svůj styl a jeho komiksy jsou pro mě hodně inspirativní.

Co Kája Saudek, legenda českého komiksu?

Od něho se ke mně moc komiksů nedostalo, určitě ho znám, ale není to něco, co bych zrovna opečovávala. Je spíš autorem pro starší generace.

Máte doma v knihovně komiks, který byste nikdy nikomu nedala?

Asi grafický román 1984 podle George Orwella od mého kolegy Matyáše Namaie, to je báječná knížka, luxusně zpracovaná. A vždy si říkám, že až v komiksové grafice a kresbě dojdu do té úrovně jako Matyáš, tak si poklepu na rameno. Knížka dostala několik ocenění a v Česku je to určitě bestseller. Ale na druhé straně nedám dopustit ani na svou Morganku a Morgavsu, postupně sbírám každý díl s jejich příhodami a těším se vždy, až vyjde další, protože to jsou skvělé příběhy. A když se venku něco děje, tak se člověk zavře s tou pohádkou a nic mu nevadí. Pohádky a komiksy prostě rozhodně potřebuji. A musím zmínit i mé oblíbené Nanits Cronicles, to je knížka, kterou mám moc ráda. Jde o originální komiksový příběh z budoucnosti, který sleduje osudy tří hrdinů na pozadí mnohem větších událostí zásadně formujících budoucnost planety Země.

Hollywoodská studia chrlí v posledních letech všemožné adaptace komiksů o supermanech a superhrdinech se super schopnostmi. Jak se vám líbí tyto komiksy?

Je určitě dobře, že takové filmy točí. Lidé jdou do kina s tím, že své kreslené hrdiny uvidí na plátně. Já osobně jsem taková typická komiksová divačka. Mám ráda Avengers, mám ráda třeba Zaklínače, který je také komiksově zpracovaný. To je prostě moje.

V čem je komiks specifický? Proč má u čtenářů takovou oblibu?

Uvedu konkrétní příklad. Marie Curie dělala pokusy a po pravdě si nedovedu moc představit, jak by šlo v běžné knize popsat slovy, jak vypadají všechny její vědecké přístroje a procesy a jevy, které v nich probíhají. To je v komiksu daleko jednodušší. Ztvárnit pokusy v komiksu bylo samozřejmě docela těžké, aby to pochopili i laici, ale poprala jsem se s tím, protože bez toho kresleného vizuálu by nám to v knížce prostě chybělo. Ale obecně to platí o více věcech, na které je lepší koukat prostřednictvím obrazu, než je popisovat slovy.

Foto: se souhlasem Kristýny Krausové

Starší generace vyrostla na Rychlých Šípech či Sudkově Muriel, na čem jste vyrostla vy?

Já jsem více „Čtyřlístková“ (směje se).

Kreslíte komiksy profesionálně? Nebo jako nadšenec?

Jsem co se týká práce, trošku „rozlítaná“. Asi bych nebyla schopna osm hodin denně kreslit komiksy, to by mi asi upadly ruce. Navíc je to náročné i na hlavu přemýšlet, jak vytvořit co nejlépe obrázek a jeho kompozici. To, co scénárista napíše, nejde jen „obkreslit“. Takže učím na Střední škole uměleckých řemesel a na VOŠMET v Mariánských Horách, paradoxně ne umělecké předměty, ale design, značky a reklamu. A informatiku, ve které je obsažena i grafika. A vedu k tomu ještě studentskou agenturu. Takže jsem taková rozběhnutá, ale vždy mi to tak vyhovovalo. Teď mě třeba čeká ztvárnění dětských školních aktovek, na což se těším. Tvořit vizuály pro děti mě baví.

Pracujete doma? Máte ateliér a pracujete s grafickými programy?

Třeba můj kolega Honza Štěpánek pořád maluje a kreslí komiksy ručně, nedávno vydal svůj komiks Cesta kolem světa za 80 dní. Ale já už ručně nekreslím, protože když se má třeba něco předělat, tak je to hodně náročné a musí se přepracovat často celá stránka. Přes počítač je tvorba komiksu rychlejší, takže ano – kreslím přes tablet jako většina dnešních digitálních umělců. To ale neznamená, že výsledek nemusí působit jako ruční práce, ostatně ty všechny tahy musím udělat já jako autor. Počítač to za mě neudělá. Ještě jsem neviděla žádnou umělou inteligenci, která by zvládla celý komiks, ale třeba možná. Jednou… Připravit se musíme na všechno.

Vyvíjí se komiks?

Určitě se vyvíjí, minimálně tématy. I svými styly. Když se člověk podívá na americké komiksy od Marvel či DC, tak mají svůj specifický styl, ale na trhu je už mnoho komiksů, které mají styl úplně jiný. Ani Marie Curie není typická komiksová kresba a myslím si, že zatím nemám ve svém portfoliu ani nic typicky komiksového. Komiksová kresba mi není úplně vlastní. Třeba kniha Monet o francouzském impresionistovi bude více akvarelová daleko více rozpitá, barvitá. Uvidíme, jak se to povede.

Je nějaká látka, nějaký příběh, který byste ráda vytvořila?

Mám už dokonce vytvořenou ukázku takového vysněného komiksu. Zpracovala jsem báji o Meduse. Ve svém pojetí jsem příběh přepsala z pohledu samotné Medusy — jako oběti nespravedlnosti. Medusa se nestala nestvůrou kvůli svým činům, ale kvůli trestu, který si nezasloužila. Je to příběh o vině, která byla uvalena na nevinnou. Napsala jsem to tak, aby to byl její příběh.

Marie Curie ve vašem grafickém románu také vlastně vypráví svůj příběh…

Ano, vypráví. Stejně jako mnoho dalších, které zpracovávám do grafických románů. Mám už k Meduse rámcový scénář, pár hotových stránek. Je to trochu jiný komiks než většina jiných, je to takový hybrid, je tam i více celostránkových ilustrací, takže je to spíše i daleko více vizuální příběh, než jsou běžné komiksy. Studie Wild Cat ho nabízí na knižních veletrzích, já mám na stránkách jen portfolio, ale ráda bych na tom pracovala. Určitě plánuji, že si vyrobím tričko s už vytvořenou titulní stranou, protože je to moje vysněné téma.