Lukáš hraje vozíčkářské ragby a touží po profi vozíku. Pomůžete mu splnit sen?

​Ten lednový den loňského roku se mu ani do práce nechtělo. Přesto šel. Když zapojoval na střeše zákazníka internet, stál na poslední příčce žebříku. Žebřík však podklouzl a sedmadvacetiletý Lukáš Černota spadl ze čtyř a půl metrové výšky dolů na dlažbu.

Probral se na zemi, kolem něho krev, necítil tělo. Nemohl se hýbat. Od té doby je aktivní mladý muž a otec malého Lukáše na vozíku.

Vrtulník ho ještě v ten osudný den dopravil do Olomouce, kde ho lékaři šest hodin operovali pod mikroskopy. Jejich diagnóza ukázala zlomeninu šestého a sedmého obratle, nalomený první obratel, porušenou míchu. Zlomená žebra, nehybnost pravé ruky a zranění hlavy. Nejhorší informací však bylo, že je Lukáš po pádu ochrnutý od břicha dolů.

Učarovalo mu vozíčkářské ragby

Lukáš se však nevzdal. „Znám pár postižených lidí, kteří hrají celé dny hry na play station a na počítači. Tak jsem nechtěl dopadnout, při mém zranění hrozí, že zakrním. Zkrátily by se mi šlachy, přibral bych,“ říká Lukáš Černota v parném dnu na parkovišti v Ostravě-Porubě. Ve voze je kromě nás i jeho sportovní náčiní a invalidní vozík. Lukáš totiž brzy poté, co se loni v srpnu vrátil domů z rehabilitačního ústavu, začal sportovat.

A zalíbil se mu jeden z nejtvrdších sportů – ragby. Přesněji vozíčkářské ragby, které není vůbec u postižených lidí typickým sportem. Lukáš už dnes hraje za ostravský profesionální tým. „Na ragby mě nalákal jeden vozíčkář, se kterým jsem byl v Hrabyni. Hraju za Ostravu českou vozíčkářskou ligu, s týmem jsme hráli už dvakrát v Praze, hrajeme také v Ostravě,“ říká Lukáš Černota, jehož snem je dostat se za čtyři roky do Los Angeles na paralympiádu. „Zatím na to výsledky nejsou, ale kdyby se zadařilo, tak za čtyři roky!“ směje se.

Na speciální „ragbyový“ vozík pro Lukáše šlapou lidi na kolech

Rád by měl vlastní speciální ragbyový vozík, který stojí kolem čtvrt milionu a který mu doporučili při jeho zaměření i lékaři k podpoře fyzického a psychického zdraví. A takový vozík by pomohl Lukášovi stát se výkonnějším a útočnějším ragbistou.

Foto: se svolením Lukáš Černoty

„Je to takový pavouk, má dvě velká kolečka vpředu, kterými se ovládá a dvě ještě vzadu. Nemůže se vybulit na žádnou stranu. Má vepředu a vzadu nárazníky,“ popisuje Lukáš speciální vozík na vozíčkářské ragby. V něm se hráči dělí na obránce a útočníky. „Obránci, kteří mají postižené ruce, mají vozíky s takovou radličkou vpředu. Ze mě chtějí udělat útočníka, proto potřebuji ten bourací vozík s nárazníky,“ směje se Lukáš.

Ke splnění Lukášova snu od přelomu července a srpna přispívá společnost PURPOSIA Group, která si ho vybrala jako svého patrona pro závod Metrostav Handy Cyklo Maraton propojující zdravé a handicapované jedince. Jel se už jeho 12. ročník, týmy musely urazit 2222 kilometrů napříč republikou do 111 hodin.

„Závod jsme jeli pro Lukáše, abychom mu pomohli alespoň trochu k návratu do plnohodnotného života a aby mohl sportovat. Získal od nás prvních 30 tisíc, dalších 25 123 korun mu věnujeme díky počtu kilometrů, které veřejnost našlapala na stacionárních kolech. Ta jsme v rámci doprovodné akce přistavili u hradu v centru Ostravy, když tudy závod projížděl,“ vysvětluje manažerka společnosti PURPOSIA Group Kateřina Šebestová.

Možnost našlapat další pomyslné kilometry a každý vyměnit za padesátikorunu, které opět věnuje PURPOSIA Group, bude v sobotu 24. srpna v Čeladné, kde se pojede cyklistický závod HSF SYSTEM BIKE ČELADNÁ. Jeho organizátoři také přispějí Lukášovi, a to desetikorunu za každého účastníka. Generální partner závodu, společnost HSF System, tuto částku ještě zdvojnásobí. Pro Lukáše je rovněž zřízen dárcovský účet na Doniu: Šlapeme cestu k Lukášovým snům | Donio. Ke splnění jeho snu na něm chybí ještě desítky tisíc.

Chodí do posilovny, hází oštěpem, diskem i koulí

Vozíčkářské ragby má jiná pravidla než běžné ragby, které je sportem pro opravdu tvrdé chlapy. „My můžeme třeba přihrávat i dopředu, což v normálním ragby nemůžete, tam se přihrává jen dozadu. Vozíčkářské ragby je hodně o technice. Ale už jsem i z vozíku letěl,“ směje se Lukáš.

Ve vozíčkářském ragby se stále učí, v týmu je tři čtvrtě roku. „Hraju s klukama, co to hrají už i deset, patnáct, dvacet let. Ale snažím se být stále lepší,“ říká Lukáš, který chodí pravidelně do posilovny a po zimě se letos přihlásil i do atletického týmu. „Potřebuji se hýbat, protože jsem začal přibírat a na invalidním vozíku je těžké kalorie pálit. Takže chodím do posilovny, házím oštěpem, diskem i koulí,“ říká bývalý technik, který své první atletické závody – Czech International Para Athletics Championship - absolvoval letos na Městském stadionu Ostrava.

Dříve dělal airsoft, jezdil na motorce. Teď mu sílu dodává syn

Sílu sedmadvacetiletému Lukášovi dodává i jeho malý syn Lukáš. „Dá se říct, že žiju především pro něj. Pracujeme se dřevem – řežeme, ťukáme do hřebíků. Je to technicky založený kluk po mně,“ říká Lukáš Černota, který i před úrazem sportoval.

Foto: se svolením Lukáš Černoty

„Jezdil jsem na motorce nebo se věnoval airsoftu, což je aktivní hra na vojáky v terénu. Bavila mě i auta. To moje mi teď pomáhá jezdit za synem, který žije se svou matkou, k lékaři nebo za sportem,“ říká Lukáš ve voze, v němž teď zabírá místo spolujezdce skládací invalidní vozík. A na zadním sedadle je v pouzdře dron. „Ano, lítám s dronem, začal jsem s tím už před úrazem, teď jsem se k tomu zase vrátil. Snažím se s ním natáčet, stříhat videa. Ale zatím je to v začátcích, některá videa už se mi myslím povedla, ale hlavně mě to baví,“ dodává.

Vždy byl zvyklý hodně pracovat. Musí prostě pořád něco dělat

Nejvíce ho štve, že se jeho život po úraze tak rapidně změnil. „Co jsem vyšel ze školy, pořád jsem pracoval. Neumím být bez práce, musím pořád něco dělat,“ říká Lukáš, který byl zedníkem, lešenářem, potom jezdil s náklaďákem s hydraulickou rukou. „Vždy to byla zaměstnání, kdy jsem byl v práci prakticky celý den. Vstával jsem v pět, vracel se domů v osm večer. Když jsem začal dělat na živnost, taky jsem dělal od nevidím do nevidím,“ říká mladý muž.

V těchto horkých dnech však nesmí chybět v jeho voze i rozprašovač s vodou. „Po úrazu mi začalo vadit horko. Po zranění mám špatnou termoregulaci těla. Prostě se vůbec nepotím. A není to vůbec příjemné. Má to tak osmdesát procent lidí s postižením míchy v krční oblasti. Proto s sebou vozím rozprašovač s vodou, kterým se v tomhle horku stříkám. Jinak bych se asi vyvrátil,“ říká Lukáš Černota.

Když byl nedávno s partou vozíčkářů v Itálii, tak museli být od desíti kvůli vedrům na hotelu v klimatizovaném pokoji. „Do vody se nedalo jít, protože jsme chytli období, kdy tam byly půlmetrové vlny. Takže to bylo docela peklo,“ říká Lukáš Černota, pro něhož lidé budou na Bike Čeladná šlapat do pedálů stacionárních bicyklů.