LEXIKON OSTRAVSKÉ HISTORIE
03/12/2018 Admin PATRIOT

Lexikon ostravské historie: Město jako působiště slavných architektů

Magazín PATRIOT, milovnice ostravské historie Perla Motyková a facebooková skupina Nezapomenutá Ostrava společně tvoří otevřený abecední Lexikon ostravské historie. Cílem není vědecky zpracovat a uzavřít historii Ostravy - lexikon je stále otevřený dalším vzpomínkám, fotografiím, připomínkám laiků i odborníků.

Na přelomu 19. a 20. století procházela Moravská Ostrava rychlou proměnou. Secesní paláce, domy a vily, průmyslové budovy, dělnické bydlení a sociální vybavení z nichž mnohé navrhovali například František Fiala starší, Ottokar Böhm, Bohumil Hübschmann, Wunibald Deininger, Hans Ulrich, Alois Schön, Camillo Sitte, Ernst Korner a mohli bychom jmenovat další do dlouhého seznamu architektů a stavitelů.

Zapomenout nelze na Felixe Neumanna, který se významně podílel na výstavbě města a jeho architektonické podobě. Stal se jedním z nejvýznamnějších ostravských tvůrců dekorativní secese.

Dříve než Baťa postavil svůj Zlín, vznikla podle promyšleného plánu nová čtvrť Vítkovice. Hlavním iniciátorem byl Pavel Kupelwieser, generální ředitel železáren od roku 1876, který během pár let naplnil svoji vizi - domov pro 20 000 lidí, včetně osobní vybavenosti, vzdělávacího, zdravotního a kulturního vyžití.

Zároveň se rozšiřovala a modernizovala průmyslová část železáren. Hlavním projektantem byl Hans Ulrich, také August Kirstein a další, financemi přispěli majitelé Vítkovických železáren.

Vznikl tak urbanistický experiment, jedinečný komplex budov z režných cihel, který u nás neměl obdoby. Pavlu Kupelwieserovi byla odhalena pamětní deska na vítkovické radnici. Kdo chtěl vidět Anglii, tak zašel do Vítkovic.

Slavný vídeňský architekt Camillo Sitte v Ostravě vytvořil unikátní dílo, zcela novou čtvrť města s kostelem, radnicí, hotely a restauracemi, obchody a byty. Tak vznikl Přívoz v půvabném urbanistickém stylu pozdního historismu a secese. Camillo Sitte navrhl také nové městské centrum Mariánských Hor a zdejší dominantu, farní kostel Panny Marie Královny.

Novou podobu Ostravě dala také první republika, kdy se zde uplatnili architekti Kamil Hilbert, Bohumír F. A. Čermák, Alois Kubiček, Pavel Janák, Karel Roštík, Vladimír Fischer nebo Kotěrovi žáci a spolupracovníci František Vahala, Josef Gočár, Bohuslav Fuchs, Karel Kotas, František Fiala ml. a Vladimír Wallenfels či představitelé organické architektury – Scharounovi vratislavští žáci Lubomír a Čestmír Šlapetové.

Své stopy v Ostravě zanechali i významní němečtí projektanti Erich Mendelsohn a Marie Frommerová, tvůrci dvou obchodních domů v centru města: Bachner a Textilie. Dělnická kolonie, postavena v letech 1926–1932 Vítkovickými železárnami podle Friedmannova návrhu, je příkladem expresionismu v architektuře. Dominantou prvorepublikové architektury je ostravská radnice architekta Vladimíra Fischera.

V rámci poválečné obnovy vznikl v Ostravě prostor k novým stavbám, spolu s nástupem architektury zvané sorela - socialistický realismus, jejíž ukázkou je Poruba. Zde se architekti ještě snažili ukázat majestátnost a velkorysost. Ostatní sídliště už jsou chudobnější.

Po sorele Brusel, kov, sklo a beton - styl, kterým naši projektanti získali úspěch na výstavě EXPO 58 v Bruselu a potvrdili definitivní rozchod se stalinským socialistickým realismem. Asymetrické kompozice, lichoběžníkové, trojúhelníkové, parabolické, jehlancové tvary, nejrůznější nové materiály – sklo v podobě mozaik, zavěšených fasád či uměleckých děl, keramika, umělé hmoty, vlnitý plech a odvážné konstrukce střech, kopulí či různě zprohýbaných stěn.

K nejlepším příkladům bruselského stylu patří městské lázně v centru Ostravy, známé pod označením Čapkárna, od týmu ostravského Stavoprojektu vedeného architektem Janem Chválcem, nádraží Vítkovice, které navrhl architekt Josef Danda, nebo Hlavní nádraží v Ostravě – Přívoze od architektů Lubomíra Laciny a Vlasty Douši s kašnou od Sylvy Lacinové, nové ředitelství Vítkovic, nebo Černá Perla v Porubě.

Normalizace 70. a 80. let znamenala nárůst panelové výstavby sídlišť, dostavba areálu Vysoké školy báňské v Porubě s kruhovou posluchárnou nebo porubský krytý plavecký stadion od pražského architekta Antonína Buchty s náznaky nastupujícího postmodernismu - ul. Generála Sochora.

Naopak pokračovala devastace starších architektonických děl, rozpadalo a demolovalo se Sitteho jádro Přívozu. Mizela řada architektonicky pozoruhodných historizujících a secesních domů v centru města. Zbořeno bylo i jedinečné kubistické krematorium od Vlastislava Hofmana, výrazná ztráta nejen z hlediska ostravské architektonické kultury.

V 90. letech se v ostravské architektuře objevují naplno ohlasy západoevropského postmodernismu. Řada realizací z té doby však trpí buďto nedotažením návrhu nebo nekvalitním provedením.

Po roce 2000 Ostrava přece jen aspoň něco ze svého handicapu dohnala. Ustupuje pozvolna obava z neznámého, objevují se budovy, akcentující kvality materiálů, jednoduchých tvarů, nových technologií.

Tři stovky kulturních památek a zajímavých architektonických děl přináší unikátní elektronická databáze ostravských památek www.ostravskepamatky.cz. Databázi připravil a vydal spolek Fiducia ve spolupráci s Antikvariátem Fiducia, Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ostravě a okrašlovacím spolkem Za krásnou Ostravu.

Autorem hesel databáze i mapy je historik umění Martin Strakoš, autorem fotografií je fotograf Roman Polášek, vizuální podoba databáze i mapy je dílem grafika Jaroslava Němce.

Sdílejte článek