Kuchař na grilu: Místo šatiček zvítězil rondon, říká Eliška Šteinerová z penzionu Jurášek

Magazín PATRIOT pokládá v anketě Kuchař na grilu krátké otázky, na které dostává krátké odpovědi od různých kuchařů z našeho kraje. Tentokrát na ně odpovídal​a ​Eliška Šteinerová z penzionu Jurášek.

Kuchařka Eliška Šteinerová pracuje v hotelu Jurášek už pátým rokem. Nebojí se žádného pokrmu, i když přiznává, že s masem je to někdy složitější, protože je vegetariánka.

První jídlo, které jsem kdy uvařila?

Frankfurtská polévka.

Jaké jídlo jsem jako dítě nesnášela?

Cokoli, kde byl kopr. Zajímavé ale je, že teď už mi nevadí.

Na jaké jídlo od mých blízkých nikdy nezapomenu?

Na žampionovou polévku od mojí maminky.

Jaké jídlo jsem poprvé uvařila v restauraci?

Karlovarské knedlíky.

Povedly se?

Tehdy jsem byla přesvědčená, že ano, ale teď vím, že moc ne.

Mým kuchařským vzorem je:

Nemám asi nějaký konkrétní vzor, ale inspirují mě všichni kuchaři, kteří se dívají na jídlo v širším kontextu a ctí sezónnost. Pokud bych ale měla někoho jmenovat, tak mě baví třeba Ital Massimo Bottura.

Kdybych otevírala svou vlastní restauraci, jmenovala by se:

Den a noc. To jsme už dávno vymysleli s kamarády. Přes den by to bylo bistro a večer a v noci bar.

Vařila bych tam například:

Určitě moc pěkné brunche, kvalitní kafe.

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo:

Tak třeba když peču větrníky, tak téměř bez výjimky tu první várku karamelu spálím.

V kuchyni jsem mistr na:

Myslím, že mi jde maso, těstoviny a polévky, ale nebráním se ani dezertům, které mnozí kuchaři nemusí, baví mě.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě to nebaví:

Inventury a personální jídla.

Nejhorší hláška hosta je:

Dal bych si steak well done, ale spěchám.

Česká, italská nebo francouzská kuchyně? Nebo úplně jiná?

Italská. Líbí se mi, že Italům stačí jen pár surovin a dokážou z nich udělat skutečné jídlo.

Co jako Češi v kuchyni neumíme?

Třeba zrovna italské risotto. Ještě jsem nenašla restauraci, kde by mi ho připravili správně.

Moje snídaně, oběd a večeře snů:

Na snídani čerstvý chleba s máslem a pažitkou, k tomu kafe. Na oběd dušená mrkev s hráškem a bramborem. A na večeři bruschetta s bazalkovým pestem a rajčatovou salsou.

Je práce kuchaře na celý život?

Může být, ale asi až ve chvíli, když se usadíte a máte vyřešený svůj osobní život. Ten se totiž s časově náročnou prací kuchaře musí sladit. A ještě musíte mít ocelové nervy a klouby.

Co host či obecně člověk, který nikdy nevařil, nepochopí?

Asi ten kolotoč emocí, který se v nás odehrává, když máme plnou restauraci. Stres, tlak a únava, aby to všechno klapalo, jak má.

Moje kuchyně po celodenním vaření vypadá jako:

Po výbuchu.

Netroufla bych si uvařit:

Asi bych si netroufla upéct makronky.

Co si dám, když jdu někam do restaurace:

Mám ráda sdílení jídla, takže ideálně s kamarády a brát si z plného stolu, na co máte chuť.

Nejlepší jídlo, které jsem dosud jedla, bylo:

Celerový krém s lanýžovým olejem a pohankovým popcornem.

Pokud nevařím, tak mi nejvíce chutná v:

V ostravské Harendě.

Kanec se šípkovou, nebo se zelím?

Já maso nejím, ale kdybych ho vařila pro někoho jiného, tak se šípkovou.

Kdybych nebyla kuchařkou, byla bych:

Jako malá jsem chtěla být princeznou, ale nakonec místo šatiček zvítězil rondon.

Sladká tečka musí být nejlépe:

Tiramisu, to se musí vejít vždycky.