Nejnovější zprávy: Od počítače do slévárny. Mladý pár vyrábí unikátní litinové nádobí Ochutnejte regionální produkty, vyzkoušejte tradiční řemesla. Do Ostravy míří Moravskoslezský jarmark

Společnost

Krvácel do mozku a měl nejhorší možné prognózy, pětiletý Oliver ale všem vytřel zrak

O těhotenství se říká, že je nejkrásnějším obdobím v životě každé nadcházející mámy. Jenže často je to taky pořádný stres.

Oliver v dubnu oslaví už šesté narozeniny, daří se mu dobře. Foto: Veronika Mikelová

Manželé Železníkovi se těšili na své první dítě. Jenže během těhotenství jim začaly nepříjemné komplikace. Druhý screening totiž odhalil, že s jejich synem něco není v pořádku. Oliverek měl větší hlavičku, než bývá obvyklé a rezonance odhalila taky masivní krvácení do mozku. Na svět tak musel o dva měsíce dříve.

„Termín jsme měli v červnu, ale Oliverek se narodil už v dubnu,” řekla chlapcova máma Nikola. Železníkovi jsou sice z Otrokovic, Oli se ale narodil v Ostravě, kam taky dodnes jezdí na pravidelné kontroly. „V Ostravě jsme byli déle než měsíc, než nás pustili domů. Olimu provedli operaci a zprůchodnili mu mezi sebou komory v mozku. Jenže za dva měsíce jsme zjistili, že mu hlavička stále roste,” vzpomíná Nikola Železníková.

Oliverek musel na další operaci, prognózy však neměl vůbec dobré. Podle paní primářky měl komory v hlavě zvětšené tolik, že mozek už neměl skoro žádné místo. „Prognózy byly ty nejhorší. Říkali nám, ať nepočítáme s tím, že by někdy něco dělal, že to bude ležák, který nebude vnímat ani chodit,” přiznala paní Nikola.

Obavy lékařů se ale naštěstí nepotvrdily a Oli ukázal srdce velikého bojovníka. V dubnu oslaví už šesté narozeniny a daří se mu dobře. „Když měl tři a půl roku, tak se poprvé rozešel. Nechodí sice tak, jako jeho vrstevníci, ale doma se pohybuje sám,” těší jeho maminku. Oliver taky chodí do klasické školky, ve které má po ruce asistentku. „Je sice opožděný, ale ne tolik, jak doktoři čekali. Umí trochu počítat, pozná písmena a všem vytřel zrak. Všichni jsou překvapení, jak to zvládl,” dodala paní Železníková.

Během léta byl Oliver na magnetické rezonanci, která ukázala, že se mu dokonce obnovují mozkové buňky. „Pořád je malý, takže poškozená centra v mozku si vezmou na starost jiná. U dospělých to možné není, ale děti jsou tvárné,” upřesnila Oliho máma.

Oliver má postižené obě nohy, chodí po špičkách a taky nepoužívá pravou ruku. I proto chodí na pravidelné rehabilitace a další vyšetření. „Snažíme se, aby pravou ruku uměl používat tak, že až bude větší, tak si natáhne kalhoty nebo zapne mikinu. Taky chceme, aby chodil i na paty,” říká Nikola Železníková.

Jenže léčba je drahá a pojišťovna zdaleka všechno neproplácí. I proto rodině pomáhají různé nadace - nyní konkrétně nadační fond Patříme k sobě Oli, který rozjel sbírku s cílovou částkou 501 tisíc korun. „Naposledy tam bylo už přes 300 tisíc. Všem, kteří nám dosud pomohli, jsme neskutečně vděční,” děkuje paní Nikola.

Železníkovi si nyní užívají vánoční svátky se svou rodinou. Kromě Oliho navíc doma mají i o rok mladší dceru Izabelku, která je pro svého bráchu velkou oporou. „Chodí spolu do školky. Malá na něho dává pozor a pomáhá mu. Je to jeho ochraňovatelka,” říká pyšná máma.

Železníkovým se teď daří dobře a věří, že to nejhorší už mají za sebou. Poté, co se dozvěděli diagnózu svého syna, se totiž psychicky složili. „Bylo těžké se s tím smířit. Nevěděli jsme, co čekat, doktorům jsme nerozuměli, a tak jsme hledali na internetu, což bylo to nejhorší, co jsme mohli udělat. Už jsme se s tím ale naučili žít,” prozradila Oliho máma, která taky přiznala, že se zprvu báli oslovovat někoho s žádostí o pomoc. „Bylo to těžké. Dlouho jsme se bránili tomu, aby o tom někdo věděl. Bylo nám trapné říkat si i o pomoc, ale nic jiného nám nezbylo, už totiž nebylo v našich silách všechno hradit sami. Teď už to ale bereme tak, jak to je,” dodala.