Konečně pořádná zima, libuje si otužilec, který chodí na Lysou horu polonahý

​Tak to bude pěkná kosa. V sobotu a neděli nevystrčím ani nos, říká si možná nejeden člověk v těchto dnech při předpovědi počasí na víkend, který má být zatím nejmrazivější v současné covidové zimě.

Senior a otužilec Ján Čupa z Metylovic pod Beskydami je v těchto mrazivých zimních dnech ve svém živlu. Dnes dopoledne se stejně jako včera či předevčírem svlékne do půl těla a vyrazí na nejvyšší vrchol Lysou horu.

Možná si na úpatí zuje i boty. „Zatím byla zima o ničem. Takové počasí jako je teď, je pro mě to pravé,“ říká muž, o němž lékaři říkají, že má termoregulaci těla nějak „bokem“.

Zajdi si na Lysou. Nebo se zblázníš

K svéráznému otužování se dostal dnes devětašedesátiletý Ján Čupa před devíti lety. Do té doby vyšlapal Lysou horu jako turista tak jednou dvakrát do roka, 18. listopadu roku 2011 se však jeho život zlomil.

„Byl jsem v té době asi tři měsíce totálně psychicky vyhořelý. Nic mě nebavilo, dostal jsem se do depresí z věku, měl jsem krizi, štvala mě spousta věcí. To se v tom věku stává hodně lidem. Měl jsem i myšlenky odejít nadobro z tohoto světa,“ popisuje Ján Čupa tehdejší pocity.

V ten den přišla jeho žena v poledne domů na oběd a viděla svého muže, jak nepřítomně hledí u televize do neznáma. Neměl před sebou ani běžné pivo.

„Tak si zajdi aspoň na Lysou. Nebo se tu zblázníš,“ řekla mu žena.

Lysá horenka je moje milenka

Ján Čupa tehdy doslova vysupěl na Lysou horu. „Že bych šel druhý den zase, jsem po tom výkonu ani neuvažoval. Ale ráno, kdy jeho paní v šest hodin zazvonil budík do práce, se začal z lůžka hrabat i on. „Kam jdeš tak skoro?“ zeptala se jeho žena. „Na Lysou,“ odpověděl.

To se to opakovalo i třetí den. A další a další. „Akorát jsem se díval na bundu, jestli je na ní aspoň centimetr suchý a čtvrtý den už jsem si ji nevzal. Hodně jsem se potil a na Lysé už tehdy ležel nahoře sníh. Pak jsem nechal doma bundu a šel jsem jen v tričku. I to jsem propotil,“ líčí příběh začátků svého otužování.

No a osmý den už nechal doma i tričko. A za týden měl „čistou“ i hlavu. A do tehdejších Vánoc získal neuvěřitelnou fyzičku, že Lysou horu tehdy vyšel za šest hodin třikrát.

Říká, že Lysá horenka se stala jeho milenka, že mu změnila život. Když na ni šlape, nevadí mu silné vichry, mráz kolem dvaceti pod nulou ani vichřice. Jen v posledních letech zvolnil.

„Vždy poslouchám své tělo a hlavu, dnes mi stačí jeden dva výšlapy denně, rád se pobavím s turisty,“ říká muž, který se stal doslova celebritou.

Lidé ho na trase „lysařů“ poznávají, zastavují se s ním a fotografují. I když se na něho zpočátku dívali jako na blázna, dnes mu fandí. Absolvoval nespočet besed s fanoušky, třeba v Lucerně či na Karlově univerzitě.

Hlavní je mít zdravé srdce. A neriskovat

Ján Čupa mnohým lidem vlévá i naději do žil, a to hlavně v současné koronavirové době. „Covid jsem zatím neměl. A také nevím v posledních letech, co je to chřipka nebo jiná podobná nemoc,“ tvrdí Ján Čupa, ale upozorňuje, že kdo chce provozovat podobný způsob otužování, měl by být zdravý. Hlavně mít zdravé srdce.

„Jsem pod dlouhodobým dozorem lékařů, protože ve svém věku ještě daruji krev. Chodím každý rok na veškeré preventivní prohlídky, dělají mi EKG a přísnější testy,“ říká muž, který kromě chladu zvládá skvěle i letní vedra.

„Před pěti lety bylo hned po červencových svátcích velké horko, nahoře na Lysé bylo třicet stupňů a já jsem ten vrchol dal v ten den čtyřikrát. Někdo by tehdy zkolaboval už po prvním výšlapu,“ usměje se Ján Čupa a dodává, že jeho tělo je prostě „jaksi divné“.

Otužilec ale varuje, aby ho lidé bez důkladnějšího tréninku bezhlavě nenapodobovali. „Je to asi deset dnů, co mi jeden fanoušek poslal fotky z Babie hory v Oravských Beskydech, na nichž je mladá holka, co měla na sobě jen podprsenku, sukýnku a rukavice. Na první fotce je, jak to děvče jde ve sněhu a na dalších ji zachraňuje Horská služba. Turisté ji našli omrzlou, dali jí nějaké oblečení a volali Horskou službu. Bůhví, co by se stalo, kdyby ji nenašli. A přišla o prsty,“ varuje Ján Čupa.

Tatry jsou jeho velká láska

Ján Čupa je původem ze Slovenska, do Moravskoslezského kraje přišel před půl stoletím jako mladík za prací a za bytem. Proto každoročně jezdí i na slovenské hory, miluje Vysoké Tatry. A samozřejmě je zdolává po svém, v zimě i v létě polonahý.

„Lysá hora je má milenka, ale Tatry jsou moje velká lásky. Letos je ale Slovensko kvůli covidu omezené, loni jsem je stihl čtyřikrát. Tam mě chytla zkraje března i vichřice na Zbojnické. To byla paráda,“ směje se Ján Čupa, který lidem, co se diví, že běhá ve svém věku po horách a ještě v zimě vysvlečený, říkává, že byl v minulém životě asi kamzík.

"V Tatrách lozím i na štíty, občas i mimo chodníky, protože mám i horolezecký průkaz. Ale to jen v létě, mám totiž poraněné prsty po těžkých úrazech, kdysi dávno jsem si na fréze uřezal palec. Zachránili ho, ale je polomrtvý,“ ukazuje ruce otužilec, horolezec a bývalý horník, který fáral na dole Jan Šverma II ve Svinově, a když důl zavřeli, šel na Staříč. Dnes už je přes deset let ve starobním důchodu.

Fanoušky má po celém světě. A jeho příběh inspiruje

Ján Čupa má na facebooku spoustu fanoušků po celém světě. Většina z nich mu fandí, někteří zkoušejí ho následovat. Jednou ho na cestě na Lysou potkala paní někde od Brna.

Jásala, že Jána Čupu vidí. Nemohla mluvit, jen šeptala. A vyprávěla mu, že před šesti lety si šla večer lehnout a ráno se probudila a začala mít problémy s mluvením.

Lékaři jí časem diagnostikovali rakovinu průdušek a dávali jí pár měsíců života. Ač měla dvě malé děti, říkala si prý zoufale, že než se trápit, tak to skoncuje. A pak viděla v televizi příběh Jána Čupy.

Řekla mi, že sice uzž nahlas nemluví, ale žije už dalších šest let a je šťastná. Prý díky mně,“ říká Ján Čupa a dodává, že to je pro něho největší odměna.

A vyráží na svůj další výšlap na Lysou hrotu. Na úpatí nejvyšší hory Beskyd si jako vždy svlékne i triko s nápisem Beskydy a tento dnešní výšlap má pořadové číslo 3 311.