Konec těžby uhlí je definitivní. Zachrání Ostravsko slaná voda?

​Už před sto lety inženýr Jan Folprecht řekl, že budoucnost Ostravy není v uhlí, ale - v lázeňství. V době, kdy se blíží definitivní konec těžby uhlí na Ostravsku, to může být opět aktuální téma.

Tento geolog žijící v letech 1873 až 1952 zkoumal pomocí vrtů na přelomu 19. a 20. století, kde se pod zemí v ostravsko-karvinském revíru nachází uhlí. Pověřili ho tím podnikatel Rothschild a šéfové Vítkovického horního a hutního těžířstva.

A Jan Folprecht tehdy kromě uhlí narážel i na takzvané uzavřené čočky čili ložiska nebo chcete-li jezírka jodobromové vody, přezdívané solanka. Také horníci v řadě ostravských i karvinských dolů už dávno dobře věděli, že jim po stěnách teče voda, která je jemně slaná a hodně příjemná k pití. Tak si ji nabírali do baňoků a nosili domů.

Pro někoho je to možná překvapení. Ale mohla by jednou Ostrava, dříve černé průmyslové město hledající dnes po útlumu těžkého průmyslu svou budoucnost, být lázeňským městem?

Potrubí dnes léčivou vodu bez užitku chrlí do Ostravice

Toto téma se v novodobých dějinách Ostravy čas od času nenápadně objevuje, aby zase usnulo nebo bylo zapomenuto. Přesto někteří lidé věří, že Ostrava by mohla být jednou městem, kam by se mohli návštěvníci sjíždět na koupání v jodobromové solance. Ta se dnes bez užitku spolu s dalšími vodami ze štol starých dolů odčerpává v jámě Jeremenko a potrubím vypouští do řeky Ostravice.

Foto: Jiří Jezerský

Hodně o tom ví Jiří Jezerský, který byl pětadvacet let místostarostou obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Toho nápad tehdy tak uchvátil, že obvod dokonce nechal zpracovat projekt na využívání této vody a chtěl v jodobromové „sedací“ lázně přeměnit bývalé hulvácké koupaliště.

Solanku využívají lázně Darkov i Klimkovice, lázeňství bylo populární

Už v době, kdy geolog Jan Folprecht věštil Ostravě jako bujícímu městu hutí, komínů a šachet, že jeho budoucnost by mohla být také v lázeňství, zažívalo toto odvětví lékařství v českých zemích boom a popularitu. „A to v celém mocnářství. Kde se objevila nějaká minerální voda, tam se zakládaly lázně. Vždyť sám císařpán jezdil na dovolenou do solankových lázní Bad Ischl,“ říká Jiří Jezerský.

Císařská vila Bad Ischl. Foto: archiv

Dodává, že v našem regionu tehdy fungovaly například lázně Darkov, které tuto solanku dodnes využívají, dokonce ji po odpaření vody prodávají jako Darkovskou jodobromovou sůl do koupele. „Už v době Jana Folprechta se do Darkovských lázní sjížděla smetánka z Uher,“ říká Jiří Jezerský.

A upozorňuje, že ani uhelní a železárenští magnáti jako Rothschild či Gutmann se tehdy nebránili lékařské péči o své dělníky z ostravských podniků. „Ostatně lázeňské stavby v Rájeckých Teplicích na Slovensku inicioval Rothschild a posílal tam na ozdravné pobyty své dělníky z Vítkovic,“ říká fanda záměru lázeňství pro Ostravsko.

May nakonec postavil lázně v Beskydech, OKR prověřovalo solanku

Myslí si, že i starosta Mariánských Hor Jan May přišel na přelomu 19. a 20. století do Ostravy z Prahy i kvůli tomu, že se doslechl, že je zde minerální voda, která se dá využívat v lékařství.

„A když se mu potom nepodařilo přesvědčit německé majitele dolu Ignác v Ostravě o využívání důlní solanky, která v tomto dole ve čtvrtém patře dolu Ignác tryskala ze zdi, založil nakonec jiné, klimatické lázně na úpatí Ondřejnické Skalky v Beskydech. Dnes se jmenují Beskydské rehabilitační středisko v Čeladné,“ říká Jiří Jezerský.

Úvahy o lékařském využití důlních minerálních vod nejsou jen pohádka z dob rakouského mocnářství. Jiří Jezerský upozorňuje, že dokonce i vedení OKR nechávalo v uvolněnějších šedesátých letech minulého století zpracovávat různé studie, které zvažovaly využití solanky.

„Mám doma studii tří specialistů, důlních inženýrů OKD, kteří tehdy zjišťovali, kde všude by se důlní voda dala využívat a kde by se mohli po práci léčit horníci. Protože tato voda pomáhá na spoustu chorob a jód je pro lidské tělo velmi potřebný a důležitý,“ upozorňuje Jiří Jezerský. Dodává však, že nic ze studií se nepodařilo uskutečnit.

Mariánské Hory chtěly využívat vodu v Hulvákách

Když Jiří Jezerský pracoval ve funkci místostarosty Mariánských Hor a Hulvák, pokusil se oživit myšlenku doktora Jana Maye, který tam starostoval v letech 1906 až 1909.

„Chtěli jsme jodobromovou vodu využívat ve venkovním koupališti v Hulvákách. Spojili jsme se s firmou, která ví, kde jsou nějaké externí vrty a kde se narazilo na čočky této vody na Ostravsku. Ta voda, když se dopraví na povrch, má kolem šestadvaceti stupňů, takže by venkovní koupaliště při takové teplotě vody mohlo dokonce fungovat celoročně,“ líčí záměr městského obvodu po roce 2000, který dostal název Thermopark Hulváky.

Neuskutečněný projekt Thermopark Hulváky. Vizualizace: archiv

„Nebyl by to žádný akvapark ani klasické lázně, ale thermopark. Bohužel se tehdy nenašel investor,“ říká bývalý místostarosta, avšak dodává, že si je vědom toho, že výstavba thermoparku by byla tehdy finančně hodně nákladná.

Mohla by být solanka další atrakcí Dolních Vítkovic?

Jiří Jezerský však upozorňuje, že jodobromová voda se vyskytuje na řadě míst Ostravy, například také u Dolních Vítkovic, a že projekt z Mariánských Hor je proto přenosný na řadu míst ve městě.

„V Dolních Vítkovicích jsou dnes kromě muzea různé aktivity a prosperují, tak třeba by tam mohly být pro návštěvníky atraktivní i takové lázně s celodenním posezením v bazénu naplněném solankou,“ říká. A podotýká, že v současnosti například tam chce soukromý investor vybudovat wellness centrum.

Toto centrum vznikne na vyčištěné, dosud nevyužívané ploše o rozměrech přes 40 tisíc metrů čtverečních. Jeho součástí budou sauny, vířivky, bazény s teplou vodou, masáže a pravděpodobně i hotelové ubytování. Areál společně postaví společnost Vítkovice a.s., které patří pozemky v Dolních Vítkovicích, s firmou Infinit s.r.o., jež provozuje pět podobných center v Praze, Brně a Středočeském kraji.

Investor wellness: víme o vodě, budeme s tím pracovat

Oslovili jsme jednatele společnosti Infinit s.r.o. Jaroslava Poura. Ten řekl, že projekt wellness je teprve na začátku a společnost nyní plánuje především rozmístění budov.

„O výskytu podzemní jodobromové vody víme, dokonce nás s tímto kontaktoval už i soukromý občan Ostravy, který nás na ni upozorňoval. My s tím budeme samozřejmě pracovat. Pokud to ekonomicky bude vycházet, tedy že nebude zvlášť drahé dostat tuto vodu ze země a bude vyhovovat hygienickým normám, tak budeme samozřejmě rádi takovou teplou vodu ze země využívat,“ řekl jednatel společnosti Infinit Jaroslav Pour.

Dodal, že tuto možnost bude společnost prověřovat spíše až v druhé polovině příštího roku, kdy se rozjedou projekční práce na samotném projektu wellness centra. „V minulosti taková centra, jaká stavíme, vznikala právě kolem pramenišť podobné vody. Tady je shodou náhod, že se takové ložisko nachází právě v místě našeho záměru. Takže pokud to bude jen trošku ekonomicky a technicky možné, zkusíme vodu pod Ostravou využít,“ říká jednatel společnosti Infinit.

Studenti VŠB-TU zpracovali na využití solanky diplomku

Jiří Jezerský už je v důchodu a nemá jako dříve chuť hledat nějakého nadšeného investora. „Ale pokud by někdo chtěl, můžu si s ním o tom povykládat. Mohu ho i nasměrovat na odborníky, které jsme tehdy oslovili a kteří vědí, kde ty čočky solanky jsou. Ti lidé té myšlence také propadli a mají spoustu zpráv o vrtech, o množství důlní vody a kapacitě jejích ložisek,“ říká Jiří Jezerský.

Upozorňuje, že v Ostravě je výhodou, že čočky jodobromové vody neleží tak hluboko jako v jiných místech v Evropě. „Tady se dá tato voda čerpat už z hloubky tří set metrů, na Slovensku na Oravě ji například čerpají z hloubky přes kilometr,“ říká fanda využití jodobromové vody pod Ostravou.

A dodává, že asi před pěti lety také toto téma využití jodobromové vody pod Ostravou nechali svým studentům zpracovat jako diplomovou práci profesoři katedry Vysoké školy báňské – Technické univerzity. „Studenti zpracovali i jakousi ekonomickou rozvahu, pokud by do toho někdo šel,“ říká bývalý místostarosta.

Jodobromová voda znamenala i smrt tří lidí při hloubení na Bedřišce

Jodobromová voda se v některých ostravských šachtách vyskytuje třeba jako voda prosakující stěnami štol nebo dokáže s velikou silou tryskat. Dokumentuje to případ, kdy se stal 14. dubna 1902 na jámě Bedřich v tehdejším Zábřehu nad Odrou, kde dnes stojí osada Bedřiška. Při hloubení jámy se tam provalila jodobromová voda s obsahem kysličníku uhličitého na dně větrné jámy. Při tom zahynuli tři hlubiči a šachta byla vyřazena z provozu.

Foto: archiv

„Ta kopaná jáma se měla tehdy stát součástí mariánskohosrské šachty Ignác. Dělníci se ale tehdy při vrtání dostali někde ve čtvrtém patře těsně nad tu čočku solanky a stačilo jedno kopnutí a voda vytryskla tlakem osmdesáti atmosfér kopanou jámou nahoru. Někteří kopáči unikli, tři z nich zahynuli, v podstatě je to spláchlo,“ popisuje Jiří Jezerský.

Dodává, že trvalo hodně dlouho, než se tryskající vodu podařilo uzavřít. „Tlak vody včetně působení oxidu uhličitého, kterým je jodobromová voda prosycená, způsobil, že se k místu nikdo nemohl přiblížit. Práce byly mimořádně komplikované a kopanou jámu se už nikdy nepodařilo obnovit. Je dnes zazděná. I když tato čočka je prý už tím, jak dlouho tryskala, vyčerpaná,“ popisuje Jiří Jezerský.

„Léčebné a lázeňské město Ostrava přetrvá Ostravu uhelnou“

Už v roce 1966 archiváři ve sborníku příspěvků k dějinám a výstavbě města Ostrava zveřejnili stať Romualda Drlíka Lázně o Minerálních a léčivých pramenech v Ostravsko-karvinském revíru. A ten hned v úvodu připomíná, že báňský odborník Jan Folprecht dospěl v roce 1949 k názoru, že léčebné a lázeňské město Ostrava přetrvá Ostravu uhelnou.

V článku je mapka, která ukazuje, kde všude jsou v okolí Ostravy zřídla minerálních pramenů, zmiňuje zřídlo alkalické kyselky v Jeseníku nad Odrou i to, že od roku 1895 je zdroj alkalické kyselky i na dole Ignác, čili na dole Jan Šverma.

„Ta kyselka se tam dokonce nabírala a lahvovala jako „Mariánskohorský pramen“, stará lahvovna stála na kopečku za uhelnými sklady v Mariánských Horách směr Slovenská ulice. Někdy v šedesátých letech tam ale hygienici udělali kontrolu, a když zjistili, že se ta voda čepuje do špinavých nevymytých lahví, tak celou tu lahvárnu zastavili. A tak to tam zaniklo a z těch domů lahvárny se pak udělaly garáže,“ vzpomíná Jiří Jezerský, který pracoval na dole Šverma jako elektrotechnik.

Ota Hynie: Voda z jámy Bedřich by mohla být základnou lázeňské Ostravy

Při „historickém“ exkurzu za využitím solanky dodejme, že zakladatel české hydrogeologie a vůbec první český profesor hydrogeologie na Univerzitě Karlově v Praze Ota Hynie v roce 1963 v odborném tisku napsal: „Zemitá sádrovcová slaná jodobromová voda z jámy Bedřich v Zábřehu nad Odrou i další zřídla známá i vyhledávaná by mohly být zřídelní základnou Ostravy jako možného lázeňského města.“

Tento slavný geolog se tak podle archivářů po Janu Folprechtovi stal dalším hlasatelem vhodného využití důlních minerálních vod v Ostravě pro léčebné účely.

Na Jeremenku mu nabízeli, ať se v bazénu se solankou vykoupe

Jiří Jezerský poukazuje na to, že dnes se jodobromová voda spolu s vodou, která vtéká do zasypaných ostravských šachet, musí odčerpávat, aby neohrozila karvinské šachty. K tomu funguje jediná těžní věž, takzvaná vodní jáma Jeremenko.

Foto: archiv

„Sem se svádějí podzemím důlní vody z opuštěných šachet a potom se vypouštějí do Ostravice. To potrubí vede kolem vítkovického Hornbachu a do řeky z něho tryská dvě stě litrů vody za sekundu. V nich je i ta minerální jodobromová voda, teplá skoro sedmadvacet stupňů. Takže když je horko, tak ty ryby v Ostravici musejí vystrkovat z vody čumáčky, jak je jim horko,“ vysvětluje s úsměvem Jiří Jezerský.

Dodává, že se byl na velkou jímací nádrž na Jeremenku podívat a bývalý ředitel této vodní jámy mu nabízel, ať se v nádrži s pravou solankou klidně vykoupe. „Jenomže ona je špinavá, protože ji špiní všechny ostatní vody z jiných míst, z kterých sem přitékají. Samozřejmě se to dá asi nějak čistit,“ říká bývalý místostarosta Mariánských Hor.

Podobná voda jako na Ostravsku je jen na třech místech Evropy

Jiří Jezerský dodává, že složení jodobromové vody, která je pod Ostravou, je podle odhadů a průzkumů srovnatelné jen se třemi místy v Evropě.

„Jedno leží v Rakousku jako známý to Hallstatt nebo Bad Ischl, druhé v lázních Číž na východním Slovensku. A potom jsem zjistil, že podobnou vodu, jen trošičku jinou než v Ostravě, má Hodonín a Lednice. Tam tu vodu prohánějí elektrickými deskovými ohřívači a napouštějí ji do vany, v které vám doktor naordinuje půlhodinové posezení v jodobromové vodě,“ popisuje Jiří Jezerský.

A na stránkách Lázní Darkov stojí, že voda solanka se tam využívá v podobě vnějších koupelí a zábalů, které mají vynikající léčebný, regenerační i preventivní účinek. Koupele v solance jsou každodenní součástí balneorehabilitace v lázních a připravují se jako celková lázeň o teplotě 37 stupňů Celsia.