Nejnovější zprávy: Kvůli vážné nehodě byla uzavřena silnice mezi Starým a Novým Jičínem ​V neděli poprvé vyjede cyklobus z Frýdku-Místku do Horní Lomné

Gastronomie

Končím, snad ale restaurace přežije těžké doby, říká šéf legendárního Spolku

​Štamgasti znají Františka Dvořáčka jako bodrého provozovatele legendární více než stoleté restaurace Spolek, dříve Na Společenstvu.

František Dvořáček. Foto: Petr Broulík

Občas se prošel lokálem, pohovořil s hosty a se známými a snažil se legendu a pověst Spolku jako staré dobré hospody s parádní zahradou v centru města co nejlépe udržovat jako jeho četní předchůdci od roku 1902.

V posledním roce mu však stejně jako všem dalším hostinským v zemi zkřížila a krutě ztížila podnikání pandemie koronaviru. Jemu možná o trochu více než těm jiným – ostravskému magistrátu se po několika neúspěšných pokusech podařilo v této těžké době Spolek prodat.

František Dvořáček dostal tříměsíční výpověď a musí hospodu, kterou vedl dvacet let, vyklidit.

„Chtěl bych Spolek vyklidit do Velikonoc, možná do konce dubna. Ale to už nepojede nic,“ říká a připouští, že pro město je asi dobře, že se Spolek prodává.

„Ten barák potřebuje spravit, je v totálně dezolátním stavu. Dvakrát jsem natíral a sprchoval fasádu, zalepíte díry, ale za půl roku se to odlepí a sleze. Ten barák tahá vodu zespodu, chce velkou generálku,“ říká František Dvořáček, když se s tlustým doutníkem usadí u jednoho ze stolů v místnosti s výčepem.

Co se sem jen ke stolům a lavicím kolem stěn ve „zlatých letech“ jeho provozování vešlo lidí… Co se tady probralo problémů, co všechno zkritizovalo, vymyslelo. A samozřejmě vypilo…

Loni v létě Spolku zčásti pomohla osvědčená zahrada

Loni v letním mezidobí, kdy se opatření uvolnila, pomohla Spolku zahrada. Jako vždy se tu lidé hojně zastavovali.

„Zahrada nám ale pomáhala vždycky. Jaro bývávalo občas v návštěvnosti hospody slabší, ale po otevření zahrady jsme vždy případné ztráty dohnali. Zahrada je skvělá, vždycky nás živila a je to gró téhle hospody, doslova poklad. Bez ní by ani nemělo smysl tu hospodu za necelý milion nájemného ročně provozovat. A pomohla nám přes loňské léto i po první vlně covidu,“ říká hostinský kultovního Spolku.

Dodává však, že i město mu pomohlo v prvních třech měsících nouzového stavu na jaře loňského roku.

Spolek znal málo, občas sem přišel jako sedmnáctiletý na pivo

Někteří lidé se pozastavují nad tím, že Ostrava prodala Spolek za devět a půl milionu. Myslí si, že je to za zavedený šenk s tradicí a velkou zahradou v centru města málo. „Na druhé straně bude muset budoucí majitel do požadované rekonstrukce, vypočítané na desítky milionů, hodně investovat. A to opravdu hodně peněz. I když – když takové peníze máte, tak to asi nic není,“ říká.

Je rád, že nový majitel chce udržet Spolek jako hospodu a slibuje udržení její tradice. „Já ho neznám, ale má v Ostravě pizzerie a ty mu jedou. Takže není důvod se bát, že by měl být nějaký problém,“ říká František Dvořáček, který si před dvaceti lety známý ostravský šenk pronajal, aniž by k němu měl nějaký větší „osobní“ vztah.

Čtěte také: Ostrava prodala Spolek, koupil jej majitel Pizza Coloseum Chlebovský

„Znal jsem ho, protože jsem tady párkrát jako sedmnáctiletý kluk někdy na konci sedmdesátých let přišel na pivo. Od té doby jsem tu pak už nebyl. A když jsem sem vstoupil po těch letech, koukal jsem, jaká to je špeluňka,“ rozhlédne se po hospodě, která kdysi „hučela“ i v prvním patře a na zahradě měla oblíbenou dlouhou dřevěnou „sestru“, známou pod názvem Vagón.

Když přišel, připomínal černý lokál hrobku

„Spolek nebyla vždy pěkná hospoda. Ale frčela o sto péro,“ říká s úsměvem rodilý Ostravák, který vyrůstal v centru města poblíž dýmající Karolíny a dolů Šlalamoun či Hlubina. „Palác, Nádražní. Tady se motám celý život. Jen pár let jsem pracoval v hotelu v Olomouci,“ vzpomíná.

Když si František Dvořáček Spolek před dvaceti lety pronajal, měl zkušenosti s rozjížděním tří hospod. Ale vždy pouze jako zaměstnanec.

„Na začátku jsme celou hospodu překopali. Snížily se stropy. Byly tady černé lišty asi metr šedesát, metr sedmdesát, a černý strop. Všechno bylo hrozně černé, vypadalo to tu jako v hrobce. To se vyházelo, kolem stěn se daly avice, snížili jsme o třicet čísel stropy,“ popisuje úpravy Spolku před dvaceti lety.

Hodně se tu zpočátku vytočilo, to ještě pivo stálo méně

Kdy zažil na Spolku nejlepší dobu? „Jéžiš, když vzpomínáte, tak se to zlé časem vytratí. Ale ty začátky tady byly super, kdy ještě pivo stálo méně a hodně se ho vytočilo, i když to trochu bylo honění peněz. Ale v té půlce to bylo asi nejzajímavější. Zrušily se tady herní automaty, což bylo pro hosty super a já jsem jim ani moc nefandil. Nakonec dvacet let tady bylo v pohodě, jen ten konec, to je pohroma, doslova katastrofa. Nikdy by mě nenapadlo, že s hospodou takhle zatočí ten covid a kvůli němu opakované uzavření hospod,“ říká hospodský, který ze Spolku udělal hospodu, která se vizuálně hlásila ke kultu silných motorek, přestože František Dvořáček nikdy nebyl motorkář a nikdy silnou motorku neměl.

Po Spolku mu samozřejmě bude trochu smutno. „Spolek je Spolek. Je to pro Ostravany kultovka. A bude zase dál. Ale už asi ne za tyto peníze. Tady už podle mě pod padesát pivo nekoupíte, i kvůli tomu, co do něho bude muset nový majitel investovat. A pomůže tomu i současná covidová doba,“ míní a dodává, že už rok trvající pandemie hodně hospody změní.

„Asi přežijí, ale všechno už bude jinak. Myslím si, až se zase otevřou, půjdou v nich ceny nahoru. Za všechno, za jídlo i pivo,“ míní František Dvořáček.

Skalních pivařů, co dají v hospodě deset kousků, kvapem ubývá

Stejně jako další hospodští i on pozoruje, že klasičtí pivaři v šencích ubývají. „Mladí pijí moderní piva, která my starší nemusíme. A ti staří? Komu se chce dát za pivo pětatřicet kaček, když si ho koupí za osmnáct v plechu. A těch skalních, co přijdou dnes na deset piv do hospody? Je jich pár, ale velmi, velmi málo,“ říká.

Předmětem smluvní výpovědi je uvést do konce června Spolek do původního stavu. Mnoho věcí tvořících současný interiér hospody půjde rovnou do odpadních do kontejnerů.

„Až mne bolí hlava, co všechno musí pryč, co všechno se musí odhlásit, zrušit, odvézt, vystěhovat. Co to je uvést do původního stavu, když tu bývala před mým příchodem zatuchlá knajpa? Půl roku jsme tady interiéry montovali a teď se to musí za pár dnů vyklidit,“ říká hospodský.

Ale určitě si ze Spolku nechá na památku něco, co mu bude těch dvacet let připomínat. „Jen se zatím rozmýšlím, co. Ale vím, že budu na Spolek hodně vzpomínat,“ říká František Dvořáček, který zatím neuvažuje o tom, že by si pořídil nějakou další hospodu.

Přestože ho k tomu jeho zaměstnanci přemlouvají. „Ještě nevím, co budu dělat dál,“ říká končící hostinský Spolku.