Společnost
25/09/2021 Petr Broulík

Kolářova chata zdemolována, zmizel kus historie Beskyd i místních patriotů

​Mnozí turisté a pamětníci jistě zalitovali, když na počátku září proběhla médii zpráva, že se Kolářova chata změnila za pár dnů z oné staré připomínky turistiky v Beskydech na hromadu trosek.

Chata, kterou dobře znají jak letní turisté, tak účastníci zimních táboření v hlubokém sněhu, však už pomalu mířila k svému neblahému osudu, když v roce 2012 zemřel její majitel Jan Martynek a poté Kolářovu chatu provozovala jeho manželka Karla.

Roku 2019 koupil chatu nový majitel, pan Martin Cháňa. Dne 28. září 2019 ještě zorganizoval Klub českých turistů oslavu 120. výročí turistiky na Slavíči. Došlo k rozloučení se starými majiteli, k pomníku Jana Koláře, po kterém nesla chata jméno, turisté položili kytičku a zapálili slavnostní vatru.

O demolici Kolářovy chaty se od roku 2019 mluvilo

Ihned po zakoupení chaty novým majitelem se začalo mluvit o její demolici pro špatný stav. Historie této chaty byla nakonec zpečetěna přesně letošního 1. září, kdy demolice nepovolená stavebním úřadem začala.

Už 5. září bylo možné na místě bývalé chaty vidět jen hromady hořících trámů a rozpadající se základy. Majitel to ihned pro média začal komentovat jako havárii při rekonstrukci, nicméně již na záběrech ČT z 2. září jsou vidět dovezené tvárnice na stavbu zamýšlené nové chaty.

„Skutečně tedy šlo o havárii? Vždyť už letos 27. srpna se na sociálních sítích profilu Kolářovy chaty objevilo, že bude od 1. září z technických důvodů zavřená,“ říká amatérský badatel Ondřej Kaňok, zajímající se o turistiku v Beskydech. Faktem však podle něho je, že špatný stav dřevěných trámů bylo možné na několika místech chaty spatřit. Nebyla ale památkově chráněná.

A dodává, že věc řeší stavební úřad. „Místo osiřelo. Možná ale příští rok zde již bude stát chata nová. Uvidíme. Ale starý duch chaty je pryč, atmosféra pominula.“

Právě Ondřej Kaňok připravil pro Magazín PATRIOT text o historii Kolářovy chaty. Vzpomeňme s ním tedy na chatu, která si pro mnohé své fanoušky udržovala tvář z dob jejich mládí.

Historie Kolářovy chaty na Slavíči

Turistická chata na Slavíči stála na odlesněném místě poblíž hřebenů, kopců Slavíče, Motykové a Babího vrchu celých devadesát let. Jelikož se nacházela na křižovatce turistických cest například z Prašivé, Ropičky, Ostrého, Kamenitého, Kozubové či Malého Polomu, byla jednou z nejznámějších a nejnavštěvovanějších chat v Beskydech.

Letos byla pro údajnou havárii při rekonstrukci majitelem Michalem Cháňou stržena. Historie turistiky na tomto místě ale nezačala, jak by se mohlo zdát, roku 1931, ale už o několik desítek let dříve.

Již v roce 1899 byla poblíž dnes již neexistující Kolářovy chaty postavena chata německého turistického spolku Beskidenverein, který sdružoval německé turisty.

Spolek ji nazval Hadaszczok hütte, tedy Hadaščokova útulna, a to podle známého profesora ostravského gymnázia a předsedy Beskidenvereinu, Johanna Hadaszczoka (*1858). Ten se zasloužil mimo jiné i o vybudování Albrechtovy chaty na Lysé hoře.

Profesor zemřel na přepětí sil při výšlapech na Lysou

Hadaszczokovo předčasné úmrtí na přepětí sil v září roku 1895, když na Lysou horu vyběhl šestatřicetkrát za sebou, bylo důvodem k pojmenování německé chaty. Proto také mnozí pamětníci tomuto místu dodnes neřeknou jinak než právě Hadaščok.

Hadaščokova útulna byla slavnostně otevřena 18. června 1899 a stala se také nejlevnější a nejskromnější turistickou chatou Beskidenvereinu ve své době. Turisté si tady mohli kupit chléb, mléko a máslo. V prvním patře byl k dispozici šestilůžkový pokoj a noclehárna s dvanácti lůžky.

V roce 1910 se nájemcem chaty stal Jan Kolář. Narodil se v roce 1882 v Ivančicích na Moravě. Tam také chodil do školy. V Brně absolvoval praxi v obchodě se smíšeným zbožím a následně pracoval jako příručí v Prostějově.

Poté nastoupil k četnictvu, avšak obtížná služba se podepsala na jeho zdraví, proto požádal o zproštění služby. Do Beskyd se přiženil roku 1908, vzal si Rudolfinu Horákovou, dceru hostinského na Morávce – Nytrové (U Horáka).

Kolář provozoval německou chatu do obnovy v roce 1935. Ale měl i svou

Hadaszczokovu chatu provozoval vždy od 1. května do 1. října, a sice do začátku první světové války, kdy koupil o asi sto metrů níže dřevěnku od místního sedláka a musel narukovat do rakousko-uherské armády. Tam ho přičlenili k polnímu četnictvu a po válce do roku 1920 sloužil na četnické stanici na Morávce. Poté ihned pokračoval ve správcovství německé chaty.

Významným mezníkem se však stává již zmíněný rok 1931, kdy Kolář svou pasekářskou usedlost, horskou dřevěnku, přebudoval na turistickou chatu. Hostinskou a výčepní koncese mu udělil okresní úřad v Českém Těšíně dne 19. prosince 1932. A tak provozoval obě pohostinská zařízení.

Zlom nastal roku 1935, kdy Němci svou chatu opravili. Vybudovali nové pokoje, kuchyni, sociální zařízení, kotelnu, pokoj pro služku a přístavbu prosklené verandy a správcovství chaty se ujal Eduard Eberhard.

Kolář se tak naplno věnoval již jen své chatě s názvem Chata Slavíč Kolář. I v ní zřejmě došlo k úpravám a přístavbě, protože na jednom z trámů v chatě byl orámovaný nápis: 27./6. 1936. děláno Jan Hruška ml. Morávka čís. 215.

Němci Kolářovu chatu vyvlastnili, Hadaszczakova osiřela

Během druhé světové války se Kolářova chata stala místem, kde byli ubytováváni mnozí uprchlíci. V říjnu 1938 se totiž chata ocitla na polském území a její široké okolí se následně stalo také místem partyzánské činnosti. Roku 1941 Kolář odmítl podepsat takzvanou Dutsche Volksliste, načež mu Němci jeho majetek vyvlastnili a ten propadl říši.

Jan Kolář pak žil až do konce války na Morávce u Horáků. Už 5. května 1945 však byl zpět na své chatě a později ji i přes velké dluhy a smrt manželky začal opravovat. Častým hostem tu byl v té době básník Petr Bezruč. Ten chatu navštívil například 2. srpna 1948 i v doprovodu tehdejšího předsedy Pobeskydské župy KČST.

Německá Hadaszczokova chata zůstala za války opuštěna a chátrala. Pro údajné napadení dřevomorkou byla rozebrána, a tak bychom ji roku 1949 hledali marně. Pozůstatky základů však lze na místě nalézt podnes.

Ač mu ji režim vzal, Kolář zůstal na své chatě jako zaměstnanec

Nový režim po roce 1948 ale starému chataři rozhodně nepřál. Roku 1951 mu byla odebrána živnost a roku 1961 přešla chata do socialistického sektoru národního podniku Restaurace a jídelny. Jan Kolář však na chatě mohl zůstat jako zaměstnanec, a to i se svým synem Karlem a jeho rodinou.

Kolář zde však byl návštěvníky chaty velmi oblíben pro svou přátelskost a vstřícnost. Kuchyně byla velmi vyhlášená, nabízela domácí stravu a občas se na talíři objevila i zvěřina. Oblíbený chatař a velký beskydský horal byl aktivní až do své smrti, zemřel na následky úrazu v 87 letech, dne 9. října 1969. Jeho děti a vnuci však odtud poté odešli…

Potomci zakladatele chaty se sem radostně vrátili až po roce 1989, kdy ji dostali v restituci zpět. Od roku 1991 ji provozovali manželé Martynkovi, Jan Martynek, narozený v roce 1955 byl pravnukem Jana Koláře. Chatu manželé opravili a ve stájích chovali několik koní. V provozu tady byl vlek a konávalo se tu zimní táboření Klondyke.

Připravil: Ondřej Kaňok

Sdílejte článek