Knoflíkáři. ​Kultovní film převedlo na divadelní prkna divadlo Arté

Knoflíkáři. Jeden z kultovních filmů devadesátých let o svéráných lidech, kteří jsou schopni vám při návštěvě ucvaknout protézou zastrčenou do zadních půlek knoflíky na pohovce. Nebo plivají vleže z kolejí zespodu na projíždějící lokomotivy.

Film Petra Zelenky plnil česká kina, získal Českého lva za nejlepší film roku 1997 a promítal se na spoustě filmových festivalů. A teď, čtvrtstoletí po svém uvedení do kin, se objevil také na divadelních prknech.

Knoflíkáře nastudovalo Komorní divadlo Arté, které nemá svou domovskou divadelní scénu, ale jeho herci s o to větším zápalem hrají. A baví je právě adaptace filmů a her Petra Zelenky. Ten v české kinematografii proslul jako autor kultovními a diváky bavícími kousky jako Mňága - Happy End, Rok ďábla, Příběhy obyčejného šílenství, Ztraceni v Mnichově, seriálem Dabing Street či jako scénárista možná nejkultovnějšího porevolučního českého filmu - Samotářů.

Nejdříve přijel Viewegh, teď i Zelenka

Režisér a šéf Komorního divadla Arté Jakub Vašek se svými kolegy už před sedmi lety inscenoval pro jevištní prkna Zelenkovu původně divadelní hru Příběhy obyčejného šílenství. Už tehdy principál frýdecko-místeckého nezávislého divadla snil o tom, že by se Petr Zelenka přijel podívat, jak se inscenace ostravským, možná spíše moravskoslezským hercům povedla.

„To se tehdy nepodařilo, ale pak se na naše adaptace svých knih přijel podívat spisovatel Michal Viewegh. Loni jsme se rozhodli nastudovat Knoflíkáře a s Petrem Zelenkou jsme se při tom skamarádili. A teď už se podívat přijel,“ řekl Jakub Vašek při druhém uvedení nové hry divadla Arté ve vyprodané Nové scéně Vlast ve Frýdku-Místku, které se uskutečnilo před pár týdny.

Jak změnit konec a americkými letci a atomovkou?

Petr Zelenka opravdu přijel do Frýdku-Místku, kde, jak říká, asi nikdy nebyl. Ač zná Český Těšín, kam jezdí na divadelní festival, nebo Ostravu, kde ho baví festival Colours of Ostrava. Přesto Komornímu divadlu Arté, které má osm herců a zkouší v základní škole ve Starém Městě u Frýdku-Místku, od začátků nápadu uvést jeho Knoflíkáře na divadelních prknech pomáhá.

Třeba tím, že Jakubu Vaškovi poslal druhou a šestou verzi scénáře úspěšného filmu a ještě se mu svěřil, že kdyby film točil znovu, tak by jeho konec s americkými letci mířícími s atomovkou nad Hirošimu nějak změnil. V tom smyslu také režisér a herec Jakub Vašek celou svou inscenaci Knoflíkářů také sestavil, pozměnil a někde i trochu aktualizoval. Třeba i tím, že místo jmen Havel a Gott, kteří už nežijí, zazní v divadelní verzi jména jiná, současná.

Palba sprostých slov, písnička Dělání i výstřely z pistole

Herci Komorního divadla Arté, kteří jinak hrají i ve velkých ostravských divadlech, však především dali Knoflíkářům v řadě míst parádní a někdy i docela divoký drajv. Už v úvodu doslova rozřehtají publikum palbou anglických sprostých slov, které na rozdíl od filmu, kde jsou překládány titulky, na divadle simultánně do češtiny suše a znuděně tlumočí odtažitý dabér.

Diváky divadelních Knoflíkářů by měla bavit i použitá hudba, například při milování v taxíku zní známá píseň Dělání z televizní pohádky Princové jsou na draka. Některé diváky může ohromit i povedené salto dozadu při bitce, kterou jedna ze scén kusu vrcholí.

Nejeden divák v hledišti s sebou zase určitě trhne, když na jevišti třesknou náhle dva výstřely. A to ve scéně, kdy postava muže plivajícího na kolejích na číslo na podvozku lokomotivy zastřelí pistolí nalezenou na skládce svou manželku. Ta ho k činu dožene, když mu v parádně gradující scéně neustále vyčítá, jak je neschopný a že jeho sperma by určitě Američané nemohli zařadit mezi sperma nejlepších lidí.

Za mě dobrý, rád jsem přijel divadlo Arté podpořit

Po konci představení pozvali herci Komorního divadla Arté na pódium Nové scény Vlast i Petra Zelenku. Ten řekl, že divadelní Knoflíkáři Jakuba Vaška mají své opodstatnění. „Je to sice divočina a musí se tomu držet palce. Je dobré před divadlem znát předlohu. Představení sluší proměny kostýmů i dvojrole a trojrole herců i vracení v čase funguje, což bývá na divadle největší problém. Takže za mě dobrý,“ řekl filmový režisér a scénárista a nejúspěšnější současný český dramatik doma i v zahraničí.

Pro Magazín PATRIOT Petr Zelenka řekl, že zažil poprvé, že by někdo vzal jeho film, který nikdy nebyl divadelním představením, a udělal z něho divadlo. „Zažil jsem mnohokrát, že divadelní hru Příběhy obyčejného šílenství nastudovaly různé amatérské soubory. Viděl jsem třeba i film Šakalí léta Honzy Hřebejka jako divadelní muzikál v divadle na Fidlovačce. Ale to je film, který si o divadlo říkal. Knoflíkáři však mají složitou stavbu, je to povídkový film. Uvést ho jako divadlo zatím nikoho nenapadlo. Takže to je pro mě novinka. A fakt se mi to líbilo,“ řekl Petr Zelenka.

Nejdříve nápadu uvést Knoflíkáře nevěřil. Ale funguje to

Dodal, že Komorní divadlo Arté bere jako napůl profesionální a napůl amatérský soubor. „Možná moje přítomnost moc neznamená, ale herce to podpoří a pomůže to třeba i zvýšit zájem diváků o jejich hry,“ řekl Petr Zelenka, který naopak v Dejvickém divadle zažívá přetlak diváků.

Petr Zelenka také řekl, že uvést Knoflíkáře na divadelní prkna se mu zprvu nezdálo jako dobrý nápad. „Já jsem tomu moc nevěřil. Ale Jakub řekl, že to mám nechat na nich. A jestli mohou ve scénáři přepisovat. Můžete, řekl jsem. Scénář Knoflíkářů je totiž složitý tvar, ale tady to funguje,“ řekl.

Knoflíkáři vznikli nejdříve jako mikropříběhy pro Českou sodu

Diváci se na besedě dozvěděli také málo známé detaily z historie Zelenkova kultovního filmu. Například, že scénář Knoflíkářů vznikl ze Zelenkových nerealizovaných skečů pro populární satirický pořad Česká soda. „Autoři toho pořadu chtěli mít v České sodě erotické okénko. A já jsem do něho napsal mikropříběhy nějakých lidských úchylek. To se nikdy nezrealizovalo a mně z toho zůstaly právě takové ty podivnosti. Tak jsem je potom dal dohromady, ale zabalil to celé do tématu náhody,“ vzpomínal ve frýdecko-místecké Vlasti Petr Zelenka.

„Lidi bavilo hledat, co se ve filmu stalo dříve a co později. Na rozdíl od skriptky, která má hlídat při natáčení časové a dějové návaznosti. Ta tenkrát chtěla spáchat sebevraždu,“ řekl Petr Zelenka.

Knoflíkáři neexistují. Nikdo protézou v zadku knoflík neucvakne

Knoflíkáři však podle něho neexistují. „Ucvaknout protézou knoflík potahu na pohovce se prostě nedá. My jsme to zkoušeli poměrně často, zkoušel to každý z filmového štábu, ale opravdu to nešlo. A to nejen tady v Čechách, i v jiných zemích byly pokusy, protože jsme s tím filmem byli asi na šedesáti festivalech,“ rozesmál Petr Zelenka publikum divadla.

To potvrdil ostatně i představitel hlavního knoflíkáře Miroslav Rataj působící v Národním divadle moravskoslezském a divadle Mír, když řekl, že při nacvičování „hlavní“ role představení a „knoflíkářství“ si jednou přicvakl prst, takže toho raději nechal.

Hodně sprostých slov? To bylo už ve scénáři!

Petra Zelenku bavil právě divoký nástup divadelních Knoflíkářů s vulgárně mluvícími piloty amerického bombardéru. Jednoho z diváků to však na besedě po frýdecko-místeckém představení přimělo k dotazu, zda náhodou režisér tolik vulgarismů nepoužil proto, aby hru více zpřístupnil současným lidem a hlavně na Ostravsku, kde jak známo, nejdou lidé pro ostřejší slovo daleko.

„My jsme se drželi scénáře, ale na druhou stranu sprosté slovo má v určitou dobu svůj význam a smysl. Třeba ti dva piloti mluví strašně sprostě, protože letí někoho zabít a vlastně možná ani nechtějí. Mají to jako rozkaz. A víme přeci všichni, že v určitých životních situacích jsou sprostá slova prostě nutná. V Zelenkově Knoflíkářích navíc hraje svou roli i to, že Japonci sprostá slova nemají a Američané ano," odpověděl režisér divadelních Knoflíkářů Jakub Vašek.

Když se jeden z herců přiznal, že mu jedno sprosté slovo „uletělo“ a nebylo ve scénáři, tak Petr Zelenka potvrdil, že i v Dejvickém divadle si někdy herci sprostá slova do textu přidají, protože jsou nervózní nebo z rytmických důvodů. „Na generálce proto potom provádíme i seškrtávání vulgarit, protože každý si přidá jedno slovo a najednou je toho moc. A musí někdo zvenčí posoudit tu míru. Protože pražská čeština je velice vulgární a nespisovná. Pražština ničí češtinu, to dobře víme,“ řekl Petr Zelenka.

Japonce do filmu sháněli těžko po celé Praze

Zatímco Jakub Vašek ve své úpravě Knoflíkářů vynechal na jevišti Japonce, v původním filmu hrají Japonci, kteří nechápou, jak Američané v letounu s atomovou bombou mluví sprostě. Petr Zelenka také zavzpomínal, jak bylo těžké v době natáčení filmu sehnat do rolí tří Japonců v Praze příslušníky tohoto národa.

„My jsme prošli celou Prahu a v těch devadesátkách tam byli Japonci jenom ředitelé velkých firem a ti nesměli účinkovat v nějakých filmech. Pak jsme našli nějakého turistického průvodce, takového mladého kluka, a jednoho Japonce, staršího pána, co učil kaligrafii na umprumce. A toho třetího už nevím kde. Ale to byli asi jediní Japonci, co byli v té době v Praze. Tu Japonku ve filmu hrála manželka toho učitele, a to byla myslím Tádžička,“ řekl Petr Zelenka.

Na lokomotivu vleže plival za Hrušínského mladšího kaskadér

Herci se ptali, zda Rudolf Hrušínský mladší hrál roli i tehdy, kdy v záběrech plival vleže mezi kolejemi na lokomotivu. Petr Zelenka prozradil, že syna legendárního herce filmaři na koleje sice položili, ale že v záběrech lokomotivy je místo něho dubl. „Ale i toho jsme trošku zakopali, ale i když byl zahloubený, tak ten samotný plivanec byl o nervy. Nervózní byl i ten kaskadér, protože říkal, že reflex plivance je v tom, že člověk při něm zvedne hlavu. A to nesmí udělat. Tak jsme to nejdříve zkoušeli s lehkým vozíčkem. No ale pak stejně jela ta lokomotiva,“ prozradil Petr Zelenka.

Jedna z divaček se možná i trochu pohoršeně divadelníků ptala, proč v této povídce a ve scéně s komentováním televizní zprávy, že do vesmíru odstartovala loď s nákladem spermatu světových elit, zazní místo „filmových“ jmen Havel a Gott jména některých současných politiků. Poté, co Jakub Vašek řekl, že chtěl hru aktualizovat, sám Petr Zelenka podotkl: „Je otázkou, co je horší. Jestli by Babiš do takového projektu své sperma dal, nebo nedal.“

Neživíš, tak nepřepínej. Kultovní hláška vznikla zkracováním

Další z divaček se Petra Zelenky ptala, jak přišel na zlidovělou hlášku „neživíš, tak nepřepínej“, kterou ve filmu říká Eva Holubová. „Vznikla zkracováním, protože původně byl ten text hodně košatý. A Eva Holubová nikdy s mladším Hrušínským nehrála a styděla se před ním. Oba herci zkoušeli text filmu zvlášť a Eva chtěla, aby to bylo hodně stručné, aby nemusela říkat při natáčení hodně textu. Původně měla říci něco jako neuživíš mne jako svoji manželku, tak nepřepínej televizní kanály. A ona to pořád zkracovala,“ vzpomenul Petr Zelenka.

Padla i otázka, zda by Petr Zelenka natočil Knoflíkáře stejně i dnes. „Dnes by se to asi lidem nelíbilo, už by ho tak nadšeně nepřijali. Zkrátka na takový film dnes není doba. Vy už se na něj díváte s určitou mírou nostalgie a tehdy byla taková doba, kdy jste mohli udělat takovýhle film a všichni byli nadšeni. Přitom je to vlastně strašně červená knihovna, hlavně na konci filmu. Dnes bych už asi nedokázal film takhle sentimentálně ukončit. Což je to možná škoda. Dnes jsem asi větší cynik,“ řekl Petr Zelenka.

Za nejlepší svůj film považuje Mňága – Happy End

Autor Knoflíkářů považuje za svůj nejlepší film Mňága - Happy End z roku 1996. „Ten první, ten mám nejradši. Protože mám rád kluky z kapely, od nich bylo v tom filmu hodně reálných prvků. Byl to vůbec můj první film a byli jsme nadšení. Vznikal rychle a na koleně, je to na tom filmu i vidět, byl hotový za dvacet dní. Ale bylo v něm to kouzlo nechtěného. Dnes jsou už ty mé věci čím dál vypocenější, člověk už se na svět nedívá s takovou lehkostí,“ řekl Petr Zelenka.

Na své filmy se však, jak říká, moc nedívá, jen když si chce třeba nějakou scénu ověřit. „Dělám naštěstí více divadla a to nejen v Dejvickém divadle. A ty jsou naštěstí stále živé a léta jsou na repertoárech divadel. A baví mě se na své věci dívat v jiných podáních, poznámkovat je a setkávat se tam s kamarády. To je super,“ řekl Petr Zelenka.

Zelenka: Ostrava je líheň výborných herců

Líbí se mu také ostravské divadlo. „Ostrava má dobré divadlo, kdysi jsem třeba hodně sledoval Komorní divadlo Aréna. Předevčírem jsem se byl podívat na Pavlu Gajdošíkovou, to je také ostravská herečka. Ostrava je prostě líheň výborných herců,“ řekl Petr Zelenka.

A vzpomenul, že ho zvali k hostování v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. „Nabízeli mi však režii nejen v Ostravě, ale i v Brně. Ale nebyla kapacita. Dělám toho málo. Stihnu jednu věc za rok a jsem dost spojený s českobudějovickým Jihočeským divadlem, s Dejvickým divadlem a s komerčním Studiem DVA. To jsou tři scény, kam se stále vracím. A úplně mi to stačí,“ říká Petr Zelenka.

Prozradil, že chystá nový film, ale že zatím „nemá hlavu ani patu“. „Měl by to být povídkový film o kapelách, dávám ho teď horko těžko dohromady. Chtěl bych do něj zamontovat i zahraniční kapely, aby tam bylo hodně bigbítu. Mám zatím tak dvě tři povídky, ale ještě to bude tak na rok práce. A za rok bych měl točit ještě seriál, měl by být na rozdíl od Dabing Street trochu vážnější,“

Je to nejtěžší a nejkrásnější kus, co jsme zatím dělali

Režisér Komorního divadla Arté Jakub Vašek řekl, že Knoflíkáři jsou za osm let existence pro Komorní divadlo Arté nejtěžší, ale také nejkrásnější inscenací. „Film Knoflíkáři je úžasný a my jsme se jako jediní pokusili převést jeho scénář na divadlo,“ řekl Jakub Vašek, který ještě nebyl ani na světě, když šla komedie Knoflíkáři do kin.

Ke hrám a filmům Petra Zelenky se Jakub Vašek dostal jako student prvního ročníku herectví na Ostravské konzervatoři, kdy založil se svými kolegy ze studií před osmi lety Komorní divadlo Arté. V něm jsou herci z různých profesionálních divadel. Dnes tento soubor uvádí kromě Knoflíkářů například inscenaci Poslední aristokratka.

S Knoflíkáři se herci Komorního divadla Arté chystají vystoupit v Bernaticích nad Odrou, Staříči, Lipníku nad Bečvou. „Teď řešíme i Čechy a uvidíme, chtěli bychom se s Knoflíkáři dostat i do Prahy,“ říká režisér a šéf Komorního divadla Arté Jakub Vašek.