Když zněly sirény v Kyjevě, hrála. Dnes rozdává radost v ostravských ulicích

​Hrála na housle, když zaútočili Rusové na Ukrajinu - kolem ní v podchodu poblíž Hlavního nádraží v Kyjevě utíkaly tisíce lidí a ona tam stála a prostě jen hrála. Teď stává u Nové Karoliny v Ostravě a dělá radost lidem spěchajícím na poslední vánoční nákupy.

U ostravského obchodního centra Nová Karolina zní ukrajinský Ščedryk - melodie, která je již více než sto let vánoční hudební vizitkou Ukrajiny ve světě. Někdo se zastaví, aby poslouchal, někdo spěchá dál v předvánočním shonu. A hudba zní. Skladbu Mykoly Leontovyče na housle hraje nenápadná žena — Ukrajinka Vira Tomčuk.

Do Ostravy přijela, stejně jako tisíce dalších Ukrajinců, aby unikla válce. Dne 24. února 2022, v den začátku plnohodnotného ruského útoku na Ukrajinu, hrála v podchodu nedaleko hlavního nádraží v Kyjevě. Lidé kolem ní v panice utíkali, ona hrála ukrajinskou hudbu, aby je podpořila v těch prvních chaotických hodinách války.

„Prosili o Červenou kalinu, něco opravdu našeho, ukrajinského,“ vzpomíná Vira. „Někdo křičel: Uteč, už sem jedou tanky, proč tu stojíš? Pamatuji si, jak kolem mě proběhl voják. Řekl: Děkuji vám. Děkuji, že jste s námi. Že nás podporujete. Bylo to tak upřímné a srdečné, že mi to navždy zůstalo v srdci,“ říká Vira.

„Těší mě, že mohu lidem přinášet pocit svátků. Ze všech nejvíce je to důležité pro naše lidi, kteří dnes musí žít daleko od domova, v různých zemích. V Česku nás Ukrajince podporují, pomáhají, a opravdu chci, aby všichni pocítili atmosféru svátků. Když vidím úsměvy, šťastné oči, a někdy i slzy, chápu, že tu nejsem nadarmo. Češi také reagují velmi srdečně, kromě ukrajinských hraji i české koledy.“

Vira říká, že letošní zima v Ostravě je mírná, nejsou velké mrazy, a proto může déle vystupovat na ulicích a náměstích. Když je opravdu chladno, zahřeje se čajem nebo kávou, které jí často přinesou posluchači, nebo zajde do obchodního centra.

„Mohu hrát hodinu až dvě, pak jít po svých nebo si odpočinout. Ale hudbu tak miluji, že někdy ani nevnímám, jak čas letí. Ráda lidem přináším radost. Hudba je obecně zvláštní věc, projev lásky, dar z nebe. Chci rozmnožovat dobro, radost a světlo v lidských duších. I když jen trochu — to malé světlo je stále důležité. Miluji hrát, je to i moje profese. Co si pamatuji, žiji hudbou. Mám pocit, že ji mám už v krvi. Nikdy jsem neváhala, kým chci být: od dětství jsem zpívala a hrála.“

Před začátkem plnohodnotné války Vira učila hudbu a hrála ve dvou kyjevských orchestrech. V Ostravě má také několik žáků, ale stále hledá stálou práci a sní o návratu do orchestru. Její hlavní příjem nyní tvoří pouliční vystoupení a soukromé lekce. Často je také vítanou houslistkou na různých akcích.

„Hrála jsem v restauracích, během festivalů slovanských národů, na vánočních trzích pro vytvoření slavnostní atmosféry. Spolupracovala jsem s ukrajinskými organizacemi, hrála v kostelech, na charitativních koncertech i na mezinárodních festivalech, kde ukrajinská hudba zaznívala vedle hudby jiných národů. Měla jsem vystoupení v několika městech Česka. To pro mě bylo velmi důležité.“

Navzdory těžké finanční situaci Vira pravidelně podporuje ukrajinské dobrovolníky a neztrácí víru ve vítězství. Před Vánocemi sdílí svá přání, jednoduchá a upřímná, stejně jako její hudba: „Chci popřát všem lidem lásku. Bez lásky je těžké žít. Ať je v každém srdci dobro, radost a štěstí. Především zdraví dětem a našim blízkým, zdraví každému člověku a dobrá vůle všem. A zejména přeji Ukrajině vítězství, ochranu a co nejrychlejší ukončení války. Věříme, že tento rok bude vítězný ve všech ohledech a nastane mír, klid a harmonie. Upřímně děkuji českému národu, vedení a prezidentovi za srdečné přijetí a podporu. Ať ve vašich domovech vždy vládne radost, štěstí a dobro. A ať válka nikdy nezasáhne tuto zemi.“