Společnost
25/01/2020 Petr Broulík

Když Ostravou kráčeli sloni a lvi. Před 60 lety zanikl stálý cirkus Beskyd

Přestože Ostrava je od půlky 19. století hlavně průmyslovým městem, dříve plné továren a šachet, v němž se vždy spíše tvrdě pracovalo, bývala tu i místa, kde se chodilo hojně za zábavou.

Třeba do jediného stálého cirkusu Beskyd, který v republice existoval oproti těm ostatním kočovným. Stálé angažmá v něm měl nejdříve velký český cirkus Henry a poté tu působil cirkus Humberto, pojmenovaný po úspěšném románu Eduarda Basse z roku 1941.

V těchto místech stával cirkus Beskyd. Foto: Petr Broulík

Ostravská radnice totiž cirkus Henry vyhostila po roce 1948 kvůli neplacení nájmu a daní. Humberto pak v cirkuse Beskyd působilo až do jeho definitivního konce v roce 1960.

Dnes cirkusová zábava plná zvířat budí hlavně u aktivistů a ochránců zvířat odpor, ovšem dříve nikoho drezúry cizokrajné zvěře moc nepohoršovaly. Naopak, návštěvnost v cirkusu Beskyd často trhala rekordy.

Za pár dnů tedy uplyne přesně šedesát let, kdy šel stálý dřevěný cirkus Beskyd v Ostravě k zemi.

„Stával u dnešních Frýdlantských mostů někde v místech benzinové pumpy pod ní. A vedle něho bylo také zimoviště cirkusů, které využívaly ještě delší dobu mnohé cirkusy,“ říká kronikář města Ostravy Martin Juřica.

„Zimoviště sloužilo v jednom období pro mnoho teplomilných zvířat z cirkusů doslova z celé republiky. Ještě jedno zimoviště bývalo v Praze, ale to vyhořelo. Proto tato zvířata sváželi vlaky do Ostravy. Ještě v dávnější době před vznikem stálého cirkusu Beskyd zimoval v Ostravě cirkus Kludský, protože v Ostravě bylo levné uhlí, kterým zaměstnanci cirkusů přes zimu topili ve stájích žirafám, slonům a tygrům. Do doby, než postavili v Praze-Horních Počernicích nové zimoviště,“ vysvětluje kronikář.

Nedívejte se na ty opice, budete mít chlupaté dítě

Zimoviště i dřevěný stálý cirkus si pamatují starší Ostravané. Muž, kterého jsme zastavili před hotelem Imperial, říká, že cirkus pamatuje.

„Ale nikdy jsem v něm nebyl. Zato kolega ze stavebního městského podniku byl topenář a vyprávěl, že tam kdysi dělal mezi slony topení. Cirkus byl totiž vytápěný,“ říká muž.

Možná někdy před pětašedesáti lety navštěvovala jako dítě zimoviště a zvěřinec paní Lída.

„Ale byla jsem ještě děcko. Jsem čtyřicátý šestý ročník a do Ostravy jsme se přistěhovali někdy v padesátém prvním. Měla jsem menšího bráchu, tak jsme tam chodili se dívat na zvířata spolu. Zvířata tam byla na Senovážné ulici, říkalo se tomu Senný trh. Ale seno už tam dávno neprodávali, jen ten zvěřinec tam byl. Tenkrát to tam taky vypadalo úplně jinak, pamatuji si, že to bylo celé dřevěné a myslím, že na tom byly myslím takové modrobílé pruhy,“ vzpomíná si paní Lída.

Na stálý cirkus Beskyd si však pamatuje dobře muž, který se představí jako emeritní profesor Vysoké školy báňské Jaroslav Kopáček, který procházel Masarykovým náměstím.

„Samozřejmě si pamatujeme dřevěný cirkus. To jste nám brnkl na vzpomínkovou notu. Byla to stabilní dřevěná stavba, vytápěná. Stála prakticky v centru města, byl kolem volný plac a perfektní zvěřinec. Byla to unikátní věc, nevzpomínám si, že by někde něco podobného stálo,“ vzpomíná emeritní profesor.

S manželkou dodává, že v něm byli na představení jak sami dva, tak později i s dětmi.

„Chodili jsme kolem cirkusu na Šalamounu, odtamtud byla moje manželka. Do toho zvěřince, co tam byl, se dokonce moje paní šla podívat, když byla těhotná, a někdo jí tam říkal, paní nedívejte se na ty opice, nebo budete mít chlupatého potomka,“ směje se emeritní profesor a dodává, že i před stálým cirkusem zažil v Ostravě za okupace i vystoupení německého cirkusu Krone.

„Ten sídlil za dnešním divadlem, kde byly haldy. No, jsme strašní pamětníci, mně teď bude za pár let devadesát,“ říká a jeho paní Miluše podotýká, že vlastně s mužem zažili všechny naše prezidenty. „A máme asi čtyři knihy s fotkami staré Ostravy a těmi moc rádi listujeme,“ dodává paní Miluše Kopáčková.

Skoro každý den bylo vyprodáno. Konec cirkusu Henry

Kronikář Martin Juřica potvrzuje, že stálý cirkus Beskyd a jeho zimoviště byly velkou atrakcí pro obyvatele Ostravy a hlavně děti. „Tehdy ještě televize nebyla a tak v prvních letech existence hrál cirkus denně, v zimě, v létě. O víkendech dokonce dvakrát. Skoro každý den bylo vyprodáno,“ říká kronikář Martin Juřica. Právě on zpracoval historii cirkusů v Ostravě od 40. let 19. století.

A tak velevážené publikum, račte vstoupit do šapitó a čtěte pozoruhodnou historii cirkusu Beskyd.

Moravská Ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945 a všichni pracovali na obnově města. Lidé se ale chtěli i bavit. Město navštívila řada cirkusů a také jeden, který pro Ostravu měl velký význam – cirkus Henry.

Tehdejší špička artistického umění si v srpnu 1945 od města pronajala pozemek na křížení Místecké ulice a 28. října a brzy tam vztyčila dřevěný stan o průměru 43 metrů a výšce 13 metrů. Měl kapacitu 2200 diváků, ale často se jich tam vešlo až tři tisíce. Až v 50. letech však byla snížena kapacita z bezpečnostních důvodů na tisíc osob.

K cirkusu patřily tři podlouhlé budovy zvěřince a jedna kratší jako ubytovna. První představení cirkusu Henry, který vedli bratři Fialové, se uskutečnilo 16. listopadu 1945. Lidé zhlédli čísla, která „vzbudila sensaci, obdiv a nadšení“.

Drezúru bengálských lvů, iluzionistu Colliniho, elastické produkce sester Pecháčkových i Andělina Šimšu, ostravského rodáka, který se svou skupinou 5 Adys „získal ve všech státech Evropy značnou popularitu“. V roce 1946 cirkus zaujal diváky například krokodýlí show Kharah Kavak.

V březnu 1946 se zde utkali před třemi tisíci diváků i nejsilnější a nejlepší atleti ze SSSR, kteří tvrdě porazili ve všech kategoriích výběr atletů z Ostravy. Není divu, například sovětský Sergo Ambarcumjan byl schopen levou rukou v trhu nadzvednout stokilovou činku.

Cirkus Henry, tehdy největší krytá hala v Ostravě, však kromě všelijakých cirkusových vystoupení byl i dějištěm politických shromáždění. Třetího února 1947 tu mluvil o hornickém pojištění tehdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Nejedlý. Bylo nabito, po projevu hrála sovětská hymna a Píseň práce a ozývala se zvolání: „Ať žije Gottwald! Ať žije Nejedlý!“

Právě znárodnění zastavilo úspěšný rozvoj cirkusu. Na cirkus byla uvalena po únoru 1948 národní správa, už v roce 1947 však cirkus Henry dostal ze stálého šapitó výpověď pro neplacení nájmu.

Šapitó obsadilo na čas svými automobily družstvo Budoucnost a parkovaly v něm i autobusy Československých aerolinií.

Šéfy cirkusu Henry, bratry Fialovy, čekal krutý osud. Jan byl zadržen za „vykořisťování“, a majetek cirkusu Henry vplynul do vznikajícího cirkusu Humberto. Aby zůstal na svobodě, musel zaplatit kauci 100 000 korun. Jeho bratr Vilém, spolumajitel cirkusu, byl upomínán za dluh 60 tisíc na daních. Zatčení bratra a dluhy přivedly Viléma k sebevraždě.

Slavné jméno Humberto, Kočka ze „světských“ a průvody zvířat do zimoviště

22. listopadu roku 1951 byl ve stálém cirkuse, už pod jménem Beskyd, obnoven provoz. A to v předvečer narozenin prezidenta Klementa Gottwalda, jak připomenul tisk.

Šapitó už využíval cirkus Humberto a veřejná cirkusová, artistická estrádní vystoupení, jakož i předvádění zvěřinců měl povoleno v Ostravě provádět známý představitel „světských“ Vincenc Kočka.

Hvězdami cirkusu Beskyd byly krasojezdkyně Adéla a Alice Kočkovy. Humberto proslavil i akrobat na volném laně Čeněk Horák a tančící slonice Mahur. „Představte si čtyři tisíce kil poskakovat po manéži, válet se a klekat, stavět se na přední nohy, přešlapovat jako na tanečním sále,“ psala Nová svoboda.

Cirkus hrál díky vytápění opět v zimě. V letech 1952 až 1959 se tu konaly estrády Praha Ostravě, V dobré notě po robotě Československého rozhlasu Ostrava, estrádní komedie Dva muži v povětří či vystoupení gruzínského souboru písní a tanců.

V červnu 1954 v Beskydu vystoupilo Divadlo Spejbla a Hurvínka, Nadále zde vystupovali drezéři, například učitel opic Antonín Šěpánek, Rudolf Crhák se slony muzikanty či mistr Krištof Málek a jeho lvi a tygři.

V podlouhlých budovách u cirkusu byl zvěřinec se třemi stovkami zvířat, otevřený pro veřejnost každý den. Byli tu sloni, lvi, tygři, lamy, velbloudi zebry či lachtani. Velké zážitky však pro děti i dospělé představovaly dvakrát ročně průvody centrem Ostravy, když se zvířata z ostatních cirkusů přesunovala z nákladního nádraží v Přívoze k přezimování na zimoviště u cirkusu Beskyd a po zimě zase vracela zpět ke svým domovským cirkusům.

„Jejich cesta vedla ulicemi Cihelní a Cingrova, Když se některé zvíře vydalo mimo tuto vymezenou trasu, docházelo ke kuriózním situacím. Jednou takhle odbočil slon na Senovážnou ulici a tam se vzepřel do domovního vchodu. Pro jeho vyproštění bylo nutno vybourat kus zdi,“ popisuje Martin Juřica.

Ošetřovatel dravé zvěře z cirkusu Beskyd Jan Tupý zase rád vyprávěl ještě dramatičtější zážitek z doby, kdy cirkus Kludský ve dvacátých letech hostoval v Turíně.

„Když večer vedli ulicí k představení třináct slonů, splašil se nejstarší a největší slon Baby. A s ním všichni ostatní sloni. Vytrhli se z rukou svých dozorců, dali se na útěk a poplašili celé město. Vyšinuli z kolejí tramvaj a převrátili ji, takže se několik lidí zranilo. Dva sloni vtrhli do kavárny, že někteří lidé se museli zachránit zběsilým únikem okny. Italský důstojník se pádícím slonům postavil do cesty s tasenou šavlí. Jeden ze slonů ho popadl chobotem a mrštil jím o zem tak prudce, že důstojník byl na místě mrtvý. Slon Baby po nějaké době pošel a je vycpaný v pražském muzeu,“ napsala v článku o cirkuse Beskyd ostravská Nová svoboda v roce 1955.

Cirkus Beskyd „dojel“ na řady hygienických a protipožárních nedostatků. Dlouho v něm chyběly předepsané splachovací záchody, byly jen dřevěné a to hned u komunikace.

Rovněž ukládání hnoje bylo zdravotně závadné a odpadky cirkusáci vysypávali na svah hned poblíž báňské vlečky. V roce 1956 používal ředitel cirkusu dokonce šatny artistů jako svůj služební byt. Obyvatelům se nelíbilo, že je cirkus Beskyd v blízkosti centra města.

A tak městský národní výbor navrhl už v roce 1945 demolici jediného stálého cirkusu, o rok později jeho přemístění blíže kostelu Dona Bosco ve Vítkovické ulici. Nakonec ji úředníci odložili právě proto, že šlo o jediný stálý cirkus v Československu a zimoviště cirkusové zvěře.

„Demolicí cirkusu by hrozilo, že teplomilná zvířata by uhynula, čímž by národnímu podniku Československé cirkusy a varieté a lunaparky vznikly nenahraditelné škody, neboť nyní se zvířata tohoto druhu z ciziny vůbec nedovážejí,“ znělo odůvodnění komunistických úředníků, kteří navrhovali na místo po cirkusu rozšířit park blízké sportovní haly Tatran postavené v roce 1953.

Nakonec na zboření jediného stálého cirkusu v Československu opravdu došlo a to v dubnu 1960. V rámci estetizace města u příležitosti 15. výročí osvobození Ostravy.

Dnes místem, kde stával, vede prodloužená Místecká ulice. Ovšem pokračovatelé cirkusu Humberto se stále do Ostravy vrací, naposledy tu byla rodina Navrátilova se svým cirkusem Humberto na přelomu dubna a května roku 2015 v Ostravě-Porubě.

Jejich kočovné šapitó stálo u čerpací stanice v Opavské ulici.

Sdílejte článek