Když kořalečný mor trápil Ostravu a ve městě řádila "peleš lotrovská"

Magazín PATRIOT připravil miniseriál o poměrech v ostravských hostincích a alkoholismu na Ostravsku na počátku dvacátého století.

V roce 1910, kdy Ostravsko zachvátil „kořalečný“ mor, doprovázela jej také značná kriminalita.

„Ne všichni noví obyvatelé sem přicházeli pouze za prací nebo za obchodem. Přicházeli sem i různí podvodníci, prostitutky, zloději a především tuláci. Dobový tisk je popisoval jako osoby štítící se práce, špinavé, s rozcuchanými vlasy, se znetvořeným obličejem, potrhaným oděvem, rozbitými a zablácenými botami. Žili z žebroty, krádeží a loupežných přepadení. Například v roce 1908 tak bylo v obvodu policejního komisařství Moravská Ostrava evidováno 21 954 cizinců,“ popisuje ve své studii Skandální poměry v ostravských hospodách na počátku 20. století její autor Karel Jiřík.

Ostravsko v té době s oblibou vyhledávali i vojenští zběhové, propuštěnci z věznic, polepšoven, cikáni i uprchlí zločinci nejen z Moravy a okolního Slezska, ale také z Haliče a okolního Pruska.

Ti, často s falešnými doklady a využívajíce nedostatečné evidence obyvatel, nacházeli na Ostravsku nerušený život a příležitostnou práci. Na periférii města a v sousedních obcích se dokonce ukrývaly celé zlodějské a lupičské bandy, které odtud podnikaly výpravy na celou Moravu, popisují archivy.

Moravská Ostrava se i stala dokonce místem s největší kriminalitou v tehdejší části Rakouska-Uherska. Nebylo dne, aby se v městě havířů a dělníků nestala krádež, loupež, rvačka nebo surové přepadení klidných chodců. Nebylo žádnou zvláštností nalézt na ulici do němoty zpitého opilce nebo dokonce zabitého dělníka.

Sto deset let stará statistika hovoří také o tom, že v roce 1910 městská policie, která měla tehdy 64 strážníků, zatkla 2858 osob, učinila 5 620 trestních oznámení. Z toho 232 osob zatkla za vloupání, 19 pro ohrožení života, a 75 pro ohrožení osobní bezpečnosti. Nalezla i 10 mrtvol, 110 opilců a 938 tuláků dopravila do jejich domovských obcí.

O kriminálních případech psal běžně denní tisk pod takovýmito titulky: Loupežná krádež, Zavraždil ženu a tchýni, Ostravský kuplíř odsouzen v Berlíně, Banditismus na Ostravsku, Bílé otrokyně na Ostravsku, Peleš lotrovská, Zločinnost na Ostravsku a její kořeny.

V posledním jmenovaném článku se čtenáři dozvěděli, že za jedenáct měsíců roku 1910 bylo spácháno na Ostravsku 19 vražd. A to ve městě, které mělo oproti dnešním statisícům „pouze“ třicet tisíc obyvatel.

Když poté na jaře 1910 zločinci spáchali několik atentátů na závodní správce dolů, došla Ostravě trpělivost. Poslanec říšského sněmu dr. Licht interpeloval v říšské radě ministra vnitra, aby vláda použila co nejdůraznějších prostředků k zjednání veřejného pořádku a k zajištění osobní bezpečnosti obyvatelstva.

Ostatně „kořalečný mor“ na Ostravsku se zhoubnými následky zejména na mnoho dělnických rodin budil už od prvních let dvacátého století pozornost až u vídeňských kruhů a stal se dokonce předmětem vědeckého zkoumání.

Už roku 1901 se do Ostravy vydal vídeňský lékař Rudolf Vlassak, jeden z velkých bojovníků proti alkoholismu v habsburské monarchii. Když se z mise vrátil, vydal svou přednášku tiskem.

„Výkladní skříně obchodů ukazovaly v pestré mnohotvárnosti zboží prostých životních potřeb. Avšak ve výkladech žádného obchůdku nechybí kolekce kořalkových lahví. Ve vnitřním městě, zejména pod laubami, se tísní jeden výčep vedle druhého. Přes den jsou téměř prázdné. Večery, kdy jsou výplaty horníků, nás přesvědčí o něčem jiném. Postavíme-li se do blízkosti šachty, uvidíme toto. V celých zástupech se ubírají horníci se svými mzdami, často doprovázeni manželkami a dětmi, do okolních šenků, které jsou náhle úplně plné. A tady vzniká velmi živý ruch.

Lidé posedávají a vyprávějí, před sebou osminkové nebo čtvrtlitrové láhve s kořalkou. Manželé sedí před společnou lahví, která je častěji dolévána. Ženy pijí podstatně méně než muži. Malý počet přítomných, možná desetina, pije pivo. Avšak i to je často mícháno s kořalkou.

Často vidíme, jak se do velké sklenice piva vlévají jedna až dvě sklenky rumu. Takto smíchaný nápoj má své jméno: pivo se špekem. Obzvláště mladí horníci, kterých je mezi hosty hodně, milují tento nápoj. Téměř nikdy se při těchto příležitostech v šencích nejí. Jedná se tedy o ustálený zvyk pít alkohol po odchodu z práce nebo před nástupem do práce. Nelze tedy říci, že je to touha po družnosti, která žene lidi do šenku, neboť tu zůstávají jen docela krátkou dobu."

Vedení šachty Hlubina zjistilo při průzkumu v září 1900, že patnáct procent horníků navštěvuje šenky před sfáráním a 29 procent po sfárání. Mnohem hůře na tom byly noční směny., kdy před směnou navštívilo šenky až 23 procent horníků a po vyfárání dokonce polovina ze všech horníků.

V den výplaty se odebrali do hospod téměř všichni horníci, druhý den pokračovala v dalším pití téměř polovina z nich. A tady dlužno dodat, že horníci nedostávali výplaty před více než sto lety jednou měsíčně, ale každý týden.

„Na přelomu 19. a 20. století byla perioda výplat určována těžařskými společnostmi a také dohodována mezi zástupci horníků, které zastupoval spolek Prokop, později například Hornická unie pro Moravu, Slezsko a Halič. Tyto spolky a organizaceí si vynucovali změny, včetně periody výplat, především stávkami,“ říká kronikář města Ostravy Martin Juřica.

Dobová publikace Rudolfy Vrby „Stávky. Několik úvah z bojiště práce s kapitálem“ z roku 1900 popisuje, že jedním ze čtyř požadavků takzvané Druhé stávky, která vypukla 24. února v roce 1896 a které se zúčastnilo tisíce horníků, bylo kromě zvýšení mzdy o 25 procent i týdenní výplata mzdy místo dosavadní výplaty za měsíc.

„Tento poslední požadavek byl nastrojen od ostravských židů‐kořalečníků, kteří chtěli míti peníze častěji doma za propitou kořalku než jednou za měsíc,“ vysvětluje kronikář Martin Juřica.

Bojovník proti alkoholismu Rudolf Vlassak dále popisuje, že v sobotu byly krčmy naplněny až do pozdních hodin a také už tam nebylo klidno. Zřetelně vystupovalo zhrubnutí mravů, které dokáže vyvolat alkohol.

„Musím připomenout, že nejhorší scény jsem neshledal, protože má přítomnost podezřelého tichého hosta vyvolala u hostinského ihned proslulé podávání zvláštního nápoje víka a kořalky. Dovedli tímto nápojem opít hosty, okrást je a potom vyhodit na ulici."

V těchto putykách se často dělníci stali také oběťmi profesionálních karbaníků, kteří si zpočátku získávali důvěru hrajících „kibicováním“, než zasedli za stůl a vzali karty do rukou. Většinou připravili dělníky o veškeré peníze.