Filmové návraty
02/11/2019 Martin Jiroušek

​Kapitán Korda vypravuje vlaky ze Studénky a Pepík se léčí v novojičínské nemocnici

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Nemocnice v Novém Jičíně a nádraží ve Studénce, ale pravděpodobně i další lokality v Moravskoslezském kraji přispěly k vytvoření sugestivního prostředí o klukovi z dětského domova ve snímku pro děti a mládež Kapitán Korda.

Snímek natočil osvědčený Josef Pinkava, tvůrce hned několika filmů, které se mimo jiné odehrávají v několika záběrech také na Ostravsku a okolí, třeba snímek Terezu bych kvůli žádné holce neopustil.

Jako obvykle se na produkci podílelo Studio Gottwaldov, v koprodukci s Krátkým filmem Praha, které již realizovalo v Ostravě-Porubě oblíbený snímek z konce 50. Let Partyzánská stezka.

Malý Pepík, kterého ztvárnil Michal Vavruša, je v úvodních záběrech v dětské nemocnici, kam se dostal z dětského domova. Záběry přiznávají, že byly pořízeny v nemocnici v Novém Jičíně, ale vidíme z ní pravděpodobně jenom exteriéry.

Přesto celek působí, že je to právě Nový Jičín, kde bydlí jeho pěstouni Kordovi, i když záběry na jejich dům už vznikaly jinde. V novojičínské nemocnici se tak malý Pepík seznamuje s panem Kordou (Vladimír Brabec), kde se oba uzdravují.

Pan Korda je výpravčím a ve snímku vidíme hned několik typů nádraží, pro jedno z nich posloužily charakteristické peróny a kolejiště ve Studénce.

Dokonce se tady hovoří o místní „krčmě“, jak žertuje Korda a kam se hrdinové odebéřou na drink (údajně námořnický grog). Teoreticky by se mohlo jednat o nádražní restauraci, kde před válkou působili rodiče slavné režisérky Very Chytilové, která, jak uváděla ve svých vzpomínkách, vyrůstala právě ve zdejším kolejišti.

Skutečným rébusem jsou pak další záběry, z nichž některé vznikaly mimo jiné v okolí Valašského Meziříčí, ve Zlíně, v Rožnově pod Radhoštěm a jiných místech. Některé z nich, ty hůře identifikovatelné, přitom působí, jako kdyby vypadly z oka Ostravsko-karvinskému revíru, kde se na haldách, vrakovištích, tůních a mokřadech také proháněly děti hrající si na indiány.

Smetiště u hald v 70. letech byly právě takovým vítaným zdrojem pokladů, přesně jak to zachytil režisér Pinkava v tomto nezvyklém dětském snímku.

Nezapomenutelné scény jsou například v místech, kdy Pepík spolu s kamarádem Mikuldou a dětskou partou Hašťaláků provádí odvážné rošťácké kousky.

Typická je scénka s peněženkou uvázanou na provázku, nebo ty z drátěných dětských šaten. Řada dětí si jako tahle parta stavěly primitivní plavidla na místních rybnících.

Přitom nejde jen o pouhý dětský film, ale rovněž o výpověď na téma potřebnosti rodiny k výchově opuštěného dítěte. Zajímavá je konfrontace adoptivní rodiny s Pepíkovou biologickou matkou.

Autor je filmový kritik a historik

Sdílejte článek