Nejnovější zprávy: Sdílko je zpátky. Do Poruby míří regionální prodejci, workshopy i kavárna Vražda v Porubě! Třicetiletý muž včera zabil mladou ženu

NĚCO NA TOM GOLFU JE

Kam na golf? Hřiště v Ropici čekají velké věci

Začněme s představením golfového místa tentokrát od konce, respektive v blízké budoucnosti.

Ilustrace: Farm's not dead

Ropice, již nyní velkorysé osmnáctijamkové hřiště u Třince, se stane pátým areálem v republice s 27 mistrovskými jamkami. V roce 2023 se tu otevře dnes pilně budovaná třetí devítka jamek.

Ropice tak bude patřit do pomyslné Velké sedmy. K lokalitám s minimálně 27 jamkami, a tedy s třemi plnohodnotnými devítkami. Takové jsou zatím středočeský Karlštejn a Panorama Kácov, západočeský Darovanský Dvůr a brněnská Kaskáda. Středočeské Konopiště a rovněž severomoravská Čeladná mají dokonce dvě samostatné osmnáctky a celkem 36 jamek.

Už původní plán stavby v Ropici počítal právě s třemi devítkami. Ty se budovaly postupně. První vznikla v roce 2004, druhá byla otevřena o tři roky později. V roce 2009 se pořadí devítek kvůli praktičtějšímu toku hry otočilo. Dodnes proto začíná hra bývalou desítkou, čtyřparovou uvítací jamkou zvanou Okno do ráje, umístěnou prakticky pod klubovnou.

Nyní přichází čas dokončení velkolepého díla, pod nímž je opět podepsán špičkový rakouský architekt Hans Georg Erhardt. Mimo jiné také designér středočeských Beřovic a Slavkova u Brna, rovněž osmnáctijamkových hřišť se zvlněným terénem plným písečných překážek a dalších překvapení.

V Ropici, daleko od skotských břehů a jejich hřišť typu links, pobřežních jamek s volnou rukou přírody a minimem lidských zásahů, bude dokončen typ „vnitrozemského“ linksu. Sice bez moře, písečného či skalnatého pobřeží a stále vanoucího větru, zato se znatelným přispěním člověčí síly, přitom pořád s určitým skotským duchem.

Ve vnitrozemské Evropě to není úplně neobvyklé. Podobný koncept, a ještě výraznější ostrovní vzezření má například soukromé hřiště Casa Serena u Kutné Hory. A také například německé hřiště Winston Links, ležící jižně od Rostocku.

Současná délka osmnácti jamek v Ropici činí od 6 263 metrů z nejvzdálenějších, tedy černých odpališť pro profesinály, přes 5 845 metrů (bílá) a 5 480 metrů (žlutá) až po 4 755 metrů (červená, dámská).

Třetí devítka bude mít opět par 36 a délku kolem 3 200 metrů ze žlutých, tedy nejběžněji používaných odpališť pro rekreační golf. Do podoby jedné ze dvou nových jamek s parem 3 zasáhli ekologové, a tak se zamýšlená délka musela zkrátit asi o padesát metrů, nicméně zástupci Ropice a provozující společnosti Beskydská golfová věří, že to nebude definitivní, protože v plánech jde o spektakulární jamku, které ubraná délka ubližuje na kráse.

Pro golfový areál s 27 jamkami je důležité, aby se úvodní i závěrečné jamky všech tří devítek nacházely poblíž klubovny, a to kvůli logistice i jejich libovolné kombinaci. Bude to platit také zde.

Kvůli výstavbě třetí devítky se promění i některé současné jamky. Probíhají úpravy všech bunkerů, tedy písečných překážek, a po otevření třetí devítky se promění i některé stávající jamky. Ty nové mezitím už získávají kontury a budou osety tak, aby se naplnilo jejich předpokládané otevření v květnu 2023.

Hřiště v Ropici je situované do krásného kopcovitého prostředí, s výhledem na masiv Slezských Beskyd a s dominantou Javorového vrchu. Něco jako Čeladná. Uvedené délky jamek na dvou

stávajících devítkách naznačují, že ropické hřiště patří k těm strategickým, kde délka odpalů není tak zásadní jako přesnost ran a plán hry. Spolu s precizností na greenech.

Beskydský golfový oddíl byl založen už v 70. letech při Tělovýchovné jednotě Tesla Oldřichovice. Jeho první členové měli základnu v Šilheřovicích, kde již tehdy existovalo hřiště. Po revoluci se název změnil na Golf Club Třinec.

Vlastní hřiště se začalo plánovat koncem devadesátých let, kdy také nastalo další přejmenování na Beskydský golfový klub. Rozhodovalo se mezi Vendryní a Ropicí, kde posléze podél vělopolské říčky vzniklo prvních šest jamek a provizorní klubovna, zvaná „boudička“.

První devítka se otevírala 1. června 2004. K počátečnímu nenadšení obce s třinácti sty obyvateli, chátrajícím zámkem a cyklostezkou. Sbližování původního a nového v takových případech nebývá jednoduché, ale poslední dvacetiletí ukázalo, že golfové hřiště tady nevzniklo pro nějaký obtěžující byznys či pouhý kalkul, nýbrž skutečně pro lidi a radost z golfu.

„Hřiště musí být jako žena. Nic nesmí být umělé, nýbrž přírodní. Všechno musí mít svůj smysl,“ prohlásil stavitel první devítky ropických jamek Stefan Miel. V případě díla v nádherném podhorském prostředí to platí na sto procent.

Jestliže se u povedených hřišť říká, že jsou citlivě zasazena do přírody, pak to sedí zrovna, a právě na Ropici. Všechny vodní plochy i četné bunkery tu mají smysl a vlnící se fairwaye, obklopené ještě zvlněnějšími kopečky a ústící v pěkně tvarované greeny, sem zapadají, jako by tu byly od pradávna.

Současná první devítka je krajinou rozdělena do tří přirozených sektorů, z nichž ten druhý, mezi třetí a šestou jamkou s výhledem na Třinec, působí nejnáročněji. Je tu mj. dlouhý pětipar do kopce, ale hned po něm nádherný par 3, hraný naopak dolů. Od sedmé jamky se hraje na části hřiště u klubovny, za kterou také začíná druhá devítka. Ta nabízí rovněž pomyslné tři části hřiště, tu prostřední na loukách, a dramatický závěr s trojicí jamek „risk je zisk“.

Nejprve se odpaluje dolů na fairway tvaru C, s druhou ranou přes vodu. Umístění rány je tu zásadní. Předposlední jamka, par tři rovněž s vodou, obklopující poloostrovní green, nemá závratnou délku, ale právě vodní překážka vzbuzuje husí kůži i u zkušených. Nakonec se hraje rovněž nedlouhá, ale náročná jamka s druhou ranou do kopce kolem masivního stromu. Opět jde o jamku, kde se dá při přiměřeném risku získat, ale s chybou hodně ztratit.

Ropice se stala čtvrtým severomoravským golfovým areálem po Šilheřovicích, Čeladné a Kravařích. Rok po otevření první devítky začala stavba klubovny, jejíž moderní architektura, s kruhovým tvarem a citlivým použitím přírodních materiálů, kamene i dřeva, zaujala odbornou i laickou veřejnost.

Klubovna ve tvaru rotundy, kopírující okolní siluetu Beskyd, se dokonce dostala do bilančního výběru Stavba čtvrtstoletí. Tento projekt se nazval „největší inventurou českého stavitelského umění a architektury od roku 1993, jedinečnou ukázkou řemeslného mistrovství a umu architektů i stavbařů a prestižní záležitostí pro každého, kdo v oboru chce něco znamenat.“

Vedle vší „povinné“ výbavy, k níž patří šatny se sprchami a golfová recepce, v klubovně vyčnívá útulná restaurace s kapacitou 70 míst. S barem, klubovým salonkem a venkovní terasou. Venku je tu navíc dalších šest krátkých jamek akademie pro začátečníky a pro všechny driving range a cvičné plochy na krátkou hru. Ubytovat se lze přímo pod hřištěm, v penzionu Mlýn Ropice.

První dvě devítky měl stavebně na starost Angličan Garry Ashfield. „Architekt při návrhu podoby hřiště citlivě použil krajinotvorné prvky. Hřiště je výjimečně dobře navrženo tak, aby zde mohli hrát

golfisté všech tří úrovní, tedy začínající, aktivní i profesionální hráči,“ řekl Ashfield a jeho slova potvrzuje pořádání několika špičkových turnajů profesionálů i amatérů.

Například loni se tu konal turnaj české Profesionální golfové asociace s mezinárodním obsazením i vítězkou. Ano, převaze mužů dokázala vzdorovat sedmnáctiletá Slovinka Pia Babniková, která tu dokonce vytvořila rekord hřiště výkonem 63 ran, 9 pod par. Svou výjimečnost dokázala teenagerka letos na jaře, když vyhrála svůj první turnaj na profesionální Ladies European Tour.

Třetí devítku jamek nyní staví havlíčkobrodská společnost HB Golf, pod vedením Chrise Horna, který je shaperem, jednoduše rečeno tvarovatelem finální podoby jamek. HB Golf se podílel také na stavbě Panoramy Kácov i zřejmě nejnákladnějšího českého hřiště, PGA National v Nebřenicích u Prahy.

Nová devítka se má charakterem podobat té druhé, jen proběhne méně terénních úprav, s respektem ke stávající krajině. V praxi to znamená méně kopečků kolem hracích ploch, a tedy přátelštější podobu pro hráče i údržbu, která se jinak musí vyrovnávat s nelehkým členitým terénem.

Beskydský golfový klub, působící v Ropici, se od počátků hřiště věnuje mládeži a díky tomu je v posledních letech výrazně vidět v soutěžích jednotlivců i družstev. Vyhrává týmovou extraligu dospělých i mládežnické turnaje. Mezi nejvýraznější talenty patří teprve šestnáctiletá Denisa Vodičková.

Už loni se stala mezinárodní mistryní republiky žen ve hře na rány a letos reprezentovala v týmu Evropy při juniorském utkání Solheim Cupu, v němž také proměnila putt, stvrzující vítězství nad favorizovanými hráčkami domácích USA.

Vodičková sice není místní, bydlí a do školy chodí v Novém Městě na Moravě, ale díky tomu, že rodina má také byt v Čeladné, hraje už od roku 2017 právě za Beskydský golfový klub. Spolu s dalšími členkami klubu, Agátou Vahalovou a Klárou Hurtovou, reprezentovaly letos také na evropském Poháru mistrů ve Francii, kde je nakonec od bronzové medaile dělila pouhá jedna rána.

Ropice je zdravé a stále dospívající hřiště, na kterém je radost hrát pro potěšení a které také představuje výzvu pro soutěž. Nejdůležitější však je fakt, že jde o další kus země, k jejímuž zkrášlení pomohl právě golf.

Jak začínal fotbalový trenér Zdeněk Zeman

„Začal jsem v relativně pozdním věku. Sledoval jsem golf v televizi a velmi se mi líbil. Golf je zajímavá hra. Mimo jiné zlepšuje soustředění, což se hodí v každém sportu. Jinak je to jako chodit na houby, člověk si oddechne a nemyslí na problémy. Hraji golf jen pro svou zábavu a neškodný odpočinek. Často jsem hrával například s polským reprezentantem a později trenérem Zbigniewem Boniekem, při angažmá ve švýcarském Luganu také s útočníkem Kubilay Türkyilmazem. V Itálii jsme lehce soutěživí a vítěz golfového zápasu většinou vyhraje nějaké špagety. Prostě si po golfu dáme oběd.“