July Morning! Mladou kapelu vede Pařízkův syn, příští rok plánují první album

Nová mladá ambiciózní kapela, kterou vede Radim Pařízek mladší, o sobě začíná dávat vědět hudebnímu světu. Pánové z July Morning příští rok plánují i svou první desku.

Moravská kapela July Morning má celkem deset členů. V listopadu vystoupila před zpěvačkou Mucha v ostravském Barráku, kde se představí znovu ve čtvrtek 31. října, coby předskokan Vltavy.

Kultura Aneta v Gongu: Tak co, ještě jsou Ostraváci nejlepší zpěváci? 23/10/2024

Kapelu řídí Radim Pařízek mladší, syn bývalého lídra skupiny Citron. Mimochodem, tu jeho syn vede. Stejně jako ostravské Radio Čas. „Mám štěstí, že si aktivity můžu uskládat tak, aby mi všechno pasovalo,“ řekl talentovaný muzikant v rozhovoru pro Magazín PATRIOT.

V kapele July Morning je vás deset. To není úplně obvyklé číslo, že?

Není to úplně běžné, ale myslím, že se nám to daří ukočírovat, i když to není úplně snadné. Ani na nahrávání. Stále vlastně začínáme, ujasňujeme si naši žánrovost a ucelenost. Je ale pravda, že bychom mohli vydávat více písniček. Těšíme se, že nám jedna vyjde teď na konci roku a pak na jaře už snad konečně vydáme i slibované album.

Máte v šuplíku hodně skladeb?

Nahraných jich máme opravdu hodně. Teď se zaměřujeme na to, jakým směrem se chceme vydat, aby to mělo takovou tvář, jakou máme na pódiu a ve studiu.

Prozraďte, kdo má v kapele hlavní slovo?

Můžu říct, že se naštěstí ve většině věcí shodneme. Hlavní slovo každopádně máme asi my čtyři zakládající členové, tady já, dva zpěváci a saxofonista. Nějakou hierarchii máme, ale většinou funguje demokracie. Řízená demokracie (směje se).

Základnu máte v Brně, my si teď povídáme v Ostravě. Odkud tedy vaše kapela vlastně je?

Jsme ze Zlína, Ostravy či Brna, setkáváme se ve Zlíně a v Brně, ale nahráváme v Ostravě. Jeden kolega je i ze Svitav. Říkáme, že jsme moravská kapela.

Jak jste se dali dohromady?

Potkali jsme se v Brně, v různých klubech a na jam sessionech. Začali jsme si připravovat vlastní vystoupení a postupně jsme přišli na to, že máme stejnou touhu vytvořit něco, co by přesahovalo záběr české scény a trochu i nás. Tak se to postupně nabalovalo, až nás ze čtyř bylo deset. V současném složení jsme začali hrát v roce 2022.

Budete nabírat ještě další členy?

To už ne.

Takže už budete jen škrtat?

Je to možné (směje se). Ne, přibírat ani škrtat rozhodně neplánujeme.

Říkal jste, že hledáte směr, kterým se vydáte. Jakou cestou zatím kráčíte?

Základním kamenem je pop-rock, ke kterému jsme od začátku tíhli, stejně jako k jiným tradičním žánrům. Popsal bych to jako alternativní pop-rock s prvky funku a historicky místy s drobnými střípky reggae.

Co všechno už máte za sebou?

Odehráli jsme několik koncertů. Premiéru na pódiu jsme si odbyli na Megakoncertu Radia Čas, kterému jsme složili písničku k jeho 25. narozeninám. V Ostravar Aréně jsme si zahráli s krásným smyčcovým kvartetem. Bylo to nádherné a moc jsme si to užili. Postupně to tlačíme dál, hráli jsme v klubech v Ostravě a Brně, příští rok bychom chtěli těch koncertů více, čeká nás i Praha nebo Zlín. Možná i nějaké turné, ale hlavní je vydat desku, na kterou pak můžeme vše nabalit.

Chtěli byste v budoucnu zůstat v klubech, nebo vás lákají velké haly?

Je to o úhlu pohledu. Kontakt s lidmi v klubu je přímý, všichni jsou blíž a je vidět, jak je to baví nebo nebaví. Myslím, že v klubech nám to hodně vyhovuje. Uvidíme, jak nám sednou velká pódia, každopádně musím říct, že naši rodinnou atmosféru jsme krásně přenesli i do Ostravar Arény.

Mohou vás lidé vidět i na festivalech?

Něco už máme za sebou, ale v příštím roce jich plánujeme víc. Vše se odvíjí od naší desky.

Stihli jste si už vybudovat nějakou fanouškovskou základnu?

Lidé už o nás ví, my se to sami snažíme ještě přirozeným způsobem rozvíjet. Ale už máme ohlasy i na merch a postupně si budujeme komunitu. Takovou naši rodinu.

Jak vlastně vznikl název kapely?

Lidé se nás na to často ptají. Je to odkaz na píseň July Morning od Uriah Heep. Ale taky na náš kreativní proces, který v hodně ohledech vznikal za brzkých červencových rán. Název nám nadhodil náš producent. Ten v nás viděl naději a dobrou náladu, která z písničky srší. Vzali jsme to za své a název si nechali.

Je vás deset. Má každý z kapely i další aktivity?

Myslím, že u nás není člověk, který by něco jiného hudebně netvořil. Máme tady rockové kořeny, bubeníka, který hraje v divadle, další člen zase působí ve zlínské jazzové kapele. Myslíme si, že je to prospěšné. Každý má jiné hudební cítění a dohromady to pak tvoří pěkný celek.

Stíháte se všichni sladit?

Většinou se nám to daří. Všichni jsme odhodlaní, kapela je naše priorita.

Máte nějakou metu, kam byste se jednou chtěli dostat?

Pro nás je hrozně důležitá rodinná atmosféra, kterou máme na pódiu i ve studiu. Chtěli bychom si ji uchovat, to je moje priorita. A pokud zaujmeme více lid í a fanoušků, budeme jen rádi. Plány samozřejmě máme, ale nechceme předbíhat, radši se budeme soustředit na jejich realizaci.

Začínali jste anglicky, máte ale hlavně české texty. Kdo je skládá?

Máme hlavní kreativní uzly, ve kterých se vše rodí. Texty skládám většinou já s naším zpěvákem, vždy se ale jedná o příspěvek každého z nás.

Vy sám máte kromě kapely spoustu dalších aktivit. Dá se to ještě skloubit dohromady?

Je to náročnější, ale kapelu beru jako jednu z priorit. Mám štěstí, že si aktivity můžu uskládat tak, aby mi všechno pasovalo. Citron to nijak neovlivňuje a já věřím, že obě věci mohou fungovat souběžně. Zvládám i ostatní věci, ale přiznávám, že to není jednoduché.

Vy zároveň taky studujete, že?

Teď už spíš jen dálkově v Brně, audio inženýrství. Ostatně, většina členů kapely studuje, potkali jsme se na univerzitě. Někteří učí na ZUŠ, jiní hrají v divadlech, je to různé. Nejmladšímu členovi kapely, našemu trumpetistovi, je 17 let. Nejstaršímu 30.

Po odchodu vašeho otce jste se postavil do čela Citronu, na veřejnost ale prosakují informace o neshodách v kapele…

Máme personální problémy, ale já dělám maximum pro to, abychom všechno, co jsme řekli fanouškům a já slíbil otci, dodrželi. Chceme vydat písně, které jsou zatím uložené v šuplíku. Myslím, že když k tomu všichni budeme přistupovat s pokorou a realisticky, tak to půjde. Jenže bohužel se to tak vždy neděje.

Budete pokračovat i potom, co písničky vydáte?

Myslím, že pokračovat můžeme, všechno má ale svůj přirozený konec. Já však věřím, že většina z nás to dělá pro fanoušky. V nějaké podobě kapela existovat bude, ale v jaké, to je ve hvězdách. Zatím hrajeme koncerty, možná nás čeká turné. Uvidíme.

Kdy jste se k Citronu dostal vy?

Asi od 15 let jsem začal jezdit jako technik, hrál jsem část koncertu s Táňou. Pak jsem vzal otěže baskytary a poté, co odešel táta, jsem celou kapelu převzal.

Ještě zpátky k July Morning. Z čeho vychází texty kapely?

Většinou z nějakého momentu. Sedneme si, okolo nás je nějaká atmosféra a my se snažíme zachytit kouzlo okamžiku. To, co nás zaujme. Spousta písní je založená i na aktuálních generačních problémech.

Můžete být konkrétnější?

Nastává generační rozvrat. Přijde mi, že mladší generace často není pochopena a některé prožitky jsou zbytečně bagatelizovány. My se proto snažíme přiblížit naše prožitky a pocity nepochopení v rychle se rozvíjejícím moderním světě.

V čem je podle vás základní spor generačních problémů?

Mladá generace se narodila do úplně jiného světa, je zvyklá na úplně jiné standardy. Myslím, že mladá generace z toho světa často utíká do světa digitálního, nebo úplně jinam. Řeší se, že utíká, ale už se neřeší, proč tomu tak je. My se snažíme klást důraz na prožitky, které k tomu vedou, a že všechno není tak růžové, jak se zdá. Samozřejmě, každá generace to měla složité. Starší generace to nejspíš měla daleko těží. Každopádně rozhodně si nemyslím, že by to současná generace měla lehké.