Jsem ze Staré Bělé! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

​Stará Bělá je rozhodně dobré místo k bydlení.

Vedení tohoto ostravského městského obvodu si to rozhodně myslí a dokazují to počty obyvatel, které jako jednomu z mála ostravských městských obvodů neklesají, ba v poslední době stále mírně rostou.

Děje se tak proto, že do okrajové části Ostravy se přestěhovávají lidé z centra města, kteří chtějí žít mimo městský ruch. Ale hlavně proto, že se tady, ve čtvrti plné domků, usedlostí a chalup a venkovského života prostě dobře žije.

„Vím, hodně lidí z Ostravy odešlo, týká se to všech částí města, ovšem kromě okrajových obvodů. I ostatní vesnice, které už jsou mimo Ostravu za námi, rostou. Je vždy lepší bydlet poblíž města, které poskytuje kulturní, společenské a sportovní zázemí a dnes je takový trend. Navíc je tady skvělé spojení do města. Za pět minut jste autobusem na Dubině, tam sednete na tramvaj a za dalších deset patnáct minut jste u radnice. To je velká výhoda,“ říká starosta Staré Bělé Mojmír Krejčíček.

Starosta Mojmír Krejčíček. Foto: Petr Broulík

Ve Staré Bělé je podle něho funkční téměř celá infrastruktura, chybí jen pokrytí celé obce kanalizací. „Ale to je celoměstský problém. Je tady mateřská i základní škola, takže o děti je postaráno. Máme zdravotní středisko, obchod, takže místní tady mají dost velký standard,“ říká starosta.

Obec už nemá své stavební parcely, ty už jsou jen soukromé

Jen další rozvoj bydlení ve Staré Bělé omezuje z jedné strany sídliště a z druhé strany chráněná krajinná oblast Poodří. „Případný stavební rozvoj obce limituje soukromé vlastnictví všech pozemků. My jako městský obvod nevlastníme prakticky žádné stavební pozemky, máme nějaké polnosti a malou rezervu, ale to je opravdu minimum. Nové domy vznikají hlavně na soukromých pozemcích, které si někdo z města třeba koupí,“ říká starosta Mojmír Krejčíček.

Čtěte také: Jsem z Poruby! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

A vyjmenovává, čím se za posledních třicet let život obyvatel v obci zlepšil. Stará Bělá má dnes rekonstruovanou školu a novou nástavbu na škole, ve které jsou byty a nové učebny, na přelomu osmdesátých a devadesátých let se postavilo zdravotní středisko.

„Také tam je nástavba s malometrážními byty pro mladé manžele, stará škola se změnila na středisko pro seniory s šestnácti byty, postavilo se spoustu kilometrů chodníků v obci, opravilo se mnoho silnic, proběhla plynofikace a postavila se páteřní kanalizace, odkanalizovala se celá oblast Folvárek k Bělskému lesu,“ říká starosta.

Stará Bělá rozkvétá a čeká ji velká budoucnost

Kronikář a patriot městského obvodu Oldřich Dlouhý doplňuje výčet o další zařízení, která zpříjemňují obyvatelům Staré Bělé život.

„Je tady koupaliště, sedmikurtové tenisové hřiště, spousta cyklostezek. U dolní školky se intenzivně budují různé prolézačky pro děti a poměrně hodně dětí tento prostor využívá. Myslím, že za posledních tak čtyřicet let se tady udělalo v oblasti pro zlepšení života místních šíleně moc práce a nikomu by tady nemělo asi nic chybět. A teď v červenci začala závěrečná oprava silnice přes Starou Bělou,“ říká kronikář. Míní, že obec v současnosti rozkvétá a že má i velkou perspektivu do budoucna.

Obvod Stará Bělá chystá ještě odkanalizovat oblast přímo u Bělského lesa, protože tam kanalizace končí v lese, kde je zdroj pitné vody. Další dva projekty se týkají zakonzervovaného zdroje vody v Sýkorově dole.

„Kaňon Starobělského potoka, který ústí do Odry, má obrovský spád a povodí potoka je také velké, asi tisíc hektarů. Ten spád potoka vyžaduje zvláštní technické řešení, které kanalizaci samozřejmě prodraží,“ vysvětluje náročnost projektů kanalizace Mojmír Krejčíček.

Zpočátku tu stálo jen pět usedlostí včetně hospody

První zmínka o obci Stará Bělá pochází z roku 1272, takže příští rok městský obvod oslaví 750 let od této zmínky, kdy olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku tuto obec dal v léno, tedy do správy třem bratrům bratřím Helmholdovi, Otovi a Gunterovi z Velinu.

„V té věnovací listině je uvedeno, že tady stálo tehdy pět usedlostí včetně hospody,“ říká starosta a dodává, že později v obci vznikly dvě středověké tvrze. Původně tu byly vlastně církevní pozemky, pak obec přešla pod petřvaldské panství.

Čtěte také: Jsem ze Slezské! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

Kronikář Oldřich Dlouhý říká, že Stará Bělá nebyla už v té době žádná bezvýznamná ves, žili tu lidé, kteří na lénech pracovali, jak popisuje pan Jiří Stibor ve své kronice Staré Bělé.

„Až po roce 1918 začaly s obcí takové šachy, jednou patřila pod velkou Ostravu, pak zase ne. Jednu dobu patřila pod Frýdek-Místek, a teď je městskou částí Ostravy a její rozloha se od té doby už jen zmenšovala,“ říká Oldřich Dlouhý. „Dříve například patřilo pod obec Stará Bělá původní letiště, které si ovšem Ostrava časem přivlastnila pod sebe.“

Byla tu hranice mezi Říší a Protektorátem

Starosta Mojmír Krejčíček přibližuje, že do roku 1940 byla Stará Bělá samostatnou obcí, za protektorátu byla do roku 1945 připojena k Moravské Ostravě. „Tehdy se Stará Bělá stala hraniční částí Ostravy mezi Německem a Protektorátem. Hranicí totiž byla řeka Odra a tady ve Staré Bělé sídlila finanční stráž na protektorátní straně a německá stráž na straně Třetí říše. Třeba Polanka už byla v německé říši,“ říká starosta.

Po roce 1954 se Stará Bělá stala opět samostatnou obcí a po roce 1960 součástí okresu Frýdek-Místek. V roce 1975 došlo k reorganizaci okresů a od té doby je Stará Bělá až dosud součástí Ostravy, konkrétně spadla pod obvodní národní výbor Ostravy 3.

„Po roce 1990 jsme se stali samostatným městským obvodem Ostravy se svým zastupitelstvem a úřadem,“ říká starosta Mojmír Krejčíček a popisuje, jak Stará Bělá přicházela „oklešťováním“ postupně o některé části svého území.

Přišli o Cigánku, o kus Bělského lesa, sídliště nechtěli

„V roce 1960 jsme přišli o osadu takzvanou Cigánka, v níž dodnes vlastníme dva rodinné domky. Osada je dnes součástí Krmelína. Přišli jsme také o část Březí v Bělském lese, to je část, kudy kdysi vedla tramvajová linka jednička a ta dnešní ulice U Lesa, kde ještě dodnes stojí za Bělským lesem rodinné domky, až po hotel Helbich, to vše bývalo ještě za první republiky součástí Staré Bělé,“ říká starosta a kronikář dodává: „Takže nás dost obrali.“

To ale není vše. „Pak jsme ještě přišli o celá kasárna, takže hranicí Staré Bělé je dnes cesta z Hrabůvky do Zábřehu nebo Výškovic. A v sedmdesátých letech jsme přišli o velkou část polností, celé dnešní sídliště Bělský les a část sídliště Dubina stojí na bývalém katastru Staré Bělé,“ říká starosta.

Obec však zvláště v případě sídlišť moc nelituje. „Například sídliště Bělský les mohlo být po roce 1990 naše. Ale mít v obvodě jako část rodinnou zástavbu a část jako sídlištní, to vedení obce tehdy zamítlo a dnes nám to připadá jako rozumné. Problémy jsou na sídlišti a na vsi diametrálně odlišné, i voliči, obyvatelé a lidské vztahy obyvatel v takových čtvrtích jsou hodně jiné. A tak jsme se sídliště dobrovolně a spíše logicky tehdy zřekli. Co bychom s tím sídlištěm tady na obci dělali?“ shodují se starosta i kronikář obce. Ostatně ve Staré Bělé kromě tří bytových domů nestojí žádný klasický panelák.

Rodák léčil Kubiše a Gabčíka, před gestapem spáchal sebevraždu

Kronikář Oldřich Dlouhý podotýká, že vývoj Staré Bělé velice ovlivnila blízkost průmyslových podniků, jako byly Vítkovické železárny, šachet jako byl důl Jeremenko či Nové huti přezdívané mezi lidmi Donbas. „Spousta lidí odsud tam pracovala a stávali se takzvanými kovozemědělci, kteří se přestali zcela živit polními pracemi a dělali na záhumencích jen odpoledne nebo o sobotách či nedělích,“ popisuje kronikář Oldřich Dlouhý.

Čtěte také: Jsem z Jihu! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

Asi nejznámějším rodákem ze Staré Bělé je lékař Břetislav Lyčka, který se narodil 24. května 1903. Vystudoval všeobecné lékařství na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a nejdříve působil na Moravě a potom jako městský lékař v Praze-Karlíně. V době protektorátu působil jako odbojář a člen sokolské odbojové skupiny Jindra. Velkým sokolem už byl ve Staré Bělé.

Hrdina 2. československého odboje doktor Břetislav Lyčka organizoval v Praze ilegální schůzky s parašutisty a obstarával jim falešné doklady. „Po atentátu na Heydricha léčil ze zranění Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Po vyzrazení zanechal v úkrytu svou ženu a uprchl do jiného bytu, v němž s učitelem Františkem Kotrbou po obklíčení gestapem spáchal sebevraždu,“ říká Oldřich Dlouhý.

Kronikář Oldřich Dlouhý. Foto: Petr Broulík

Stará Bělá také zažila 11. července 1944 za Protektorátu tragický závěr příběhu odbojové skupiny Karla Břenka. Tato pětičlenná skupina mladíků z Ostravska například vyloupila německý obchod se zbraněmi a poté přepadla budovu německého úřadu práce, kde spálili kartotéku, díky čemuž okupanti ztratili přehled, koho poslat a koho ne na nucené práce do Německa.

V jednom z domů ve Staré Bělé se ukryl Karel Břenek s dalšími odbojáři, z jeho původní skupiny už však zůstal po odvetných akcích gestapa jen on sám. Jeho synovec Alois i bratři Madryovi byli už dříve zatčeni a zabiti v koncentračním táboře.

Karel Břenek pár dnů před osudným 11. červencem 1944 unikl se spolubojovníky z přestřelky na hřbitově ve Vratimově. Past tam na něho nalíčilo gestapo a konfident, zradivší člen skupiny. Karel Břenek při této přestřelce zastřelil jednoho gestapáka, další zranil. A unikl.

O tři dny později sto členů gestapa obklíčilo úkryt Karla Břenka ve Staré Bělé. Dne 11. června 1944 se na půdě domu schovávalo celkem pět lidí, z toho jedna dívka Lída Mutinová. Protože nechtěli ohrozit další členy rodiny, raději se všichni zastřelili, těžce zraněná Lída zemřela zakrátko v nemocnici.

Rekonstruovali lurdskou kapličku, kterou postavil vyléčený pacient

A co Stará Bělá nabízí turistům? „Máme tu moc pěkná místa,“ ujišťuje starosta. U Polaneckého mostu je například pomyslná vstupní brána do chráněné krajinné oblasti Poodří, ve směru na Krmelín jsou tu krásné výhledy na Beskydy a na druhou stranu do lázní Klimkovice. Za návštěvu určitě stojí Bělský les, obyvatelé okolních sídlišť ho ostatně kvůli zeleni a přírodě hojně navštěvují.

Čtěte také: Jsem z Vítkovic! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

„Od roku 1911 tam stojí Lurdká kaplička. Tu z vděčnosti postavil jeden pacient takzvaného Rekonvalescentu, postaveného pro pacienty Vítkovické nemocnice, jedné z nejmodernějších v rakousko-uherské říši. Tento muž, který prý díky zázrakem unikl smrti poté, co se těžce zranil ve Vítkovických železárnách, postavil ze sesbíraných kamenů v lese v Bělském lese malou kapličku panny Marie Lurdské. Do současné podoby ji upravily řádové sestry sv. Karla Boromejského, které ozdravovnu spravovaly, letos se dokončila celková rekonstrukce kapličky a je u ní nová, zajímavá křížová cesta, jejíž zastavění jsou kombinací dřeva a kovu. Je to dnes velice pěkné pietní místo a rozhodně stojí za to ho navštívit,“ láká starosta Mojmír Krejčíček a dodává, že na rekonstrukci se podíleli kromě obce Stará Bělá i soukromí dárci a přispěl i obvod Ostrava-Jih.

Starosta chránil před radiací z elektráren, kronikář je vášnivý sběratel

Starosta Mojmír Krejčíček se ve Staré Bělé také narodil. „I když jsem byl vlastně dlouho zčásti pryč. Studoval jsem pět let počítačovou matematiku v Olomouci. Od roku 1990 do roku 2014 jsem jezdil po jaderných elektrárnách v Čechách a na Slovensku a dohlížel na radiační ochranu elektrárny a osob. Procestoval jsem toho docela dost, ale vždy jsem se vracel do Staré Bělé na víkendy,“ říká.

Také kronikář Oldřich Dlouhý je rodákem ze Staré Bělé. „Žil jsem stále tady, mám vystudovaný obor svařování a tepelné zpracování kovů na Vysoké škole báňské, takže jsem dělal na Nové huti, na válcovně, závodě 14. Od roku 1994 jsem se snažil obchodovat se železem,“ říká kronikář, který je zároveň velký sběratel a celý život ho baví historie.

Pochází z učitelské rodiny, otec byl profesor češtiny a dějepisu a měl i nějaké funkce ve školství. „Než ho zlikvidovali v roce 1969, skončil jako učitel na učilišti,“ usmívá se Oldřich Dlouhý, který sbírá staré pohlednice, odznaky a všechno, co se týká Staré Bělé.

V létě chodili na vodu k Odře, v zimě bruslili, kde se dalo

Mezi „jeho“ místa dětství patřila Odra. „Chodili jsme tam jako děti skoro každý den v létě na takzvaný Holaňův kút, tehdy to nebylo zdaleka tak zarostlé nálety jako teď, byly tam dvě tři opravdu nádherné pláže, takže tam bylo velice slušné koupání. Pak rád chodím na hřiby do lesa, který se jmenuje Palesek,“ ukazuje patriot Staré Bělé.

Také starosta trávil dětství u Odry. „Na koupaliště jsme ani nechodili, protože řeku jsme měli blízko. V okolních lesích jsme znali každý strom, měli jsme i krásné místo na soukromém pozemku mezi rodinnými domy. Byla tam taková mýtina, odtud byl nádherný výhled až do Polanky, pěkně se tam sedávalo. Zimu jsme trávili směrem na Výškovice na severním svahu, říká se tomu U Kříža, kousek byla boží muka. Tam jsme chodili jezdit na lyžích a na saních. Bruslili jsme na místních rybnících, na Malíkově, Adamusově nebo na Nováčkově rybníku, na horním konci zase na Zámčiskách. Na každé volné vodní ploše, když mrzlo, hned jsme to upravovali. Třeba i na potoku nebo v příkopech. Jako děcka jsme to tady měli ideální. A rádi na dětství vzpomínáme,“ shodují se.

Starosta Mojmír Krejčíček připomíná, že ve Staré Bělé je bohatá spolková činnost, která sahá až do založení Sokola v roce 1893. Už v roce 1907 vznikl v obci velocipedický oddíl, který cyklo nadšenci pod vedením Oldřicha Dlouhého už někdy před patnácti lety obnovili a prakticky každý týden pořádá nějaký cyklovýlet do okolí.

V roce 1910 vznikla ve Staré Bělé Orelská jednota a také další sportovní spolky, na jejichž společném průvodu v roce 1946 pochodovalo na šest set lidí.

„Hrál se tady fotbal, hokej, hrálo se tu divadlo, za první republiky tu působil mužský pěvecký sbor. Když jsem se díval, které spolky v roce 1940 Němci po okupaci v obci zakázali, tak to byly plné dvě á čtyřky prvorepublikových spolků,“ říká Mojmír Krejčíček.

Na Starobělskou pouť se sjíždějí desítky tisíc lidí

Nejznámější společenskou akcí v obci je tradiční Starobělská pouť, která do této okrajové městské čtvrti už od nepaměti každoročně přiláká desítky tisíc návštěvníků z celé Ostravy a okolí.

„Teď už samozřejmě kvůli covidu dva roky nebyla, ale bývá tu při ní přes dvě stovky stánků, troje kolotoče, prostě obrovská akce. Je to asi největší akce v Staré Bělé, samozřejmě Sokolové pořádají pochod Starobělské Zámčiska a jsou tady různé turistické okruhy,“ vyjmenovává starosta tradiční akce.

Obec také obnovila Starobělské dožínky, které se v obci pořádaly v padesátých a šedesátých letech minulého století. „Nově jsme začali pořádat průvod sv. Martina či pálení čarodějnic, stavíme na Vánoce Betlém. Snažíme se být v těchto akcích nejlepší v Ostravě,“ říká starosta.

Pokrokový farář měl jako jeden z prvních automobil a telefon

Mezi kronikami, které o Staré Bělé v minulosti vznikly, pokládá Oldřich Dlouhý spis Brušperk a jeho okolí z roku 1834. „To je čtivý a zajímavý spis, který popisuje i nějaké zajímavé události ze Staré Bělé. A poté existuje ještě farní kronika, kterou psal farář Fabián Gregárek, který je i pro dnešní katolíky rozporuplnou osobností,“ říká kronikář.

Farář Fabián Gregárek se narodil roku 1861 v Troubkách na Přerovsku a žil a působil ve farnosti Stará Bělá od roku 1893. „Byl to na svou dobu, ale i na tu dnešní, opravdu zvláštní duchovní. Stal se například jedním z prvních majitelů automobilu na Ostravsku, začal elektrifikovat a budovat vodovod ve Staré Bělé. Od roku 1911 byl vlastníkem první telefonní stanice v obci, od roku 1926 vlastníkem prvního radiopřijímače,“ vypočítává starosta Mojmír Krejčíček.

Farář zařídil, aby do velké války neodvedli sedlákům tolik koňů

„Domluvil vodovod z Vítkovic, byl velice podnikavý, takový tvrdý podnikatel. S obcí vedl občas hádky,“ dodává kronikář Oldřich Dlouhý. „Přitom za první světové války pro Starou Bělou mnohé udělal. Měl známosti a díky nim třeba vyjednal, že se nemuselo z obce tolik koní odvést na frontu. Snažil se Bělou chránit, aby dopady související s válkou nebyly na obyvatele tak drastické. Měl samozřejmě asi nějaké mouchy a asi tu víru nebral tak vážně,“ říká Oldřich Dlouhý.

Farář Fabián Gregárek ve svém automobilu. Foto: Archiv města Ostravy

Farář Fabián Gregárek se věnoval také celé řadě sportů, provozoval plavání, bruslení, lyžování, jízdu na koni a na kole. K jeho zálibám patřilo také fotografování. Byl velmi manuálně zručný, ovládal stolařské a zámečnické řemeslo, ve svém domě měl mechanickou dílnu.

„Skončil někdy ve dvacátých letech, protože v prvních letech nové republiky přišlo nařízení, že musejí skončit všichni faráři, kteří sloužili za Rakouska-Uherska. Fabián Gregárek ale žil až do roku 1955. Taková to byla pozoruhodná osobnost a na rozdíl od jiných farářů, kteří zdaleka nezanechali tak hlubokou stopu v obci jako on, nemá ve Staré Bělé pomník ani náhrobní kámen,“ upozorňuje kronikář.

Obci dělá starost budoucnost Zlatého jelena

Jako jeden ze současných problémů zmíní starosta i kronikář problém bývalé hospody Zlatý jelen. Nemovitost získala firma, která v domě chce zřídit sociální byty.

„Samozřejmě se proti tomu bouří celá Stará Bělá. A druhou takovou stavbou je bývalý mlýn ve střední části Staré Bělé. Ten je také v soukromých rukách jedné akciovky, která chce mlýn celý zbourat a slibuje na jeho místě postavit bytový dům. Ale kdy začne, jestli vůbec začne, jestli získá stavební povolení, to je ve hvězdách. Tam se ale nebojíme sociálního bydlení, tam to nehrozí, protože tam budou byty hodně drahé. Pokud to postaví,“ krčí rameny starosta Mojmír Krejčíček.

Dole chybí bývalý obchod. Bude jednou stačit škola?

Dodává, že v dolní části obce chybí minimálně jeden obchod. „Máme prodejny v horní a střední části obce. Kdysi v dolní části obchod býval, ale po malé privatizaci se z něho stal sklad a překladiště masných výrobků a masa z Vysočiny. A začíná nás tlačit, že pokud Stará Bělá dál poroste, přestane nám stačit základní škola a mateřské školky, které nejsou nafukovací. Takže jsme na limitu počtů žáků, a pokud začne nějaká masivní výstavba na soukromých pozemcích, asi bychom se bez dalších školských zařízení neobešli. Navíc zajišťujeme školní docházku pro městské obvody Nová Bělá a pro Proskovice, kde mají školy jen pro první stupeň. Navíc do našich škol chodí některé děti ze sídlišť Bělský les a Výškovic, protože jsme přeci jen vesnická škola, která má jinou strukturu žáků a výuku než sídlištní školy a věřím učitelům a učitelkám, že dobře učí,“ říká starosta Staré Bělé.