Jeden den. Beskydský trojúhelník? Pojďme na věc!

Výlety do Beskyd patří k oblíbeným kratochvílím obyvatelstva ostravské aglomerace. Ti nejodvážnější se pak stěhují z města pod vrcholky hor a obdivují výhledy na Ondřejník a Lysou horu přímo ze svých pozemků.

Tomuto trendu se už dávno přizpůsobila nabídka služeb, ubytování nebo gastronomie. V Beskydech se tak krom hor zdolávají také chody v restauracích nebo popíjí výběrová káva.

Vydali jsme se tedy podrobně prozkoumat Beskydský trojúhelník, bájné souměstí Ostravice, Čeladné a Frýdlantu nad Ostravicí. Dojet sem z centra Ostravy lze do půlhodiny i bez toho, aby člověk jakkoli překračoval povolenou rychlost. Dobrá dostupnost autem v kombinaci s čerstvým vzduchem Beskyd jistě významně přispěla k prudkému rozvoji těchto obcí. Vlakem to sem trvá trochu déle, pořád totiž čekáme na renovaci tratě mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem, výhodou je ale pohodlné spojení ze zastávky Ostrava Střed.

Tak pojďme na věc! Ve Frýdlantu nad Ostravicí vám hned doporučíme kavárnu s malebným jménem Libuška. Nachází se vedle velkého dětského hřiště, nabízí posezení venku a pro chladnější měsíce samozřejmě i vevnitř. Koncept místa, kam vyrazíte s dětmi, protože víte, že budou mít na hřišti s moderními herními prvky nebo malou lezeckou stěnou co dělat, zároveň si dáte kávu, něco dobrého a pořád na ně uvidíte, mi přijde fantastický. Podobný podnik mi zcela upřímně chybí například v ostravských Komenského sadech.

Foto: Kseniya Dušek

Druhým podnikem, který stojí ve Frýdlantu za pozornost, je známá restaurace Imrvére. Ta zcela změnila koncept, představila veřejnosti nového šéfkuchaře, který má zkušenosti z Café Imperial nebo La Degustation, tedy dvou prestižních adres v Praze. Jídelní lístek se zajímavým způsobem zjednodušil, nabídka ale zůstává dostatečně rozkročená, aby si vybral každý. Dát si můžete české klasiky, steaky, ale i vegetariánský steak z brokolice nebo čerstvou rybu podle denní nabídky.

My v sobotu shodou okolností přišli na poslední den jejich starého menu. Vyzkoušel jsem smažený halloumi burger s polníčkem a červeným zelím, který byl fantastický. Dobře chutná také jejich svíčková nebo plzeňské pivo, volil jsem stylově šnyt, ikonickou třetinku čepovanou v půllitru. Dá se bez obav prohlásit, že pokud dokáže Imrvére posunout laťku ještě výš, než kde ji doteď drželi, dočkáme se zde adresy, která bude konkurovat tomu nejlepšímu gastru v Ostravě.

Imrvére není jedinou restaurací z Frýdlantu, která zažila proměnu. Významnou rekonstrukcí totiž prošla Harcovna U Fucimanů, kde se rozšířilo sezení, jehož podstatná část se nyní nachází v nově zbudované zimní zahradě. A pokud bych si mohl vysnít jednu rekonstrukci budoucí, volil bych chátrající Chatu Ondřejník, kterou si ještě pamatuji otevřenou. Občerstvit se samozřejmě můžete v roubence zvané Ondřejníček hned vedle, ale pohled na zuboženou chatu ve mně vyvolává smutek. V centru Čeladné jsme zamířili do kavárny Zelenkavá, abychom si dali brunch. Kavárna nabídku pravidelně obměňuje, my narazili například na skvělý sendvič s omeletou a slaninou z Řeznictví od Bobra zvaný B.E.R., což je zkratka pro bacon, egg a rukolu. Osvěžující byl filtr s džusem, jakási netradiční variace na mnohem známější espresso grep či espresso tonic. Zvlášť v létě by to mohl být hit. Zelenkavá má útulný interiér se spoustou rostlin a sezení venku pro tu část roku, kdy už lidé vyhledávají posezení ve stínu, nebo naopak na sluníčku.

Zelenkavá dobře doplňuje nedalekou Kovárnu, jakéhosi premianta místních kaváren v nádherně opraveném cihlovém stavení. Další tipy se nachází v budově hotelu Yura, osobně mám rád zdejší pivnici s velmi tradiční atmosférou. Do opačného rohu budovy se pak přistěhovala Vegeranda, což je veganské a vegetariánské bistro. Ano, také tento trend už dorazil do hor!

Líbí se mi, že na Čeladnou lze dnes jezdit i na výlety za architekturou. Hotel Miura ještě pořád působí trochu jako pozitivní zjevení, bez nadsázky by se dalo říci, že se jedná o jednu z nejzajímavějších moderních staveb v Moravskoslezském kraji. Hotel má i špičkovou restauraci, kam můžete například na degustační menu. Stejně vaše chuťové buňky potěší i Cattaleya resort, který Miuru zdatně doplňuje.

Vedle hotelu stojí také galerie z betonu a skla s vystavenými luxusními vozy Automobili Pininfarina. Okolo hotelu i v jeho vnitřních prostorách pak můžete obdivovat soukromou uměleckou sbírku čítající slavná jména. K vidění jsou tak například oceloví Krychloidi Davida Černého, postavy v nadživotní velikosti opírající se o stěnu hotelu nebo provokativně vysedávající na jeho střeše. Hotel uměleckou sbírku pravidelně obměňuje a doplňuje.

Velmi hezká je také vlaková stanice Čeladná. Zde opět nezbývá, než si povzdechnout, proč v takovém stavu nemůžeme mít v kraji zastávky všechny. Zatímco na Čeladné se cítíte jako v 21. století, na jiných stanicích jako by, řečeno s trochou nadsázky, právě skončila válka. Na stanici Čeladná pracoval ostravský architekt David Kotek a v roce 2019 se tato stavba z cihel, dřeva a kamene dostala do výběru deseti nejhezčích nádraží v republice.

Foto: Kseniya Dušek

Velkou slabost mám pro pobočku CØKAFE na Ostravici, která je spíše espresso barem s minimem sezení uvnitř, ale zato velkorysým venkovním posezením s lehátky. Imponuje mi zde kombinace moderní, prosklené kavárny se starou pilou, protože to vytváří skvěle působící kontrast. Díky této nezaměnitelné atmosféře i blízkosti hor se pro mě jedná o pobočku, kterou navštěvuji nejčastěji.

Pokud by se vám nechtělo přímo na výšlap, ale přeci jen byste se chtěli projít, můžete od kavárny vyšplhat k evangelickému kostelu, je to jen necelý kilometr, a vidíte jej i zespodu. Výhledy dolů na Ostravici jsou pak velmi uklidňující. My tuto příležitost také využili k tomu, udělat několik slušivých fotek sportovního vozu Toyota Corolla od firmy Autobond, jemuž pozadí hor náramně svědčilo.

Zajít se podívat pak můžete také na srub Petra Bezruče. V jeho okolí se nachází, případně staví mnoho současných chat a moderního bydlení, což mě příjemně potěšilo. Posledním dnešním doporučením bude hotel s restaurací s netradičním pojmenováním YDYKSEB, tedy Beskydy pozpátku. Jeden den ve stínu hor nás nabil energií, takže příště vyjedeme podstatně dál!

Foto: Kseniya Dušek