Nejnovější zprávy: Sdílko je zpátky. Do Poruby míří regionální prodejci, workshopy i kavárna Vražda v Porubě! Třicetiletý muž včera zabil mladou ženu

Společnost

Je to přece Jirásek! Jak socha Masaryka unikla nacistům i komunistům

​Pomníků, bust a soch T. G. Masaryka, jehož 172. výročí jsme si 7. března připomněli, je dnes v České republice opravdu bezpočet, určitě stovky, ne-li tisíce.

Foto: Petr Broulík

Avšak jen opravdu málokteré město nebo obec se může pochlubit důstojnou, už za první republiky vytvořenou sochou prvního československého prezidenta, kterou by nemuselo schovávat před nacisty či komunisty nebo kvůli jejímu zničení v době nacistické okupace či po čtyřiceti letech socialismu obnovovat.

V České republice existuje jen pár unikátních výjimek, kde socha TGM. stojí od svého odhalení za první republiky stále na svém místě. Jedním z nich je i kostel Československé církve husitské, takzvaný Husův sbor v Zámostní ulici ve Slezské, dříve Polské Ostravě. Tam se podařilo Masarykovu sochu utajit a to opravdu kuriózním způsobem.

Masaryk, Žižka, Hus, Jiří z Poděbrad. A Masaryk

Kamenná socha TGM stojí od roku 1924, tedy už bezmála osmadevadesát let, v sále kostela Husova sboru ve Slezské Ostravě mezi okny, na levé straně kostelní lodě blíže k oltáři. Stojí ve dvoumetrové výšce a postava s mírně předkročenou nohou svírá v levé ruce srolovanou listinu.

Na kamenném podstavci jsou vyryta písmena zlaté barvy T. G. Masaryk. Autor je neznámý, možná je jím však podle odborníků František Juráň, který na Ostravsku zhotovil i sochu TGM pro Starou Bělou a bustu TGM pro Polanku nad Odrou. Možná jiný známý ostravský sochař Augustin Handzel.

Socha Masaryka coby velikána československých a českých dějin není v tomto kostele jediná. V podobném provedení tu na věřící shlížejí i sochy Jiřího z Poděbrad, Jana Husa, Jana Žižky, Petra Chelčického a Jana Milíče z Kroměříže. A všechny zde stojí od roku, kdy byl kostel dokončen.

To není Masaryk, ale Jirásek! Cenzorům a úředníkům to stačilo

Jak se podařilo sochu uchovat a utajit? V době nacistické okupace nechal místní farář Masarykovo jméno z podstavce sochy odstranit a právě to bylo od něho geniálně prozíravé. Když do kostela přišel německý cenzor, zdejším farářům se jej podařilo přesvědčit, že jde o sochu spisovatele Aloise Jiráska, s kterým ostatně určitou podobnost také má. Dokonce na dobu okupace vyrobili i nové jméno. A tak v kostele Masaryk zůstal.

Socha tak přežila v kostele nejen období nacistické okupace, ale také následující období komunistického režimu, kdy byla zřejmě pořád považována za sochu českého spisovatele. Přestože Jiráskovo jméno duchovní po osvobození odstranili, avšak prozíravě kvůli narůstajícímu vlivu komunistů raději staré jméno na sochu nevrátili.

Některé legendy vypráví, že jeden z horlivých kontrolorů kostelů považoval dokonce nepojmenovanou sochu Masaryka v Husově sboru za sochu Lenina. Až farář Marek Pokorný, aby už tyto „záměny“ podob skončily, nechal v roce 2005 na podstavec vrátit jméno T. G. Masaryk.

Nacisti sem nechodili a komunisti se asi upozorňovat na sochu styděli

Sochu Tomáše Garrigue Masaryka nám umožnil vyfotit farář Rudolf Gőbel po své nedělní bohoslužbě v Husově sboru. „Je to slavná socha i v naší církvi. Takových, které přetrvaly od první republiky až doteď, je moc málo. Tahle tu zůstala celou dobu i v době totalitního režimu na just komunistům,“ usmívá se farář a nedávný, dnes už emeritní olomoucký biskup Rudolf Gőbel.

Dodává, že do slezskoostravského kostela církve husitské nacisti za okupace modlit nechodili, proto měla socha za protektorátu možná větší klid. „Komunisti však dříve a poté i v době totalitního režimu ano, protože někteří byli věřící. Ale asi jim bylo hanba na sochu upozorňovat, i když o ní určitě někteří dobře věděli,“ usmívá se a dodává, že celé české dějiny jsou „kontinuální diskontinuita“.

Socha nám vzkazuje, abychom se nebáli

„A tak jsem rád, že u nás v kostele máme také nějakou stálou kontinuitu. Socha Masaryka, která tu navzdory všemu zůstala, nám vzkazuje, abychom se nebáli. Že dějiny jsou překotné a hodně s životy lidí mávají, ale hodnoty, kterých si vážíme, přetrvávají,“ říká šestaosmdesátiletý farář.

A proč je socha prvního prezidenta ne někde na náměstí, ale v kostele? Není tomu tak jen v Ostravě, sochy TGM jsou v kostelech husitské církve i například v Zádveřicích na Zlínsku či v Příbrami. Zřejmě proto, že T. G. Masaryk byl zastáncem české reformace, a také se velmi zasloužil o vznik československého státu, který následně umožnil vznik nové národní církve, která z české reformace vycházela.

Zavřít reklamu