Jan Brzezina: Podmínky a tréninkové možnosti v areálu na Bílé nám závidí celá republika

Šéftrenér úspěšného lyžařského oddílu Ski Vítkovice – Bílá vidí budoucnost mladých lyžařů v tom nejlepším světle.

Honzo, řekni mi, jak ses k trénování mládeže tady ve Ski Bílá dostal?

Jako dítě jsem závodil v malém oddíle ve Frýdlantu nad Ostravicí, skončil jsem v žákovské kategorii. Později jsem šel na vysokou do Olomouce, kde jsem se v rámci studia dostal do Rakouska. Tam jsem pracoval dlouhou dobu v lyžařské škole. Absolvoval jsem tam kompletní lyžařské vzdělání a postupně se zpátky vrátil zase k závodnímu lyžování, zejména s dětmi. To znamená zase v té kategorii předžáci a žáci, kde jsem pomáhal v místním oddíle, a pak jsem se po nějakých šestnácti, sedmnácti letech začal plně věnovat zase jenom závodnímu lyžování jako trenér.

To už bylo tady na Bílé nebo ještě v Rakousku?

V Rakousku jsem tři roky působil v rámci akademie Schild Racing. Zlomil to covid, kdy jsem se rozhodl vrátit s rodinou do Čech. A hned přišla nabídka z Bílé, kterou jsem přijal. Nejdříve jsem byl druhý trenér a pak trenér u kategorie žáků a po jedné sezóně jsem se stál šéftrenérem oddílu Ski Vítkovice-Bílá.

Říkal jsi, že jsi musel absolvovat kompletní lyžařské vzdělání, co to znamená? Jak moc to bylo náročné? Co všechno se musí trenér, aby byl špičkový, naučit, jaké zkoušky musí složit?

Co se týče toho vzdělání, tak to šlo tak nějak přirozenou cestou, jednak jsem absolvent Fakulty tělesné kultury v Olomouci, takže sportu jsem se věnoval na vysokoškolské úrovni.

V Rakousku jsem držitelem státního rakouského vzdělání, učitelem lyžování a lyžařským vůdcem, což je velmi kontinuální a náročný proces, trvající asi čtyři roky a je to už propojené se závodním lyžováním, zejména malých dětí, takže to vzdělání jako takové šlo hezky postupně.

A dál samozřejmě absolvujeme semináře, workshopy, ale důležité je i sebevzdělávání. Je to o tom, že každý sám si musí dohledávat materiály, být v různých lyžařských skupinách, sdílet zkušenosti a sledovat nové trendy.

Kolik dětí a trenérů dnes v oddíle vedeš?

Aktuálně se staráme o více než 80 dětí ve čtyřech věkových kategoriích. Stará se o ně pět trenérů, kteří jsou na plný úvazek, a k tomu máme k dispozici dalších pět až sedm asistentů, zejména z řad bývalých závodníků, členů klubu, kteří nám pomáhají s výchovou těchto dětí.

Od jakého věku děti přijímáte?

Ty nejmladší nabíráme zhruba od čtvrtého, pátého roku dítěte, do nějakého sedmého roku.

Kdy nejpozději musí dítě začít s lyžováním, aby mohlo myslet na závodní kariéru?

Myslím si, že je to dost individuální. Jsou děti, které začnou ve třech letech, je na nich od prvopočátku vidět, že je tam velký talent, že mají zápal pro sport, že se tomu chtějí věnovat.

Kryštof Rycek, FIS obří slalom, Val Gardena, Itálie. Foto: se souhlasem Ski-Vítkovice Bílá

Pak jsou děti, které třeba ve čtyřech letech ještě pořád vůbec na lyže nechtějí a později jsou skvělé. Já jsem to měl taky tak, já jsem ve čtyřech letech na lyže vůbec nechtěl a dneska se tím živím.

Je v oddíle nějak omezeno, jak staré dítě přijmete?

My neodmítáme, ale pokud k nám chce přijít starší dítě, třeba kolem deseti let, tak nás zajímá, jak moc se už lyžování věnovalo, kolik má času stráveného na lyžích a podle toho se pak s rodiči individuálně domluvíme.

Protože závodní lyžování je velmi specifický sport, že skutečně ty najeté kilometry, ten čas strávený na lyžích, se vždycky počítá. Takže pokud by to bylo dítě, které třeba v deseti letech vůbec ještě nestálo na lyžích, bylo by už velmi složité ho zapojit mezi stejně staré děti.

Je o závodní lyžování zájem? Máte plnou kapacitu nebo ještě přijímáte nové členy?

O lyžování v našem oddíle je aktuálně velký zájem. Nejvíc nám teď čekají děti, které by se rády zapojily do té nejmladší kategorie, do akademie, kde teď máme nějakých 27 dětí. Máme plno.

Budete proto třeba rozšiřovat trenérský tým na příští sezónu?

Uvidíme, je to všechno v jednání. A samozřejmě v dnešní době je těžké sehnat dobré a kvalitní trenéry, ne vždy na plný úvazek, takže uvidíme, jaké možnosti budeme mít pro další sezonu.

Lyžování má pověst finančně náročného sportu. Jak tomu je pro děti ve vašem oddíle?

Lyžování je určitě náročné, nejen na finance, ale i na čas, který tomu musí věnovat jak děti, tak hlavně rodiče, kteří nám musí děti vozit na tréninky.

Finančně je to u nás v oddíle na Bílé nastaveno velmi vstřícně směrem k rodičům i dětem. Hlavně díky podpoře areálu a oddílu. Stále u nás můžou lyžovat děti z běžných rodin a jsme schopní v těch mladších kategoriích zajistit jak materiální podporu, tak zejména zázemí oddílu, které je skutečně vstřícné.

Umíš vyčíslit, na kolik přijde rodiče jedna sezona?

Pro ty nejmenší děti v akademii je to, co po nich požaduje oddíl, necelých třicet tisíc za celoroční program, což si myslím, že i ve srovnání s jinými kroužky, je velmi slušné.

Pak to samozřejmě s každou starší věkovou kategorii mírně narůstá.

A je třeba brát v potaz, že děti si musí ještě pořídit lyže. My jim v tom pomáháme, máme výborného a silného partnera Atomic, který nám poskytuje materiál za velmi výhodné ceny, což určitě vždycky rodiče potěší.

Musím zdůraznit, že největší vstřícnost je to, že v rámci našeho oddílu máme podporu ze strany areálu na Bílé, protože oddíl, tedy spolek, je vlastníkem lyžařského areálu a může si dovolit toto zázemí poskytnout dětem, což je dnes v Česku rarita.

Filip Fuchs, Vojtěch Zvědělík, Kryštof Rycek, soustředění na ledovci Pitzal, Rakousko. Foto: se souhlasem Ski-Vítkovice Bílá

Díky tomu, že provozujeme skutečně velký areál, můžeme si dovolit fungování oddílu financovat. Jsme v tom opravdu jedni z posledních a třeba možnost uzavřít si pro trénink nebo závody od nejmenších dětí až po nejstarší celou sjezdovku nám ostatní oddíly mohou jen závidět. Tyto možnosti jsou opravdu nejvíc!

Jak probíhají tréninky dětí v létě a jak v zimě?

Máme strukturovaný program adekvátně k věkové kategorii, což znamená, že vždycky je tam nějaký balík letních tréninků, kdy ti nejmenší mají v létě jeden trénink týdně až po tři až čtyři tréninky týdně pro nejstarší závodníky.

Využíváme sportoviště tady v rámci regionu, nejvíc nám pomáhá Ostravská univerzita, kde můžeme trénovat v moderním campusu, který je fantasticky vybavený. Plus samozřejmě pro děti organizujeme soustředění, ať už to jsou krátkodobá víkendová, nebo dlouhodobější týdenní.

V zimě i v létě?

Ano, využíváme oddílovou chatu tady na Bílé, a potom využíváme v létě i v zimě sportoviště tady přímo v areálu. Co se týče starších kategorií, tak ta letní soustředění nebo podzimní jsou spojena s výjezdy na ledovce do Rakouska nebo třeba do tréninkových hal.

Jak staré děti už jezdí na taková soustředění?

Na ty výjezdy už jezdí předžáci, to znamená od osmi let už jezdíme různě po republice i do zahraničí. Čím starší děti jsou, tím je pak těch výjezdů a programů více, protože už skutečně potřebují mít program adekvátní pro výchovu vrcholového sportovce.

Dá se v našich podmínkách vychovat světový úspěšný lyžař?

Já věřím, že dá. Věřím taky, že se to podaří i nám. Aktuálně si myslím, že jsme na velmi dobré cestě s několika našimi juniory. Čas ukáže, jestli se to povede.

Moje další otázka se hned nabízí. Jak se daří místním klukům a holkám? Jaké máte úspěchy?

Jsme velmi úspěšní. Patříme historicky a tradičně k jedněm z neúspěšnějších oddílů v republice. Aktuálně máme dva kluky v juniorské reprezentaci, kteří jsou na špičce a věřím, že možná i v letošní sezóně nebo nejpozději v příští sezóně už budeme startovat i na mistrovství světa juniorů.

Jedná se o Kryštofa Rycka a Olivera Kašinga, kteří jsou teď naší výkladní skříní. Máme ale velmi silný celý juniorský tým. Loni byl celkově druhý v českém poháru v soutěži družstev. Nesmím zapomenout taky na Filipa Fuchse, který je velmi talentovaný junior a už letos byl na hranici nominace do juniorského reprezentačního týmu.

Náš žákovský tým historicky vždycky patřil k těm nejlepším v republice. Aktuálně máme tři velmi talentované jezdce, kteří jsou i součástí republikového výběru žáků. Jsou to Iva Nakládalová, Dominik Petrosjan a Marian Wojtyla.

Všichni tři se pravidelně umisťují na top pozicích a reprezentují nejen náš oddíl, ale i Českou republiku na mezinárodních závodech. Co se týče předžáků a přípravky, tak tam máme teď nějakých 27 dětí a účastníme se regionálních závodů. Ten největší je Madeja Sport Cup, který se tradičně jezdí tady na Moravě a naše děti se tam dlouhodobě umísťují na předních pozicích.

Jako tým zpravidla vyhráváme a v individuálních soutěžích se vždy v každé kategorii najde jeden či druhý závodník, který je na pódiu.

Ti nejúspěšnější junioři, čím si úspěch vydobyli? Měli neobvyklý talent nebo si to vydřeli?

Je to vlastně teď moje pátá sezona tady na Bílé, takže si troufnu tvrdit, že jsem součástí jejich plného vývoje a úspěchu, a mohu ho trochu hodnotit.

Myslím si, že se to potkalo. Je to silná generace, sportovně jsou ti kluci fakt velmi talentovaní, a navíc jako tým fungují naprosto skvěle. Od předžákovské kategorie se kluci i holky posouvají, jako tým spolu výkonnostně rostou, drží pohromadě, vzájemně se hecují a motivují. Zároveň se to spojilo i s nastaveným tréninkem, povedlo se nám nastartovat model velmi dobrého strukturovaného tréninku, který když sportovci absolvují a nezraní se, mají podporu rodiny, školy, tak to potom funguje a zatím se to dokonale sešlo a doufám, že nám to vydrží.

Foto: Vladimír Pryček

Myslím, že to je super otázka, je to vlastně otázka na celou strukturu, která pak vychovává lyžaře v rámci svazu.

Se svazem máme super spolupráci, kdy naši dva nejlepší závodníci jsou členy juniorského reprezentačního týmu, který už prakticky z 90 % zajišťuje jejich přípravu. Nicméně stále do toho můžeme vstupovat i my jako oddíl a ten vztah mezi oddílem a reprezentací je velmi otevřený a vzájemně prospěšný. Naši trenéři jezdí pravidelně na reprezentační soustředění společně s našimi závodníky.

Takže nejdete cestou individuálních týmů kolem jednoho závodníka?

Ta cesta individuálních týmů je taky určitě úspěšná, nicméně my preferujeme oddílový model. Víme, že funguje, na výsledcích je to vidět. Je to poznat i v tom, jak naše děti rostou, jaké se mezi nimi budují vztahy do života.

Když se z nich nevychová vrcholový sportovec, tak i přesto si myslím, že vychováváme velmi úspěšné generace mladých lidí.

Je reálné, že by ti nejúspěšnější lyžaři získali třeba zahraniční stipendium?

Ano, je to realita. Už jsme vlastně jednu tuto nabídku dostali, jeden z juniorů měl možnost jít studovat do Francie pod Apex, což je jeden z velmi známých sportovních programů. Ale díky tomu, že mu svaz nabídl národní program, který běží nyní, konkrétně U18, tak využil tohle. A jak říkám, na výsledcích to funguje super, pořád se zlepšuje.

A samozřejmě, další krok bude ten nejtěžší. Pokud kluci udělají krok směrem k evropskému poháru, tak jim už náš oddíl bude malý, dojde trochu k vyčlenění a budou se muset začít připravovat více individuálně. Třeba při studiu v zahraničí.