Jako doma. Z Bangladéše až do beskydské kuchyně

Nur Rahman odešel z Bangladéše ve věku třinácti let. Dnes je šéfkuchařem zážitkové restaurace Imrvére ve Frýdlantě nad Ostravicí.

Nur má k vaření blízko už od raného dětství. Vždy když se v domě sešla početná rodina, pomáhal s přípravou jídel, třeba bengálského kari. Jeho otec odjel za prací do Evropy, a když se mu podařilo získat místo kuchaře na finské ambasádě v Praze, pozval do České republiky své tři syny, včetně nejmladšího Nura.

Hned druhý den po příjezdu nastoupil Nur do šesté třídy pražské základní školy. Zpočátku samozřejmě jen vyjeveně zíral okolo sebe a nasával první slovíčka, jako třeba „pojď, pojď“, když ho spolužáci pořád někam tahali. S odstupem času hodnotí, že měl během své kulturní adaptace štěstí. Nikdo ho nešikanoval, postupně se naučil česky a byl v kolektivu oblíbený.

Nurův vzdělávací proces skončil oficiálně základní školou, přesto je dnes v pozici vyhledávaného šéfkuchaře, který o nabídky práce nemá nouzi. Ve škole se v oblasti gastronomie naučíte spíše teorii, vysvětluje. On se místo toho vydal na cestu praxe. Zakládal vlastní podniky, jako Dehli Express v Ostravě nebo Spicy House ve Frýdku-Místku, a učil se od těch nejlepších: Michala Götha v Hotelu Miura na Čeladné, Zdeňka Pohlreicha v Café Imperial nebo Oldřicha Sahajdáka v La Degustation Bohême Bourgeoise v Praze.

Poslední jmenovaná restaurace je držitelem jedné michelinské hvězdičky. Nur měl v plánu pokračovat v „učení“ ve dvouhvězdičkové a následně tříhvězdičkové restauraci mimo Českou republiku, ale člověk míní a rodina mění.

Foto: se souhlasem Imrvére

Už před lety se seznámil se svou českou ženou původem z Beskyd. Dnes spolu mají tři děti a žijí ve vlastním domku se zahradou v Janovicích. Když přišla nabídka na místo šéfkuchaře v Imrvére, spojilo se příjemné s užitečným. Může se reálně podílet na tvorbě jídelního lístku a celkové strategie podniku, a zároveň to má blízko domů, takže do práce může jezdit na kole. Přestože si vychvaluje, jak je naše země bezpečná, momentálně má ruku v ortéze, protože cestou domů do kopce z kola spadl.

Jeho filozofií je rozvíjet francouzsko-českou moderní kuchyni založenou na čerstvých regionálních a sezonních produktech. Nicméně v reálu pozoruje, že zákazníci často preferují „ameriku“: burgery, žebra, křidélka.

Imrvére je v regionu výjimečným podnikem. Podle Nura je moravskoslezská gastronomie dvacet let pozadu za tím, co se děje v Praze a obecně v západní Evropě. Během pracovních pohovorů v jiných podnicích na vlastní oči viděl, jak je u nás stále běžné vařit z polotovarů.

Měl jsem štěstí, že jsem se k rozhovoru dostavil v době oběda. Nejprve to vypadalo, že si dám vepřová játra na cibulce z poledního menu, ale během diskuse jsem se dozvěděl, že v Indii je, jak známo, posvátným zvířetem kráva, a proto se její maso nekonzumuje, ale v Bangladéši z náboženských důvodů nejí vepřové, a hovězí je naopak povoleno. Nur i po patnácti letech v Evropě tuto tradici respektuje a finalizaci pokrmů z vepřového nechává na svých spolupracovnících. Vybral jsem si proto telecí líčka s bramborovým pyré, demi-glace, pažitkou a petrželovým olejem.

Lepší telecí líčka jsem ještě nejedl – čestné pionýrské! Po rozhovoru jsem byl doslova plný, nejen informací, emocí, ale i dobrého jídla, včetně fazolové polévky a tradiční české špičky zabalené netradičně do bílé čokolády.

Foto: se souhlasem Imrvére

O dobré kuchaře je v Česku stále nouze, nejen na Moravě, ale i v Praze, vždyť i u Pohlreicha za Nura hledali adekvátní náhradu téměř rok, a vyzkoušeli patnáct uchazečů, než někoho našli.

Rahman Nur

Narozen: Noakhali, Bangladéš.
Jak dlouho žiju v ČR: patnáct let.
Co se mi nejvíce líbí: čistota, a jak jsou Češi krásně zorganizovaný národ.
Co se mi nejvíce nelíbí: v Bangladéši, když se objeví cizinec, jsou lidé nadšení a rádi s ním komunikují, v Česku tolik ne.
Nejoblíbenější místa: Beskydy, hory, příroda, Lysá, Smrk.
Nejoblíbenější česká slova: bangladéšský jazyk je tvrdší, neexistují v něm zdrobněliny jako miláčku nebo kobzolku.
Můj kousek Bangladéše: asi jídlo, které si vařím doma, hlavně ryby, které jsou jiné než tady – v Bangladéši na vesnici má téměř každý u domu rybník.

Pokud budete cestovat do Bangladéše, doporučuji navštívit vodopády v Shuvalang, Shrimangai Nature Tour, pláž Cox’s Bazar pláž.