Jako doma! O nejistém životě hokejisty, který aktuálně válí za Porubu

Život profesionálního sportovce není příliš stabilní. Ze dne na den vás mohou vyměnit z jednoho konce světa na druhý. Frenks Razgals ale už druhým rokem působí v HC RT TORAX Poruba, a věří, že se mu jednou podaří postoupit do extraligy.

Jako rodilý Porubák chodím na HC RT TORAX pravidelně. Před rokem jsem pro Magazín PATRIOT vyzpovídal Aarona Berishu, a nyní přišel na řadu jeho lotyšský spoluhráč.

Společnost Jako doma! Natalia přivezla do Ostravy pelmeně a vareniky 28/10/2024

V posledních zápasech jsem se na Frenkse Razgalse zaměřil, a s potěšením zjistil, že se jedná o velmi inteligentního a šikovného hráče, který rozdává chytré přihrávky, a dokáže se hbitě uvolnit v souboji jeden na jednoho.

Meditující hokejista

Ale upřímně, všichni vrcholoví sportovci, se kterými jsem se dosud setkal, byli inteligentní, a většina vystudovala vysokou školu. Frenks Razgals se na univerzitě věnoval personální psychologii, což je specializovaný obor, jehož absolvent se stává psychologem zodpovědným za mikroklima v týmu nebo kolektivu.

Četba psychologických knih je vedle hokeje jeho největším koníčkem. Jako mladý hokejista v Dinamu Riga měl problémy s vlastním sebevědomím. Tým se tehdy potácel na dně tabulky KHL, a trenér neměl prostor pracovat s mladými hráči. Buď uspěli, anebo seděli na tribuně.

Teprve později Frenks objevil blahodárnou sílu meditace, která mu umožňuje najít vnitřní klid i vyrovnanost. Dostal se mimo jiné do lotyšské reprezentace, za kterou odehrál dvě mistrovství světa.

Foto: Vladimír Pryček

Klasické poučky říkají, že musíte tvrdě dřít, a věřit si, ale takhle to nefunguje, říká. Důležitý je „mindset“ neboli vnitřní nastavení. V mládí mě všichni upozorňovali ať něco neříkám nebo nedělám, že bych to mohl přivolat do svého života – teprve v dospělosti jsem pochopil, co tím vlastně mysleli, říká Frenks. Neexistuje jediný správný způsob meditace, každý si musí najít ten svůj, ale meditovat se dá kdekoli, i v autobuse. Frenks to dělá tak, že si nasadí sluchátka, ale nepouští do nich hudbu, jen ticho.

Zahraniční štace

Veškeré Frenksovy zahraniční nabídky se točí na relativně malém středoevropském prostoru, uvědomuje si během rozhovoru. Kromě lotyšské Rigy a Zemgale měl kontrakt na Slovensku v Dukle Trenčín a Popradu, v polském JKH GKS Jastrzębie a krátce ve Vítkovicích.

Bavíme se o tom, jak funguje mechanismus přestupů. Každý hráč má svého agenta, který neustále komunikuje s kluby po celém světě. Když se daří, neznamená to, že nemůže přijít lepší nabídka odjinud. A platí to samozřejmě i naopak.

Po zranění v Dukle Trenčín s ním klub rozvázal smlouvu, a Frenks měl dva dny na to, aby sbalil čtyři tašky a psa, a vyklidil pronajatý byt.

Když v minulé sezoně mířil z Popradu do Ostravy, bylo to už vlastně podruhé. V roce 2020 strávil druhou polovinu sezony ve Vítkovicích.

Ostrava mu od začátku připadala jako klasické čisté evropské město, žádný nepořádek na ulicích, opravené budovy, milí a přátelští lidé. A o víkendu je zde docela mrtvo.

Jeho žena je zaměstnána v lotyšské televizi. Polovinu času tráví v Rize, polovinu v Česku a pracuje online. Když mají čas, vyrážejí spolu do centra za nákupy či gastronomickými zážitky. Pro nás, starší ročníky, to možná zní až neuvěřitelně, ale Ostra­va skutečně v posledních letech má co nabídnout i v oblasti gastronomie, jak o tom pro Magazín PATRIOT skvěle psal třeba René Müller.

Sportovní fair-play

Taky jste si všimli, že fotbal se v posledních desetiletích proměnil v dokonalý cirkus, kde většina hráčů simuluje, automaticky se hlásí o autové vhazování nebo roh, i když se dotkli balónu jako poslední. Každá penalta je podle trenérů sporná, a když vedete, je nutné zdržovat hru, i za cenu žlutých karet.

Foto: Vladimír Pryček

Hokej je v tomhle ohledu stále trochu normálnější, hráči simulují jen výjimečně, a když jsou vyloučení, většinou se s rozhodčím nehádají. Ani příklady ryzího fair-play nejsou v hokeji tak vzácné. Když jsme teď hráli ve Vsetíně, říká Frenks, byl náš hráč vyloučen za hákování, ale vsetínský hokejista jel za rozhodčím, a upozornil ho, že upadl vlastní vinou. Faul byl odvolán a hráč sklidil aplaus celého stadionu. Tady je svět ještě v pořádku!

Když nakonec stočíme řeč k otázce, čemu by se chtěl věnovat po skončení kariéry, zauvažuje Frenks o možnosti propojení svého univerzitního vzdělání s koučováním. To by byla síla! Hokejový tým, který má kouče, jehož specializací je dobrá týmová atmosféra! A v jaké zemi? Jedním z největších kandidátů je určitě Česko, protože leží doslova ve středu Evropy, do Vídně jsou to tři hodiny, všude je blízko, a je tady hezky, uzavírá Frenks Razgals.

Frenks Razgals

Narozen: Riga, Lotyšsko.

Jak dlouho žiju v MS kraji: dva roky.

Co se mi nejvíce líbí: kamkoli přijdu, setkávám se s přátelskými lidmi, což nijak nesouvisí s tím, že hraju hokej za Porubu – naopak se musím přiznat, že mě většinou nepoznávají.

Co se mi nejvíce nelíbí: ani po pěti minutách pátrání jsme na nic nepřišli.

Nejoblíbenější místa: často chodíme s týmem do Ollies, Plzeňky Aury, Viktorky nebo Sbeerky, protože české pivo je opravdu dobré!

Nejoblíbenější české slovo: koukej.

Můj kousek Lotyšska: Když jste nějakou dobu v zahraničí, začne vám chybět úplně všechno. Kdybych měl jmenovat jedinou věc, tak možná televizní pořady, na kterých se podílí i moje žena. Jedním z nich je Lauku sēta – reality show, ve které se soutěžící musí vypořádat s úkoly spojenými s venkovským životem, jako je práce na farmě, dojení krav nebo úklid na statku.