Jako doma! Ital z Trevisa, který dal přednost Ostravě

Správný Ital pije cappuccino jen ráno, pak si dá na svačinu espresso, po obědě taky, možná ještě jedno odpoledne, ale večer už ne, říká Marco Riva, který už dvanáct let žije v našem kraji, a spolu se svou ženou vlastní cestovní kancelář.

Kdyby mu někdo v mládí řekl, že jednou bude bydlet v zemi socialistického bloku, v ocelovém srdci Československé socialistické republiky, ožení se tam, bude mít dvě děti, a ještě k tomu bude šťastný, poslal by ho asi do psychiatrické léčebny.

Společnost Jako doma! Učitel od protinožců, který v Ostravě hraje na bicí 27/01/2024

Před pádem železné opony byl Marco Riva pouze v Jugoslávii. Protože má rád motosport a krásná auta, vystudoval strojní inženýrství. Jenomže pak jednou vyrazil na dovolenou na Mallorcu, kde poznal svou životní lásku z Ostravy.

Nejprve zkoušeli žít v Itálii, pak dokonce provozovali dva roky palačinkárnu ve Španělsku, ale to bylo možné jen během sezóny. Nakonec se proto rozhodli přestěhovat do Ostravy a věnovat se pořádně jednomu byznysu: cestovnímu ruchu.

Jejich cestovní kancelář Italia Travel má sídlo v Ostravě, ale obsluhuje turisty z celé České republiky, ročně tak okolo deseti tisíc. Organizují zájezdy převážně do hor nebo k moři, a díky tomu, že Itálii skutečně znají, dokážou nabídnout kvalitní služby, domluvit ubytování, které jinde není v nabídce…

Podnikání v Česku je mnohem jednodušší než v Itálii, říká Marco. Jeho slova mě skutečně udivují, vzhledem k byrokratické historii Rakouska-Uherska a čtyřicetiletému období budování socialismu, o dvou světových válkách nemluvě.

Foto: Vladimír Pryček

Skutečně, v Itálii všechno trvá mnohem déle a stojí to hodně peněz. Nejen byznys, ale i zdravotnictví, dodává Marco. Například během stěhování si zlomil klíční kost, a musel v Itálii chodit každý týden na rentgen, za který vždy utratil 50 EUR. V Česku zaplatí jednorázové zdravotní pojištění, a více se starat nemusí.

Adaptace do nového prostředí probíhala standardním způsobem, říká Marco. Dokonce si nastudoval jednotlivé fáze, kterými musí projít. Po prvotním období nadšení novou kulturou přišel kulturní šok, a uvědomění, co mu všechno chybí.

První večer po příjezdu seděli v mexické restauraci v Ostravě, a byli tam úplně sami. To v Trevisu, které je mnohem menší, není možné. Tam se v deset večer nezavírá, ale naopak, všechno začíná žít!

Marco je introvert, což u Italů není běžně viditelné, protože italští introverti se svým projevem rovnají finským extrovertům. Nyní, když je pracovně nebo na dovolené v Itálii, tak se dává běžně do řeči s cizími lidmi v dopravních prostředcích, což předtím nedělal. Jinak jsou si ale Evropané hodně podobní, přemýšlí, všude se najdou lidé dobří a zlí. Co se liší, jsou zvyky, a ty se dají postupně naučit.

Dnes už si dá běžně v hospodě několik piv, zatímco dříve by vypil jen jedno. Přestože česnek není jeho nejoblíbenější potravinou, typickou českou česnečku si objedná s chutí. Prostě už se dostal bezpečně do poslední fáze pobytu v cizí zemi: adaptace. Česky mluví s jistotou a grácií, byť cizince samozřejmě nezapře.

Foto: Vladimír Pryček

Jen když jsem s kamarády v hospodě, postěžuje si, tak oni mluví strašně rychle, a někdy rozumím jen polovině toho, o čem si povídají, a jako introvert se samozřejmě stydím zeptat.

Tak vyzkoušíme sílu médií a poprosíme kamarády v hospodě, prosím, zpomalte aspoň trochu!