PATRIOT GURMÁN 2025
Hledáme nejlepší restaurace!
Ostrava už vyslala do světa spoustu šikovných lidí. Jedním z nich je Štěpán Ochodek, který v americkém Bostonu pracuje jako výzkumný analytik ve společnosti MFS Investment Management. Jeho tým se zabývá analýzou a investicemi do státních a korporátních dluhopisů a zahraničních měn. Magazín PATRIOT se jej ptal na to, jak se dá dostat na slavný MIT (Massachusettský technologický institut) nebo jestli v Bostonu chodí na Davida Pastrňáka.
Jste absolvent MIT, co jste tam studoval? Jaké je to studovat v USA?
Na MIT jsem studoval finančnictví. V USA je více než čtyři tisíce univerzit, rozdíly mezi nimi jsou obrovské. Na těch univerzitách, kde jsem studoval nebo které znám blíže, se mi líbí, jakým způsobem přistupují k celé filozofii vzdělávání. Pohlíží na studenta více zeširoka, už při přijímacím řízení školy zohledňují, jaký má student potenciál a jak se ho snažil doposud využít a jaké má cíle. V průběhu studia se pak dává důraz na seberozvoj a na to, že škola dá studentovi určitou dávku svobody, ale svá rozhodnutí si potom musí student sám obhájit. Myslím, že kvalitu vzdělání především ovlivňuje prostředí, ve kterém se člověk učí. Konkrétní předměty a zaměření jsou spíš druhotné. Na mnoha amerických univerzitách toto prostředí utvářejí lidé z mnoha zemí, kteří jsou motivováni těmi kolem sebe a těmi, kteří to dotáhli daleko. Já jsem měl příležitost mít předměty například s nositelem Nobelovy ceny nebo se současným guvernérem Centrální banky Izraele.
Jak se dá na MIT z Ostravy dostat?
Píle, štěstí a pomocná ruka. Není na to žádný univerzální recept, ale pokud chybí jedno z toho, myslím, že to moc nejde. Výrazně mi pomohla rodina a také učitelé, město Ostrava, Krskova nadace a samotné americké univerzity.
Foto: Štěpán Ochodek
V současnosti žijete v Bostonu. Chodíte na Pastrňáka?
Jasně. Teď jsem zrovna byl, sice prohráli s Floridou Panthers, ale zápas proti minulém vítězi Stanley Cupu to byl slušný. Bylo tam několik bitek, mají Floridě co vracet po tom, co je dvakrát za sebou vyřadila v playoff.
Co je nejlepšího na životu v Bostonu?
Pro mě osobně je Boston specifický svým studentským a výzkumným prostředím. Je to vzdělané a bezpečné město s dobrým jídlem a se světovými týmy hokeje, baseballu a basketbalu. Na USA je to spíše starší město s nějakou tou historií. Dalo by se říct, že to je nejvíce evropské město v americkém provedení. Pro mě je dostatečně velké a člověk se v něm neztratí jako třeba v New Yorku. Ale má i své mouchy, jsou to třeba často přemrštěné ceny a jeho dopravní infrastruktura by potřebovala obnovit. Celkově mi ale připadá, že každý, kdo nás tady z Česka navštíví, má z Bostonu dobrý pocit.
Dáváte v Americe nějak průchod českému patriotismu?
Manželka si ze mě někdy utahuje, že až příliš často zmiňuji, že jsem z Česka. „Jo, to je ten Čech,“ říkají o mně možná někdy. Já to považuji za důležité. Člověk svou zemi skutečně pozná až ve chvíli, kdy zjistí, jak je vnímána zvenčí. Takže se snažím Česku neudělat ostudu a aktivně ho propagovat. Čechů tady není tolik jako v Texasu nebo Chicagu a lidé si vás zapamatují. Letos jsme slavili Velikonoce s místní československou komunitou, konají se tu akce jako Mikuláš. Před lety jsme také oslavovali velké výročí Sametové revoluce. A v neposlední řadě mluvím se svým synem striktně česky, na tom mi také záleží.
Jak často se dostanete do Ostravy? Nechybí vám při cestování lepší letecké napojení Mošnova na Ameriku?
Několikrát do roka se vidíme s užší rodinou, ne vždy ale v Ostravě. Letos letíme do Ostravy na několik týdnů na svátky, historicky poprvé přímo z Bostonu do Vídně, což je pro nás velký posun. Ale co si budeme povídat, spoj do Mošnova by byla paráda. Máme v Bostonu známé z Havířova, kteří pracují pro českou firmu s pobočkou v Massachusetts, a tento spoj by stoprocentně také uvítali.
Foto: Štěpán Ochodek
Jak hodnotíte rozvoj Ostravy, za který tu mnozí bojujeme, když se na něj můžete dívat takto z dálky?
Posun určitě vidím. Začněme pozitivy: moderní MHD a větší počet kruhových objezdů, zlepšení životního prostředí, rekonstrukce divadla Jiřího Myrona a nová komorní scéna Divadlo „12“, dostavba prodloužené Rudné, vznik nových soukromých škol s výukou v angličtině už od ZŠ. Dále stavba nové budovy Ostravské univerzity na Černé louce a podpora umění, sportu a technologií. Co se týče negativ, v první řadě Ostravě chybí srovnatelné příležitosti pro vzdělané lidi, je tam zoufale málo velkých zahraničních firem, které by tam měly skutečnou základnu. Univerzity by měly výrazně zvýšit spolupráci se zahraničními univerzitami. A také má Ostrava mnoho aut na sídlištích, protože nemají kde parkovat.
Měl už jste v Ostravě někdy návštěvu z USA nebo odjinud a co na nás říkali?
Když jsme se manželkou brali na Zámečku Petrovice u Karviné, přijeli k nám z Ostravy a okolí kamarádi z dvanácti zemí. Myslím, že se jim tady líbilo. Líbilo se jim také, že mohou jednoduše cestovat vlakem mezi městy jako Praha, Vídeň atd. Dopravní dostupnost je klíčová.
Pamatujete si ještě na největší kulturní šoky, které jste po přesunu do Ameriky měl? Které to byly?
Už je to nějaký ten pátek, ale něco si pamatuju. Když jsem byl poprvé v USA sám, až křečovitě mě bolela pusa z toho, jak jsem se pořád musel smát. Dodnes mě udivuje daleko jednodušší dostupnost zbraní. Taky pro mě bylo tenkrát překvapivé, že jsou témata jako politika pro mnoho lidí tabu. Mě to zajímalo, a protože jsem byl mladší a z Česka, většinou mi to lidé vysvětlovali otevřeněji. Ale není to jednoduché, když se chce člověk více bavit o tom, proč někdo volil toho nebo toho. Je to každého věc, a to je správně, ale ten dialog by měl existovat. U Američanů mám pocit, že je ještě těžší se dopátrat, co si daný člověk skutečně myslí. Když jsem studoval ve druháku v Paříži, bylo jasně vidět, že Francouzi nemají vůbec problém tato témata otevřeně rozebírat. Našlo by se toho více, ale některé věci už pro mě nejsou tak šokující, člověk se zkrátka přizpůsobí.
Kdybyste se měl přestěhovat ze severovýchodu USA do nějaké jiné části této země, kam by to bylo?
To by záleželo na tom, proč se stěhuju, na jak dlouho a nebylo by to jen mé rozhodnutí. S manželkou si dokážeme představit, že bychom bydleli v nějakém větším městě, třeba v Chicagu nebo Washingtonu. Méně už pak na Floridě nebo někde na jihu, tíhneme spíš k severovýchodu. A také si dokážu představit, že bychom v budoucnu bydleli někde v Evropě.
Srovnejte americkou a českou mentalitu. Co jsou největší rozdíly?
No, to je asi ta nejtěžší otázka. Zaprvé proto, že Amerika je tak velká země, že mezi lidmi žijícími na vesnici v Jižní Dakotě a ve městě někde na pobřeží snad nemůže být větší rozdíl. Vnímání kulturních rozdílů je velmi subjektivní. Napadá mě otázka: „Kterou Ameriku chceš, abych popsal?“ Zkusím zmínit obecné rysy a rozdíly v chování, to, co snad pořád za mě platí. Američané jsou pragmatičtí a sebevědomější, více komunikují a komunikují jednodušeji. Mají pořád ještě větší respekt k autoritám, jsou větší patrioti a více vyjadřují své pocity navenek. Češi jsou spíš realisté než optimisté, jsou pokornější, mají rádi přímost a opravdovost, jsou méně politicky korektní a je pro ně důležitější mít hlubší vztahy s okolím. Češi jsou ve srovnání s Američany šetrnější vůči životnímu prostředí. Češi obecně méně pohlíží na úspěch jako něco, co si člověk vybudoval sám. Když to řeknu naplno, Češi si mnohem více závidí. Vyčnívat z davu může být pořád ještě spíš nevýhoda. Zatímco Američané více ocení, že někdo měl odvahu pustit se do něčeho sám a nebál se. Američané jsou odmalička vedeni k tomu, že dělat chyby je v pořádku, jsou otevřenější k větším změnám a k osobní odpovědnosti, Češi jsou spíš opatrnější, více si cení jistot. Zároveň mi ale připadá, že Češi jsou často vynalézavější. Pro Američany práce představuje něco, co více formuje jejich identitu, pro Čechy je práce důležitá, ale více ji oddělují od svého rodinného života. A nakonec, v Česku je vyšší úroveň formálnosti ve veřejném životě a ve vztazích na pracovišti.