Nejnovější zprávy: Dejte mi chvilku, taky budu krásný! V Ostravě se vylíhli plameňáci Nejpohádkovější v zemi. Disney zámek v Hradci nad Moravicí ukrývá i Beethovenův klavír

NĚCO NA TOM GOLFU JE

Jak opravdu začít hrát golf a už nikdy neskončit

K poctivému úspěchu nevedou jednoduché cesty. Zejména jde-li o úspěch v něčem tak „klamavě jednoduchém a nekonečně komplikovaném“, jako je hraní golfu.

Ilustrace: Farm's not dead

Coby odměna za vpravdě celoživotní kalvárii čeká rovněž nespočet rajských plodů. Jak se k nim dobrat? Jak začít, abyste nikdy neskončili? O tom je druhý díl našeho seriálu.

Citace v uvozovkách patří jedné z největších legend golfu. Vyřkl jej již zesnulý Američan Arnold Palmer, u kterého nad všemi vítězstvími čněl nekorunovaný status šampiona diváckých mas. Byl to golfový Elvis, jenž dokázal rozburácet davy jako nikdo jiný i vystihnout podstatu věčného snažení.

„Golf uspokojuje duši, ale frustruje intelekt. Umí být zároveň odměňující i šílený. A je to bezpochyby největší hra, jakou člověk vynalezl.“ Tady citát Krále, jak se Palmerovi říkalo, končí. Jste připraveni kolosální pouť začít?

Nejprve ty horší zprávy, fakta či varování. Golf není jen nějakou zábavou na páteční odpoledne, jakkoli tak může vypadat. Už skotský král Jakub v 15. století zakazoval poddaným hrát, protože golf odváděl rytíře od nácviku boje. Abyste v něm dosáhli osobní satisfakce, která může být u každého odlišná, je třeba podstoupit časové i materiální investice. Někomu pak k potěše postačí už to, že dokáže holí poslat míč do vzduchu, jiný bude chtít se ctí zdolat celou jamku na hřišti a další si umane, že meritem snažení pro něj budou stále lepší výsledky.

Nic není zadarmo. Pokud člověk s jakýmkoli sportem, vyžadujícím určité vybavení, nezačne přirozeně v dětství, musí při pozdějším zdolávání základů přinést jisté oběti, které s postupujícím věkem bolí. Tenista se bude učit údery u tréninkové zdi, lyžař zkoušet obloučky na mírném svahu, bruslař mnohokrát spadne. Chce to odhodlání, trpělivost, výdrž. A právě ono vybavení.

To golfové může být široce rozkročeno. Už jen povolený počet holí. Čtrnáct! Proč? Vždyť tenistovi stačí na všechny údery jedna raketa!? Jistě, ale tenista svým náčiním pokrývá kurt o celkové délce 24 metrů a méně než poloviční šířce. To není ani jeden solidní green neboli jamkoviště na golfovém hřišti.

Hole se v zásadě liší podle toho, na jakou vzdálenost se s nimi hraje. Na první a nejdelší rány, odpaly v délce i několika stovek metrů, se používá ta největší – a nejdražší – zvaná driver. Jak se hráč postupně přibližuje od odpaliště směrem k jamce, snižují se délky ran a s nimi se také mění hole. Od těch s hlavami připomínajícími bambule, historicky nazývané dřevy, protože se vyráběly z přírodního materiálu. Přes takzvaná železa, pro údery na delší až střední vzdálenosti. Až po wedge na krátkou hru. Nakonec je tu putter pro hru na greenu, řekněme „koulení“ míče, které má své zvláštní zákonitosti.

Potud konec poplašných zpráv. Na začátek v golfu vám postačí hole dvě. Zmíněný putter a pak jedno kompromisní železo, se kterým se naučíte základy švihu. Nejlépe tzv. sedmička železo, stojící svými parametry někde uprostřed řady holí. Lze ji použít jak na standardní rány vzduchem do dálky, tak na krátkou hru kolem greenu, při tzv. chipování, kdy se míč jen nepatrně vznese a pak setrvačností dobíhá po greenu k jamce.

Výhodou jedné hole je, že se nebudete zabývat nuancemi, které přináší používání těch dalších. K nim dojdete postupně a přirozeně, až si osvojíte principy pohybu. Jestliže jste nedočkaví, jako asi každý začátečník, vězte, že guru golfových trenérů Hervey Penick shrnul základy švihu do čtyř bodů.

1. Zaujměte postoj, s míčem ve stejné vzdálenosti od obou chodidel.

2. Pažemi a zápěstími zvedejte hůl, dokud ruce nebudou naproti líci.

3. Otáčejte tělem doprava (leváci doleva) a paže natáhněte do správné pozice na vrcholu nápřahu.

4. Otáčejte tělem doleva (doprava), dokud ruce nebudou ve finální pozici.

Dost. Tady počáteční návnada rovněž dochází. Švih, o kterém se s nadsázkou říká, že v něm lze udělat asi tři sta chyb, nejlépe vysvětlí a naučí profesionální trenér(ka). Než se k němu či k ní dostanete, je potřeba ještě provést pár kroků.

Především si na golf vyberte místo, které je vám sympatické, kde se budete cítit dobře a kam to máte blízko z domova či z práce. Dnes je země protkána nejrůznějšími možnostmi, kde začít. Cvičnými odpališti a greeny, ať už existujícími samostatně, nebo při velkých hřištích, či dokonce celými menšími jamkami, kterým se v komplexu říká akademie.

Tady nepotřebujete nic než chuť, odhodlání a absenci ostychu. Každý nějak začínal a pamatuje si to. Vězte, že na těchto místech se nikdo na nikoho nedívá skrz prsty. První návštěva může proběhnout klidně i bez holí. Jen tak okouknout prostředí a zdomácnět před dalším, již ostrým vstupem. Vždy se najde někdo, kdo vám zodpoví otázky, nebo dokonce pomůže v začátcích.

A kdyby snad přece jen bránil stud, sežeňte si někde použitou hůl a pár ohraných míčků a vyjděte s nimi do přírody. Třeba na odlehlou louku, kde je dost prostoru a kde můžete prvními ranami v osamění poznat, zda vás golf opravdu bude bavit. Naladění na skutečné golfové prostředí nemůže být lepší.

Ale na kterou stranu vlastně hrát? S držením hokejky to nemá nic společného. Rozhoduje, kterou rukou házíte. Vedle ní máte rovněž dominantní stranu těla, která je pro švih rozhodující. Takže pravák, u něhož je jinak přirozený hokej nalevo, bude hrát golf naopak napravo, jakkoli mu to zpočátku může připadat divné. Leváci nejsou v golfu diskriminováni a seženou hole na svou stranu.

Ke každému hřišti patří klubový profesionální trenér nebo amatérský cvičitel (amatér neznamená v tomto případě špatný, jen značí, že jde o člověka, který se golfem profesionálně neživí, ale učit může). Odborník ušetří začátečníkovi spoustu úvodního trápení a času promrhaného hledáním odpovědí.

V tom je tu PGA. Znamená to zkratku pro profesionální golfovou asociaci, ale je dobré si pamatovat ta tři písmena také jako tři základy golfu. P neboli posture (postoj), G jako grip (držení hole) a A jako alignement (zaměření těla k míči a cíli). To vám ostatně trenér vysvětlí, stejně jako poradí právě s vybavením.

Zmíněnou sedmičku železo s putterem rovněž můžete sehnat přes trenéra či v klubu. Není moudré přijít na začátku s novým vybavením, jelikož si můžete pořídit něco, co se ukáže jako nevhodné. Tak, jako se kupují boty na míru a po ozkoušení, se pořizují i hole. Zpočátku sedmička a putter klidně jen podle oka a parametrů postavy. Ženy mají kratší hole než muži, ale ty vyšší už potřebují spíše hole mužské a vysocí muži zase prodloužené.

Vše se dá v začátcích vypůjčit, hlavně v klubech. Vybírejte rozumně a postupně. Neukvapujte se a nepořizujte si zbytečnosti naslepo. Ve výbavě existuje nepřímá úměra: Nikde neutratíte tolik peněz s tak malým efektem.

Mezistupněm od jedné hole po plný bag je takzvaný půlset neboli poloviční sada několika základních holí. Skládá se z driveru, jednoho dřeva, pár želez, wedge a putteru. Někdo s tím vydrží i v pokročilém stadiu a proč ne, když má třeba mezi sedmičkou a devítkou železem tak malý rozdíl, že osmička by byla zbytečná. Pokud byste ale chtěli půlset posléze rozšířit, nepochodíte, protože taková poloviční sada je sama originálem a zbytek holí se k ní nevyrábí.

Samostatný set, to je oněch maximálních čtrnáct holí. Proč zrovna tolik? Norma se ustálila koncem 30 let, protože předtím hráči nebo spíše jejich nosiči bagů tahali klidně i třicet holí, což se ukázalo jako přílišné. V obchodě s věcmi novými či použitými ale můžete narazit i na v zásadě kompletní set, který ovšem bude mít třeba jen deset nebo dvanáct holí. Finální počet čtrnáct není dogmatem a značky nechávají prostor v bagu pro individuální doplnění zbraní, jako jsou další dřeva, hybridy (kříženci mezi dřevem a železem) a wedge pro krátkou hru.

U plných setů je už nutný tzv. fitting neboli změření tělesných parametrů a schopností hráče. Podle výsledků se objednávají hole, které sednou na míru. Boty si také nekoupíte jen kvůli barvě, ale rovněž proto, že pěkně sednou.

banner.golf

Bagy se prodávají někdy s holemi, jindy samostatně. Existují „carry“ čili „nosící“, uzpůsobené pro nošení na zádech, ale to se začátečníkům nedoporučuje. Lepší bude rozhodně „cart“ bag neboli na vozík. Tahle kombinace může na někoho působit snob­sky, ale pamatujte, že s několikakilovým bagem na zádech se budete po hřišti ploužit třeba pět hodin. Ve vedru, v kopcích, v dálkách. Navíc, v začátcích má hráč tolik svých starostí, že by mu nošení bagu mohlo prakticky zničit den. Vedle holí se totiž v bagu nosí také spousta dalších věcí. Uvidíte.

Pro oblečení na golf se podmínky postupně rozvolňují. Základem zůstává triko s límečkem, ale ženy ho mít nemusí. Kalhoty? Slušné šortky s kapsami a zapínáním na zip. Džíny spíše ne, drtivá většina klubů je stále nepovoluje a džínař na cvičné louce beztak pozná, že to nejsou pohodlné kalhoty na golf.

Pro začátek stačí sportovní boty, ale hladká podrážka je na obtíž, nebudete mít stabilní oporu. I proto se brzy pořizují boty golfové. Moderní design preferuje univerzálně vypadající modely, s kterými klidně můžete i na ulici, ačkoli mají nenápadné plastové kolíky. Důležitá je aspoň částečná nepromokavost obuvi, jelikož golf se nehraje jen za jasna a tepla. Na déšť, vítr a zimu je potřeba pamatovat i s oblečením a mít v bagu více tenkých nepromokavých vrstev.

Co dál do bagu? Rukavici kvůli lepšímu držení hole – pro praváka na levačku a naopak. Baseballku nebo kšilt – nejen kvůli sluníčku, ale i lepšímu „tunelovému“ vidění a soustředění. Týčka – stojánky pod míč pro první ránu. Markovátko – klidně minci kvůli označení míče na greenu. Vypichovátko – pro uhlazení stop po dopadu míče na green. A samozřejmě také ty míče!

Na cvičném odpališti se kupují speciální, drivingové, které nesmí na hřiště. Do hry lze vzít jakýkoli slušný balon. Je tu rozdíl stejně jako v tenisácích. Jsou měkčí i tvrdší, nové i ohrané. Správný míč pomůže hráči jak s délkou, tak s přesností rány. Staré, ohrané nebo vylovené míče ztrácejí své vlastnosti a potenciál.

Už schází jen to nejdůležitější. Etiketa. Golf se hraje čestně. Všechny situace se řeší podle pravidel, po právu a slušnosti. Zásadní je respekt k soupeři a hřišti, které se má opustit v lepším stavu, než v jakém jste na ně vstoupili. Buďte poctiví, jelikož podvody hráč šidí jen sám sebe a ruinuje si reputaci. Startu zdar!

Jak začínal herec Pavel NEČAS

Golf jsem začal hrát za totality v roce 1986. Studoval se mnou Radek Balaš, pozdější tanečník, režisér a také porotce Star Dance. Obdivovali jsme anglickou kulturu a Beatles. Nejprve jsme si pořídili kroket, který jsme chodili pinkat na brněnské Lužánky hned vedle školy. Ale přestalo nám to stačit. Pošilhávali jsme po golfu, který nás fascinoval. Jenže hřišť bylo pramálo a vybavení se nedalo sehnat, navíc jsme neměli jako studenti peníze. Radkovi pořídil otec v Tuzexu profesionální půlset Spalding, ještě s dřevěnými holemi. Vydali jsme se do Svratky, na prvorepublikové hřiště, kam jsme se nějak vetřeli a strašně jsme se do golfu zažrali. Hole, míče, týčko, to všechno tak krásně vonělo… Po revoluci jsem získal angažmá v Ostravě a moje první cesta vedla do Šilheřovic, abych tam získal členství a mohl hrát rovněž v krásném prostředí zámeckého parku. Už mě to nikdy nepustilo.