Cestování
20/12/2019 Jan Smekal

Inspirace z Magazínu PATRIOT: Vrchol není cíl, říká horolezec Marek Novotný

Novojičínský horolezec Marek Novotný letos vyrazil hned na dvě expedice do Himálají. Na jaře na Ama Dablam, v létě na K2, kde byl už potřetí. V rozhovoru pro Magazín PATRIOT mluví o tom, co všechno na dobrodružných výpravách prožívá, co mu mimo civilizaci nejvíce schází či proč každý rok jezdí do království ledu.

Letos jste byl v poměrně krátkém čase hned na dvou expedicích za sebou. Co vás vedlo k tomu vydat se na dvě výpravy v tak krátkém časovém rozestupu?
Byla to hezká příležitost podívat se do Nepálu i Pákistánu během jedné sezóny. Časově to bylo nesmírně náročné a moc si vážím toho, že se to podařilo. V jednom případě mi zavolal Honza „Tráva“ Trávníček a jednoduše se zeptal: „Máro, pojedeš s námi na AMÁČ?“ Neváhal jsem ani vteřinu a řekl jsem ano. Ve druhém případě mě přemluvil Pavol Lupták „Lupi“, se kterým jsem o naší případné spolupráci na K2 hovořil již loni, kdy padlo jasné rozhodnutí, že pokavaď nevylezu sólo 2018, tak do toho půjdeme společně o rok později. A přidal se k nám i Tomáš Petreček. Zkrátka nádherný osud.

Na jaře jste byl na Ama Dablam, nyní v létě na K2. Proč jste si vybral právě tyto vrcholy?
Ama Dablam jsem spatřil poprvé před deseti lety na mé první expedici. Když uvidíte něco takového, tak vám to zůstane ležet někde uprostřed srdce a zatoužíte. Myšlenku, která mi tenkrát proběhla hlavou, že by bylo skvělé se tam někdy podívat a vylézt ji, jsem zrealizoval. Hodně tomu pomohlo, že to bylo s Honzíkem Trávou, se kterým jsem prožil expedici na Cho-Oyu, a taky příležitost setkat se s novými lidmi, jako Petr Jan Juračka, Honza Šimánek nebo Veronika Vítková a Mára Lejsek. A K2? Ohromně jsem chtěl absolvovat, byť potřetí, výstup na jednu z nejnáročnějších osmitisícovek. Nikdy předtím se mi nepodařilo dostat se tak vysoko, abych mohl zaseknout své zbraně (cepíny), do bájného Bottlenecku a traverzu ve výšce 8 320 metrů.

Když byste měl obě expedice porovnat, bylo něco, co je spojovalo nebo byla každá z nich úplně jiná?
Každá byla úplně jiná. Jsou to nejkrásnější a nejsilnější zážitky, které se vám v životě podaří zaznamenat. Cílem byla cesta a my ji skutečně prožili. Spát ve druhém výškovém táboře na Ama Dablam společně s Petrem Juračkou a jeho nádhernými dotazy ohledně pevnosti ukotvení našeho stanu na skále je nezopakovatelné dobrodružství. Naproti tomu jedenáctihodinový „boj“ za bílého dne v Bottlenecku, kde jsem se brodil sněhem, jehož výška dosahovala místy do 1,4 metru, se nedá porovnat. Jestli výpravy něco spojuje, tak fakt, že obě byly lidsky nádherné.

Pokud vím, nepodařilo se vám ani v jednom případě vylézt až na vrchol. Bylo to pro vás velké zklamání? Co chybělo k tomu, abyste se dostal alespoň na jeden ze dvou vrcholů, na které jste stoupal?
Nikdy bych neřekl, že to bylo velké zklamání. Když vidíte padat kamaráda v lavině, v jedné z těch nejtěžších pasáží při výlezu z traverzu ve výšce nad 8 300 metrů, a pak sestupujete a na tváři se vám objeví opravdové slzy, které vyčarovala směsice pocitů štěstí, zklamání, vítězství, strachu, vyčerpání, tak víte, že žijete, že ctíte život a že se vracíte domů.

Na Ama Dablam měřící téměř sedm tisíc metrů jste byl poprvé, ale o K2 jste se pokoušel už potřetí. Můžete tak říct, že je to vaše vysněná hora? Čím vás tak přitahuje?
Ne, nemůžu. Není vysněná. Je opravdová. A o tom, že mě přitahuje, není pochyb. Je to K2.

Celý rozhovor s Markem Novotným si můžete přečíst v novém vydání tištěného Magazínu PATRIOT.
Celoroční předplatné časopisu či jednotlivé vydání lze objednat prostřednictvím webového formuláře.
Sdílejte článek