I do Ostravy dorazil nový trend: mikrozelenina

Trend vertikálního zemědělství dorazil do Ostravy. Městské farmy v Hrabůvce a Radvanicích takhle pěstují mikrozeleninu.

O vertikálním farmaření se mluví jako o budoucnosti zemědělství. Částečně ho přesouvá přímo do měst, aby plodiny nemusely cestovat přes půl světa a životní prostředí tolik netrpělo vypouštěním dopravních emisí. Kromě toho řeší problém s používáním pesticidů a zlepšuje prostorovou efektivitu.

Nejčastěji se do výšky seje listová zelenina a bylinky. Protože je ale jejich pěstování technologicky náročné a vyplatí se jen na velkých plochách, čím dál tím častěji se v patrových farmách zabydluje mikrozelenina, známá také jako microgreens. Dá se pěstovat mnohem jednodušeji, a především v menším měřítku.

Kdo doma někdy stříhal řeřichu na chleba, už se s mikrozeleninou setkal. „Microgreens jsou vlastně malinké rostlinky, které rostou sedm až čtrnáct dnů od naklíčení. Poznáte je podle toho, že mají jeden velký okvětní lístek a jeden malý. Pokud jich mají více, už to není mikrozelenina,“ popisuje Tomáš Lecián.

Ve své městské farmě MicroZelda na jihu Ostravy vertikálně pěstuje rukolu, hořčici, brokolici, slunečnici, hrášek a ředkvičku. Několikrát týdně je na objednávku rozváží lidem domů a dodává do odběrových míst v centru a Porubě. Nejoblíbenější je hrách a ředkvička, naopak na rukolu nebo brokolici si zákazníci teprve zvykají.

Mladý farmář o mikrozelenině mluví jako o jedlém umění. „Semínka se naklíčí a nechají nějakou dobu ve tmě, pod speciálním osvětlením získají energii na další fázi růstu a díky fotosyntéze se utvoří první okvětní lístky,“ vysvětluje.

Pak už jen stačí hlídat několik parametrů – množství hlíny, objem a pH vody, teplotu, vlhkost a světlo. „Když přidáte více vody, semínka začnou hnít. Když jí dáte málo, vůbec nevyklíčí. A když jí dáte tak akorát, může se třeba stát, že je příliš teplo a vysuší se substrát,“ jmenuje Lecián.

V indoorové farmě v Radvanicích mají část pěstování zautomatizovanou. Optimální teplotu a vlhkost hlídají senzory, brzy je navíc doplní samozavlažovací systém.

Na šedesáti metrech čtverečních pěstují až dvaatřicet druhů mikrozeleniny. Všechny jsou úhledně naskládané v regálech od podlahy ke stropu. „Místa pro pěstování plodin na světě postupně ubývá. Vydali jsme se proto touhle modernější cestou, která šetří místo i vodu,“ představuje René Lukosz svou farmu Luko Organic.

Každý druh microgreens má na farmě vlastní vanu se systémem napusť a vypusť. Voda, kterou rostlina nevypotřebuje, se tedy vrací zpět do oběhu. „Na běžných farmách se část vody vypaří, vsákne příliš hluboko, nebo ji spotřebuje plevel. Tady žádná kapka nepřijde nazmar,“ říká Lukosz.

Čerstvou zeleninu v Radvanicích několikrát týdně ukládají do farmářských bedýnek a rozváží po Ostravě, Havířově, Frýdku-Místku a okolních vesnicích. Kromě tradičních druhů pěstují třeba švýcarský mangold, amarant nebo šťovík.

Všechny druhy microgreens mají jedno společné – několikanásobně více živin oproti dospělé verzi rostliny. Například mikro červené zelí mívá zhruba dvěstěkrát více betakarotenu než podoba, kterou lidé znají z obchodů. „Opravdu je to zdravá záležitost. Mikrozelenina ani nepotřebuje hnojit, všechnu energii bere přímo ze semínka,“ tvrdí Lecián.

Protože je mikrozelenina zdravější, spotřebovává málo vody a dá se ve vnitřních prostorech pěstovat po celý rok, začíná se kromě vertikálních farem objevovat také jako součást chytrých bytových domů.

Vypěstovat se dá nicméně i v panelákovém bytě. „Jen by si o tom člověk měl nejdřív něco načíst. Rizik moc není, ale nějaká přeci jen jsou a dokáží znepříjemnit pár dnů,“ radí Lukosz. Většina lidí podle něj dělá tu chybu, že semínka nechá klíčit v zavařovací sklenici na okenním parapetu, tedy na přímém slunečním světle. Takové prostředí však svědčí plísním a bakteriím.

Ne všechna zelenina se navíc dá vypěstovat jako microgreens. „Některá semínka nejsou k snědku hned na začátku růstu a procesy v nich jsou takového rázu, že by pro lidské tělo mohly být škodlivé,“ tvrdí Lecián. Například u fazolí se pro klíčení používají pouze druhy azuki a mungo, ostatní jsou pro člověka jedovaté.

V Česku mají o microgreens zatím zájem spíše restaurace, které je používají jako ozdobu jídel a do salátů. Základním pravidlem je totiž vyvarovat se tepelného zpracování, jinak mikrozelenina přijde o většinu živin.

„Lidé mají na mikrozeleninu trochu pokřivený pohled, protože ji vnímají hlavně jako tu ozdobu na talíři. Přitom jde především o množství živin, v tom je její největší benefit,“ uzavírá Lukosz.

Utržené rostliny vydrží jen několik dnů, takže běžná dostupnost v obchodech je ještě hudbou budoucnosti. První supermarket, který si mikrozeleninu přímo pěstuje, a kde ji prodavači na požádání čerstvou stříhají a balí, otevřel teprve loni v novozélandském Wellingtonu.