Hráli tady Sinatra i Beatles. Tleskali nám vestoje, říká zpěvačka po vystoupení v Carnegie Hall

Karvinský sbor Permoník před pár dny dosáhl fenomenálního úspěchu a přivezl zlato z newyorské Carnegie Hall. Součástí výpravy byla i Johana Juríková.

Pětadvacetiletá Johana Juríková z Petrovic u Karviné projela už kus světa. Před pár dny si společně s Permoníkem zazpívala ve slavné Carnegie Hall, kde karvinský soubor uchvátil nejen porotce, ale i soupeře.

S Permoníkem jste získali zlato v Carnegie Hall. Jak vám to zní?
Je to pro nás velký úspěch, především proto, že jsme si navzdory složité situaci v Carnegie Hall vůbec zazpívali. Doba, která tady s námi dlouho byla, měla pro sborový zpěv devastující následky. Vždyť zpěv ve sboru byl v podstatě zakázaný. Do New Yorku jsme měli letět už v roce 2020, pětkrát se ale zájezd odkládal, a tak jsme se tam dostali až teď. A zvládli jsme to krásně. Zlato, které jsme získali, bylo třešničkou a satisfakcí za neskutečnou práci, kterou odvedl celý sbor.

Kultura Fenomenální úspěch. Karvinský sbor Permoník získal zlato v newyorské Carnegie Hall 31/03/2022

Jak soutěž probíhala?
V Carnegie Hall vystupovalo pět ansámblů - tři sbory a dva orchestry, které festivalový výbor předem pečlivě vybral. Náš program trval okolo dvaceti minut a byl oslavou české muziky. Do USA jsme vyvezli hudbu inspirovanou slezskou, moravskou a českou lidovou písní ve sborových úpravách předních českých skladatelů. Porotci nám poděkovali, že jsme přenesli naši muziku na americká pódia.

Jak jste si užili atmosféru?
Zpívali jsme v hlavním sále (Stern Auditorium), bylo to úžasné. Naše lidové pásmo tvořilo jeden celek a využili jsme i scénického zpracování, včetně tanců. Na jeho konci jsme sklidili dlouhý potlesk ve stoje i od soupeřů, což nás velmi potěšilo.

Může být pro umělce něco víc, než vystupovat v newyorské Carnegie Hall?
Carnegie Hall zná téměř každý, je to meta pro celý umělecký svět. Poštěstí se to jen některým a já jsem neskutečně hrdá na všechny členy sboru, že se nám to povedlo. Je to obrovská prestiž. Taky jsem vděčná našemu prezidentu Petru Kazíkovi, který dokázal najít potřebné prostředky, abychom mohli vycestovat, a sbormistryním Martině Juríkové a Karině Grimové, které se sborem pracovaly. Byla to dlouhá práce, zkoušky byly i kvůli karanténám náročné, ale zvládli jsme to s úsměvem a výbornou náladou.

Co Carnegie Hall znamená pro vás osobně?
Byla to pro mě obrovská čest a jsem moc ráda, že jsem se tam mohla vrátit. Nejkrásnější ale bylo, že jsme si my, starší, krásně sedli s mladšími a vytvořili jsme báječný kolektiv. Chtěli jsme si to užít a vědomě prožít, což se nám povedlo. Přenesli jsme hudbu rodné země za oceán. Už před soutěží jsme si v šatně udělali příjemnou atmosféru, ještě před vystoupením jsme si zpívali a dobře jsme se naladili. Musím smeknout poklonu těm nejmenším, dvanáctiletým a třináctiletým, kteří jeli poprvé do velkého světa a zachovali chladnou hlavu. Vidět jiskry v jejich očích a úsměvy na tvářích, na to nikdy nezapomenu.

Co všechno jste stihli v Americe poznat?
V první části zájezdu jsme byli ubytování v Queensu, po pár dnech jsme se přestěhovali do srdce Mahnattanu, na Times Square. Procházeli jsme se po Manhattanu, po High Line, byli jsme na vyhlídce One World Trade Observatory, prošli jsme se po Brooklynském mostě, projeli jsme se po řece Hudson k soše Svobody, viděli Times Square, Pátou Avenue, Rockefellerovo centrum, Central Park a mnoho dalšího. Někdo navštívil muzikál na Broadwayi nebo představení v Metropolitní opeře. Měli jsme také koncert v České národní budově, kde jsme se dočkali srdečného přijetí. Po festivalu Sounds of Spring International Music Festival jsme zamířili do Washingtonu D. C., kde jsme měli koncert na českém velvyslanectví a taky jsme si hlavní město prohlédli.

Vystoupit v Carnegie Hall, to nedokáže každý. Jakých dalších úspěchů už se vám povedlo dosáhnout?
Ve sboru zpívám od roku 2001, v Koncertním sboru Permoník od roku 2009. V New Yorku už jsem byla čtyřikrát, také jsme zpívali v Sydney, Jižní Koreji, Německu, Řecku nebo Petrohradě, kde jsme získali nejvyšší cenu Grand Prix. Za všechny cesty jsem vděčná mému působení ve sboru, zažila a viděla jsem nádherné věci, které si nesu v životě dál. Získala jsem cenné zkušenosti, ze kterých čerpám v profesním i osobním životě. A to, že všechny cesty prožíváte ve společnosti hudby a sborových kamarádů, je pro mě nejcennější.